" MŮJ LISTOPAD TROCHU JINAK "

Vůbec se mě nechtělo o "Listopadu" jako takovém ani psát.psát. Po přemíře různorodého sdělování kde všude, od tisku a jiných sdělovacích prostředků až po posezení v kavárně, v čekárně u lékaře, nebo jízdě MHD. Všude kam oko dohlédne a ucho zaslechne se o ničem jiném nemluví a nepíše než o"listopadovém a polistopadovém" dění. Beru potřebu, pokud je to pro oné listopadové "dušičky"potřeba stále omýlat jak je nyní "dobře", jak se může to či ono, navíc taky jezdit do světa, tedy pokud na to dotyčný má nejen prašule, ale také zdraví. Ovšem irituje mě stále častější naříkání jak oni tehdy trpěli, neustálé převlékání kabátu. Mnoho z těch "fňukálků a hrdinů" znám osobně a věřte mě, je mě z toho všeho zle. Dřív zarytý (vím, že se více hodí příměra vyčůraný) komunista, nyní v jiném převleku své dřívější spolustraníky odsuzující, vykřikující různé líbivé sliby, jenom ať se udržím a mám zabezpečení. Co mě hodně mrzí, je to jak občas díky technice mám možnost prohodit pár slov se spolužáky a lidmi z mého mládí, nevyjímaje ani bývalé kolegy z práce. Ve většině případů však hovor během pár minut ukončím. O tom jsem však psát nechtěla, ale musela, protože se mě to příčí, zvláště u těch co znám osobně a vím, co vím. Nejraději se s takovými při osobním setkání raději rychle loučím a prchám, abych v zápětí si vyslechla , že ono, to už není takové, jak by mělo být a ... No není, ale aby nebylo hůř, pomyslím si pokud se to povede tak jako nyní. O tom jak si pamatuji "Listopad před 35 lety" jsem napsala článek do jednoho časopisu před léty.  Nyní však to bude o něčem jiném, to by nikoho z vás ani ve snu nenapadlo, že se bude jednat o zuby.☺

Byl už někdo z vás na nemocenské ohledně chrupu? Já ano a právě v listopadu před 35 lety, jsem na té nemocenské byla. Moje paní zubařka tehdy usoudila, že pokud chci mít své zuby, je nutný dost velký zákrok na mém chrupu. Mimochodem ona paní zubařka Drahomíra Dziková měla "ZLATÉ" ručičky a také byla odbornice přes paradentózu. Zásah to byl dosti velký, ale výsledek úžasný, ona operace mě zachránila chrup, vůbec si nedovedu představit kolikátý umělý chrup bych už měla v současné době, bylo  mě tenkrát pouhých 35 let, jako oné revoluci dnes. Při zákroku jsem bolest necítila, ale jak to přicházelo k sobě, bolelo to dost. Vybavena tabletkami proti bolesti a sádrou v celé spodní části chrupu plížila jsem se domů. Už si ani nepamatuji jak dlouho jsem tu sádru měla, ale pohled na své zuby jaksi divně odhalené a děsivě dlouhé, mě rozklepal natolik, že jsem opět vyfasovala novou sádru na pár dní. Doma jsem měla čas sledovat dění v televizi, brzo ráno jsem ovázaná šálou běžela pro noviny. Pamatuji si, že byla příšerná ledová zima, cesta do ordinace na ošetření tam a zpět, to byl celý můj tehdejší listopadový pohyb mimo domov. Postupné změny a události v mém okolí jsem už popsala ve zmíněném článku v jednom časopisu. Nechci se k tomu vracet, nebylo to mnohdy to, co by stálo za to dnes o tom psát. Bylo více mínusů, než plusů, mnoho převlékání kabátů a nepříjemných odhalení. Opět se vrátím k paní doktorce co měla"zlaté ruce" a byla odbornicí na svém místě. Pro tu se otevřela brána do světa medicíny, byla na stáži a přivezla si nejen zkušenosti, ale později také přípravky. Mnohé s mým svolením vyzkoušela u mě, nahradila tehdy u nás dostupné materiály těmi přivezenými. U mě šlo konkrétně o kovovou výstuhu, která při mrazech na dásně a chrup dost výrazně studila, ☻nahradila ji příjemnou bílou pastou. Na paní doktorku nepěji ódu jen já, ale také mnoho jiných pacientů. Škoda jen, že její zdravotní stav už neumožňuje věnovat se i nadále své profesi. Naštěstí si vychovala svoji nástupkyní, dceru ke které docházím. Tak to byl můj pohled na 35 let od "toho listopadu", škoda jen, že se celkově nepohnula profesialita ve vedení na vyšších místech ve prospěch našeho státu. Řeči o svobodě si každý vyloží po svém a není dne, abychom pokud nejsme slepý to neviděli. Kus toho, co jsem zde napsala v závěru, jsem raději vymazala. Víte proč, přece pro klid a tu údajnou "svobodu". I tak, mějte poklidný týden prožitý ve zdraví a pohodě, já jdu kouknout na rozpočet, abych měla na ty svý nový"zuby" až ty stávající doslouží našetřeno. Raději na dvoje, dnes totiž nic moc dlouho nevydrží a co je kvalitní něco stojí.

