pátek 30. října 2020

" Z NABÍDKY KNIH "

 

Už pár dní se kochám zbylou hromádkou knih, které jsem stihla pro nás zajistit za minutu dvanáct před uzavřením knihoven. Výhodou je, že si knihy můžeme objednat přes internet v jakékoliv pobočce  v našem městě a nyní nově nikam nemusíme dojíždět, stačí poznačit kam nám mají knihu dopravit, myšleno na kterou pobočku. Tu naši máme jak se říká pár metrů od domu a tak rádi dáme za její dovoz 5 Kč od kusu. Mě k přečtení zůstala  jedna z historie " Bílá princezna" - Běluška, tak  byla označována Kunhuta Štaufská nevěsta pro kralevice Václava. Historii mám ráda a když už je jí moc proložím četbu detektivkou. Označení jedné z nich je "Smrt poctivého lichváře", tak vám nevím, zda zrovna lichváři jsou poctivý. ☺

To "Zdivočelý tlukot srdce" bude jistě napínavá četba a doufám, že to mé srdce to napětí ustojí. Není tomu dávno, co mé srdce tlouklo zdivočele. Bylo to v době oznámení v médiích, že se na další den budou uzavírat knihovny. Ta naše měla ten den, byla to středa uzavírací a tak jsem pátrala pomocí internetu kde se naše objednané knihy nacházejí. Samozřejmě byly připravené k převozu na hlavní knihovně, ovšem v převozové místnosti ve sklepě. Samochvála smrdí, vím to moc dobře a po celou dobu co můj muž bědoval, že se na dlouhé měsíce ke svým objednaným knihám nedostane já rozjela akci " knihy k nám domů". Telefon, internet, tak se to střídalo a výsledek? Díky ochotě dobré duše paní knihovnice se mě podařilo připravené knihy přemístit z převozové místnosti zpět do knihovny a během půl hodiny mě volala, že si má manžel knihy přijít vyzvednout na jejich pobočku. Sláva a velké díky, radovala jsem se do telefonu, manžel v údivu hleděl a když pochopil, co to vše vlastně znamená odjel do knihovny. Po návratu mě vykládal jak to v knihovně vypadalo, plno lidí ve frontě na schodech s rouškami před regály. Divil se, že na něj paní knihovnice volala jménem ať nečeká a jde k pultu, že je vše připravené. Dodal jen, že byl moc rád, že tam nemusel čekat a že paní knihovnice má pamatováka, když jej poznala i v roušce. Není divu, dodala jsem, takový pilný čtenář se jen tak nevidí, dmul se pýchou, že si jej pamatují. Ovšem do té doby než jsem dodala, že i mě je to podezřelé a začala jsem se smát, v emailu při objednávce dostanou i naše foto a to tam máme oba, ale pilným čtenářem jsi již roky a tak se nediv, že tě znají. Poslední kniha, která na mě v té mé hromádce čeká je od Hany  Parkánové -Whitton " Jak si neudělat z domova cirkus jako na Piccadilly". 
 Paní Hana se provdala za angličana a následovala jej do Kingstonu, na první pohled poklidný život naruší rozhodnutí zámecké paní  na svém zámku dívčí internát. Harmonický život obyvatel Kingstonu bere za své. Určitě to bude pohodové čtení a paní Hana Parkánová - Whitton mě opět nezklame. Tak jako mě nezklamala ochota a vstřícnost výše zmíněné paní knihovnice.  
                                                           Vám všem přeji pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví. Na důkaz, že nesedíme stále doma tu vložím ještě fotografie z včerejšího pobytu v lese kousek za městem.



neděle 25. října 2020

" HORSKÁ VESNICE ŘEKA "

