" ZROVNA JSEM PŘEČETLA"

 

Několikrát jsem zde psala o tom, že si knihy objednáváme v knihovně přes internet, doručí nám je i z jiných boboček hlavní knihovny do té, kterou si určíme. Těch poboček máme v našem městě 7, čteme hodně, čteme rádi a řekla bych, že poměrně rychle oproti jiným čtenářům. Tím nechci říct, že kdo čte pomalu je špatně, každý dle času a podmínek, které k tomu má. Proč rychle čtu, určitě je to tím, že kniha mě zaujme natolik, televize a počítač jde stranou a  když je k tomu nepříznivé počasí, kniha je tím pravým společníkem.Ve čtvrtek mě čekalo druhé očkování a pro doporučený klid aspoň dva dny (reakce krom chvilkové zimnice a mírnou bolest levé paže, bodejť, když jsem usnula právě na levém boku se žádná nedostavila) ☺, zjistila jsem, že nemám doma žádnou na ty dva dny klidu žádnou knihu. Objednané rezervace ano, ale stála jsem ve frontě, nakonec v den očkování přišel mail z knihovny, kniha čeká na vyzvednutí. To bylo radostí, manžel v době čekání zajel do knihovny a knihu mě vyzvednul.

Sága rodu Hardacrů od C. L. Skelton se četla sama - poutavé vyprávění o životě několika generací Hardacrů - konec 19. století do 50 let 20. století. Zakladatel rodu Sam Hardacre - chudý dělník pracující v přístavech při kuchání sleďů. Přístavy objíždí se svojí rodinou, život je to nelehký a chce jej změnit. Změnu v rodině k lepšímu však poznamenají tři války - burská. první i druhá světová.

Samovi se splní mnohá přání, ale doprovází jej také mnohá zklamání a utrpení, které střídají radosti i starosti. Vlastně tak, jak to v životě chodí...

Všem vám přeji pohodový ve zdraví prožitý nový nastávající týden.

" NĚCO DOBRÉHO"

 Dlouho jsem zde nedala něco z vaření a pečení, ne že bych nevařila, nebo nepekla, naopak zkouším občas něco nového z vašich blogů. Nedávno  to byl koláč, tuším Janky  s přidáním povidlí a byl moc dobrý.

Zopakovala jsem si několikrát pizzu, máme ji moc rádi, ale bylo zavřeno a objednaná domů není už ono. Mražená nám nechutná vůbec, použila jsem základní kynuté těsto od Jitky :https://blogyorga.blogspot.com/2020/08/univerzalni-recept-na-kynute-testo.html
Je opravdu univerzální, jen jsem tam nedala 2dcl oleje, ale jen 1,5, neboť jsem těsto po vykynutí a rozválení na pečící papír potřela směsí olivového oleje, česneku a kečupu.

Z uvedeného těsta vyšla pizza na dva menší plechy, šunkou, sýrem, olivou a žampióny se nic zkazit nedá. Po upečení jsem okraje potřela olivovým olejem.

Je vynikající jak za tepla, tak za studena. Z téhož těsta častěji peču mazance, to se držím receptu s dávkou oleje. Upečené pak potírám máslem s rumem. Střídám s mandlemi, rozinkami, nebo bez. Nyní jsem měla rozinky uvnitř s peckou a ty nebyly ty pravé ořechové, tak jsem je tam ani namočené v rumu nakonec nedala a využili jsme je na nanukáč v době slunných dnů a později do jogurtu. Rozinky s peckou jsme koupili poprvé a už nikdy víc, musím si dát při nákupu pozor, byly to ty veliké v malém balení.

Pečeného lososa na másle, jen tak lehce osoleného s jogurtovým dipem s křenem, nebo koprem máme moc rádi. K tomu brambory posypané jarní cibulkou, nebo nyní již pažitkou z balkonové zahrádky nemají chybu.

Pažitka, bazalka, majoránka, tři druhy máty (klasika, ananas a citrónová), pak petržalka na nať, nám budou obohacovat náš jídelníček. Když už jsem zmínila balkonovou zahrádku, nechybí tam ani letos truhlík s muškáty

Letos pouze jeden,tak nějak mě nic v době návštěvy zahradnictví netěšilo, což mě později mrzelo, ale co už tak (covidová blbec nálada, která se občas dostaví). Na naléhání manžela jsem ještě dokoupila afrikány do jednoho květináče.

Dcera mě přinesla fuxiji, kterou jsem měla ze dva dny v bytě, než jsem se dokopala přesadit ji do většího květináče na balkon.

