sobota 20. července 2024

" NĚCO O PRÁŠILCE A VÝLETĚ"

 Bylo to začátkem roku, tuším koncem ledna 2024, kdy mě kamarádka oznámila do telefonu, že nás přihlásila na seniorský výlet. Pojedeme v létě do Lednice, tam je hezky, s kým jedeš? Zeptala jsem se, no přece s tebou, řekla kamarádka. Jak se mnou, byla jsem krátce po výměně druhého kolenního kloubu. To ne, já nikam nepojedu, vždyť mám čerstvě po operaci, víš co to je výměna obou kloubů do jednoho roku? Vím, zapomínáš, že to mám stejně akorát o půl roku dříve. Tak na to jsem fakt nemyslela ☺ Nastal den "D" a už jsme frčeli, směr jižní Morava, mé rodiště. Autobus plný seniorů, většinu jsem znala buď přímo z akcí, nebo z vidění, plno novinek jsem se dozvěděla. Občas jsem kulila oči a dostávala záchvat smíchu, nejvíc mě rozesmála má bývalá kolegyně, která se tam setkala se svojí dávnou známou. Holky seděly vedle nás přes uličku a probraly vše od dětství až po současnost. Byly dost hlučné a tak jsme slyšely jejich vyprávění, když začala má bývalá kolegyně líčit období naší společné pracovní etapy tož jsem zpozorněla. Bývala kdysi dost razantní a svá, občas prášila jak "baron Prášil", ale vše ji procházelo i opalování v pracovní době. No nelžu ani nepráším, převzala směnu, převlékla se do plavek a šla se za budovu na nízkou zídku slunit. Musím uznat, že pouze na odpolední směně, vždy říkávala až "panstvo" odejde ☺. Měla na vrátnici známé a tak to měla jištěné, přece nebude dělat mistrovi zle. V tom na ní byl spoleh, jak bylo "pantsvo" v dohledu, tak jen pletla a nebo luštila křížovku, co by za ty prachy chtěli panáčci ☺Když ji míjel venku mistr, jen se občas zeptala, zda není v budě ticho, to by jí nejelo čerpadlo a ona by musela přerušit opalování. No, mistr sice brblal, ale potvrdil, že ticho v budě není☺, tak jo. Co mě rozesmálo a fakt hodně, že jsem si málem cvrkla do katí? Tato baronka Prášilka té své známé bez uzardění prozradila, že se tam měla v té práci fajn, že jí nabízeli místo vedoucí, asi opalovací čety, ale ona to nevzala. Tak to už nevydržela ani kamarádka, šťouchla do mě a ptala se fakt jó ☺, to kecá viď. No jo, ale nech ji ať má radost, my jsme jí říkali v práci "Prášilka". To už jsme dojížděli do Valtic a čekala nás prohlídka starého sklepa s degustací vína.