Dnes pouze obrázky čerpány ze zdroje, ostaní mé poznatky ☺

" NA MARTINA "

 Každý rok se to u nás opakuje, stále stejná písnička zaznívá z úst mého muže, když se blíží datum 11. 11. To budeš chtít "ZASE" Svatomartinské vína, to budu odpovím a hned namítnu, že si je obstarám sama. Taky kachničku - namísto husičky, červené zelí, knedlík, vím co na to manžel odpoví a tak jej předejdu, že to mladé víno nemusí konzumovat, když mu "NECHUTNÁ". Následuje přednáška, kterou znám a je pro mě děvče z jížní Moravy zcela zbytečná. Leč něco málo ze zdroje pro neznalé o víně Svatomartinském : jsou to první vína nového ročníku. Jedná se o vína svěží a ovocitá, která sice zrála pouhých několik týdnů, ale za tuto dobu už stačila získat svůj osobitý charakter. Vinaři doporučují, aby se mladá vína vypila do Velikonoc, do kdy si uchovávají svou příjemnou svěžest. Pak se u nás rozběhne ten pravý kolotoč ☺, letos zpestřený našim "dohadování" o termínu prodeje, který byl pozměněn z 11. 11. v 11 hodin na 8. 11. Proč, kde jsi to sebrala, vždy to je až 11. 11. v 11 hodin☻Mé vysvětlení, že Martina je v pondělí a lidi chtějí víno a husičku, u nás kachničku, protože je lepší, zvláště chlazená hezky česká, mňam. To chtějí jíst přes víkend a vůbec restaurace chtějí kšeft a přes týden by nebyl zájem. Po chvilce překvapivě mé vysvětlení bylo vzato na milost a když jsem odmítla jít na husu do restaurace s tím, že nikdo to neumí upect lépe než "TY", manžel začal sepisovat co to má koupit za ta Svatomartinská vína - Muller Thurgau, Modrý portugal, Zweigeltrebe rosé, když je musím mít a jemu ty mladá nedozrálá nechutnají ☺☻☺☺☺ No nechutnají, než se doma otevře první láhev červeného Portugalu na podlití červeného zelí, je první, kdo mě navrhne,aby jsme ochutnali☺To už já vařím červené zelíčko, zakoupené v obchodě začínajícím na písmeno L a ta sklenice je tím červeným zelíčkem tak napěchovaná, že máme jej dosti a ještě více. No, to jsem zde nezmínila, že zelí mám na starosti já, manžel tu kachničku, kterou vykostí, nasolí - sůl vetře a prsíčka kachničky promasíruje, aby nebyla vláknitá - mírně naklepe obráceným příborovým nožem. Nenápadně pokukuji a chválím, no nedivte se, chválili by jste také jak by jste kachničku ochutnali, což nemůžete, tak aspoň nahlédněte ☺

