Příroda, hory, to je cíl výletů rodiny naší dcery a nejen jí, ale i neteře. Dost často nám pošlou foto pozdravy z míst, kde právě jsou. Nedávno se dcera vypravila na Javořinku ( 832m) Beskydy - Staré Hamry.
Pár měsíců jsem si pohrávala s myšlenkou vyzkoušet pečení s červené řepy a to rovnou syrové.
Nebudete věřit, co mě přivedlo k nostalgickým vzpomínkám.
Vezmete mouku, já dala polohrubou 25 dkg, přidala jsem sůl, balíček sušeného droždí - to vše pokojové teploty - promíchejte. Přidáte1dcl mírně vlažného mléka a v něm rozmíchaný 1 žloutek, 10 dkg strouhané nivy - vše opět promíchejte a nakonec vpracujte 1 dcl vlahého tuku - může být, sádlo, olej, nebo máslo. Já dala napůl sádlo s olejem, aspoň nebyl problém s teplotou, to ohledně droždí! Vypracujte těsto, já rúčo, fúčo a hned vyválet, k tomu potřebujete hladkou mouku na podsypání. Dále buď rádýlkem pruhy a máte tyčinky a nebo jako já, v dnešní době času dost, použila jsem vykrajovátka na vánoční cukroví. Trochu jsem si pohrála, ale kdo si hraje nezlobí a na chvilku zapomene, že je zde mrcha covidová. Vykrájené tvary jsme dala na plech z pečícím papírem, potřela bílkem a pekla ve vyhřáté troubě na 190 °C. Po upečení jsem potřela crecry rozehřátým máslem s trochou rumu, ale to už ani nemusí být. Jsou dobré i taka určitě si na nich pochutnáte. Upřímně, minulé tyčinky zakoupené v obchodě k vínu byly příšerné, pchá, raději upéct si své.
Jak jsem tak nezlobila při tom mém tvoření, stále více jsem měla před očima ty růžovoučké škvarky
To hlavní jsem tu skoro nenapsala, víte jak při návratu domů do teplé kuchyně mě chutnaly dušené škvarky. Tak na ty jsem si taky vzpomněla při tom mém pečení. To se vzal kastrůlek se dvěma hrstmi škvarků, podlilo se vodou, okmínovalo a přikrylo pokličkou. Mírně podusilo, škvarky se nahřály, chleba k tomu a mňamka byla na světě. Tak to vydíte, co nezdravého nám chutnalo. A pak zase na kluziště, nastoupila údržba - odhrnout a vymést sníh z plochy zhruba 15x 25 metrů a dál kropit vodou z naší studně, kde byla pouze voda užitková. Měli jsme tenkrát pohybu až nad hlavu, v zimě bruslení a sáňkování, od jara do podzimu pin-ponk, stůl, který byl zhotoven po domácku z fošen, stál na místě ledové plochy, fotbal a vybíjená ta se hrála na blízkém hřišti a rybník na koupání byl uprostřed nedalekého lesa. Plavba po hladině rybníka na voru, skoky do vody, závody a potápění a pak zase podzim a příprava zahrady na naše kluziště. Taková stavba mantinelů, aby vydržely celou zimu, to nebylo jen tak.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, nic se nedá dělat, máme prodloužení. Tak buďte opatrní, ať se neocitnete na trestné lavici při nedodržení pravidel. Zapomněla jsem napsat, že i na našem kluzišti byl rozhodčí a daná pravidla jsme museli dodržovat, abychom nepřišli k úrazu.
O tom, že vaření a pečení je pro někoho trápení jsem se přesvědčila ve svém okolí nejednou. Neříkám, že tuto činnost sama provádím pravidelně každý den s chutí, ale jsou dny,kdy vařím a peču ráda. Není to tak dávno, kdy jsem upekla vdolky, maminka a babička je smažila ve velké vrstvě tuku, já se rozhodla upéct vdolky na plechu.
Recept na těsto jsem použila univerzální od Jitky:https://blogyorga.blogspot.com/ najdete je ve sloupečku v levo - MOUČNÍKY. Toto těsto mě nikdy nezklame. Sama jsem si udělala menší vylepšení, dávám do těsta štamprličku rumu. Z půl kila mouky jsem vytvořila po vykynutí 26 kuliček, které jsem povytáhla do stran a nechala ještě 15 minut kynout na plechu. Po upečení jsem vdolky potřela máslem smíchaným s trochou rumu, navrch pak povidla a tvaroh. Nemusím dodávat, že to byla nezkonalá dobrota a výborný oběd.
