" ZÁMECKÝ PARK V ŠENOVĚ "

 

 Všichni už víte z minulého příspěvku, proč se jmenuje můj blog Fukčarinka a tak se jistě nebudete divit, když jsem si pospíšila a vylétla hned po ránu (nevěřte, že hned po ránu, bylo přesně něco kolem 11 hodiny ☺)na výlet do blízkého okolí našeho města.Dnes přece výletovaly čarodějnice a Fukčarinky všeho ražení ...

Uháněla  jsem si to rovnou do zámeckého parku v Šenově u Ostravy, kam jsme v době lockdownu nemohli.Nachází se v jiném okrese, abych pravdu řekla až tak mě to nevadilo. Za to dnes, jsem si to tam s manželem za slunečného počasí užila náramně. Nikdo nikde, jen my dva a zpěv ptáčků v korunách stromů.

Sem tam kvetly tulipány, na  rododendrony bylo ještě brzo.

Ovšem jírovec, ten bude kvést během pár dní, fotografie níže je z loňského roku

Naše kroky mířily od budovy hudební školy Viléma Wunsche ke kostelu. (Vilém Wunsch rodák ze Šenova - malíř, grafika a ilustrátor). Dříve byly v této budově kanceláře zámku.

O zámku něco málo ze zdroje : https://zdeneksebesta.net/senov/zamek.html

Jak už jsem zmínila,naše kroky vedli ke kostelu Prozřetelnosti Boží (fotografie z dnešního dne).

Postaven byl v roce 1764, podle projektu Jakuba Pánka. Je chráněn jako kulturní památka. (Foto níže je z loňského roku).

Obešli jsme menší okruh a vrátili se k budově školy a poseděli na sluníčku.

Ještě snímek tulipánů a návrat domů.

Budu zřejmě za chlubilku, ale krásné tulipány mám i doma od nejmladšího vnuka Ondřeje.

Zastavil se cestou od zubaře se snachou popřát mě mezi dveřmi k mým nedávným narozeninám. Sejdeme se až po očkování za pěkného počasí na zahradě u syna, do té doby nás oslavenců bude v rodině více.

Mé oblíbené chryzanténu od syna a snachy ...

Kytička od manžela, dnes už jsou lilie v plném květu. Nejen venku, ale i u nás doma je plno květin. Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví a pohodě.

 

 

 

 

" NEDOPATŘENÍ - KDYŽ ŠPATNĚ KVIKNETE"

 

 Vůbec si nejsem vědoma, že bych odstranila článek s knihou od Niny Křehotové. Až dnes, když jsem odpovídala na komentáře minulého článku " Knižní čtvrtky" a nemohla si vzpomenout na přesný název knihy od Niny, hledala jsem v archívu a článek byl "fuč", hned mě napadlo, že jsem opět čarovala na blogu a omylem jak naše Jaruš říká kvikla(klikla) na klávesnici a bylo vymalováno. Marné, Fukčarinka se opět předvedla. Když už zde zmiňuji název mého blogu "Fukčarinka", tak neznalým osvětlím. Název vznikl při zrodu blogu, mimochodem, to už je let, tehdy mě blog založil vnuk (12 letý), který mě měl coby malý chlapeček spojený s přesvědčením, že umím čarovat. Nedivte se, unavený z našich výletů do přírody mu najednou babička vyčarovalo po pár krocích lavičku (jasně, věděla jsem o ní), tu zas obchod večerku, ukrytý v domě za rohem, kde jsme si koupily dobrotu, že tam obchod je mě bylo známo. No a tak byl na světě název Fukčarinka. Zpět ke knize od Niny Křehotové - "PSÁNO ZA JÍZDY".

Je to kniha, kterou jsem si koupila po dlouhé době. Od jisté doby knihy nekupuji o to více navštěvuji knihovnu. Zaujal mě příběh ač křehké, tím více silné ženy, která se od svých studentských let neobejde bez vozíku. Žije svůj život jak se říká naplno a že nebyl vůbec lehký už od jejího dětství, kdy byla plná síly a snů obklopená svoji rodinou. Osud se však s nimi nemazlil, ale všichni se s ním poprali a díky Nině přišla na svět v  březnu 2021 tato kniha, aby dala světu vědět, že se dá život žít i na vozíku, samozřejmě díky rodině a přátelům. Knihu má nyní dcera a tak jsem si foto knihy vypůjčila ze zdroje. Více se o knize dozvíte níže na odkazu na blogu Niny. Pokud se vám bude zdát, že jste Ninu viděli ve StarDance, není to sen, byla to Nina.
http://psanozajizdy.blogspot.com/2021/03/knizka.html#comment-form 

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví 

" PAMATUJETE NA KNIŽNÍ ČTVRTKY "

 