Kachnička nasolená, obložená jablíčkama, podlitá vodou a pomalu pečená pod pokličkou 2 hodiny při 190°C. Když se tuk začíná vypékat, část tučnou odebrat a podlévat ohřátou vodou, ne studenou, systém je systém a do systému si navzájem nelezem ☻☺(někteří)☺já nelezu. Pohled na kachničku je boží, co vy na to. Po dvou hodinách pečení, podlévání, polévání, přepneme na gril a přidáme stupně na 240°C a 10 - 15 minut připečeme už bez poklice☺To už mám i uvařené zelí, které jsem v průběhu pečení kachničky vyklopila do hrnce, přidala na tu1štíhlou, ale napěchovanou sklenici z obchodu co začíná na písmeno "L"3 kusy hřebíčku je to to voňavé koření, ne hřebík ze skříně z chodby, co mě jednou přinesl vnuk ☺ Já si totiž říkám nahlas co patří do hrnce a malý pomocník běžel pro hřebíčky☺, kousek celé skořice, to už zelí bublá v odkrytém kastrolu podlité dvěmi deci červeného mladého Portugalu, jablíčko neloupané, tence pokrájené na měsíčkyputuje k zelíčku, přidám špetičku mleté skořice, tak jen lehce pro jistotu a vůni ať tam je,pepř tam rovnou taky namelu a dnes ovíjená Portugalem, který manželovi po druhém loku opět tak jako každým rokem zachutnal, zmaténá tím obratem a tvrzením, že ještě skočí "TO" mladé víno přikoupit, když je tak dobréééé☺vzala jsem kořenku z kmínem a zelí okmínovala☺. Zděšená, zda to bude dobré, či ne, lovila jsem v paměti, zda jednou do roka kmínuji, nebo ne? Asi jo, bílé určitě a červené sem tam, zelí se pod pokličkou už dusilo a proti kmínu nic nenamítalo, odér z vína se vyvařil a bylo na čase trochu zelí zasmažit. Jen tak zlehka na sádle zpěnila jsem cibulku, přidala lžíci hladké mouky a zásmažka byla na světě. Pak už jen stačilo zředit vodou, povařit 20 minut za stálého míchání, k zelí jsem v závěru přidala jen polovinu té zásmažky a stačilo už jen nechat spojit, povařit za stáleho míchání 5 minut a dochutit, stačilo přidat špetku soli a pár zrnek cukru.

Jablíčka krásně u kachničky zkaramelizovala, doporučuji je přidat až po 3/4 hodiny pečení, budou pevnější, ale i tak byla lahodná. Některý rok uvařím dva druhy zelí , letos jsme si vystačili s červeným a knedlíkem houskovým, pochutnali jsme si i tak. Něco málo ze zdroje o svatým Martinovi:
Dle legendy byl svatý Martin římský legionář, který dal svůj rytířský plášť chudákovi, na kterého narazil. Protože chtěl změnit svůj dosavadní život a věnovat se Bohu, vzdal se rytířského stavu a stal se misionářem. O svatém Martinovi se také říkávalo, že když dával kázání, husy ho rušily svým štěbetem. To potvrzuje rčení: „Husa o Martině nejpěkněji zpívá,“ uvádí Vladimíra Jakouběová v knize V babiččině kuchyni. A ještě vysvětlení proč bylo letošní první víno dříve v prodeji - zdroj nám napoví: Svatomartinská vína, která se tradičně prodávají od 11. listopadu, budou letos v prodeji dříve kvůli nepříznivému počasí, které ovlivnilo produkci hroznů a snížilo objemy sklizených hroznů o třetinu oproti předchozímu roku. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" Z KNIHOVNY "

 V ranní emailové poště jsem měla vzkaz z naší knihovny  - čekají na vás k vypůjčení dvě knihy. Tipy na knihy čerpám z vašich blogů, objednávám je emailem z knihoven v našem městě, máme jich zde opravdu požehnaně a to v počtu 7. Tu naši mám dá se říct u domu, ale ne všechny tituly zde mají, pokud ne, stačí objednat a v nejbližším termínu je do naší knihovny přivezou.

