"VÝSTAVA RUČNÍCH PRACÍ SENIORŮ"

 Vnašem Centru volnočasových aktivit byla opět po roce výstava ručních prácí seniorů. V zájmových kroužcích - výroba keramiky, pletení z papíru, technika guilling, enkaustika, malování na hedvábí, tkaní, vyšívání, pletení, batikování, kresba a malování, šití patchworku, výroba šperků. Dále pak kroužek Zpívání pro radost, ten vlastně zahájil výstavu

Takto vyzdobený vchod nás vítal kyticí květů ve váze z papírových ruliček.

Mimo rukodělné kroužky je také kroužek Zdravého pohybu - cvičení na židlích a karimatkách, chůze s holemi Nordic Walking, karetní hry Taroky. Já se však zaměřím na dnešní výstavu rukodělných prací, omlouvám se za ne dost kvalitní fotografie.

Obrazy se hodně špatně fotily, je tam pro ně velmi malý prostor ...

Osobně se mě moc líbil nápad s domečky a tác s kávou " Doma je tam, kde voní káva"

Kdo z vás došel až sem, přeji mu ve zdraví prožitý každý další den. Pro mě to byl dnešní den náročný, ale vyvážilo to setkání s příjemnými známými a že jich tam bylo💗

"VELIKONOČNÍ TRHANEC"

Vrátím se ještě k velikonočním svátkům, nedá mě to a prásknu vše zde na sebe. Dnes už se jen směji, ovšem na ten den "D"nezapomenu dlouho a jak mám v názvu rubriky, že "Vaření a pečení, není žádné trápení", to odvolávám, uvažuji dokonce, že to bude rubrika "Vaření a pečení může být i trápení" 😜😂😏😊Už se vám někdy stalo, že se při snaze mít vše co nejvíce nej, jak by naše babi řekla "posere"? Tak právě toto se mě stalo vážení při mém pečení něčeho sladkýho ke kafi. No, jak už to tady na sebe praskám, prásknu vše, ať je to komplet. Za mého působení ve školství jsem měla přezdívku "NÁČELNÍK MLSNÁ HUBA", nebyla jsem jediná mlsná, ale v dosahu kdykoli na telefonu. Pro tuto snadnou dostupnost se často stalo, že mě kolegyně zavolaly, ať po cestě koupím "něco" ke kafičku. Věděly, že neodolám a opravdu dobrotu přinesu. Nebudu nic tajit, manželovi stačí o velikonocích upečená šoldra (slané kynuté těsto) kus uzeného, bílá klobása, vnukům ještě řízek navrch! Ovšem mě ke kafi něco chybělo. Beránka už nepeču dlouho, mlsná mě honila i řekla jsem si, že něco rychlého na plech, by se hodilo.

Těsto na bublaninu, to bude hned, jahody jsem zaměnila za zavařené mandarinky a vše zdokonalila posypkou s kokosu. Vůně se linula, kokos zlátnul, slintala jsem už při pohledu přes sklo do trouby a říkala si: " NE, MARTO, TEPLÉ TO JÍST NEBUDEŠ!!!"Zkusila jsem na špejli a protože jsem to chtěla mít ECHT dobrý, rozhodla jsem se plech otočit a ještě ten druhý konec dopéct do zlatova. Právě ten kosos ať se připeče akorát. Pak už jen teplé polít smetanou na šlehání a MŇAM A NEJÍST TEPLÉ, to jsem chtěla dodržet, opravdu. Při tom obracení bylo hned po mňam...

Plech se zvrtnul a mňamka skončila na dvířkách od trouby(naštěstí větší část) a něco málo na zemi. Ten stín na fotografii jsem já😰😱🙏, dlouze, předlouze jsem na tu spoušť hleděla...

Co už, bylo mě do breku, ale něco málo se dalo stáhnout zpět na plech a polít tou smetanou. Naštvaná sama na sebe pomyslela jsem si, že jsem si měla raději lehnout na kanape jako ten keramický taťka na poličce...

Jak už jsem psala na začátku, dnes se usmívám😏😀, nakonec podle dcery to byl parádní "TRHANEC". Ani tu rubriku nebudu přejmenovávat, vždyť to "VAŘENÍ A PEČENÍ, NENÍ ŽÁDNÉ TRÁPENÍ"☺☺☺Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví jak jen to půjde.

