Vážení, to by řekla naše babi- máš v tom binec a měla by pravdu!!! 😧Připadám si jako to počasí, jeden den tak, druhý onak a někdy ani nevím co se bude dít...
Rodina a okolí mě občas ve všem udělají pořádný guláš, ale nevadí, otřepu se a jedu dál. Tak například sestřenice, ta si spadne klidně na chatě a bum vše se obrátí vzhůru nohama. Sama, bezdětná má jen nás na blízku, pomůžeme. Najednou jsem zjistila jak jsme "FLEXIBILNÍ", mleli jsme z posledního, byli jsme na dně, dokonce tak, že jsme odmítli návštěvu, která s námi zřejmě počítala, ale nedávali jsme to. Prostě a jasně NE, STOP a pak bác sestřenice, no to byl fofr, pažní kost na pravé ruce zlomená. Ortéza a následně otázka, kam se sestřenicí? Byteček malý jak u nás, tak u ní, nezbývalo než denně výšlap do třetího patra, štěstí na hodnou sousedku, kdyby něco, tak volej a my přifrčíme. Kolikrát jsem si říkal, kéž bych opravdu
tak mohla létat. Na vaše blogy milí zlatí chodím sporadicky a zrovna tak píši komentáře, ale polepším se, binec uklidím, zastrčím jej do pryč ☺Máte to také tak, když už nemůžete, tak se díky okolnostem nakonec zvetíte a naopak přidáte plyn?
Možná také pomohly fotografie zaslané přáteli jako třeba tato s rozkvětlým červeným kaštanem - zvaným odborně Jírovec pleťový, neboli červený patřící do čeledi mýdelníkových. Pak další se šeříkem ...
No není nádherný a hned mě evokoval vzpomínku na dětství a na náš starý byt, kdy nám šeříky rostly pod okny a ráno jsem se budila jejich vůní. Hned je na tom světě veseleji a to třetí patro se vyšlápne lehčeji. První den výšlapu u sestřenice do 3 patra jsem blahořečila našemu rozhodnutí před sedmi lety, že jsme se přestěhovali z domu, kde nebyl výtah a nemusíme ještě šlapat schody k nám ☺Naše babi by nám jisto jistě řekla, že všechno zlé, je k něčemu dobré a měla by babi opět pravdu!!!
Nevím, kde jsem brala čas chodit dříve do keramiky, to jsem si řekla dnes, kdy mě neteř poslala foto mého výtvoru pro sestru s dotazem pamatuješ? No jejda můj prvotní výtvor Švihák lázeňský, co víc připomíná zahradníka ☺Vida, sestra jej nešoupla do odpadu, dělá jí stále společnost ...
Keramika, pak korálkování, no divím se stále, kde jsem na to vše brala čas?
V klubu nás čekala oslava jubilantů, připravila jsem automaticky jmenovky pro zasedací pořádek ...
Přívěsky, to bylo dílo ...
Vánoční věneček z papírových ruliček pro dceru ...
Vyšívaný polštář na přání dcery, mami prosím ať je veselý, měla tehdy těžké období. Zvolila jsem motiv motýlů a řekla jí, to znamená konečně roztáhnout křídla a svobodně letět, tak odletěla ☺a nelituje.
Proč to vše píšu, dnes jsme vynechali třetí patro, venku bylo krásně, prádlo by krásně uschlo, domácnost by byla za chvilku jak by babi řekla špígl nýgl což značí dokonalý. Tak jsem si řekla, že stačilo, špígl nýgl se nekonalo, prádlo se vypere zítra a vyrazila jsem ven do lesa.
Zlákala jsem kamarádku, tu jsem přemlouvat nemusela, hned byla pro.Nejdříve MHD a pak krásným barevným lesem jsme se protáhly bez 200 metrů 3 km. Cestou jsme se zastavily na zahradě u známých a pak nás čekalo mírné stoupání do kopce a na konci odměna v zahradní restauraci. Mají tam vždy krásnou květinovou výzdobu, paní majitelka si na ni potrpí ...
Co dodat, byl to dnes krásný den, nabrala jsem druhý dech, manžel si zařídil své pochůzky a pozdní oběd nám bezpečně jistila mraznička.
Kafíčko a pivečko také bylo ...
Kdo z vás dočetl až sem, přeji mu pohodový, ve zdraví prožitý další a další den
Odvážlivci a hlavně pohybově nadaní vlezli i do kokpitu, my nenadaní, leč váhou zdatní jsme zůstali raději na zemské hroudě.
Malá ochutnávka okolí letiště, v dálce je vidět Lysou horu ...