Objednala jsem si první dva díly rodinné ságy "Kavárny u Anděla" od Anne Jacobsové. Myslím si, že na poklidné listopadové čtení, kdy jsou rána mlhavá a den příliš krátký, to bude dobrá volba. Od této autorky jsem nedávno četla několika dílnou ságu Panský dům. Ještě jsem se do knihy nestačila začíst, jsem v první fázi, což značí listování - přečíst si něco o autorce a při tom většinou narazím na "něco" jako třeba dnes. Mňam, recept na Rumové kuličky, ne nadarmo mě kolegyně v DD daly přezdívku " NÁČELNÍK MLSNÁ HUBA😂" 😊Hned bych si jednu Rumovou kuličku dala.

 

Co nás čeká při četbě knihy kavárna U Anděla, je to příběh jedné kavárenské rodiny na přelomu 20. století rok 1945 město Wiesbaden. Dnes je Wiesbaden hlavním městem německé spolkové země Hesenska a sídlív něm hesenská vláda. To a spousty jiného jsem si přečetla díky strýčku Google. Mě však bude více zajímat obsah knihy. Malý kousek úryvku snad nebude na škodu sem uveřejnit: 

 Wiesbaden, 1945 -  Mladá Hilda sotva dokáže uvěřit svému štěstí. Válka skončila a kavárna U Anděla zůstala jako zázrakem ušetřena. Přes všechny překážky chce tento rodinný podnik s bohatou tradicí opět učinit skvělým místem setkávání významných osobností, čímž byl proslulý dříve. Mladý mír však již brzy zkalí první konflikty. Když přijde do kavárny půvabná mladá žena a představí se jako její sestřenice Luisa,vyvolá to v Hildě nedůvěru. Kdo je tahle záhadná Luisa, která se z Východního Pruska dostala až doWiesbadenu? Narůstající rivalita mezi oběma ženami ohrožuje harmonickou atmosféru v kavárně. Dokud Hilda i Luisa nakonec nepochopí, že mají cosi společného – tajemství z válečné doby ... Vypadá to slibně, na četbu tak akorát při aroma lampičce, v době stmívání za okny s teplým čajem, nebo dvojkou svařáčku😏😘, když už není ta Rumová kulička.

Jak je to u vás, co zrovna čtete, co se chystáte číst? Vydržíte při čtení bez něčeho dobrého k zakousnutí, nebo si uděláte pauzu jako já, třeba na Rumovou kuličku ☺. Stane se vám občas, že si u knihy tak trochu i zdřímnete? Mě bohužel ano a to při večerním čtení, když se chci dopátrat jak vše dopadne. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví. Jo, abych nezapomněla, žádná negativní reakcie na to včerejší preventivní očkování proti chřipce nemám.

" PREVENCE A ZÁVIST "