Dobíhá mě nepřenesení některých  z dnešního pohledu pro mě důležitých článků z původního blogu, ale opakování a osvěžování pamětí není v seniorském věku až tak na škodu, spíše k úžitku. Ponořila jsem se opět do let dřívějších, kdy jsem s malou horskou vesnicí, jejíž podstatná část spadá do chráněné krajinné oblasti Beskydy seznamovala návštěvníky svého blogu.Řeka, kterou protéká stejnojmenná říčka je ukrytá v zalesněném údolí  hřbetů okolních Moravskoslezských Beskyd. Minimum stálých obyvatel, za to spousty chatařů, chalupářů a v neposlední řadě  turistů v každém ročním období spojené s výšlapy na vrchol Javorového, či Ropičky, v zimě pak s možností lyžování.
Osobně dávám přednost návštěvě Řeky ve všední dny a to do klidných zákoutí, které navštěvujeme už hodně let, dokonce mají naši příbuzní v Řece chatu, kde jsem z nejstarším vnukem prožila moc krásné dny, ale to už se ohlížím do let pro mě nezapomenutelných, pro vás, kterým chci Řeku přiblížit v jiné formě nepodstatných. Řeka, dříve Řeka - Smilovská se datuje rokem 1448 až v roce 1664 vydělením ze Smilovic a Gut vzniká samostatná vesnice Řeka sloučením horských pasek a hospodářství, vznik salaší.
Zkouším hledat fotografie pořízené v letech minulých v Řece, ale moc se nedaří.
Snad jedna z jarní návštěvy v roce 2013, foto ze starou roubenkou chráněnou památkáři nenajdu. Každopádně nic není ztraceno a určitě náš čtvrteční výlet do Řeky nebyl výletem posledním. Nicméně, vrátím se do historie - v roce 1930 byl v Řece postaven luxusní hotel Hoyer, v roce 1932byl k tomuto hotelu přistaven venkovní bazén. Hotel byl později přejmenován na hotel Řeka a po dlouholetém uzavření byl opět zrekonstruován a dán do provozu. Nynější doba však jeho provozu nepřeje, nebudu však pesimista a budu věřit v lepší časy.

 V době naší návštěvy kvetly na louce krokusy ...

Hodně chatařů seniorů pobývalo na svých víkendových  sídlech, ani se jim nedivím, že využili příjemné změny počasí.Horší to bylo s focením, nechtěla jsem rušit jejich soukromí.                                                       

S kafíčkem mě vyfotil manžel ...
Pak už byl čas vrátit se domů, ale pár fotek jsem ještě pořídila, krom chatařů, kteří byli v chatách rozmístěných ve stráních jsme se míjeli pouze s párem kolařů v našem věku. Ještě posledních pár záběrů  z poklidné přírody ...
Poslední zastavení a zamávání Řece v Řece ...
Dnes jsme zvolili výlet k Žermanické přehradě, sluníčku dlouho trvalo než zvítězilo nad stále se držící mlhou, ale o tom až příště. Všem vám přeji pohodové dny a veselou mysl, nezapomeňte však být obezřetní a tři "R" nepodceňujte.










úterý 20. října 2020

" KONEČNĚ SLUNÍČKO"

 

Konečně bez deště, trochu větřík, ale slunečno, jedeme do přírody nachytat trochu vitamínu "D". Bylo rozhodnuto, neloudat se, ranní hygiena a pak cestou k autu zastavit se u stánku pro kapesní diář na rok 2021. Měla jsem v kapse nachystány tři kovové dvacetikoruny, doufajíc, že mě paní v novinovém stánku nebude vyčítat, že mám kovové peníze. Naříká, když přijdete s papírovýma, že nemá jak vydat, jak jdete s kovovýma, tak naříká, že co s těmi drobáky má dělat. Dnes naříkala, že ji vůbec nedodali kapesní diáře a na dotaz zda má Překvapení speciál začala svým obvyklým "miláčku" to mě vůbec neposílají, všichni na mě kašlou. U nás doma paní z novinového stánku neřekneme jinak, než "miláček", po dnešku přidám ještě "stále naříkající miláček". Divím se sama, že už stánek nezabalila, vidíme na něj z okna a moc lidí tam nechodí, občas se utvoří fronta v počtu dvou osob a mnohdy se ta druhá osoba rozhodne zajít do obchodu hned naproti, neboť "miláček" si rád povídá. Jednou jsem položila otázku, zda tam neprovozuje stánek z důvodů chybějících odpracovaných let do důchodu, neboť si mě stěžovala na to, že tam trčí skoro celý den a lidi moc nechodí. Jen si mě změřila a neodpověděla, tak nevím. Dost však o "miláčkovi", nebýt potřeby vlastnit kapesní diář na rok 2021, tak bychom už byli dávno za městem a chytali tak vzácné paprsky sluníčka.