Tato dýně jde krásně oloupat škrabkou na brambory, není tak tuhá, nemá tolik semínek, zkrátka a dobře mě vyhovuje po všech stránkách. Jak takovou polévku uvařit, byla pro mě záhada, samozřejmě měla jsem možnost nahlédnout na spousty receptů, slyšet spousty rad jak dýňovou polévku připravit, ale stále jsem se tomu vyhýbala. Můj muž se netvářil, že by si tuto polévku přál a nakonec jsem mu připomněla naši první polévku z červené řepy, kdy prohlásil, že on ji jíst nebude. Tehdy jsem polévku uvařila, s tím, že pro něj vytáhnu z mrazáku drůbkovou a já si na polévce z řepy pochutnám sama. Nakonec ochutnal a od té doby polévku z řepy na způsob bramborové gulášové s kouskem uzeniny vařím dost často. S pečivem může se podávat i jako samostatné jídlo.
Nedávno mě potěšila Helenka, upozornila na novou historickou ságu od mého oblíbeného spisovatele Vlastimila Vondrušky - ".Křišťálový klíč." Už hodně dlouho patří blog Helenky mezi mé oblíbené. Mám takový dojem, že jsme obě začínaly blogovat ve stejném roce 2009, že by to letos už bylo 13 let?
Čas opravdu letí, dříve na blogu. cz, nyní na - https://hela-b.blogspot.com/
Historická sága Vlastimila Vondrušky se odehrává v době od třicetileté války až do revolučního roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství jako poslední bašta feudalismu. Rozsáhlá šestidílná kronika vypráví o osudech sklářského rodu Heřmanů na pozadí života v severních Čechách, které prošly na konci feudalismu nebývalým hospodářským vzestupem a později stejně rychlým úpadkem.
Kytička pro Helenku, aspoň takto virtuálně. 
Podařil se mě nyní husarský kousek, vymazala jsem si již dopsaný dnešní příspěvek a tak jen ve zkratce. První díl jsem Křišťálového klíče jsem přečetla za tři dny a tím potěšila dalšího čtenáře. Na druhý díl jsem ve frontě v pořadí pátá, třetí díl prozatím neobjednávám a doufám, že další díly v brzké době knihovna dokoupí. Nyní mám objednaný druhý díl knihy od Karin Lednické "Šikmý kostel". Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví
Vařím, smažím a peču stále, leč toto na blog uvedu minimálně. Taková dobrá polévka Dýňová ta v zimě při příchodu domů z procházky zahřeje ať je poledne, či podvečer.
Tvarohové knedlíky s borůvkami, také neměly chybu, není to tak dlouho, co jsem se pustila do kynutých.
Co mám moc ráda tak to jsou míchané saláty v krabičce z obchodu - polníček, rukola, výhonky červené řepy a malé lístečky různých salátů. Dochutím již jen pár kapkami olivového oleje, zakápnu citrónem, nebo jen Balzamikem a příloha je hotová. Ještě se zmíním o avokádu, to jsem snad jediná v rodině co si na něm pochutnám buď formou pomazánky, nebo jen tak osolené, musí však být dokonale uzrálé.
Než to vše smícháte dohromady uvařte si pudink vanilkový klasicky z 1/2 litrů mléka a 1 - 2 lžič cukru se špetkou soli, odstavte ze sporáku, přidejte lžíci másla a můžete zakápnout rumem, ten není podmínkou. Mezitím doděláme těsto, já si předem rozšlehám vejce, cukr a olej, nyní pokračuji a mezitím promíchávám pudink. Těsto vleju na plech vyložený pečícím papírem a nyní prolívám uvařeným pudinkem, můžete použít i lžíci. Naposledy jsem přidala do těsta na menší kousky nakrájené zavařené broskve, manžel chtěl "Pudinkáč" ja zase bublaninu, nakonec dobrota nezkonalá. Peče se při 190 °C přibližně půl hodiny, to vyzkoušíte špejlí. Původní recept se ještě potírá po upečení zakysanou smetanou a zlehka posype mletou skořicí, nám to chutné tak.