 Nevím, zda  existuje prevence na závist, co však vím, že platí a držím se toho léta letoucí, že právě ono známé co mě vštěpovala naše babi do hlavy je jediné, co vás před závistí ochrání. "Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno", A nejen ta, měla jsem kolem sebe už od mládí, rozuměj od "školních lét" spousty příjemných a slušných lidí, rozumných a přejícných. Naučila jsem se " PŘÁVIDĚT " což značí, přát a závidět v dobrém. Snažím se to předávat dál, vedla jsem k tomu děti v MŠ, také děti v Dětském domově, později své děti a vnuky. Jak naše babi říkávala:"Co se v mládí naučíš, ve stáří jak najdeš, nebo taky ono známé "Ohýbaj ma mamko, dokud jsem já Janko, až já budu Jano, neohneš mě mamo." Včera jsme měli klubový den, od mého návratu z lázeňského pobytu již druhý, těšila jsem se na klubové posezení s přáteli. Od té doby co klub nevedu, vedla jsem jej přes 13 let oficiálně o asi tak o dva roky déle neoficiálně, tak se těším na bezstarostné pobytí v klubu mezi "přáteli". Po včerejším pobytu v klubu a pozdějším telefonátu jsem použila cedník a došlo na prosetí. Závist je nedobrá vlastnost, ta světem vládne a vládne i v našem klubu. V mém případě závist řádně zacloumala počtem "přátel" a to z malicherného důvodu "můj pobyt v lázních jako náhradník", určitě máš tlačenku, ani se nehlas na oslavu konce roku, ples, či Mikulášskou.  "ZÁVIST"je zlá, rychle se zapomene na to, že podmínkou bylo okamžité jednání a to být nejen flexibilní, finančně schopný a hlavně neurážet se, když na první dobrou na mě řada nevyjde a štěstí se usměje dvě minuty po dvanácté, no právě pak většina řekne ať si to strčí...Jak vám to vyčte člověk, kterého jste tahali z bahna a z vaší pomocí má nyní "moc" což si myslí jen ona osoba, navíc ne napřímo. V klubu pouze jízlivé přivítání a pak už jen večer telefonát, abych věděla, že nebudu dál dítě štěstěny a tak nemám raději počítat, že bych na výše zmíněné akce dosáhla, to je pak moc ubohé. Ne, nesmutním, co už, sítem ona osoba už propadala dávno, držela se sice na okraji dost dlouho, ale nakonec sešup, zůstali jiní. Co by na to naše babi řekla: " Od malého pána, přijde láska sama", já jen dodám, že žádný strom neroste do nebe. Naštěstí mám také radosti a dnes hned dvě, krásně mě kvete na balkóně chryzantéma vypěstovaná z řízků darované v květináči před dvěma lety - barva květu loniv listopadu ...

Ta stejná, letos v listopadu, změna barvy květu je zřejmá, ale stále krásná ...

Druhou radostí byl e- mail od načí sestřičky v poště ranní ...

- Prevence chřipka - ve středu můžete přijít na očkování, hned jak přijdete do čekárny, zaklepat ať něco nechytnete, píchnu a jdete .😍setra Lucie.😘A tak jsem dnes po očkování proti chřipce, usměvavá sestřička Lucinka je zlatá a zlatí jsou i klienti čekající v čekárně i když jsou většinou tmavší. Zrovna tak pan doktor, došlo na změnu a mám internistu i praktika "DVA V JEDNOM"😍jsem spokojená, více se srdíčkem pod kontrolou a vše s úsměvem. No nesmím to říct v klubu před určitou osobou, ať "nezávidí"- prevence je důležitá, u některých sice nepomůže, ale špatně se bez ní žije. Tak ještě jeden kuk na balkon

Všem vám přeji pohodové dny prožité bez nemocí ve zdraví a hlavně bez závistivých lidí. Za chvilku dorazí naše ABUŠ a ta nás zbaví všeho zlého a naladí na veselou notu vždy

"MŮJ BLOG MĚL NAROZENINY"

Listí žloutne, poletuje, na strništích dávno vítr duje, je tu listopad.

Listopad, listopad, lísteček mě na dlaň spad...

to a jiné si od rána recituji, při tom si opakuji, že nesmíme zapomenout na listopadové narozeniny dcery a zetě. Marně pátrám, kdo že to má ještě narozeniny, na někoho jsem zapomněla, vrtá mě to stále hlavou. Druhá dcera bude mít kulatiny, ale je skoro vánoční tak až v prosinci, marné, na někoho jsem jisto jistě zapomněla.

