" JAK A PROČ ..."

Nevím jak jste na tom vy, ale mě se "občas" stane, kdy danou realitu ne a ne přijmout. Myslím tím realitu, kdy si říkám, proč je to tak postavené, proč zrovna v této situaci se ode mě očekává, že mám být ta silná a hodit za hlavu vše, podřídit se a být zodpovědná za druhé. Už naše babi říkávala, že význam přání zdraví pochopí člověk až mu jde do úzkých, někdy bývá pozdě. O zdraví se má pečovat a měla pravdu.            
Občas čekáme zázraky v podobě nových léků a na poslední chvíli se dušujeme, že kdyby, ale to jsou ty chyby. Těžké jsou pak konce pro obě strany, těm co zůstanou, nezbývá než se smířit a vyrovnat. Dnes u přehrady pohledem na stopy ve sněhu a zamrzlou hladinu  jsem si říkala, že to jsou vlastně obrazy života  mého bratra, kterému už je dobře tam nahoře na obláčku ...

Měli jsme sebou batůžek a v něm naše podsedáky, lavička byla bez sněhu, sluníčko docela hřálo. Kousek od nás se cachtali ve vysekaném otvoru otužilci a já si řekla, že budu už taky "konečně" otužilá vůči svému okolí. Naše babi by řekla to své "vocať potaď"a bylo by vymalováno. No, vymalováno nemám, ale už je po dnešku lépe. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví aspoň přiměřeném