Vnuk mě potěšil kytičkou bílé lilie a žlutých chryzantén, přidala jsem je do vázy k vínovým od manžela. Ty mě koupil, když jsem konečně přišla od kadeřnice s poznámkou, že ke krásné paní patří krásná květina. ☺

Chryzantény mám v oblibě a nebudete věřit, ale stále mám ještě ty narozeninové od snachy, zítra to bude měsíc bez jednoho dne. Stále jsou svěží, každý den měním vodu a mírně zaříznu stonek. Jsou to ty temně červené, žíhané jsou od manžela z 13. 5. a už jsem jich pár uvadlých odstranila.

Vnuk mě ještě obdaroval vonnou svíčkou, při pohledu na skleničku si vždy představím jak "konečně" po očkování a slunném počasí se setkáme s rodinou, či přáteli na kafíčku.

Pro dnešek by to bylo vše, ještě se pochlubím, jak jsem opět špatně "klikla" a smazala si v neděli rubriku "KAM RÁDA NAHLÍŽÍM", jak se daří, tak se daří. Mějte pohodové dny a vyvarujte se špatného klikaní.

"RANNÍ POŠTA A TAK TROCHU MIŠMAŠ"

Nestíhám a tak opožděně pošta pěkně zpětně, mnohdy i s velkým zpožděním. Spíše než mě, zaslala dcera v neděli manželovi vtipný obrázeka naprosto pravdivý, není dne, kdy nezapršelo...

S velkým zpožděním blahopřání od snachy ke Dni matek.

Následoval další fotopozdrav z jejich zahrady.

Což jsem kvitovala slovy komu se nelení, tomu se zelení, ale s obavou následujících "třech zmrzlých". Také se chystám osázet balkon, ale kdy ...

Ne pošta, ale osobně přinesla dcera kytičky k narozeninám a ke Dni matek.

Zrovna nedávno jsem se na blogu kaleidoskop u Hanky zmínila, že se mě moc na novém bytě orchidejím nedaří. To na starém bytě bylo něco jiného a tak zde vložím pár orchidejí, které mě tam kvetly jedna báseň. Voňavá orchidej ...

Pak klasika...

Úplně první orchidej čistě bílá ...

Další strakatá ...

Moc hezká byla i žlutá ...

Dost orchidejovému vzpomínání, zbývá ještě jeden dárek od dcery a to na balkon Fuchsie.

Květin není nikdy dost, dostala jsem ještě jednou své oblíbené chryzantény. Podobné žíhané jsem měla jako svatební kytici. Ty tmavěčervené jsou stále krásné od syna (drží se od 28. 4 až po dnešní den 19. 5.a ještě dlouho budou svěží), žíhané od manžela (zakoupené 13. 5.)...

Když mišmaš, tak mišmaš, dám tu ještě knihy, které jsem v poslední době četla. Údolí rozhodnutí od Marcia Davenporta, krásná četba, ale hrubá kniha co se váhy týká, tísíc stran, je tisíc stran. Přesto paní knihovnice vzkázala po mém muži při vrácení knihy, že jsem jedna z mála, která knihu doma dlouho nedrží a tak se určitě potěší další čtenář. Pršelo jen se lilo, tak jsem četla. Příběh o osudech bohaté ocelářské rodiny mě zaujal, v tehdejší době také zaměstnávali mnohé Čechy, Slováky, které znali pod pojmem Uhři, z doby Rakousko - Uherské.Byly tam vazby na meziválečné Československo, kdo nečetl, doporučuji ...

Další přečtenou knihou je třetí díl  ságy rodu sklářů Heřmanů Křišťálový klíč od Vlastimila Vondrušky. Jedním slovem, čte se sama o to vřeleji doporučuji všem, kdo má rád historii a takové to nenásilné vtažení do děje, což pan spisovatel Vlastimil Vondruška "umí". Na další díl čekám v knihovně ve frontě, má jich být údajně šest. ☺

Psala bych ještě dál, ale myslím si, že už je toho zde až, až, tak snad poslední fotopozdrav od rodinných příslušníků, kde je vidět pohoda a klídek, kterou přeji napříč stále rotujícího covidu kolem nás i vám všem.

 

 

 

" LETEM MÝM SVĚTEM "

 

Uplynulé dva týdny nazvala bych  doslova maratonem. Často jsem si v duchu notovala píseň Maraton od skupiny Světlo, kdo nezná, doufám, že se podaří a po vložení odkazu si ji budete moct poslechnout. V žádném případě nedělám reklamu skvělým hochům z kapely, skladbou Maraton pouze chci naznačit, že to byl pěkný fičák, než jsme vše potřebné, pro mnohé běžné zařídili. S odkazem zde byl problém, dám nový: https://bandzone.cz/svetlo doufám, že již žádný problém nebude. ☺

Konečně se otevřelly služby a nejen to, uplynula určitá doba po prvním očkování a bylo potřeba se trochu dát do pucu a pak taky absolvovat plánovanou nezbytnou návštěvu lékaře. Test, nezbytný k návštěvě pedikúry byl pro mě strašákem, ó jak já nenávidím to šťárání v krku a v nose, brrrr. Zvládla jsem to, díky zdravotnici, která test prováděla a mě ustrašenou uklidňovala, že už to budéééé. Bylo, uf, uf, uf, test negativní, ještěže jsou ty respirátory, honilo se mě hlavou, snad mě v té frontě za mnou nikdo nepoznal tak hurá, mohu na pedikúru.