A ten "NĚKDO" vážení je "MŮJ BLOG", jak jsem mohla opomenout v srpnu jeho 15 narozeniny!😪🙈 (obrázek smajlíka je ze zdroje♥)

Nejlepší by bylo, kdyby se to dalo zahrát do autu a říct, že jsem jej chtěla udělat mladším 😟, jenže to jsou narozeniny "15"a podle zkušeností z narozenin našich 4 vnuků, vím, že si to datum sakra hlídali😱 Nemohli se totiž dočkat občanky, tak tu blog nedostane, ale pochvalu ano a než to vše zde sepíši, tak pro zájemce zde uvedu loňský blogový článek narozeninový. Tam je napsáno, kdy, proč a jak blog vznikl a taky se tam dozvíte proč je to blog "Fukčarinka". https://fukcarinka.blogspot.com/2023/09/      
Co mě blog dal, jakým byl pro mě přínosem - v době nemoci virtuální pohyb z domu, větší zblížení a souznění s nejstarším vnukem, zbavení samoty v době, kdy rodina byla mimo domov, hodně virtuálních přátel jak z naší republiky, tak z ciziny - Austrálie, Švédsko, Německo, Slovensko. Dokonce jsem se s některými osobně sešla. Spoustu informací, poznatků, seberealizace při spolupráci s magazínem blogu cz. kde byly vypíchnuté články z vybraných blogů. Nesmím zapomenout také na zdokonalení práce s PC, co chyb jsem nadělala nesprávným klikem, na mé volání SOS mě nesčetněkrát zachránil vnuk Daniel a také podal pomocnou ruku správce tehdejšího blogu Standa♥ Pozdější psaní fejetonů a povídek do časopisu Překvapení. Vzal mě tak trochu soukromí, ale jen tolik, co jsem sama dovolila. Bylo toho mnoho za těch 15 let a tak vám všem posílám velké díkys přáním zdraví a pohody.

Budu moc ráda jak se u mě na blogu opět zastavíte .

 

 

 

" POKRAČOVÁNÍ - DO HODINY ZBALENO - LUHAČOVICE"

Dnes raději začnu hned léčivými prameny a doufám, že už nespadnou písmenka do tmavého a ještě k tomu na tmavě červeném podkladu jako minule v závěru příspěvku.To jsem celá já, kliknu, kde nemám a "JE zde TO co vůbec NECHCI😶" Tak trochu rekapitulace nezaškodí, než s tím začnuneodpustím si zde vložit foto ze zdroje našeho hotelu a části pokoje - apartmá, které se stalo na deset dní našim domovem.                    Léčivé prameny jsme s Vlastičkou nevynechaly, ale nejdříve jsme zašly na náramnou dobrotu - horkou čokoládu do známého Čokoládového království

A co už, prásknu to celé, ať je to komplet. Dobrotou ještě byl v pozdním odpoledni při návratu z procházky horký Aperol.Ten ale jedině v cukrárně , já jí říkám žlutá, ale poznáte jí podle nástupní stanice na Lázeňský autovláček. Proč tam, tam horký Aperol nešidí, NEŘEDÍ JEJ!!!, ředění je v Luhačovicích nešvar jedné ze zahradních restaurací právě u horkého Aperolu ☻Ještě na jednom jsme ujížděly a to na MAXI trubičce☺Tu jsme koupily na náměstí v pekárně a namísto karet jsme mastily po večerech kostky. O těch se mě ještě dnes☺, někdo tanečky,my kostky ☺