Stromy se již začínají barvit podzimní paletou barev ...
Kousek pod horami však jde to zbarvení pomalejším tempem, za pár dní to bude určitě výraznější.

 


Starou dřevěnici v dálce však stále nejde vyfotit jak bych si představovala, možná někdy zamíříme přímo k ní. Prozatím se držíme přehradní hráze, kde jsou lavičky a je možnost posezení, dnes byly vyhřáté od sluníčka.

Poslední dobou jezdíme na hráz, sem tam kolem projelo pár cyklistů, pár aut a prošel mladík se svou slečnou, jinak klid.
Cestou zpět jsme se zastavili v papírnictví, kde měli velký výběr kapesních diářů všech velikostí, rychlý nákup a pak domů na pozdní oběd. Bohužel na ten v restauraci v našem případě v Pizzerii si budeme muset chvilku počkat, ale hlavní věc, že jsme bohudíky zdraví a v takovém případě sluníčkového dne nám nevadí i dva dny stejné jídlo. Dnes jsme měli rajskou omáčku s knedlíkem a byla moc dobrá, příště to bude jistit jídlo z mrazničky.

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví




čtvrtek 15. října 2020

" KNIHY"

 

 Ještěže ty knihy máme, řekla jsem si nedávno a začetla se do jedné, na kterou jsem dostala tip na jednom blogu, nevím už na kterém to bylo, ale děkuji za něj. Sága rodu Reissových se četla jedním dechem.

Spisovatelka Hana Parkánová Whitton v ní představuje českou obrozeneckou společnost na konci 18 a začátku 19. století. Je to má oblíbená spisovatelka a pokud i vy rádi čtete knížky z historie, či současnosti, zkuste některou z jejich knih. Já se chystám na jednu knihu ze současnosti s názvem přímo vybízejícím... "Jak si neudělat z domova cirkus jako na Piccadily". U dobré knihy se mě daří aspoň na chvilku nevnímat okolí.V poslední době mě nějak častěji dochází dech, mohu zcela otevřeně zde napsat, že vývojem situace kolem, čím dál častěji, většinou za to může ubohost okolí svým chováním i postojem. Mířím tím do výšin i nížin všech spoluobčanů, včetně těch, kteří se snaží jakoukoliv situaci využít pro své další uplatnění. Fascinují mě nejen svými názory, ale i chováním v daných situacích a věřte, že nyní již nenarážím na chování volební komise o které jsem psala v předešlém článku. Od výšin přejdu do nížin a zmíním se o kontrole při vstupu do nemocnice, kde jsem byla na vyšetření. Skupinka tří děvčat, která měla měřit teplotu při vstupu a dbát na to, aby ten kdo projde měl nejen roušku, či respirátor, ale také použil desinfekci. Tak leda houby s octem, bavily se a lidé kolem je nezajímali. Nádech a výdech, se nekonal, pádila jsem dál tam i ven, abych byla co nejdříve z nemocnice venku. Nadechla jsem se až kousek dál, při tom pomyslnném nadechnutí si vždy představím jednu ze soch v Sochařském parku v Těrlicku - Hradišti, jenž jsme nedávno navštívili, má název "PRŮŘEZ LIDSKÝM ORGANISMEM" - kamínky na jedné straně vlepené směrem dovnitř představují nádech a ty druhé, lepené směrem ven - výdech. Při své předtavě vím, že to chce silný nádech (vdechujeme kamínky - negativ a při výdechu opět silném se negativu - kamínků zbavujeme, jde to ztěžka jak je vidno, otvor pro výdech negativů je malý). Občas to pomáhá ...

Druhou knihou, která mě zaujala snad ještě více byl Šikmý kostel od Karin Lednické. Možná o to více, že je to z okolí, měla jsem možnost historii o ztraceném městě slyšet z více pramenů. Jednak od regionální historičky paní Kolkové, která představuje studnici moudrosti a několikrát nám přednášela v našem klubu seniorů, kam jsem ji díky možnostem ve výběru přednášek pozvala. Pak také díky své bývalé kolegyně, která si zbylé části ztraceného města pamatovala ze svého dětství z vyprávění rodiny. Několikrát jsme kolem projížděly služebně a Sylva, tak se kolegyně jmenuje se dala do vyprávění. To jsem vždy chtěla vybídnout řidiče, ať zastaví a my se společně se Sylvou projdeme. Bohužel nás vždy tlačil čas. 