Nevím jak pro vás, ale pro mě byly knižní čtvrtky dnem napětí a velkého očekávání. Koupím, nekoupím, vyjde na mě, šrotovalo mě hlavou, většinou jsem kýžený titul nakonec zakoupila. Ó jaká úleva, když mě jeden můj známý vzal do knihkupectví a představil mě tam své známé paní u pokladny. Pak už pro mě byly knižní čtvrtky balzámem na duši a spoustě mých přátel také, neboť jsem jim knihy půjčovala a občas srdcařům i zajistila.Ovšem přišla doba, kdy jsme simueli položit  otázku kam s knihou, čím dál více jsme se obraceli na knihovnu. Čteme oba s manželem a tak není divu, že se z nás stali pravidelní návštěvníci knihoven. Občas si na knihu sice musíme vystát frontu v rezervačním systému knihovny, to když je o ní v knihovně velký zájem, ale výhodou je, že čekáte pěkně v teple domova až vám knihovna mailem oznámí, že má pro vás rezervovaný titul připraven. To je pak radost, snad větší než ty knižní čtvrtky. Tak tomu bylo i při čekání na první díl knihy od Vlastimila Vondrušky "Křišťálový klíč".

Jen tak trochu ve zkratce:v prvním díle této šestidílné ságy rodu sklářů Heřmanů se ocitnete na Falkovské huti v době třicetileté války až do revolučního roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. Děj se odehrává v severních Čechách. Tak jako všechny knihy od pana Vlastimila Vondrušky i tato se čte jak já říkám sama.

Vdruhém dílu " Vídeňský sen"nám přiblíží osudy členů rodiny Heřmanů, kteří se stali sklářskými, textilními podnikateli, úředníky i učenci.

Čtení opět moc hezké, zaujme a nepustí.

Čtu rychle za čtyři dny, kdy jsem byla po očkování covidu jsem opravdu klidový režim dodržovala a kniha byla příjemným společníkem. V mezičase, čekání na druhý díl jsem se začetla do knihy zcela jiného žánruod Ladislava Zibury.

Je to kniha od mladého cestovatele, který je svým způsobem odvážný, na mě až moc. Přesto jsem jeho knihu četla se zájmem, občas zděšená, ale mladík si vždy poradil. No není někdy až moc odvážný, kladla jsem si často tuto otázku.

Abych pravdu řekla, potvrdilo se ono známé, jak by naše babi řekla " odvážnému štěstí přeje."Každopádně i tato kniha stojí za přečtení.

V knihovně mám rezervaci na třetí díl rodinné ságy Křišťálový klíč, jsem v pořadí třetí, doufám, že dlouho čekat nebudu a koncem května se ponořím do doby dávno minulé. Určitě mě bude ve volných chvílích dělat společnost jiná kniha, která mě zaujme a obohatí. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví.

 

" DNEŠNÍ RANNÍ POŠTA"

Nejen rodina, ale i přátelé mě posílají pozdravy z cest, různé vtípky pro zasmání. Dám hned čerstvě obdržený Jarní pozdrav od neteře.

Druhý je od dcery, doufám, že tak nedopadnou učni ve skutečnosti.

Pozdrav od praneteře - první setkání praprasynovce se sněhem...

Trochu z archívu od vnuka ... lom Amerika. Více o lomu níže ze zdroje:

Něco o lomu ze zdroje : https://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika_(v%C3%A1pencov%C3%A9_lomy)

Ještě jedno foto od dcery z nedávné doby, kdy si s námi na chvilku zalaškovalo počasí a bylo nádherně, pouze na tričko s krátkým rukávem. Vyjela si s vnukem na kole, cestou vyfotila papouška, který si v našem městě občas poletuje jak se mu líbí.

Píše se hodně o distanční výuce, vnukovi velmi prospěla, polepšil se velice a nedávno jsme pochopili proč asi. Papoušek Kokos nejen dohlíží, ale určitě i napovědou je. ☺

Pokud budete v pondělí doprovázet své děti, či vnoučata do školy, držte se těchto pravidel:

To je pro dnešek vše, buďte zdraví, optimističtí a hlavně silní jedinci, co je jen tak nic nevyvede z míry. Jaru zdar, covidu zmar!

" TAK NÁM OPĚT NASNĚŽILO"

 

Včerejší večerní pohled z okna dal za pravdu meteorologům, venku chumelilo a bylo jasné co bude ráno.

Posílali jsme si s přáteli zrovna pořízené fotografie,abych pravdu řekla, tak na mě bylo letos již sněhu dosti. Nejsem určitě sama ...

Pohled z Nábřeží do údolí řeky Lučiny, podivné, nikdo nesáňkoval ☺

Doufala jsem, že sněhu bylo s tím dnešním ranním až nad hlavu, marně, chumelí s malými přestávkami ještě nyní.

Doufám, že se neudrží a bude tát, prozatím jsou 2°C.