Nyní k pramenům a opět velká omluva, málo jsem fotila a tak se více o fotografií a pramenech dozvíte ze zdroje:   https://luhacovice.cz/mineralni-prameny/ Nám nejvíce lahodila Vincentka - již od roku 1680 hlavní pramen na Vincentku přejmenován koncem 18 století. Jeho lahodná chuť láká k pití ať už v podobě teplé, či studené. S ohledem na denní dávku jódu doporučeno 0,25 - 0,3l! Působí na látkovou výměnu trávícího ústrojí, upravuje metabolismu, mírní diabetes. Pramen Aloiska najdeme nad známou Bílou čtvrtí architekta Bohuslava Fuchse, který je také autorem budovi pošty. Pramen Aloiska je na rozdíl od jiných pramenů ve výšce 30m nad ostatními - mírní problémy se zažívacími orgány. Dále pak můžeme najít pramen Dr. Šťastného, zakladatele lázní, pramen Marie, Ottův pramen obsahující jód a železo, pramen Svatého Josefa a Nový Jubilejní. Všeobecně vzato prameny prospívají k léčbě dýchacího ústrojí, pohybového, trávícího, oběhového, cukrovce a rekondici po léčbě onkologické. Je rozdíl v délce pobytu, ten náš byl desetidenní seniorský, zažila a prožila jsem v lázních pobyt třítýdenní po onkologické léčbě a to je velký rozdíl. Vzhledem k situaci, díky které jsem se stala na poslední chvilku účastnicí pobytu, díky za něj, více zde: https://fukcarinka.blogspot.com/

Procházek jsme si užily spousty, ale k přehradě jsme využily Lázeňský autovláček a kochaly se projížďkou okrajovými částmi Pozlovic, kolem honosné Pražské čtvrti a také nově otevřených Slunečných lázní. Našlapáno jsme i tak měly spousty km. V sobotu byla na promenádě výstava historických kočárků, tu jsme si nemohly nechat ujít. Vzpomínaly jsme s ostatními účastníky, jaké byly kočárky za našeho dětství, mládí i dospělosti...

Miminka v kočárcích jsou panenky, některé od těch skutečných k nerozeznání ...

Pobyt jsme si každopádně užily, malým zklamáním byl pro nemoc zrušen VEČER PLNÝ SWINGU, na ten jsem se moc těšila- viz zdroj:Hraje taneční jazz a swing z období 20.–40. let 20. století, ale také taneční latinu a pomalé balady. Uslyšíte Nebe na zemi, Říkej mi to prosím potichoučku, Ráda zpívám hot a jiné nestárnoucí šlágry. Stylový oděv není podmínkou… ale je vítán!
Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví

" DO HODINY ZBALENO"

 Opět se mě vyplatila má obvyklá věta, kterou pronáším v situacích, kdy na mě nevyjde pořadí, místo, či se nevejdu do tabulek - "do hodiny se sbalím, třeba i o půlnoci". Naposledy jsem to připomněla "našim děvčatům" na pochodu Seniorů. Spíš jen tak, s tím, že stejně je na Seniorský pobyt nával a ke všemu spousta náhradníků před námi. Měly jsme velký zájem o desetidenní pobyt v Luhačovicích s kamarádkou. Jednak nás lákaly Luhačovice jako takové, chtěly jsme se tam vypravit aspoň na jednodenní výlet, ale časově jsme se nesladily, pak byly povodně, no a pak zase do toho něco vlezlo. Tak až zase na jaře, mávla jsem nad tím rukou, až bude tepleji. Červíček však hlodal, že možná ještě letos, pak jsem absolvovala malý chirurgický zákrok a Luhačovice byly zapomenuty.

Jen tak letmo mě kamarádka připomněla, že se blíží den odjezdu našich seniorů do Luhačovic, no jó tam by bylo fajn i nám, ale co naděláš. Třeba nám zavolají o půlnoci, dělala jsem si legraci, las minute a do hodiny budem na značkách Vlasti, no né. Co do hodiny, ihned dodala Vlastička do půl hodiny😍, tak aby jsi to dodržela až ti zavolám, smála jsem se . No a světe div se LAS MINUTE nastalo, nejdříve telefón u nás a šibeniční termín na sbalení stanoven. Mé ANÓÓÓ jsem schopna se rychle sbalit já i Vlastička. Jo, jo, budeme na značkách. Vlastička si myslela, že si z ní utahuji a k balení se neměla. Až má slova, dělej jak myslíš, já jdu balit, Pavel mě už dal kufr dolů, to Vlastičku probralo. Heslem, co nebudeme mít, to nebude potřeba, hlavně léky, tím jsem se řídila já. Nebudu přece na sebe práskat, že mám patřičný seznam stále v kufru😏

Cesta byla příjemná, než jsme se nadáli, byli jsme v Luhačovicích v hotelu Palace, trocha zdržení na recepci. Fotografie hotelu PALACE ze zdroje.