Průvodcem byl mladý syneček nabitý vědomostmi jak o historii sklepa, tak o víně. V tom horku jaké venku panovalo bych celé Valtice i Lednici obětovala a zůstala tam. Jelikož jsem jela za účelem nostalgického vzpomínání na dny tam strávené musela jsem sklep opustit chtě, nechtě.
I přes vzpomínky, které se mě v hlavě vynořily, zaregistrovala jsem jak mladý průvodce upozornil naše osazenstvo na nejstarší zachovaný lis. Pamatuji si také, že dřív než zámek, stál na to místě hrad, datuje se od 12. století, zámek vznikl rozšířením hradu. Po rekonstrukci sklepa v roce 1430 Lichtensteiny začala výroba vína. Od roku 1803 až do roku 1953 se k jejich výrobě používali dva kládové lisy. Jeden zůstal ve sklepě až do dnešní doby, druhý bylo nutno rekonstruovat a byl převezen do jedné z mnoha vináren ve Valticích. Doposud slouží tento sklep, který jsme navštívili k ležení a zrání červených vín ve více než stovce dubových sudů. Ve sklepě jsou rovněž umístěné archivní privátní boxy, které jsou k pronajmutí.
Hlavou se vířily i nadále vzpomínky na posezení ve sklípku, když mé uši zaznamenaly zmínku mladého průvodce, že nás jistě zaujali mince na stěnách sklípku. Pověst praví, že kdo zde minci zanechá, tož se sem vrátí, kecáš, pomyslela jsem si, já tu nezanechala ani pětník a jsem "TU" ☺
Nicméně jsem se jala v batůžku pátrat, aspoň pětikorunu tu nechám, abych vše napravila a lakotná nebyla.
Ovšem, to co mé oči viděly, mě přimělo dát prašule do kapsy, vzít trekovou hůlku a pomyslnně praštit dvě naše svaté "bábi princmetálové" po rukách. Nepokradneš se říká a ony za tím obě dvě se snažily prašule odloupnout ze stěny jak Jeníček s Mařenkou perníček. Tož to je pěkné, svaté jen naoko a jak je příležitost tak lup, šup. Být tak vedoucí zájezdu, hambou se propadnu. Počkala jsem až odejdou a tím pádem jim ten "lup" překazila ☺kamarádka jen zírala ...
Tímto nenadálým šokem a následným dohledem jsem ani nyní opět v tom sklépku nenechala ani pětník. Napadlo mě, že bych mohla napsat vzkaz na sud ...
Byly tam sudy různorodě popsané a pokreslené aj významnými osobnostmi podepsané. Nakonec jsem od toho upustila, co bych tam tak napsala, že bábiny svaté málem přikázání porušily, když si prašule chtěly namísto perníčků odloupnout? Zveršované mě nic nenapadlo, no jak zde píši, v šoku jsem byla a básnické střevo někde tam ztratila. Degustace vína následovala, měli jsme 5 druhů vín, 3 bílá vína, jedno růžové a páté bylo červené. První jsem ohodnotila spíš jako stolní, druhé o stupeň kvalitnější, třetí výborné, čtvrté k odpolednímu posezení. Poslední to bylo, no ještě dnes na ně vzpomínám, barva červené tmavé vyzrálé třešně s vůní připomínající ostružiny, borůvky, hořkou čokoládu. Dále s příměsí dřeva a vanilky, to z toho ležení v barikových sudech, no nemělo chybu, škoda a nebo spíš dobře, že nás čekal ještě Lednický areál, to by se už pak degustování změnilo v posezení ☺Pro dnešek vše, příště Lednice,všem přeji pohodové dny










úterý 16. července 2024

" CUKETOVÁNÍ "

 Než začnou ty obvyklé zahradnické dotazy přátel zahradníků: "nechceš cuketu" zakoupila jsem si malé štíhlé šťavnaté cuketky, ty mám nejraději v obchodě .☺ Co dřív z nich připravit, směs na těstoviny, nebo rovnou nákyp na plech?

Zvítězil nákyp, ten je rychlý a budu mít čas na dočtení předposledního dílu Cliftonovi kroniky ☺. Tak honem si připravit suroviny. Cuketky, sůl, vejce, česnek, cibuli, olej, trochu strouhanky, mouky, prášku do pečiva a zbytek dětské krupice, ta už se sama hlásila o její zpracování. Tymián, grilovací koření, pepř, ale než na toto přišla řada, bylo potřeba nastrouhat cuketu. Pěkně na slzičky, posolit, aby pustila vodu, nechat půl hodinky odležet. Mezitím oloupat česnek, cibuli a tu na struhadle také postrouhat na jemno, pak už jen vymačkat vodu z povolených cuket, přidat do mísy lisovaný česnek, rozšlehaná vejce s olejem, koření a zahustit zbytkem krupice, strouhankou a doladit na patřičnou hmotu moukou. Trouba na 190°C se už vyhřála, tak jen vše urovnat na menší plech vystlaný pečícím papírem - zapékala jsem 40 minut, vyzkoušela na špejli a když se nelepilo těsto, byl nákyp upečený. Jen se po nákypu zaprášilo, poslední dva kousky co jsou na fotografii jsme vyzkoušeli na studeno a uznali, že to nemá chybu ☺Příště bude cuketa s těstovinama ... VELKÁ OMLUVA, ZAPOMNĚLA JSEM NAPSAT DO SUROVIN NA PŘÍPRAVU CUKETOVÉHO NÁKYPU - SÝR JAKÝ MÁME DOMA. U nás to byla NIVA - postrouhat a vmíchat do směsi. ☺☺☺ K tomu dobré víno, nebo pivo👍Všem přeji dobrou chuť.
To ji opět oloupu, škrabkou na zeleninu nařežu na proužky, posolím a nechám pustit vodu. Oloupanou cibuli a čenek pokrájím na tenké plátky, orestuji, přidám na plátky nastrouhané cuketky, které nejdříve vymačkáním zbavím vody. Orestuji, přidám kari koření, pepř a mírně podusím.Na uvařené těstoviny položím kopeček podušených cuket a lžíci bílého jogurtu. Je to neskonalá dobrota.