" POŠTÁÁÁÁ"

Nevím jak jste na tom vy s doručením pošty do klasické poštovní schránky. Přiznám se, že já dost bledě, sama píši zřídka a tak je jasné, že mě krom vánočního přání od neteře a úředních oznámení do schránky nic nechodí. Občas k nám zazvoní paní mající "skoro"stejné příjmení, ba dokonce začínající stejnými písmeny B. M. a ptá se, zda u nás nemá poštu. Pracovník pošty se občas zřejmě nenamáhá dočíst pozorně celé přijmení a jméno do konce. Navíc je naše poštovní schránka více na ráně a tak začátek přijmení BAI u paní bydlící v našem domě lehce zamění za BAJ. MARI za MART a k průšvihu je lehce nakročeno. Lehce je to bráno pokud jsme doma jeden či druhý. Horší je, když  čekáme důležitou poštu, naposledy to byl termín nástupu do lázní ☻to je pak nemilé. Jistá je pošta e-mailová, WhatsApp a taky ústně doručená návštěvou- dětmi, vnuky, či jiným příbuzenstvem. Ta je obzvláště milá, většinou jde aspoň na chvilku posedět, nejenže máme "poštu" z první ruky, ale hned máme možnost odepsat. No, takové odepsání není jen tak, to se musí zvážit, většinou se jedná o uspořádání rodinného setkání a tak se ústně řeší, co by bylo nejlepší a nejschůdnější. V dnešní době při tazvaném pracovním vytížení, které počítá s pátky i svátky sakum prásk není jednoduché se jen tak sjednotit a sejít. Většinou ten kdo pracuje v pátky i svátky si zahraje na pošťáka ústního a přijde předat ústně, že se nedostaví. Jak se ústně pošta předává, tak vlastně dojde k posezení, zároveň k pohoštění a je vymalováno. Jak by naše babi řekla jsou "zabité dvě mouchy jednou ranou a ani to nebolelo".☺Ne nebojte se, o došlou poštu vás nepřipravím, je to naše, žádné BAI MARI! Došla do e-mail, tak na WhatsApp a rize velikonoční. Přiznám se bez mučení, že jsem dnes klasickou poštovní schránku nekontrovala ☻☺Spoléhám na vás PŠŠŠT, nikomu to neříkejte, zítra tam zajdu😒😃😔.  

v poště přišla také rada jak naložit s vaší váhou😐

Kdy jsou ty doby, kdy se u nás zdobilo, to byly vnuci malý a taky třeba Velikonoce sněhové jako v roce 2013- 31. 3., doufám, že sníh už má letos odzvoněno ...

Každý rok peču na Velikonoční svátky Šoldru, více se o ní dozvíte zde :                                             https://fukcarinka.blogspot.com/2024/03/svatky-jara-vareni-peceni-neni-zadne.html

Jako každý rok, nebude u nás Šoldra chybět, k tomu uzené maso, opečené klobásy, zelený salát. Beránka nepeču, ale něco sladkého ke kafíčku se určitě u nás najde, je to rychlé a není pracná☺

Kdo z vás dočetl až sem, přeji mu pohodové prožití Velikonočních svátku ve zdraví.

                                                                                                          

"JEDU DÁL ..."

 Vím to už dávno, že se život s nikým nemazlí a smutnit nepomůže. Určitě nejsem sama, kdo si říká, proč já a občas, když se nic nedaří a ještě více se vše pokazí, proč, proč "ZASE JÁ".To už má mysl nabírá na obrátkách, naštěstí přijde chvíle, kdy řeknu a dost, dej pozor ať není húř. Říká se, že každý svého štěstí strůjce a v jistém slova smyslu i svým režisérem. Dost věcí můžeme ovlivnit, dobré je se nejdříve uklidnit a naladit se na pozitivum. Někdo by řekl, přece pomůže rodina, ale třeba jste stejní jako já. Napřed si to vše v klidu přeberu a pak jdu se teprve se vším ven. Mám jasno, sem tam se objeví mráček, ale už není tak zle. Přepnu se do režimu pozitivního, přemýšlím co dál, co bude nejlepší postup a náladu mě zvedne třeba poslech hudby...(viz. zdroj).   https://www.youtube.com/watch?v=LqawK-MkZAY 

Nebo pohledem do naší předzahrádky, když jdu na MHD, vždy je  tam něco nového ...