Jen my dvě jsme stále nebyly ubytovány, slečna recepční nás poslala na oběd, s tím, že snad pokoj pak bude připraven. Nebyl a tak jsme si dělaly legraci, že se vyspíme do zítřka na sedačkách v recepci. Nezvyklý cvrkot na recepci a dotazy od ostatních účastníků pobytu, zda už máme čas k lékařské prohlídce nás trochu vylekal. Slečna recepční nám po chvilce dala klíče, s tím, že ten náš pokoj s oddělenými lůžky není volný, ale je volný s lůžkama u sebe. Hned mě proletělo hlavou, jaký bude Vlastička chudák, až jí budu v noci ze spaní řezat jak dřevorubec. Vlastička chtěla protestovat a spát na recepci, když v tom nám slečna recepční doporučila, aťse jdeme na pokoj nezávazně podívat. Dloubla jsem do Vlastičky nenápadně nohou a ve výtahu jí sdělila, že to bude apartmán a určitě si lůžka oddělíme. Opravdu to byl apartmán a lůžka šla oddělit, navíc jsme měly krásný výhled a lodžii s křesílkama. Obratem jsme v recepci oznámily, že pokoj bereme, bodejď by ne a slečna recepční se opět omlouvala, že k lékaři půjdeme až k večeru a pak nám volala, že až v neděli a nám to vůbec nevadilo. Naše desetidenní láznění mohlo začít a jak jinak než procházkou směr Lázeňská kolonáda
Počasí nám přálo "Babí léto" jak má být, že to bude až tak, jsme si ani ve snu nemyslely. Měla bych tu něco málo napsat o lázních samotných, pro mnohé z vás určitě jsou Luhačovice známé a tak vás ani nepřekvapí, že město samotné tvoří s okolní přírodou jedinečný park, kde najdete léčivé, volně dostupné minerální prameny. Stavby architekta Dušana Jurkoviče a také Pražská čtvrť patří mezi skvosty, které doporučuji navštívit. Nesmím zapomenout na Sluneční lázně, kdo má zájem se seznámit s historií lázní více se dozví zde ze zdroje :https://cs.wikipedia.org/wiki/Luha%C4%8Dovice#:~:text=Luha%C4%8Dovice%20(n%C4%9Bmecky%20Luhatschowitz)%20jsou%20m%C4%9Bsto,5%20100%20%5B1%20%5D%20obyvatel.

Naše procházky se střídaly s procedúrami a také s posezením u dobrého občerstvení. Čokoládovou kavárnu jsme nemohly vynechat  pSamozřejmě neušly naší pozornosti ani léčivé prameny, že jich ale v Luhačovicích je, o nich se zmíním příště, mé poznatky z pobytu v Luhačovicích nejsou ještě zdaleka vyčerpané. Kdo by měl zájem už něco málo vědět o léčivých pramenech, dočte se zde ze zdroje: https://luhacovice.cz/mineralni-prameny/ Dnes lituji, že jsem více nefotila, spíš jsem se kochala pohledem a focení spadlo do neurčita. Nechala jsem to na indy - jak říkávala naše babi, když něco odkládala. Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví. Doufám jen, že pokračování Luhačovic bude dříve než tento příspěvek od toho minulého, skoro měsíční interval 😣😀.Nějak mě chybí čas, potřebovala bych delší den, méně návštěv u lékařů, mimochodem ta dnešní na oční  dopadla na výbornou, tak co si více přát.