Tak něco pozitivního z archívu, když má být jaro ...
                         
     Něco málo ze zahrady syna ...

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví a těm, kteří čekají na "to" pravé jaro jako já, doporučuji nezoufat. Nezoufej, ale doufej, řekla by naše babi, kéž by měla pravdu nejenom v tom čekání na jaro, třeba také na vakcínu, ale fuj, to už brousím kam jsem nechtěla, Sedla jsem si k psaní příspěvku na blog ať přijdu na jiné myšlenky, když vše jiné tak vázne a vidíte, vracím se do té odporné reality, No ještě jednou fujky, brrrr...

"KDYŽ BYLO TEPLO A SLUNEČNO"

Před pár dny - 7- 8. 4. to vypadalo, že nemůže být ani jinak než teplo a slunečno, že jsme za zimou zavřeli vrata na petlici. Předpověď počasí však ve čtvrtek večer hlásilo ochlazení na další dny, kdy nastávaly Velikonoční svátky. Vrátím se však do dnů 7-8. 4., kdy nás sluníčko vylákalo ven. Nejdříve do knihovny, vrátit přečtené knihy a vypůjčit si nové rezervované.

Vřele mohu doporučit hned dvě detektivky - krimipovídky od Evy Houserové ...

Do knihovny jsem vracela Šikmý kostel - druhý díl, když jsme vyřídili další potřebné jako třeba zamířili jsme právě do Karviné k Šikmému kostelu, aby jsme ještě nasáli atmosféru doby, kdy tam pulzoval život. Prošli jsme několik míst, ujasnili si za pomocí fotografií staré Karviné ve vitríně před kostelem, kde co stálo, kde projížděla tramvaj. Pak už jsme jen seděli na sluníčku a chytali Déčko. Mimo nás tam bylo střídavě pět turistů, stabilně opodál jeden rybář, manželská pár seniorů na kole a pak odjíždějící turisté středního věku. Takže klid a bezpečno jak od civilizace.Zaujaly mě stavby dvou hrobek po pravé straně kostele, jedna rodu Staňků, druhá rodu Fornerů, které byly postaveny ke konci 19. století v areálu někdejšího strarého hřbitova kolem kostela sv Petra. Na fotografii níže je hrobka Fornerů - novorenesanční, připomínající staré římské stavby.

Druhá rodu Staňků- stavby novogotická ...

Nenechali jsme se ničím rušit a vstřebávali klid v okolí kostela sv. Petra z Alkantary.

S úsměvem jsme brali i předešlé mírné vytočení mého muže v prodejně autodílů, do které jsme se zastavili. Potřeboval koupit do auta kabinový filtr, zapomněli jsme, že jsou různá opatření a omezení, obchod byl otevřen. Manžel jak rychle do obchodu vešel, tak byl rychle venku, vše jsem pozorovala z auta. To, co následoval mě rozesmálo, manžel koukal na dveře prodejny, až pak jsem se dozvěděla, že si do mobilu zapsal číslo, prý centra, kde si měl objednat daný filtr. Ještě nedomluvil a již byl vyzván k vstupu do prodejny tou samou paní prodavačkou, která jej z prodejny vykázala. Filtr zakoupen, manžel překvapen, že to šlo tak rychle, prý jsou nyní pouze výdejna a filtr tam náhodou měli, nemusel jej objednávat a čekat až na prodejnu dovezou, ba dokonce stál méně, než původně, kdy si dávala tatáž prodejna, ne výdejna mastnou přirážku. Tak jsem si vzpomněla na Marušku, která nedávno na svém blogu psala o kocourkově podobném, kdy neživnostník musí přemluvit živnostníka, pokud chce doma,či na zahradě kutit a nemá jak zakoupit potřebné. Takže Maruško, máme tu kocourkov také, ale vše dobře dopadlo a doufám, že již  nic potřebovat nebudeme a kdyby, máme v rodině naštěstí "živnostníky". Hned na druhý den jsme podnikli další výlet, ke kterému nás přivedla kniha "Životopis bez cenzury" od pana Radima Uzla.

Jeli jsme do Orlové do parku kolem kostela Narození Panny Marie, který je často nazýván moravskými Hradčany. Více se dozvíte zde ze zdroje : https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Narozen%C3%AD_Panny_Marie_(Orlov%C3%A1)

Fotografie kostela je z roku 2016, kdy jsem na svém původním blogu o kostelu a jeho okolí psala. Letos jsme se vypravili spíše do přilehlého parku, kde je vždy co obdivovat a kde si vyčistíme hlavu. Pohyb lidí minimální, za nás tři procházející, jeden sedící na lavičce opodál při našem odchodu z parku.

Kvetoucí zlatý déšť, plno sasanek a fialek v trávě ...

Dál už příště, snad jen ty sasanky ...

Ještě obvyklé přání pohodových dnů ve zdraví prožitých