"KDYŽ BYLO TEPLO A SLUNEČNO"

Před pár dny - 7- 8. 4. to vypadalo, že nemůže být ani jinak než teplo a slunečno, že jsme za zimou zavřeli vrata na petlici. Předpověď počasí však ve čtvrtek večer hlásilo ochlazení na další dny, kdy nastávaly Velikonoční svátky. Vrátím se však do dnů 7-8. 4., kdy nás sluníčko vylákalo ven. Nejdříve do knihovny, vrátit přečtené knihy a vypůjčit si nové rezervované.

Vřele mohu doporučit hned dvě detektivky - krimipovídky od Evy Houserové ...

Do knihovny jsem vracela Šikmý kostel - druhý díl, když jsme vyřídili další potřebné jako třeba zamířili jsme právě do Karviné k Šikmému kostelu, aby jsme ještě nasáli atmosféru doby, kdy tam pulzoval život. Prošli jsme několik míst, ujasnili si za pomocí fotografií staré Karviné ve vitríně před kostelem, kde co stálo, kde projížděla tramvaj. Pak už jsme jen seděli na sluníčku a chytali Déčko. Mimo nás tam bylo střídavě pět turistů, stabilně opodál jeden rybář, manželská pár seniorů na kole a pak odjíždějící turisté středního věku. Takže klid a bezpečno jak od civilizace.Zaujaly mě stavby dvou hrobek po pravé straně kostele, jedna rodu Staňků, druhá rodu Fornerů, které byly postaveny ke konci 19. století v areálu někdejšího strarého hřbitova kolem kostela sv Petra. Na fotografii níže je hrobka Fornerů - novorenesanční, připomínající staré římské stavby.

Druhá rodu Staňků- stavby novogotická ...

Nenechali jsme se ničím rušit a vstřebávali klid v okolí kostela sv. Petra z Alkantary.

S úsměvem jsme brali i předešlé mírné vytočení mého muže v prodejně autodílů, do které jsme se zastavili. Potřeboval koupit do auta kabinový filtr, zapomněli jsme, že jsou různá opatření a omezení, obchod byl otevřen. Manžel jak rychle do obchodu vešel, tak byl rychle venku, vše jsem pozorovala z auta. To, co následoval mě rozesmálo, manžel koukal na dveře prodejny, až pak jsem se dozvěděla, že si do mobilu zapsal číslo, prý centra, kde si měl objednat daný filtr. Ještě nedomluvil a již byl vyzván k vstupu do prodejny tou samou paní prodavačkou, která jej z prodejny vykázala. Filtr zakoupen, manžel překvapen, že to šlo tak rychle, prý jsou nyní pouze výdejna a filtr tam náhodou měli, nemusel jej objednávat a čekat až na prodejnu dovezou, ba dokonce stál méně, než původně, kdy si dávala tatáž prodejna, ne výdejna mastnou přirážku. Tak jsem si vzpomněla na Marušku, která nedávno na svém blogu psala o kocourkově podobném, kdy neživnostník musí přemluvit živnostníka, pokud chce doma,či na zahradě kutit a nemá jak zakoupit potřebné. Takže Maruško, máme tu kocourkov také, ale vše dobře dopadlo a doufám, že již  nic potřebovat nebudeme a kdyby, máme v rodině naštěstí "živnostníky". Hned na druhý den jsme podnikli další výlet, ke kterému nás přivedla kniha "Životopis bez cenzury" od pana Radima Uzla.

Jeli jsme do Orlové do parku kolem kostela Narození Panny Marie, který je často nazýván moravskými Hradčany. Více se dozvíte zde ze zdroje : https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Narozen%C3%AD_Panny_Marie_(Orlov%C3%A1)

Fotografie kostela je z roku 2016, kdy jsem na svém původním blogu o kostelu a jeho okolí psala. Letos jsme se vypravili spíše do přilehlého parku, kde je vždy co obdivovat a kde si vyčistíme hlavu. Pohyb lidí minimální, za nás tři procházející, jeden sedící na lavičce opodál při našem odchodu z parku.

Kvetoucí zlatý déšť, plno sasanek a fialek v trávě ...

Dál už příště, snad jen ty sasanky ...

Ještě obvyklé přání pohodových dnů ve zdraví prožitých