" SVÍTÍME"

Advent je tu, hlásala zpráva  zaslaná dcerou s přidáním fotografie jejího Adventního věnce s přáním pohodového prožití doby předvánoční. Možná to mě přimělo vytvořit ten náš. Venku bylo nevlídně a zrovna tak tomu bylo i v pátek, kdy jsme měli v plánu cestou z kontroly u onkologa zastavit se v lese a přinést si domů pár větviček jehličnanu na výzdobu.

Nakonec jsem vše stihla, jen jak vyhraje sluníčko nad mraky určitě na procházku do lesa vyrazíme. Stačí větvička popadaná na zemi a nebo kousek tisu, to by nadělalo stejnou parádu.

Přestal mě svítit svícen, malou žárovku nebylo možné sehnat, ale i s tím si manžel poradil a než jsem stačila vyleštit starý tác od tety, který pravidelně několik roků plní službu Adventního věnce, rozzářil se i svícen. Zpříjemňuje nám tak vždy dobu stolování.

Vánoční hvězdy mám letos dvě, jednu od snachy a druhou od manžela. Syn nám při akci výměna mezi dveřmi podal tašku s tímto obsahem a popřál pohodový předvánoční čas.

Pohodovou chvilku s vínečkem jsme si užili při zpětném sledováním vánočního koncertu  André Rieu právě v tuto první neděli. Byl úžasný a vínečko výborné. Splín, který mě doprovázel skoro celý minulý týden se rozplynul, vyšetření na onkologii dopadlo dobře, jen je potřeba ještě absolvovat to běžné doplňkové. Kdo to zná, nebo absolvuje, tak ví, že obava  stále přetrvává, té se již nikdy nezbavíte. Do toho všeho ještě starosti stran zdraví o děti, ne nadarmo se říká : " Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti." Vždy si vzpomenu na naši babi, která mě říkávala, jo holka, vzpomeneš si a je to tu, babi, vzpomínám. 

 Ale dost naříkání, radost mě udělala ozva ze spolku Počteníčka, jedná se o spolek seniorů, kteří chodí za dětmi, či seniory do nemocnic, DS, MŠ a čtou jim, nyní kdy nebyla možnost návštěv, zapojil se do akce " Mezičasy"- hodinová vnoučata, která vyzvala k napsání dopisů pro Domov seniorů - konkrétně pro již 17 domovů. Dopisy - kresby posílají i MŠ, my dospělí píšeme a mailem přepošleme na adresu Počteníčka. Dopis není kokrétní osobě, ale všem, kteří se přiklání danému námětu, mimo jiné téma, napsala jsem něco na způsob pozvání na procházku do přírody, kterou si můžeme splnit prohlížením fotografií, nebo vzpomínkami na tu naši poslední v době necovidové. Tento dopis jsem doplnila fotografií z jedné podzimní procházky lesem a na závěr dala hádanku. I tak se dá odehnat doléhající splín, udělat radost druhým a vlastně i svým způsobem sobě. Nyní, kdy je tak trochu rozvolnění, máme z Mezičasy i Počteníčkem malou dovolenou, tím nechci přivolávat opětovné odloučení. Mysleme pozitivně a držme se hesla, kterým už delší dobu ukončuji konverzaci: " ZDRAVÍ ZDAR, COVIDU ZMAR!" Obrátím list a dám tu ještě pár fotografií s vánoční tématikou, na dveřích máme staronový věnec.

Je vlastnoručně zhotovený z papírových ruliček, stejně jako loni a předloni a pár roků nazad, dle stáří vnuků už dobrých dvacet let zavěšuji tyto pytlíky a vnuci v nich vždy našli něco na zub při návštěvě u nás. Občas i uhlí, to když byli "trochu" neposední.

Čím skončit dnešní oznámení, že taky "svítíme?" Co tak pozváním do přírody, kdy ještě vyhrávalo sluníčko nad mraky?
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.

" NA DRUHÉ STRANĚ "

 

Poslední dny mě nebylo do psaní, ale nic netrvá věčně, každý z nás se vyrovnává s děním kolem podle svého a my , pokud nám okolnosti a hlavně počasí dovolí, se nejraději odreagujeme v přírodě. U vody a kolem vody je klid a nejinak tomu bylo i v den jednoho našeho výletu k Žermanické přehradě na konci letošního října. 

 Na hrázi bylo lidí jak na Karlově mostě, ale my jsme popojeli kousek dál k Motorestu Mostar a krom pár rybářů, opuštěné lavičky a podivných lodí, nelodí plujících po vodě tam byl klid.                                                           

Dnes byl opět krásný slunečný den a můj dávný plán podívat se blíže k dřevěnici, kterou léta obdivujeme z dálky hráze byl naplněn.

Vydali jsme se pro nás neobvyklou cestou, minuli pekárnu, kde pečou vynikající Žermanický chléb, malý obchod s potravinami, kapličku, nebo malý kostelík? Auto zaparkovali opodál a vydali se k dřevěnici, jaké to bylo překvapení, když jsme narazili na tento ukazatel ☺. Co myslíte, že mě běželo hlavou, jasná zpráva, vyfotím se a pošlu rodině a přátelům pozdrav z výletu ☺

Většina ví, že si ráda pospím a dálky mě až tak v dnešní době nelákají. Od nás do Plzně a Strakonic je to pěkný flák cesty.

