" SVÍTÍME"

Advent je tu, hlásala zpráva  zaslaná dcerou s přidáním fotografie jejího Adventního věnce s přáním pohodového prožití doby předvánoční. Možná to mě přimělo vytvořit ten náš. Venku bylo nevlídně a zrovna tak tomu bylo i v pátek, kdy jsme měli v plánu cestou z kontroly u onkologa zastavit se v lese a přinést si domů pár větviček jehličnanu na výzdobu.

Nakonec jsem vše stihla, jen jak vyhraje sluníčko nad mraky určitě na procházku do lesa vyrazíme. Stačí větvička popadaná na zemi a nebo kousek tisu, to by nadělalo stejnou parádu.

Přestal mě svítit svícen, malou žárovku nebylo možné sehnat, ale i s tím si manžel poradil a než jsem stačila vyleštit starý tác od tety, který pravidelně několik roků plní službu Adventního věnce, rozzářil se i svícen. Zpříjemňuje nám tak vždy dobu stolování.

Vánoční hvězdy mám letos dvě, jednu od snachy a druhou od manžela. Syn nám při akci výměna mezi dveřmi podal tašku s tímto obsahem a popřál pohodový předvánoční čas.

Pohodovou chvilku s vínečkem jsme si užili při zpětném sledováním vánočního koncertu  André Rieu právě v tuto první neděli. Byl úžasný a vínečko výborné. Splín, který mě doprovázel skoro celý minulý týden se rozplynul, vyšetření na onkologii dopadlo dobře, jen je potřeba ještě absolvovat to běžné doplňkové. Kdo to zná, nebo absolvuje, tak ví, že obava  stále přetrvává, té se již nikdy nezbavíte. Do toho všeho ještě starosti stran zdraví o děti, ne nadarmo se říká : " Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti." Vždy si vzpomenu na naši babi, která mě říkávala, jo holka, vzpomeneš si a je to tu, babi, vzpomínám. 

 Ale dost naříkání, radost mě udělala ozva ze spolku Počteníčka, jedná se o spolek seniorů, kteří chodí za dětmi, či seniory do nemocnic, DS, MŠ a čtou jim, nyní kdy nebyla možnost návštěv, zapojil se do akce " Mezičasy"- hodinová vnoučata, která vyzvala k napsání dopisů pro Domov seniorů - konkrétně pro již 17 domovů. Dopisy - kresby posílají i MŠ, my dospělí píšeme a mailem přepošleme na adresu Počteníčka. Dopis není kokrétní osobě, ale všem, kteří se přiklání danému námětu, mimo jiné téma, napsala jsem něco na způsob pozvání na procházku do přírody, kterou si můžeme splnit prohlížením fotografií, nebo vzpomínkami na tu naši poslední v době necovidové. Tento dopis jsem doplnila fotografií z jedné podzimní procházky lesem a na závěr dala hádanku. I tak se dá odehnat doléhající splín, udělat radost druhým a vlastně i svým způsobem sobě. Nyní, kdy je tak trochu rozvolnění, máme z Mezičasy i Počteníčkem malou dovolenou, tím nechci přivolávat opětovné odloučení. Mysleme pozitivně a držme se hesla, kterým už delší dobu ukončuji konverzaci: " ZDRAVÍ ZDAR, COVIDU ZMAR!" Obrátím list a dám tu ještě pár fotografií s vánoční tématikou, na dveřích máme staronový věnec.

Je vlastnoručně zhotovený z papírových ruliček, stejně jako loni a předloni a pár roků nazad, dle stáří vnuků už dobrých dvacet let zavěšuji tyto pytlíky a vnuci v nich vždy našli něco na zub při návštěvě u nás. Občas i uhlí, to když byli "trochu" neposední.

Čím skončit dnešní oznámení, že taky "svítíme?" Co tak pozváním do přírody, kdy ještě vyhrávalo sluníčko nad mraky?
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.