" OD VŠEHO TROCHU"

 Vážení, jsem technický antitalent, což již mnozí víte, mé občasné špatné kliknutí doprovází občas hodně maléru. To, že si smažu článek není až takový děs, ale mé poslední fau paux, v domění, že opět jsem něco vymastila špatným kliknutím se nezakládá na pravdě. Ovšem pravdou je, že jsem se přiznala všem, nešly mě nahrávat fotografie z mobilu do počítače a já přičítala vše blbýmu kliknutí na něco, co jsem neměla. Chudák vnuk, přijel z Prahy a hned ráno přišel za babičkou. Zjistil, že závada bude ve šňůře, odborně se tomu říká zřejmě kabel ?Nešlo připojení USB,nebo porucha mobilu, jinak byl funkční. Manželovi jsem z jeho mobilu fotky nahrála bez komplikací. Dnes už jsem málem šla na poradu do prodejny operátora, popřípadě si zakoupit nový kabel, ale ouha, ještě jsem se neporadila se strýčkem googlem. Trefa, možnosti bylo více, zachránila mě rada vyčistit otvory včetně PC, mobilu a kablu.

Tož špárat se v tom

nebudu, řekla jsem si a vše jen pouze profoukla, vyfoukla, pár nádechů a světe div se, zafungovalo to!!!!Nyní  bou fotografie jak už nadpis hlásá od všeho trochu. Začnu zahradou syna, ta je oázou klidu.

Tam si vždy odpočneme jak jinak než u dobré knihy, křížovky a pak také grilujeme.

Nemějte obavy, dobroty z grilu sem nedám. Většinou se pustíme s chutí do jídla ☺ a nyní balkonová zahrádka.Něco málo pažitky, petrželky, majoránky a bazalky. Muškáty se spousty poupat.

Fuchsie a karafiáty nám udělaly radost. Zrovna tak afrikány a muškáty.

Dcera nám přinesla kytičku jiřinek, které potěšily. Od vnuka jsem dostala krásnou orchidej, ale foto mám uložené ve foťáku, přišel odložený kamarád opět vhod. Fotografie jsem nestihla stáhnout, vložím příště.       

Nyní pár snímků z Těrlické přehrady kam chodíme na kukandu na vodní lyžování.

Počasí moc tehdy nepřálo, sluníčko si vzalo na chvilku dovolenou. Z druhého břehu na zahradě hospůdky v Zátoce je krásný výhled a velmi dobře tam vaří.

Občas se po procházce zastavíme na meníčko.Pohled na Zátoku z protější strany, kde obvykle u kafíčka končí naše procházky.

V Karviné v parku Boženy Němcové jsou také pěkné procházky, ty končí v areálu lodiček.

Až na poslední foto s kaprem, jsou fotografie staršího data. Nebavilo mě fotit, když nešly fotky stáhnout.
Foto s maxi kaprem, vždy je lákáme na suchý chléb.

Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví.

" KNIHY"

 Kniha - přítelkyně, která nikdy nezklame a dobrá kniha o to více.Tou byl poslední - IV. Křišťálového klíče - Hejnické panství od mého oblíbeného spisovatele Vlastimila Vondrušky.

V závěrečném dílu tetralogie se vrací Falknovská huť částečně zpět do vlastnictví rodu Heřmanů, ačkoli je to v časech, kdy se severočeskému sklářství už nevede zdaleka tak dobře jako dříve. Jednotliví členové rodu pokračují v tom, co započali, a jak už to tak bývá, ne všem se daří. Zalitovala jsem, že není další pokračování. Historické romány od pana Vondrušky se čtou jedním dechem, jsem zvědavá jak se bude číst satirický román "Strana štěstí", který stále posouvám "na později" a možná mám obavy zbytečné, že to nebude až tak to pravé ořechové. Nevím, možná pan Vondruška překvapí.   

S laskavým a humorným nadhledem vypráví o nové politické straně, která díky geniálnímu nápadu vyhraje volby a začne vládnout. Vtipné situace, dovedené často až k absurdní nadsázce, vzdáleně připomínají české Zvonokosy. Ať již jde o…

 Nicméně vše jistila dobrá česká detektivka, která nemá s dávnou historií nic společného. I když pár let zpět se kriminalisté přece jenom vrátili, než dopadli pachatele.

První díl trilologie od Sofie Caspari V zemi korálového stromu mám dá se říct již přečtený a mohu vřele doporučit. Již jsem si v knihovně objednala další - Laguna plameňáků a určitě dojde i na třetí knihu z této triologie Píseň vodopádů.

Příběh začíná v roce1863 hlavní hrdinky Anna a Viktoria se poznají při plavbě do Argentiny, kam cestují za svými manžely. Viktorie je bohatá a její manžel má usedlost na severu Argentiny. Annina rodina naopak očekává, že v Argentině na ně čeká lepší budoucnost než v Německu. Cesty obou dívek se po připlutí do Argentiny rozdělí.Knížka je opravdu plná děje , velice dobře se čte , rozhodně to není sladká romantika, spíš bych ji zařadila mezi dobrodružný román pro ženy.