Po dlouhé době jsem se ocitla na náměstí a kochala se krásou kolem, doslova jsem si tu půlhodinku, než paní pedikérka upravila nožky mému muži vychutnávala a těšila se na tu slast, kdy půjdu na řadu já ☺

Ještě vyfotit záhon macešek, kouknout do výkladních skříní, bylo zrovna kolem 13 hodiny a tak nic moc lidí kolem. Vyšlo mě to tak akorát, začalo se mračit a pár kapek mě stačilo osvěžit. Blaho v podobě pedikúry se nenávratně blížilo, pár kapek mě nerozházelo. Druhý den po pedikúře odběr krve potřebný k naplánované kontrole u internisty jsme spojili s výletem do okolí, proč ne.

Všude plno krásných rozkvetlých stromů ...

Konec radovánkám a pobytu v přírodě, blížil se čas na plánovanou návštěvu internisty. Už jednou jsem požádala o změnu termínu, aspoň jedno očkování ať mám za sebou, plus potřebných dvanáct dní navrch. První dotaz lékaře byl, zda už jsem naočkována aspoň první dávkou a další následoval, proč jste si nepožádala o zvláštní kód. To jsem byla z toho hned zmatená a tak povídám, že jsem žádala a bylo mě řečeno, že jedna ledvina nesplňuje podmínky, pro potřebné vydání kódu,  onkologicky jsem taky jako fit a váhově prý nejsem obézní. Hned mě bylo řečeno, že bych už kód tou váhou sice na hraně, ale dalo by se, v podstatě získala. Tož jsem řekla, že sice pozdě, ale přece a hned podotkla, že asi se lidi moc pro ty kódy nehrnuli, když mě je dodatečně nabízen. ☺ ☺ ☺ O to víc se budu snažit ty "sviňský covid kila dát dolů", nejsem sama, je nás více, že pane doktore. Červená jsem byla, to jo, ale naštvalo mě, že už jsem mohla mít druhou injekci a nemusela jsem absolvovat ten druhý test - šťourání v nose, co mě ten den čekal před návštěvou kadeřnice. Následující "šťourání na testech" jsem zvládla bez stresu a světe div se, ani uf, uf, se nekonalo. Možná, že to bylo tím, že to nebylo až tak do hloubky. Byl negativní a my jeli opět na výlet.

Hurá do podhúří Beskyd ...

Procházky v údolí Komorní Lhotky vše jistí, šli jsme dál od civilizace pěkně pozvolna. Byl nádherný den, pofukoval větřík a tak nám bylo skvěle.Sauna byla zavřená, nikde ani živáčka, ptáci si prozpěvovali a my chytali "D".

Dokud to počasí dovolilo, výletovali jsme takřka denně, jidlo jistil mrazák.

Tak trochu z nostalgie zajeli jsme do Věřňovic, malá vesnička těsně na hranicích s Polskem.

Procházka kolem řeky Olše nikdy nezklame,území je Chráněnou oblastí a je tam nádherný klid.

Foto s těmito tabulkami mám z let minulých. My však mířili k nedalekému rybníku.Stůl, židle a lavičky tam mají tamní rybáři. Ten den byl rybník jen náš ☺

Pár snímků a pak posezení na lavičce doprovázené zpěvem ptáků. V dálce hopsal zajíc a na druhý břeh přišla srnka, my se tiše kochali.

Žluté pytle plné odpadu prozradily, nedávnou očistu okolí rybníku.

Po druhé straně řeky Olše vede cyklostezka, dá se dojed do blízké Karviné, nebo Bohumína.Nerada se nechávám fotit, ale manžel mě přemluvil, prý to bude poslední foto s delšími vlasy, které mě nebetyčně otravovaly půl roku. Mám ráda krátký sestřih.

Nejraději fotím přírodu a pak vnuky, ale ti už nechtějí ani jeden. Zřejmě jsou po mě ☺

Ještě nás čekala cesta zpět k autu, tam na nás čekala majitelka pozemku a tak trochu se zlobila, že tam parkujeme. Omluvili jsme se, mysleli jsme, že pozemek patří ke kapličce. Paní naši omluvu přijala a my slíbili, že se příště polepšíme a zaparkujeme u splavu. Nechtěli jsme se zmiňovat, že jsme skoro místní, manželovi rodiče tam měli chalupu, to by bylo na delší povídání a ono už sluníčko hodně peklo.

Náš výlet končí, vracíme se domů. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Snad se brzo dočkáme opět sluníčka a déšť si vezme dovolenou.