V první knize ze série Sedmi sester se ocitneme na soukromém poloostrově v luxusním sídle ženevského jezera, kde se sjíždí z různých koutů světa šest mladých žen. Přivolá je sem zpráva o úmrtí jejich otce, který si je jako malé adoptoval. Začtením do děje se rázem ocitnete v různých útržcích a skládankách, které vás postupně vtáhnou do děje. Ocitnete se najednou v hluboké historii a hned v současnosti, kde se u jednotlivých žen skláda jako mozaika jejich původ a součastnost, ale to bych předbíhala a moc prozradila, byť bych jen v náznacích, co se bude odehrávat dál...
Ne nadarmo se říká: "Čtení čistí naši duši.." můžeme také říct, že čtení je potrava pro naši duši. V mém případě tomu tak opravdu je. Ke knize občas doslova utíkám, nebylo tomu jinak v posledních dnech. Pokud je pěkné počasí,výlet do přírody a následně kniha, to je ideál a pokud ještě přijde k tomu postupem času na návštěvu blízká rodina s dobrými zprávami, duše se tetelí. Co čtu a kde jsem byla, kdo přišel, nebo poslal fotografii ze slavnostního vyřazení? Novinek plusových pro mě spousty a pokud ještě dcera nastoupí do nového zaměstnání, věřte, budu se ještě více tetelit blahem než nyní. Dnes zůstanu věrná knihám, v současné době mám přečtené první tři díly Sedmi sester od Lucindy Riley. Nevzpomínám si, že bych od této autorky už nějakou knihu četla. Tip jsem dostala na blogu, ani nevím kde, snad u Evičky, nebo u Helenky ?Každopádně skvělý tip - první díl s názvem Sedm sester, druhý Sestra bouře, třetí Sestra ve stínu jsem doslova zhltla v době, kdy byl na mě vyvíjen silný tlak od člověka pro mě hodně moc vzdáleného. Telefonicky byl velmi intenzivní ještě v době mého pobytu v lázních po operaci a když se nedostavila ozva, pak byl použit silnější kalibr ve formě SMS. Napíši - li "Stalking" nebudu lhát, ale o tom jsem tu psát nechtěla. Vzpomněla jsem si opět na naši babi, která by řekla cos o kopající kobyle, která kolem sebe v úzkých kope a v závěru její konečný verdikt by zněl, však to znáš, komu není rady, tomu není pomoci. Odpuštěno, ale zapomenout se nedá. Kniha opět pomohla zmírnit tlak z venčí, současně pár stránek a dočten čtvrtý díl. Pátý už mám na nočním stolku - Sestra luny, šestý na mě čeká v knihovně, je to Setra slunce a zrovna tak sedmý Ztracená sestra a osmý Atlas - otcův příběh. Nyní navrch něco z přírody a otužování ...
Foto bylo pořízeno na naší procházce u Žermanické přehrady v neděli 21. 1., vystřídali se tam po sobě dvě skupiny otužilců. Někteří se doslova ráchali v té ledové vodě. Nám bylo dobře kousek dál v areálu zazimovaných karavanů, postupně vylézaly v dálce vrcholky Beskyd, ale to už jsme se vydali na cestu k domovu. Já očistěná a smířená, že jsem opět našla duševní rovnováhu a zralý úsudek o všem co se během mé pooperační hospitalizaci v nemocnici a následném doléčení v lázních odehrálo dost vzdáleně od naší rodiny, už se nechci opakovat, ale slova naši babi, že občas po přízni řízni je pravdivé. Co tak ještě malá připomínka z přírody?
Já vím, budeme čekat ještě dlouho než nám včelky budou bzučet na keři za zády, vybrala jsem jednu hodně letitou, která vyhrála na celorepublikové výstavě seniórů druhé místo ☺Tak jsem za chlubilku☺Zpět do reality, tento snímek jsem po návratu z výletu vyhodnotila k názvu - "Nechoď pryč, vrať se," hádejte, jak to dopadlo? Vrátila se, nevrátila? Vrátila, ale to už jsem si neodvážila vyfotit, už se o nás vědělo, ale to objetí a políbení na usmířenou jsem viděla☺
Dva a jejich stíny ...
Otužilci v R- zátoce , tam chodíváme posedět a kochat se pohledem na hladinu a vrcholky hor v povzdálí. Všem vám přeji pohodové dny v přiměřeném zdraví ať už se otužujete u knihy, v přírodě pohledem na krásu kolem, či šupnete do tej fajné vody třeba na Žermanické přehradě.
