" KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ"

 

V neděli nás vytáhlo ven sluníčko, jak by naše babi řekla pěkně "zubaté", ale hned by dodala, že nám nic nebrání v tom, trochu se provětrat, neboť dny předtím, lilo jako z konve. Takto jsem smýšlela i já a tak nebylo divu, že jsem souhlasila s výletem k přehradě Baška. Manžel měl zjištěno, že tam budou mít sraz fanoušci silných strojů na dálkové ovládání, není to tak dlouho, co mě lákal do blízkých Beskyd pod Javorový vrch, kde bylo obdobné setkání a jeho cílem byl co nejrychlejší výjezd na vrch Javorový cestou vedoucí pod lanovkou. Přehradu Bašku ve stejnojmenné obci jsme našli díky navigaci celkem snadno a mohu říci, že mě prostředí velmi překvapilo svou útulností, myšleny lavičky kolem přehrady, které určitě i v pěkném podzimním, či jarním čase přinesou nám méně chodícím krátký odpočinek při procházce podél přehrady.

                                         Na místě přehrady byl dříve rybník o rozloze 20 ha na toku potoku Baštice. Jíloviště, které se tam nacházelo dalo podnět k výrobě "Baštických cihel". V roce 1958 byla zahájena stavba přehrady Baška a do provozu dána v roce 1961 za účelem rekreace a v době nouze při mimořádných situacích i kompenzační nalepšení Ostravice pro zásobení průmyslu vodou. Jak to tak v dnešní době vypadá, průmysl se ruší takže  toto využití upadá, ale jelikož vody není nikdy dost, díky za Bašku. Hráz vodního díla je o objemu 40000 metrů krychlových.

 V areálu se nachází kemp z východní části obklopen vrcholky Beskyd. Uprostřed  přehrady byl utvořen umělý ostrůvek, zřejmě pro Robinsony. Jak píši, přehradu jsme našli a nadšence silných strojů rovněž. Než jsme se stačili rozkoukat, začal přesun do blízké pískovny v Hodoňovicích. Cesta tam byla utrpením, ale pobyt již radostí.

 Tak se se mnou podívejte  a jistě mě dáte za pravdu, že stále platí ono známé:"Kdo si hraje, nezlobí"...

 

V pískovně mě zaujalo skaliště, při našem pobytu tam přijeli i kluci na čtyřkolkách a motorkách, je tam pro ně ráj, ale nedá se to říct o přírodě kolem a také o obyvatelých z řad zvířecích.

                        

 To už je ovšem na uvážení každého z nás, každopádně bez těch čtyřkolek a motocyklů tam byl klid, fanoušci a milovníci silných strojů na dálkové ovládání byli spořádaní.

 Ještě cestou zpět pár záběrů z auta na vrcholky Beskyd ...

                     

 Obloha se začala zatahovat, bylo dobře, že jsme se rozhodli pro odjezd domů.

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.

"SOCHAŘSKÝ PARK"

 

Při našem výletování do podhúří Beskyd občas zajedeme do Sochařského parku v Těrlicku - Hradišti, kde jsou na louce umístěné sochy z mezinárodních sochařských sympozií konaných v hornickém muzeu Landek. První umístění vzniklých soch se datuje v roce 2002 v oblasti Horního Dvoru v Hradišti. Oficiální vyhlášení Sochařského parku proběhlo v roce 2009, organizátorem těchto sympózií je předseda spolku, sochař Martin Kuchař. Sochařského sympózia se zúčastňují sochaři nejen z Česka, ale i z Číny, Japonska, Gruzie, Polska, Brazílie Iránu, Ruska, určitě i z jiných dalších zemí, leč pouze o těchto výše zmíněných mám informace. První návštěvu Sochařského parku jsem zachytila fotoaparátem v říjnu 2016 na ještě starém místě odkud byl krásný pohled na Těšínské Beskydy.

 

 

Jak vidno, nebyla jsem tam sama, možná si návštěvníci mého blogu vzpomenou, měla jsem tyto fotografie a zmínku o Sochařském parku na starém blogu. 

Při naší jedné návštěvě jsme byli svědky dodatečného focení novomanželů, v parku se konají svatební obřady.

Názvy soch, rok vzniku i autoři jsou uvedení přímo na malé tabulce u sochy a pak na orientační tabuli u vchodu do parku. Bohužel, nově jsem nezachytila a starou vymazala.

Sloní kel poslouží za pěkného počasí i jako lavička.

 V roce 2018 byly sochy přestěhovány na nové místo, pod Babí horu v Hradišti, kde býval starý hřbitov datující své počátky do 11 - 12 století. Toto datum však není ve skutečnosti prokazatelné, snad dokonce zde byli pochováni Švédští a Císařští vojáci, kteří zemřeli při krvavé potyčce. Co však je prokazatelné je datum 1718, kdy zde byl pohřben majitel zdejšího panství Jindřich Wilhelm Cardinal. V roce 1805 pak Císařští vojáci vracející se po porážce u Slavkova, kteří zde byli pochování podlehnuvši moru. Dochovává se také zmínka o novém majiteli velkostatku Jerzy Gochovi, který založil nový hřbitov v roce 1857 u prostřed vznikající nové vesnice. Ať už to je jakkoliv, starý hřbitov zarostl nejen stromy, ale také keři. Po dlouhých letech bylo toto místo označeno jako vhodné pro založení nového Sochařského parku v Těrlicku - Hradišti. Sochy zde byly přestěhované a já mohu říct, že toto místo je dobře vybrané.Sochy a stromy tam vytvářejí společně kouzelné prostředí a klidnou atmosféru s bonusem krásného výhledu po krajině.