Díky blogům, které navštěvuji dostávám tak tipy na knihy a na jednom jsem se dočetla, že spisovatel pan Jan Bauer píše stejně pěkně jako pan Vondruška. Objednala jsem v knihovně od doporučeného spisovatele knihu - Vražedná mše a Prahu rdousí strach.  

Abych tu nenaháněla strach a obavy, mám objednanou knihu od Ireny Fuchsové, která určitě nezklame.

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

                                        

"TAK TO NA SEBE PRÁSKNU I ZDE"

 Budete se divit, už jsem měla vše napsané, napráskala jsem se jen co je pravda a stačilo kliknutí tam kam bych neměla a moje přiznání zmizlo nadobro. Tak nevím, zda to bylo znamení, že se nemám k ničemu přiznávat, natož něco na sebe "prásknout",ale co už. Napíši vše znovu a pokud to opět zmastím, zůstane to mé tajemství...

Co jsem teda opět zmastila? Klikla jsem, podle naší Jaruš "kvikla" kam jsem neměla a to hned dvakrát. To dnešní vem čert, ale to první mě opravdu mrzí moc a stydím se přiznat. Jednak první přiznání po několika denním váhání, psaní SOS vnukovi, pak smazání a opětovné psaní SMS s voláním SOS, že mě nejdou nahrát fotografie z mobilu, protože ač nejsem blondýna, (blondýny mě prominou ☺) jsem hrozný vymasta a technický antitalent. Vnuk se neozval a tak tady sedím a práskám se podruhé, vlastně potřetí, neboť jsem to podruhé špatným kliknutím "opět"vymazala. Co jsem tam psala mimo to prásknutí, že stále výletujeme, foto mám v mobilu, ach jo☺, jak nevýletujeme, tak občas navštěvuji ortopéda, který mě naposledy zbavil vody v kolínku au, au, pak se mě po obstřiku a injekci ulevilo. Načeš jsem si řekla, že si dám blogové prázdniny a tak jen brázdila vaše blogy. Pár setkání s přáteli a pár krátkých výletů navrch. Velká výprava na Soláň, která skončila na Ostravici, kde nás liják utvrdil, jak by naše babi řekla: " Všude dobře, doma nejlépe", aby babi neměla až tak pravdu, zajeli jsme si do Komorní Lhotky na kafíčko a poseděli s přáteli.O Komorní Lhotce se na svém blogu zmiňuji dost často, je to naše srdcovka, jinak malebná podhorská vesnice po úpatím Beskyd, dříve hojně navštěvovaná pro své příznivé klima. Nyní se vše vrací a my se do Komorní Lhotky raději vydáváme ve všední dny, neboť o víkendu není občas kde zaparkovat auto. Z Komorní Lhotky se vydávají turisté na výšlap jednak na Kotař, Prašivou a také na Godulu a dál dle svého plánu.

Fotografie je samozrejmě z archívu a já tuším, že budu archív využívat dost dlouho, neboť vnuk mé volání SOS sice zaznamená, ale má s kapelou hojně vystoupení a k nám se dostane až opět slova naší babi "nevím kdy." Pro ty z vás, kdo by chtěli blíže seznámit se  s Komorní Lhotkou něco málo ze zdroje najdete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Komorní_Lhotka

Opět jsem sáhla do archívu- rok 2013 pořízeno na vrcholech Beskyd - na Švarné Hance, to abych ukázala krásu našich Beskyd, které jsou nyní hojně navštěvovány turisty z různých koutů naší země.

O pár let dříve tak do roku 2004, to se nám to tehdy šlapalo, kopec sem, kopec tam, rázovali jsme si tehdy s batůžkem na zádech do vytýčeného cíle naší cesty, přespali na horské chatě a druhý den šlapali dál. Nocleh jsme si zajistili předem. Například jedna z cest vedla z Javorového vrchu na Ostrý, dál na Kozubovou, Kamenitý, kde jsme měli zajištěný nocleh. Druhý den jsme pokračovali směr Slavíč, dál pak na Bílý kříž, odsud po vrcholech na Švarnou Hanku, kde jsme přenocovali. Ranní výhledy na vrcholky Slovenských hor byly nezapomenutelné a my dál pokračovali na Charbulák a pak dolů do údolí na vlak a nástup do práce.

Fotografie podzim 2013 v dálce Lysá hora.Fotografie níže pohled z Lysé hory červen 2013 (čas 8.25) to už jsme nevyšlápli, ale vyjeli autobusem.

O pár minut později ...

Končím slovy naší babi: "všechno zlé je k něčemu dobré", nebýt špatného kliknutí, nedošlo by k archívu a vzpomínání. Mějte všichni pohodový zbytek prázdnin, prožijte je ve zdraví.