Nelekejte se, nebyla jsem unesena, můj pobyt v délce dvanácti dnů v kontejneru byl dobrovolný a hned dodám až na to, že jsem byla po výměně kolenního kloubu TEP i pohodový. Nyní něco málo ze zdroje :
V lednu 2021 byl zahájen provoz v nové modulární a klimatizované budově. V
přízemí se nacházejí ambulance chirurgie páteře a ortopedie, včetně
protetiky, v prvním podlaží oddělení následné péče a v druhém podlaží
ortopedické oddělení, včetně jednotky intenzivní péče a dospávacích
lůžek.
Nová budova, kde jsem byla hospitalizována po dobu dvanácti dnů byla postavena z kontejnerů, jak už jsem psala, byly to dny pohodové. Jedničku s pěti hvězdičkami si zaslouží veškerý personál 1***** ☺
Od spodku až na vrch, od vrchu až dolů - veškerá péče neměla chybu, úsměv, ochota, profesní přístup, úklid a nakonec servis z kuchyně, bóže to vynikající a pestré jídlo.
Ovoce, zelenina a ty hornické porce, no mana nebeská - za mě vždy pochvala, snězeno dočista, dočista. Ne tak u ostatních pacientů a víte proč? Buď to byli šťourové - to nejím, brrrr a nebo jim rodina stále "chudáčkům" nosila jídlo z domu. To byl kámen úrazu, několikadenní skladování v nočním stolku a posléze nabízení nám ostatním spolupacientům. Brrr, říkám nyní, ne, ne, neměla jsem chuť na oslizlé kuličky hroznového vína, a už vůbec ne na starý zákusek, o chlebíčku nemluvě☻ Rodině jsem dala stop nošení dobrot, leda tak kávu z automatu, ráda všechny postupně uvidím, či uslyším, ale nic nechci, vše mám. Pouze toaletní papír, ten měl každý svůj, nechtějte vědět moji spotřebu ☺, nevěřili by jste, v tom jsem borec .
Mám těch zážitků spousty, setkala jsem se tam s různorodými lidmi, měla jsem štěstí a potkala tam i kolegyni z práce, řadu let jsme se neviděli. Dokonce jsme ležely na stejném pokoji. Přeskočím pár dnů v počtu 22 mého pobytu v nemocnici a dám sem pár fotografií podzimu jak jsem jej viděla při cestě domů z okna sanitky. U Jarušky byla výzva - Podzimní fotografie, myslela jsem, že pořídím něco z okna pokoje, chyba, výhled na špičku jehličnanu ☺.
Rozmáznutý podzimní den z okna sanitky, ve skutečnosti slunný, postupně mraky ovládly oblohu a zbytek dne propršelo. Silnici lemoval z obou stran les s podzimní paletou barev, bohužel fotografie tomu neodpovídá ☺
O chloupek úspěšnější je další fotografie zorané pole...
A opět podzimní příroda pořízená za jízdy z okna sanitky - "Rozmáznutý podzim"
Doma, konečně už už jsem si dělala pohodlí a přijel manžel z plánované kontroly u lékaře, proto cesta domů sanitkou. Měla jsem domluvené očkování proti chřipce, tak znovu ven do blízkého zdravotního střediska. Tam rychlá akce, sestřička je velmi operativní, stačilo zaklepat, vejít do zástěny a hned očkování provedeno s úsměvem a přáním pohodových dní. Předání propouštěcí zprávy, zbytku injekcí na ředění krve a odjezd domů.
Už konečně doma a stále milé vzpomínky na pobyt v nemocnici, kochala jsem se pohledem na rozkvetlé chryzantémy. Manžel dal truhlík už ke mě do pokoje ...
Až po 22 hodině mě napadlo, vždyť chryzantémy patří také k podzimu ...
A vybarvená kopřiva spolu s chryzantémou zrovna tak, snímky pořízené 3. 11. po 22hodině, tak se vejdu i k podzimní fotografické výzvě k Jarušce ☺
https://duchjara1.blogspot.com/ tam najdete všechny zúčastněné blogy a opravdu krásné fotografie podzimu
Neváhejte a pokochejte se v povečer krásami fotografiií zúčastněných blogerek
https://duchjara1.blogspot.com/ Ještě dám tip na skvělou knihu od Evičky, která se čte sama, tedy pokud máte rádi detektivky -krimi z doby Václava II. - MARTINA NOVOTNÁ - ZÁHADA ZMIZELÉHO ŠLECHTICE ☺ . Přeji všem pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví, jdu polohovat a zároveň chladit kolénko.Vaše blogy sleduji, ale málo komentuji, ono to jde z mobili špatně . Písmenka si dělají co chtějí a v nemocnici nebyl stále přípoj na internet ☺
Ovoce, zelenina a ty hornické porce, no mana nebeská - za mě vždy pochvala, snězeno dočista, dočista. Ne tak u ostatních pacientů a víte proč? Buď to byli šťourové - to nejím, brrrr a nebo jim rodina stále "chudáčkům" nosila jídlo z domu. To byl kámen úrazu, několikadenní skladování v nočním stolku a posléze nabízení nám ostatním spolupacientům. Brrr, říkám nyní, ne, ne, neměla jsem chuť na oslizlé kuličky hroznového vína, a už vůbec ne na starý zákusek, o chlebíčku nemluvě☻ Rodině jsem dala stop nošení dobrot, leda tak kávu z automatu, ráda všechny postupně uvidím, či uslyším, ale nic nechci, vše mám. Pouze toaletní papír, ten měl každý svůj, nechtějte vědět moji spotřebu ☺, nevěřili by jste, v tom jsem borec .