Na čem si ještě pochutnáme jsou grilované plátky cuket nakrájené na hrubší plátky, nejdříve opět posolíme a po zhruba půl hodince otřeme do papírové utěrky, grilujeme, nebo opečeme na pánvi mírně potřené olejem. Podáváme s libovolně ochuceným jogurtovým dipem a pečivem.

V minulém příspěvku jsem vzpomínala Levanduli, dnes jsem měla možnost ochutnat levandulovou limonádu. Ochutnala a už více nemusím, nedovedu si představit levandulový cukr a tím si osladit kávu, či jiné dobroty. Každý jsme jimý, jak to máte s levandulí vy. Já v aromalampě ano, v květináči, či na balkóně rovněž, dokonce jsem ji měla ve velkém květináči na parapetě. To se to spalo, ale limonádu už nee ☺

Všem vám přeji pohodové dny, prožité ve zdraví





neděle 7. července 2024

"LEVANDULOVÁ ....)

 Ještě jsem u toho našeho "Levandulového moře" pod Beskydami v Bruzovicích nebyla, ale chystám se. Ovšem pokud mě tam dcera vezme, ale i zde u mě platí, co se vleče, neuteče. Už jsem docela jak naše babi ☺, no co, do mini arboreta u Holubů jsem se chystala několik roků. A vyšlo to letos ☺

Prozatím si pouštím a pobrukuji ..."Levandulovou" s nezapomenutelnou Hanku Hegerovou. Ty jsi má levandulová https://www.youtube.com/watch?v=B_RGmW1eji4

 Za mostem v úzké ulici je krámek  z dálky vonící - meduňkou, rdesnem, skořicí ... Ale hlavně ach jo                                                                                                                                                                                   Léta snad z úcty k tradici, kupuji celou krabici a přes ní papír balící ... cítím, že řekneš: Ty jsi má, levandulová, úplně celá, celičká, levandulová. Nádherně levandulová, levandulová.   

Ne vždycky vařím dobroty A občas mívám teploty A nekapu ti do noty A často vzdychám - ach jo

Sotva však cinkneš za vraty, Otevřu , koukám, no a ty Upadáš vesměs v záchvaty A vždycky voláš:  Ty jsi má, levandulová  Nádherně levandulová Famóznně levandulová, Levandulová 

Už dobře pětadvacet let Si honem běžíš přivonět A dřív, než začneš vyprávět Cos viděl , šeptáš -  ach jo

Mívám chuť žárlit na ten květ To ovšem znáš už na zpaměť Ať uschlé lístky vezme čert říkáš i bez nich- ach jo. 

Budeš má levandulová, Navždy celá, celičká Levandulová  Famózně , nádherně Levandulová ...             Potom si pustím krátké video, které mě poslal vnuk, je to také celé krátké Levandulové, odkud, není mě známo. Vnuk mě jen napsal - byli jsme tam hrát s kapelou, fotky od moře pošlu pozděj. Raději hned vám všem popřeji pohodové dny, ani nemusí být Levandulové - ach jo ...



středa 3. července 2024

" CO MĚ POTĚŠILO, ANEB MALIČKOSTI VŠEDNÍCH DNŮ "