Srandičky, ty mám ráda, ale pro jistotu následovala malebná fotografie dřevěnky a vysvětlení kde to vlastně jsme ☺

 Z hráze je vidět ještě bílý domeček vedle dřevěnice, podle našich úvah to je bývalá hospodářská budova, nyní uzpůsobená k obývání a v podstatě nenarušuje sousedství s dřevěnicí.

Vyfotila jsem si i pohled na hráz ...

Pod hrází je prodejna živých ryb, vydali jsme se přes most zpět a litovali, že jsme sebou nevzali suchý chléb pro kačeny plující vodou. Škoda, že na nás čekal doma předem připravený oběd, jinak bychom si určitě koupili čerstvého pstruha. Mívají otevřeno právě ve středu což bylo dnes a pak pátky. Tak zase příště.

Ještě ohlédnutí za malebnou dřevěnicí a pak cesta domů.

Všem vám přeji pohodové dny

 

" NA NEDĚLI SI NEHRAJEME "

 

Myšleno v oblasti vaření, svátek, pátek, neděle, to u nás neřešíme. Uvaříme si kdykoliv cokoliv, něco jiného je, když se k nám ohlásí vnuci. To pak vaříme na přání. Dnes je neděle, žádná návštěva k obědu není nahlášená a tak bylo dáno, že dojíme zbytky od včerejška. Pečené vepřové kolínko na zelenině a černém pivu, mana nebezská, ale musí tam být dosti česneku a cibule a pak také nesmí nešetřit zeleninou - mrkev, tou obzvlášť, ta totiž vynikne náramně v kombinaci s česnekem. Samozřejmě přiměřeně celeru i petržele, vše pokrájené na drobné kousky, nebo také se může zelenina postrouhat. Dostatečně dlouho péct, nezapomenout na trochu toho černého piva, kozlík nezklame. Péct tak dlouho, aby vše bylo měkoučké a rozplývalo se na jazyku. Pak už stačí kousek dobrého chleba a můžete začít hodovat. Mě však dnes chyběla polévka, zatoužila jsem po polévce rajské a tak jsem se dala do díla.

Zahradu se zeleninou nemáme, pouze mini balkonovou. Rajčata byly doma dvě z obchodu, použila jsem k nim rajčatovou šťávu prodávanou v krabičce, nejdříve jsem na kousku másla s přidáním půl lžíce oleje zpěnila 1cibuli s česnekem, mám to vyzkoušené, nepřipaluje se to. Po té jsem, přidala pokrájená rajčata, půl kávové lžičky tymiánu a omytou kytičku čerstvé bazalky z balkonové zahrádky a vlila šťávu z rajčat. Vše chvíli promíchala, přidala půl lžičky sladké mleté papriky, pár kuliček nového koření, pepře, dva bobkové listy, špetku chilli, soli a jeden hovězí bujón. Já vím, lepší by byl vývar, ale na chuťi polévka netratí.                                  Jako vložku do polévky jsem použila předem namočenou a řádně propláchnutou  pohanku, doporučuji je výborná. Tu jsem uvařila zvlášť. Polévku jsem nechala povařit s trochou máslové jíšky a následně přes cedník přepasírovala a dochutila, špetkou cukru, mezi prsty mletou skořicí a oříškem másla, na závěr jsem přidala vařenou pohanku, kterou jsem již neproplachovala. Celkem je polévky rovnou dva litry, ale zítra určitě budou poslední dva talíře k obědu.                                        Tuto a ještě pak dýňovou polévku máme v podzimních dnech ve velké oblibě. Dýňovou připravuji z máslové dýně, ale o tom až někdy příště. Polévka zahřeje a přijde vhod pokud se vracíte z podzimní procházky, s kouskem pečiva navíc je to i rychlý oběd či večeře.Jak jsem tak postávala u sporáku, napadlo mě, že než se polévka dovaří přichystám si těsto na tvarohovou bublaninu s borůvkami.

Kontrola ingrediencí: 4  vejce, 5 lžic cukru krupice, 6 lžic oleje, nebo másla, to bude lepší a dám rovnou 8 lžic, 3 lžíce horké vody nahradím rumem pokojové teploty, tvaroh plnotučný , citrónová kúra z jednoho citrónu byla také k dispozici a mléko doporučené dle potřeby rovněž. Ještě stav mouky připravit zvlášť a promíchat s 1 práškem do pečiva - 1 hrnek polohrubé a 2 hrnky hladké.To už jsem měla v menším plechu připravený pečící papír a šlehala celé vejce společně s cukrem, máslem, rumem, vše jsem postupně přidávala včetně tvarohu a citrónové kúry. Nakonec jsem vmíchala mouku smíchanou s práškem do pečiva a do potřebné konzistence přidala asi 1 dcl mléka. 

 Na plechu pak na těsto přidala mražené borůvky a šupla vše do předehřáté trouby na 190 °C, peklo se přibližně 35 minut, musíte vyzkoušet na špejli, zda se těsto po upečení nelepí. Kdo má rád sladší těsto, doporučuji dát o lžíci cukru více, nám to takto vyhovuje. Přeji vám všem pohodové dny prožité ve zdraví.

Jak jsme u toho mlsání, nabízím dort, který upekla slečna našeho vnuka Jakuba, řekněte sami není krásný? Byl moc dobrý, Jakub  nám kus dortu přivezl mezi dveře, ach jo doba covidová si nevybírá svátky, pátky ani neděle.