Před a Po, jinak se u nás neřekne době před mým nástupem do nemocnice a po návratu domů. Před, pokud to počasí dovolilo jsme utíkali do přírody a zkoušeli se přesvědčovat, že kardio-ablace bude mini zákrok. Můj muž se mě snažil namluvit, že to bude brnkačka. Já tu jeho hru přijala, co mě taky zbývalo, ale brnkačka to vůbec nebyla, to tedy ne.
Kousek za městem ...
U přátel na zahradě ...
Na kafíčku ve společnosti kočky Nataši, rozené manekýny a psa Jonatána, neposedu co se nechtěl fotit☺
Pak už nemocnice Třinec a "brnkačka". Připadala jsem si jak na běžícím pásu - příjem, odchod na pokoj, různá měření a vyšetření, holter - můj věrný kamarád na celý pobyt. Odběr krve, to teda byla dřina, ne a ne napíchnout žílu. Následně kapačka, která nestačila dokapat a šup na sál. Převlečení do nemocnčního andílka a další nálepky na tělo, s náplastmi na které jsem alergická se vůbec nešetří a navíc jdou prabídně odstranit. Při následném pooperačním ošetření mě "šikulka" sestřička strhla 7 cm kůže. Což byl zážitek nezapomenutelný, přišla jsem na příčinu bolesti až doma při zkoumání mé vybarvené nohy do hodně tmava, nyní je to batika - černo - modro s nádechem do žluta. Kdo nezná "Brnkačku", tak něco málo ze zdroje:
Katetrizační ablace je moderní lékařská metoda používaná k léčbě poruch
srdečního rytmu, tzv. arytmií. Principem je zničení (ablace) části
srdeční tkáně, která způsobuje tyto poruchy, a to bez nutnosti
chirurgického zákroku. Výkon se provádí zavedením tenkých a ohebných trubiček - katetrů přes žílu, nebo tepnu v třísle až do srdce. Vyhledá se místo, kde dochází k chybnému šíření elektrických signálů. Tam se aplikuje energie, která vytvoří malou jizvu a zablokuje abnormální elektrické impulzy. Neberte to, že bych zde chtěla vyvolávat obavu z tohoto zákroku, po zavedení u mě částečném, pacienta uspí, dříve to tak prý nebylo. Následně se musí ležet na zádech - brnkačka - pár hodin, já extra 17 hodin z toho v závěru 12 hodin se závažím v třísle. Nesedat, nechodit, neobracet se, byla to pecka. Po několikeré žádosti o něčeho od bolesti mě bylo vyhověno, úleva veliká, noc rušná díky mé spolubydlící. Vetchá stařenka po údajně stejném zákroku nejenže se posadila, ale i v noci chodila po pokoji, hledala ve skříni "košulku", lamentovala, že ji zase vše přestěhovali. Čekala jsem na sestru, kdy konečně přijde, neboť vetchá stařenka kříčela, že je všude voda na zemi, že zase prasklo potrubí. Tak jsme měli veselo včetně zdravotního personálu hodinu po půlnoci☺Světla svítila, podlaha byla suchá, my krom vetché stařenky po průzkumu jsme se uklidnili, na stařenku nebohou jsem "žalovala",nechtěla jsem, musela jsem, že buď sedí, nebo běhá.☺Tak dostala kapky a pak spala a spala, ráno zas poplach, že nemá peněženku.☺☺☺Nakonec se vytelefonovalo s rodinou, že peněženku vzali domů. Byla jsem ráda, když jsem mohla jít na druhý den domů☺ Doma je blaze až na ty bolesti v tříslech, prvních pár dní, ani mě ta zmalovaná noha už nevadí, spíš únava. Bude líp a je to každým dnem a teď jen, aby drželo srdíčko rytmus a já nemusela znovu do Třince na kardiostimulátor. A nakonec jak budu muset, tak budu muset, vždyť to bude opět brnkačka. Málem bych zapomněla tu "brnkačku" jsem dostala k narozeninám☺, no nemám se to fajně
Mějte se fajně pohodově jak nejlépe to půjde 
