" JEN TAK"

 

První polovina měsíce ledna 2021 bude za námi, ale do bilancování uplynulého roku 2020 nemám vůbec chuť ani náladu. Předběžnou kostru bilancování ve své mysli mám, ale nakonec si řeknu, že se nebudu otáčet zpět. Není nad to sednout si k dobré knize a zapomenout na vše kolem nás.

Občas jsme si pustili ze záznamu koncert vážné hudby a v neposlední řadě také CD skupiny

Jsem ráda, že jsme ten "náročný"rok 2020 přežili bez větších komplikací. Myšleno rodinu a zrovna tak budu doufat v to samé v roce 2021. Dá se říct, že dění v blízké rodině sledujeme spíše z povzdálí, což mě osobně není milé, ale na druhé straně je to vše potřeba a tak díky za techniku, která nám umožňuje různorodé kontakty napříč vzdálenostem. 

Jezdíme za město na procházky, při kterých hledám co bych tak vyfotila, abych stále nedávala jen fotky od naších oslích kamarádů Karla a Julči. Dnes je tu dám pro Hanku, aby věřila, že tam u té Žermanické přehrady opravdu jsou.

 

V pondělí však měli smůlu, krmení dostala opuštěná labuť a hejno kačen.

Zaujal mě kámen vložený podél schodů vedoucích do vody. Našla jsem v něj ruznorodé výjevy obličejů. Možná je také objevíte.

Nicméně část  přehrady jsem si také vyfotila, kačeny plavaly v povzdálí a jen jsme naše místo u schodů opustili, byly v mžiku u labutě.

Dnes jsme jeli do biblioboxu, který je u knihovny vrátit vypůjčené knihy a budeme doufat v brzké otevření ne knihoven, ale aspoň jejich "okének". Protože, jsme byli kousek od městké části Nabřeží, zvolili jsme krátkou procházku.

Sluníčko se schovalo za mraky, ale sáňkujícím dětem a jejich doprovodu to vůbec nevadilo. Všem vám přeji pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví.

Pokud bude potřeba vyhnout se viru zkuste plachtit jako  paraglaidisté v roce 2012 v Beskydech na vrchu Javorovém...