Toto již jsou fotografie z roku 2020 a co se počtu soch týká tak k původním 23 je zde o 8 více z posledního mezinárodního sympózia konaného v Těrlicku v roce 2018.

Nově jsou zde i lavičky a tak návštěvník zde může setrvat déle, věřte, že je na co se dívat a kochat se pohledem nejen na sochy, ale i na krajinu.

 

Umělecký kovář, který se sympózia zúčastňuje pan Jan Guziur vytvořil do nového parku na památku zesnulých tři kříže.

Poslední ohlédnutí a míříme k lavičce "slonímu klu", byla neděle 20. září, teplo a dnes o týden později bez jednoho dne je chladno a deštivo. Všem, kteří jste dočetli až do konce přeji pohodové dny prožité ve zdraví.

"LETEM MÝM SVĚTEM"

 

Opakování je sice matkou moudrosti , mě však dnes přijde zcela zbytečné znovu začínat dnešní článek. Jo prásknu to na sebe, někde jsem klikla a byl fuč. Nicméně se vrátím v rychlosti k začátku - nálada pod bodem mrazu, nebo taky mohu použít označení mých vnuků, na otázku jak se daří, mě mnohdy odpoví: "babi, je to hustý". Tak u mě taky bylo "husto", ale zašla jsem na na blog k Marušce - Foto, mám ji v pravém sloupku v oblíbených. Už mě není ani "husto", ba ani "pusto", návštěva Valašských Beskyd - Soláně a mé vzpomínky na návštěvu Soláně před několika léty, tehdy jsme se setkali s panaem Rokytou starším. Prohlídka ateliéru u Hofmanů společně se zahradou, to byl bonus navíc. Je mě fajn a moc děkuji Marušce za její krásné fotky, kterými její článek doplnila. Své fotky a článek o Soláni je se starým blogem fuč. Nu což, nesmutním, další tip na výlet, možná bude krásný podzim a jak nebude podzim, bude jaro. Každopádně Marušce a také Alce posílám kytičku takového sluníčka do oranžova, jinak jen tak mimochodem se u nás honí mraky od rána.

Pro Alku je kytička, však ty víš proč a jen dodám, nedej se, při včerejším čtení tvého článku na Blogu iDnes mě málem kleplo. Večer jsem ani nezvedla karmu, nyní ti posílám kytičku a pak taky východ slunce, byl nádherný 3. 9. 2020, kdy jsem nebyla líná a vyšla s foťákem na balkon - 5,29 hodin

Druhý den jsem si pospala o trochu déle do 6,15 hodin a východ slunce probíhal takto. Chci nejen tobě Alko, ale i všem mezi řádky dát najevo, že občas nás zaskočí nepříjemné zprávy, ale záleží na nás všech, jak se ke všemu postavíme a ono začne opět svítit to naše sluníčko jasněji jako víra k uzdravení a udolání toho černého mraku v našem životě.

 

Slunce jasné vychází, tak už jen další kytička, jsou to mé oblíbené alstromerie a kozlík, ten má v tlamičce čtyřlístek pro štěstí.

 

Co k tomu všemu dodat snad jen veselý Šiškobarometr, který jsem objevila v malé podhorské vesničce Komorní Lhotka před jedním domem. 

Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví

" PORTOBELLO"

 

 Na žampiony "Portobello" jsem měla spadeno již vícekrát, ovšem doma se vždy připravily obyčejně na kmínu opečené na pánvičce. Co tak zkusit "Portobello spojit se zeleninou a připravit je na grilovací pánnvičce s přidáním mého oblíbeného tymiánu. Vypravila jsem se do obchodu a hurá žampiony „Portobello“ na mě doslova čekaly, na to, že byla spotřební doba do 4. 9. byla v regále poslední krabička, tiše jsem slavila vítězství už na prodejně. Ještě koupit červenou cibuli a další potřebné mám doma.

Nejdříve jsem mínila použít olivový olej, ale uvědomila jsem si vzápětí, že je výhradně do salátů a tak jsem použila k vytření grilovací pánve klasiku - slunečnicový.

Koření můj oblíbený tymián a zbytek koření zelenina na gril, nejdříve ogrilovat plátky samotného Portobella spolu s nasekanou nožkou a pak s plátky hlavičky šup na talířek pod pokličku.

Další suroviny předem připravené jsem přidávala postupně - červenou cibuli nakrájenou na měsíčky, česnek na plátky, papriku a rajčata, půl červené feferonky, sůl a pepř až v závěru, kdy jsem dala pánev ze sporáku. Ještě navrch slabý plátek másla, skoro neviditelný a následovaly lukulské hody s přídavkem bílého jogurtu na kraji talíře, který nebylo potřeba nijak ochucovat. Těšila jsem se na první sousto a zvolila jsem předem chléb, ale dovedu si to vše představit s těstovinami a nebo s rýží, či jiným pečivem.

Každopádně jedna hlavička "Portobella" byla pro mě ve spojení se zeleninou až moc velká porce, ale chutnala výtečně. Zvládla jsem vše s polovičním krajícem chleba. Zítra bude na řadě druhá hlavička, přemýšlím o spojení s těstovinami, ale to se rozhodnu až zítra. A co vy máte rádi žampiony? A co tak avokádo, to jsem měla dnes k snídani v kombinaci s rajčaty, mírně osolené a opepřené, je to také pochoutka, kterou si občas dopřeji, manžel avokádo nemusí a tak mám lukulské hody vždy dva dny, připravuji si vždy půlku avokáda. Dříve bývalo větší a levnější, nyní kupuji pouze v akci.

 Fotila jsem až po pořádném zakousnutí, často se mě stává, že vše sním a pak si uvědomím, že nemám foto k receptu a je po článku do rubriky "Vaření a pečení, nemusí být trápení". Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví