" ŠOLDRA SE I LETOS POVEDLA"

Dnešní nedělní dopoledne jsem si vyhradila k upečení velikonoční šoldry, ta u nás nechybí žádný rok. Tuto tradici známou v Těšínské oblasti také pod názvem pecínek a návod na upečení najdete zde:     https://fukcarinka.blogspot.com/2024/03/svatky-jara-vareni-peceni-neni-zadne.html                                    Dnes mě těsto málem přišlo naproti, tak dobře vykynulo

Po upečení a vychladnutí té naší "obr" šoldry(z1kg mouky- 3/4 hladké, zbytek polohrubé) jsme ochutnali k odpolední kávě. Jen tak bez klobásy a uzeného masa podáváného zvlášť na talířku.

Heboučké kynuté těsto na slano, zadělávané uzeným vývarem se rozplývalo na jazyku ...

Uvidím zítra, zda bude našim dětem a vnukům chutnat, budou i kuřecí řízky, bramborový salát, něco sladkého ke kafíčku. No, jo, opakuje se to, co vždy babička říkala, když jsme jí vytýkali, že toho všeho je kupa jak chalupa ☺. Nechte být, mám radost jak vám chutná byla její slova a jsou pravdivé. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví

" SAHARSKÝ PRACH NÁS NEODRADIL "

 Dnes mělo být letně, ale nebylo, teplota byla nižší o pár stupňů. Obloha žádné azuro, pohled na hory žalostný - Saharský prach pohltil pohled v dál. Nicméně jsme do přírody vyjeli a namířili jsme si to rovnou k rybníku, do oblasti, kde se měří ovzduší, do malé obce Věřňovice ležící mezi Bohumínem a polskými hranicemi. Pokud posloucháte předpovědi počasí, občas se tam název této malé vesničky mihne, je tam totiž většinou překročený limit smogové situace. Nicméně ve spojení s předky mého muže máme k této vesničce citové pouto a tak jednou za čas tam zajedeme pokochat se přírodou - je to oblast CHKO.

Byly doby, kdy se jen tak volně v této oblasti pohybovat "cizím" nedoporučovalo, to se pak klidně stalo, že si celní zpráva ověřovala, kdo se tam pohybuje a proč. Stačilo nahlásit jméno příbuzných, či našich rodičů, kteří tam v domečku po babičce bydleli, později ji měli jako víkendovou chalupu a o tom smogu mohu vyprávět. Hranice dělí řeka Olza - (Olše) a my dnes přešli most přes řeku a vydali se k rybníku.

Po cestě jsme vzpomínali na naše předky, poslouchali zpěv ptáků a zapoměli na nějaký Saharský prach. Sáhla jsem do archívu a 30. 4. 2016 bylo takovéto azuro i v těch Věřňovicích ...

Další fotografie z archívu z 19. 5. 2020 svědčí o tom, že ani tehdy nebylo špatné počasí a procházka kolem řeky byla příjemná ...Nicméně ani dnešní počasí nebylo až tak na závadu a procházku z posezením u rybníka uprostřed přírody nebyla k zahození. Něco málo o této CHKO ...

Procházky a posezení od jara do podzimu bývají pro nás zpestřením a únikem z města do přírody, kde občas mihne na kole, či pěšky turista, nebo místní.

Informační tabule jsem dnes nefotila jsou opět z archívu z 30.4.2016 ...

Na strání nad rybníkem květly keře na trávníku sedmikrásky a ty drobné žluté květinky, no jo ... ?

Čas pokročil a my se vraceli zpět domů, z auta jsem zahlédka sloup s čapím hnízdem. Mobil po ruce nebyl a vracet se nechtělo. Vidina vychlazeného pivečka před pozdním obědem a posezení na zahrádce byla pro manžela silnější ...

Ochutnala jsem mini zelené a bylo oproti loňsku lahodné - to loňské jsem nedopila, tak ještě nášup

Pak už jen doprovodit kamarádku na zastávku MHD a domů. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví ...

" SVÁTKY JARA - VAŘENÍ A PEČENÍ NENÍ ŽÁDNÉ TRÁPENÍ "

V minulém příspěvku jsem psala o výletě do přírody a nadcházejícím Velikonočním svátkům, které stály za dveřmi, dnes už překročily u nás práh. Včera Škaredá středa, dnes Zelený čtvrtek - špenát, brambor a vajíčko, to byl náš dnešní oběd a k tomu bonus, návštěva nejmladšího vnuka. Tak trochu povídání o tom, proč je dnes špenát a taky o dalších zvycích, které se v naší rodině dodržují ...

Třeba pečení Velikonočního beránka, tak toho už pár let nepeču, ale dnes jsem udělala vyjímku a trochu "inovace" a byl na světě. Jak na inovaci, nebudu si tu hrát se slovíčkami a odbornými výrazy, zkrátka a dobře - zjednodušení beránka - vylej těsto na plech, osázej rozinkami namočenými v rumu. Použila jsem osvědčený recept od maminky - 4 vejce, 3/4 hrnku cukru, 1 vanilkový cukr, 1,5dcl oleje, špetka soli - šlehat. Po vyšlehání přidat prosátou mouku - 2 hrnky (dnes 1 polohrubé, druhý hladké - potřebovala jsem zpracovat zbytky mouky a pranic to neubralo na kráse a chuti),1prášek do pečiva, 1dcl mléka a rum co zbyl od namočených rozinek. Také jsem zjistila, že mám v zásobě menší půlku sáčku pudinku jahodového a kakaového, co s tím? Tak těsto rozdělit na tři nesourodé části, původní větší část na plech a do dvou zbývajících namíchat pudinkové prášky a přikrupnout rumu ať to není tak moc husté. No, ale na výrobu "rumových pralinek" jsem se opravdu nechystala 👵"rumová babi" nejsem ☺Vidličkou jsem dělala vlny na plechu ať se vše pěkně prolne, na řadu přišly rozinky, cik cak a možná nakonec budou i oči a čumáček.

 Na talířku malá uprava a ono jóóó! Ne nadarmo mě navrhl nejstarší vnuk Daniel název blogu Fukčarinka 👵babička co umí čarovat ...

Když se na fotografii zadíváte pozorně, tak musíte vidět ty rozinkové oči beránka i ten čumáček. Kdo z vás  beránka nevidí - pro něj je zde nápověda, - beránek keramický ☺ Dost inovace, nyní jde do tuhého, dalším vzpomínáním o dodržování tradic co se velikonoc týká v naší rodině je pečení Šoldry a to mě čeká

Šoldra, nebo- li "pecínek" byla oblíbenou tradicí v rodině mého muže, připravuje se dodnes na Těšínsku. Neměla jsem dlouho o takové tradici ani tušení. Po tomto zjištění jsem tuto tradici okamžitě převzala, hned pochopíte proč ...

Mňam, klobásky a uzené zapečené v kynutém těstě na slano - přímo "nebíčko v hubě", jak říkávala naše babi a bylo. Po několik roků jsem loudila recept na šoldru od manželovi maminky, vždy mě odbyla tím, že stejně přijedeme na svátky a tak nám ji  ráda upeče. Dnes vím, že si nás tak trochu maminka pojistila, že přijedeme, sama jsem ráda za každou, byť jen krátkou návštěvu potomků. Jednou to však nastat muselo a seběhlo se to velmi rychle, už nám maminka šoldru neupekla. Pár útržků jen tak mezi řečí - kynuté slané těsto, zadělávané namísto mlékem, uzeným vývarem, v tom "prý" je ta chuť. No budiž, něco vím a svého muže překvapím, řekla jsem si po odchodu maminky na obláček. Za pomocí "Kuchařky naší vesnice" co jsem si vzala na památku po mamince a strýčka google, dala jsem se do pátrání receptu na šoldru. Nic jsem v kuchařce nenašla, žádný tahák na papírku v což jsem tajně doufala, ale přece jen něco tam bylo.  Z kuchařky vypadla fotografie maminky, no vážně byla vložena v té kuchařce. Fotografii maminky jsem opřela na okraji kuchyňské linky se slovy, nyní na mě mami dávej pozor a pustila jsem se do díla. Nebudu vás napínat napoprvé se podařilo a tak jsem další léta připravovala pro rodinu šoldru dál, také zde došlo ke zjednodušení. Když jsem ty naše děti pozorovala jak si při ochutnávání šoldry provádí výměnu - jeden jen to těsto, druhý jen uzené, třetí ne ty zapečené klobásy řekla jsem si dost. Proč neupéct bochánek čistě z těsta a uzené s globásou servírovat zvlášť na talířku. Od jisté doby používám na šoldru recept od paní Jitky, který jsem našla na jejím blogu :https://blogyorga.blogspot.com/2020/08/univerzalni-recept-na-kynute-testo.html
Jen tam dám minimum cukru- polovinu polévkové lžíce - na vzejíti kvásku a místo mléka uzený vývar, sůl, olej dám místo 2 dcl tak 1,5 dcl a doplním do dvou deci rozpuštěným sádlem - pozor jak už paní Jitka zdůrazňuje na teplotu jak vývaru, tak tuku. Nejlepší je dát si všechny suroviny včetně vajec - žloutků i bílků na kuchyňskou linku při pokojové teplotě. Dál už postupuji jako s každým jiným kynutým těstem - po vykynutí vytvaruji bochánek. Dříve při vkládání jsem těsto rozdělila na dva díly, rozválela na silnější obdélník, vložila na plech vyložený pečícím papírem - položila  uzené maso a klobásy. Druhým plátem přikrýt, nechat ještě 20 minut kynout. Po 20 minutách potřít bílkem a dát do vyhřáté trouby na 170° C. Péct přibližně 30 - 40 minut - zkusím špejlí, upečené potírám ještě teplé rozpuštěným máslem. jak je uvedeno v univerzálním receptu je to z 1/2 kg mouky - dávám na půl - hladkou a polohrubou - mouku vždy proseji přes síto. Pokud se někdo z vás rozhodne upéct šoldru, určitě se povede, strýček google napoví, mě nezbývá nic jiného, než vám popřát pohodové Velikonoce

" VÝLET DO PŘÍRODY "

Dnes byla středa a Středě před Zeleným čtvrtkem se říká Sazometná - z domu se dříve vyháněli splíny a stesky vymetáním komína. Mnozí tuto středu spíše znají jako Škaredou - nemračit se je prvořadý úkol, jinak by se člověk mračil každou další středu. Sluníčko a pohled na venkovní teploměr nás lákalo na výlet do přírody. U snídaně jsme řešili kam vyrazit, zda do blízkého lesa, nebo kousek dál. Objížďky a různé uzávěrky v okolí jsme absolvovat nechtěli, to by nám úsměv na tváři dlouho nevydržel a tak padla volba na námi oblíbenou Komorní Lhotku. O té něco málo, ale opravdu málo ze zdroje - Komorní Lhotka je malebnou podhorskou lázeňskou obcí s příznivým klimatem blahodárně působícím na lidský organismus. Do Komorní Lhotky se vjíždí úzkou silnicí stíněnou stoletou lipovou alejí o délce 2,5 km. V katastru obce pramení řeka Stonávka, která obcí protéká.

Charakter obce je utvářen horským reliéfem Moravskoslezských Beskyd, v jejichž údolích se obec nachází. Komorní Lhotka nabízí jednak pěší trasy, cyklotrasy, případně koňské stezky, které hustě protkávají okolní krajinu. Nabízejí řadu překrásných výhledů i romantický zákoutí a také pravou finskou saunu, léčivé bylinkové lázně a další zařízení poskytující ozdravné procedury.

Jarní dekorace před saunou hlásila, že je sauna otevřena, ale my se saunovat nechtěli a tak jsme pokračovali dál údolím a kochali se přírodou - kobercem sasanek ...

Čemeřicí na trávníku lemující cestu údolím ...

Mechem různých barev, prazvláštním osazením přírodou starého pařezu, kazící dojmem byla pohozená plechovka pohozená neukázněným turistou. Dá se nazvat takový jedinec turistou? Možná si myslel, že se blíží - úklid Česka, spíš si myslím, že nemyslel ☻...

Pokračovali jsme dál, zkontrolovat zda stojí včelí úly na starém místě, zda už kvetou blatouchy, které jsem samou radostí ani nevyfotila a taky podběl, petrklíče a ovečky s jehňaty ...

Cestou zpět aspoň ještě jednou čemeřici s modřencem na trávníku lemující cestu ...

Došli jsme zpět k sauně, dali jsme si kafíčko, poseděli venku na sluníčkua poslouchali zpěv ptáků ...

Škaredá středa se nám vydařila, dokonce jak Jiřinka psala v jednom svém příspěvku i místo na parkovišti u našeho domu bylo ☺https://trvalkadahlia.blogspot.com/. Jiřince dost často píši do komentářů, že je naše "TOULAVKA"- její výlety nemají chybu a my návštěvníci jejího blogu se touláme s ní po naší krásné zemi. Tímto zdravím nejen Jiřinku, ale i vás a přeji všem pohodové dny prožité ve zdraví. Před námi je Zelený čtvrtek, tak ještě něco zeleného... pohodové svátky všem ...

"JAK JSEM SE ROZŠOUPLA"

Pokud čekáte něco ex, tak raději dál nečtěte, nejsem žádný pařič, kalič, či vymetač konta a už vůbec ne rozjívený jedinec. Stačí mě málo k rozšoupnutí, třeba jako dnes malý výlet za účelem konečně dokončit dlouho plánovaný výběr rodinných událostí v podobě fotografií. Až moc dobře jsem si vědoma toho, že v některých momentech se řadím do kategorie dlouhodobých plánovačů jde- li, jak říkávala naše babi o prd. Nastal pro mě čas činu k uskutečnění, zakoupit rámečky a pak výběr fotografií, po sedmi dlouhých letech. Dnes mě neodradilo ani nemastné, neslanné počasí, šla jsem si tvrdě za svým cílem. A budu po cestě fotit na mobil navrch, ať je jak je, jaro je tu. Jak to vše dopadlo je nabíledni, nemám žádné fotografie z výletu do jarního města za rozšoupnutím, ale plno zážitků a to je hlavní nemyslíte? Bylo tak nějak jako u nás doma, obloha nemastná, neslaná jak na obraze nad jarní zelení připravené na výzdobu stolu ...

Ta keramická "tetka"s výrazem údivu mě připomíná paní co se dala se mnou u zastávky MHD do řeči . Zřejmě se potřebovala vypovídat a já ji vyslechla a nemít v plánu uskutečnit své sedmileté předsevzetí jely by jsme zřejmě MHD okružní jízdu. Světe div se, my se při zpáteční cestě opět sešly v MHD a to je právě ten výraz, na té keramické tváři "tetky"co měla ta paní, když mě uviděla sedět v MHD ☺

Najednou se proměnil ten dnešní den, jenž se zprvu díky neslaného a nemastného počasí jevil tak nějak obdobně v mé mysly hodně barevně jako ta pestrá z archívu vyhrabaná letitá fotografie nahoře. ☺ Fotografie na flešce jsem zanesla paní do fotoateliéru,pokud posedím a počkám, budou hotové co by dup. No nejsou, došel papír mezitím, co jsme si povídaly. Domluvila jsem se, že se stavím příští týden cestou na pedikúru. Co se vleče, přece neuteče, no a výsledek znáte, možná se rozšoupnu i příští týden a nakonec ty fotografie v rámečku budou po sedmi letech "konečně" zdobit stěnu v pokoji. Tak ještě poslední jarní z našeho bytu, když už nejsou ty z města

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví ...

Možná ten pošťák na fotografii předává zprávu, že nemastnému a neslanému počasí brzo bude konec. Jó kdyby tak šlo poručit dešti a větru ...

" PRVNÍCH 100 KM ...

Podávám hlášení , mám za sebou prvních 100 km na rotopedu, mám našlapáno určitě více, bohužel na tom stařičké rotopedu nebylo počítadlo, ale díky za něj paní sousedce. Zplnilo svůj účel po mém návratu z nemocnice, po výměně obou kolenních kloubů tzv. TEP a později z lázní.

Od 12. 2., kdy mě konečně převezl manžel za pomocí přátel můj, také léta pamatující rotoped a zprovoznil záznamy si km počítám.

Nedávno jsem se dopočítal první 100 a nyní už mám našlapáno 18. 3. neuvěřitelných 118 km 😀

Pokud jdeme ven na delší procházku, většinou nešlapu, nebo jen krátce, podle únavy a zátěže, jak říkala naše babi, nic se nemá přehánět. V sobotu jsme vyřešili hřbitov krátkým zastavením a protože bylo docela pěkné počasí udělat si krátky výlet do přírody se doslova nabízelo .

Zlatý déšť vybízel přímo k focení a rozkvetlé stromy a keře v zahradách zrovna tak ...

V neděli jsem opět šlápla do pedálu a při písníčce pěkně letité to šlo úplně samo a jaká to byla? Hádejte, nebo nápověda ... na půdě leží ... vynález století. Nezapomenutelný hlas Jiřího Shelingra (ze zdroje) ...

Dnes jsem si jako obvykle před šlapáním uvařila bylinkový čaj - z rozkvetlé zahrady a šla si zašlapat ...

Vždy pěkně poctivý půllitr, ale bez koláče, ten jsem vytáhla z mrazničky k odpolední kávě. Velikonoční dekorace přijde na řadu až nám poporoste osení co jsme zaseli. To mě připomělo dnešní úsměvné předání zbytku osení známé. Poslala jsem je a hned telefon, proč to zrní, to je osení, zrní bych ti neposlala. Aha, ale je to zrní, no osení, přece na Velikonoce. Zrní je pro slepice, my máme osení, chvilka ticha a pak smích 😍a pak hned aha, no jo. Tak díky, budeme mít zelené na Velikonoce. Doufám také, že budou "zelené a ne bílé" jako 31. 3. 2013... tak snad nééééé😏

Nebojte, nestraším, ani nemám skleněnou kouličk, snímek nahoře v15.00 , dole 8.15 hodin

Na každý pád všem kdo nahlédl přeji pohodový týden ve zdraví prožitý a když už nic, tak na mou duši aspoň slunce v duši