Poslední dny byly dosti hektické, občas přijdou neohlášeně a to je pak jízda. Nejsou však naštěstí aspoň u mě v převaze, ale když se objeví, je potřeba si pro zdraví rozum všímat maličkostí, které nás potěší. Nevím, jak to máte vy, já to tak mám. Každopádně  vše jistí dobrá kniha a to za každého počasí  doma, nebo na balkoně či v přírodě. Momentálně čtu čtvrtý díl ságy od Jeffery Archer Cliftonova kronika. Nebude od věci, když zmíním, že mě v mnohém připomíná ságu rodu Forsytů. Hrdinou je zde Harry Clifton jehož osudy se proplétají od roku 1920 až do 90. let minulého století, vše se odehrává na pozadí bouřlivých světových událostí. Nedá mě to podotknout zda byly někdy světové události klidné, za mě, ne. Nebo je některé období vyjímkou? Kniha nabízí věčné téma jako je nenávist, odpuštění, láska, odvaha, obětování, chybování, které více, či méně ovlivňuje život hlavní osoby příběhu Haryho Cliftona. Tímto děkuji za tip na knihu blogérce Evce. U hodně jejich tipů mám potřebu se nad knihou ať už při čtení samotném se zamyslet a dost často se mě stává, že se k daným situacím v myšlenkách vracím. Není to jen o tom přečíst, ale u mnohých, zvláště psaných o době, kterou jsem sama prožila dost dopodrobna rozebrat a porovnat se svými pocity.

Dalším potěšením byl den, kdy jsem po delší zdravotní odmlce zamířila do svého fitka k rotopedu, no řekněte sami, není to květinový ráj?
Kdykoli jede někdo z obyvatel našeho domu na dovolenou, umístí své květiny na radiátor a na koho se obrátí ten má u květin službu ☺. Už se tam vystřídalo větší množství květinové výzdoby.
To se pak šlape samo, nebýt zdravotní přestávky už by bylo na tachometru aspoň 300 ušlapaných km.
Ani jsem to vše nestačila vyfotit ☺
Nicméně mě každé ráno potěší pohled na naši balkonovou zahrádku. Po dlouhé době jsem vyměnila muškáty za petúnie.
Afrikány a kopřivy k těm není třeba slov. Údajně mají mít afrikány vliv na okřídlenou havěť, která by nám jinak vlétla do bytu, což zřejmě neplatilo na loňského návštěvníka koníka.

 Radost nám dělá i tato tůje, původně jsem zamýšlela osadit maxi květináč Motýlím keřem...
A pak ještě trochu rajčat, paprika, tymiám, majoránkaa máta, ze které si vaříme čaj, nebo ji přidáme na osvěžení do džbánu s vodou a citrónem ☺Malé radosti při snídani za pěkného počasí na balkóně.Nedávno jsem si pořídila trekové hole a tak vyrážíme ven do přírody a tam je pro oko spousta potěšení. Dnes jsme ušli 5km, což je výkon úctyhodný (vím, samochvála smrdí☺), ale proč se nepochválit. Včera skoro 3km, srdíčko funguje jak má, ale dech ten by se měl taky polepšit. Tak co mému oku lahodilo dnes? Vdálce v oparu Beskydy ...
Mobilem foceno za pochodu, tak jsou ty Beskydy hodně v dálce. Dolů a pak nahoru ...
Na kopci na nás čekaly čekanky ☺
Úplně na konci naší trasy na nás pokukovala z areálu garáží tato kočka, jaká měla očka, to nevím, nebylo znát na tu dálku...
Ovšem ta lampička, ta mě přivedla zpět do reality, u té by se to četlo. Naše knihovna už avízovala, že tam mám připravené dvě knihy: Les v domě od Aleny Morštajnové a Chirurgovu dceru od Blake Audrey. Pátý díl Cliftonovi kroniky - Zrodí se hrdina si musím doobjednat.Možná dojde i na čtení u lampičky krásné kočky ☺No řekněte sami, není to boží ...
Co závěrem krom mého běžného, mějte pohodové dny prožité ve zdraví? Všímejte si maličkostí všedních dnů a pokud je máte občas hektické, nebojte se, ty klidnější už vám čekají za dveřmi ...



















" NA MARTINA "

  Každý rok se to u nás opakuje, stále stejná písnička zaznívá z úst mého muže, když se blíží datum 11. 11. To budeš chtít "ZASE" ...