Za brzkého rána se tam odehrává ptačí koncert, nebo ještě nedávno poprašek sněhu. To mě připomělo, že máme ještě nad jarním kvítí vánoční kouli ☺. Nedávno na otázku mého muže, zda už kouli neuklidíme jsem se smíchem odpověděla, že zrovna venku sněží a tak může vánoční ozdoba být stále s námi.☺

Kdo mě bezpečně vytáhne z pochmůrných myšlenek je ABY, pes naší mladší dcery. Nedávno se zastavily a hned bylo veselo. Odrazila jsem se z letargie čekání na termín konzilia v našem "MORAVSKÉM IKEMU"jak říkáme špičkovému kardiologickému pracovišti v Třinci a šla tomu tak trochu naproti. Ono známé "líná huba holé neštěstí " se vyplatilo. Nerada se připomínám, ale telefonát a následně kafíčko s bývalou kolegyní se v dobré zúročilo a nejen to, vzpomínaly jsme na dobu, našeho společného působení v DD. Naše společné chvilky strávené s dětmi byly pohodové, zvláště, když nebyla přítomná naše paní ředitelka a zdravotní sestra. Obě silné alkoholičky, které spíš nepracovaly, než pracovaly, tudíž přínos žádný, ale jejich nadřízení to přehlíželi a my si je naštěstí nepřipouštěly k tělu. Dovedly jsme je ignorovat a jely jsme si po své pedagogické linii až na okamžik, kdy té nejvyšší alkoholičce ruply nervy,a vrazila pár facek kolegyni. Ani nevím jak, ale stačila jsem se včas vzpamatovat a "soudružku" zpacifikovat. Kolegyně hledala své brýle otřesena danou situací a taky pokračováním dalšího napadení, naštěstí "JEN"slovní. A to nelichotivím a ne prvním. Jak říkávala naše babi "dlaždič hovno", stydět by se nemusel. Já však dodám, že dlaždič byl byl určitě v této slovní zásobě daleko za naší nadřízenou. Jaké to mělo pokračování, účetní, vedoucí kuchyně ani nikdo jiný s přítomných "NIC" neviděl, zřejmě v danou chvilku oslepli. Kolegyně měla otřes mozku, já pocuchané nervy a "soudružka" nastoupila s okamžitou platností do důchodu. Ten nástup oddalovala jak jen mohla, ale nakonec nastoupila. Vzhledem k zústavající alkoholičce a kolektivu občas "slepému" rozhodla jsem se svoji pedagogickou éru ukončit. Nezlomila mě ani paní inspektorka, kdysi má bývalá pohodová nadřízená v MŠ, tehdy už inspektorka, slibem přeložení kam si jen řeknu. Dlouho, předlouho jsem se stýkala pouze s napadenou kolegyní, ty druhé "slepé" jsem vidět netoužila a ani nepotřebovala. Až asi po 20, či více letech jsme se sešly, ale tehdy jsem opět dala za pravdu naší babi, že slepovaný džbám už nikdy pevně nedrží a držet nebude. Mě i kolegyni bylo dětí líto, nás jako tety měly rády a my je zrovna tak. Na tu dobu mě zbyla tato fotografie. stojím v pravo ☺

Jedu dál a dál nemám ráda alkoholiky a hlupáky ke mě v nadřízené pozici a pokud byli, tak jsem si s nimi většinou za střízliva promluvila a nastavila hranice.  S hlupákem to bylo horší, ale většinou na tu svoji hloupost dojel, dokonce jeden ztrátou své pozice ve vedení a světe div se, já dostala tu pozici za dobrou práci a víceméně za záchranu financí pro firmu. Měla jsem štěstí, že jsem pracovala většinou samostatně a naštěstí svědomitě. Pozitivní bylo, že jakoukoliv práci jsem vždy dělala se zájmem, poctivě a s láskou. Jak jste na tom vy a vaše bývalé zaměstnání, kolektiv a doufám, že alkoholik ve vedení se nevyskytl☺ Jak si tak nyní čtu co jsem napsala, usmívám se, chtěla jsem jen napsat, že ač mě nebylo do juchání, "JEDU DÁL", vaše blogy čtu, ale komentuji minimálně, tam kde je to k zamyšlení, nebo pro mě osobně rozšíření vědomostí se budu vracet. Velký dluh mám v Kaleidoskopu podle Hanky a tak slibuji, že vše napravím. Někde na blogu, tuším u Kitty byla zmínka o knize Blanky Matragi " JEDU DÁL". Naše babi by řekla, čím více dokázala, tím víc je skromná. Kniha mě ležela několik dní na nočním stolku, tak nějak jsem si říkala, že ji prolistuji, možná mě chytí. Po přečtení prvních stránek k listování nedošlo, četla jsem a četla, můžu říct, že smekám a taky to, že s hlupáky, chytráky, možná i alkoholiky se to hemží křížem krážem v širém světě a není to jen u nás. 

Mějte všichni pohodový zbytek týdne, jo a okna umyté nemám a vůbec mě to netrápí. Velikonoční Šoldru upeču i tak. Tak i vám přeji bez stresové před Velikonoce i po Velikonoce