Tamní pastevecká vesnice, získala díky těžbě uhlí nenadálý rozkvět, aby později díky tomuto bohatství o století zanikla. Dnes tam zůstal stát pouze jen starý "Šikmý kostel" svatého Petra z Alkantary, je to kulturní památka, přezdívaný často Česká Pisa. Více se dočtete v dostupných pramenech. V roce 2016 jsme tam projížděli s naším nejmladším vnukem a měli jsme štěstí na jednoho staršího pána, který se snámi zastavil a vyprávěl historii kostela, který stával dříve na kopečku a děti kolem jezdily na sáňkách dolů. Vlivem důlní těžby se propadl o 37 metrů, nyní stojí díky památkářůmna a velké rekonstrukci a je opravdu na šikmo. Při  pobytu uvnitř máte pocit, že se nakláníte na stranu, ale omyl je pravdou, stojíte na rovné podlaze.
Tak ještě pár snímečků Česká Pisa z roku 2016



Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví a pokud bude potřeba, tak velký nádech a ještě větší výdech. Mě to většinou pomůže





čtvrtek 8. října 2020

"LETEM MÝM SVĚTEM"


Než na sebe prásknu jak jsem si naběhla,vlastně spíš prásknu něco, co by se stát vůbec nemělo, ale stalo se. Pozvu vás ven, do podzimní přírody, kde ze mě díky všeho krásného kolem konečně spadl z nepříjemné události splín.

Nyní je již dobře, ale k čemu, co mě doslova vyvedlo z míry došlo? Těsně před termínem voleb jsem byla očkována tak jako každým rokem proti chřipce, z toho důvodu jsem odmítla jít volit do volebního okrsku a zažádala si o volební urnu domů. Bylo mě vyhověno, zástupci volební komise měli přijít kolem 17 hodiny. Zajásala jsem a připravila si jak roušku, tak občanku a volební arch s tím, že to vše přesunu po půl páté ke dveřím na stoličku. Leč těsně po 16 hodině někdo zvonil, otevřu dveře a tam avizovaná dvojice s urnou, po úvodním mém překvapení a přivítání jsem dvojici oznámila, že si dojdu do pokoje pro občanku a volební arch, ať chvilku posečkají. Sotva jsem vykročila, byla mě dvojice v patách a než jsem se nadála, stála volební urna odložena na jídelním stole. To už bylo i na mě příliš, hlavou mě proběhlo mnohé, hlavně rychle odvolit a už ať jsou "slavní" zástupci volební komise pryč. Následovala řádná desinfekce všeho kolem a pak velká úleva, dodnes mě to vše hlava nebere, jak jsem pohotová, tak v tomto jsem selhala. Ovšem nesčetněkrát jsem sipoložila otázku, kdo selhal víc, zda školitelé aneb členové volebních komisí. Naše babi by na to vše řekla: "Komu není z hůry dáno, v apatice nekoupí." Naše babi by opět měla pravdu o tom žádná.

Dost záporů, poslední slunečné dny jsme opět vyrazili do přírody, Žermanickou přehradu mám nafocenou z druhé strany než většinou fotím a to přímo z hráze.

V dálce jsou krásně vidět vrcholy Beskyd.

Vodohospodáři se rozhodli stav vody v přehradě snížit, pohled z druhé strany...

Stromy se začínají podzimně vybarvovat, dole pod hrází je ovocný sad.

Pohledy do okolní zeleně ....

Sluníčko hřálo a tak jsme chvilku poseděli na lavičce na hrázi, ještě pár záběrů na Beskydy, Soběšovický vodojem a kostel ...
V dálce pak vrcholek Lysé hory ...
Přesouváme se dál a to už jsme na druhé straně, tam, kde chodíme obvykle, směrem k bývalé faře a R- zátoce. Úterní pobyt v přírodě byl balzámem na duši, potkali jsme mladý pár, viděli dva rybáře sedící na břehu s nahozenými pruty. Nikoho jsme nerušili a nikdo nerušil nás, občas projelo kolem pár kolařů ...


Domů do ruchu města jsme nepospíchali, kdopak ví, kdy bude ještě tak krásný den.
Mějte se i vy pohodově