" NĚCO Z ARCHÍVU FOTOGRAFIÍ"

 Prohlížím svůj archív fotografií, blíží se Velikonoční svátky a fotografiemi si vzpomínám co a jak kdy bylo. Tak třeba rok 2013 - Velikonoce 31. 3.

Letos se to určitě opakovat nebude, nyní máme jiné vzrůšo, bez kterého bychom se určitě všichni obešli - coviďáka. Ó jak všichni bychom rádi " jenom" sněhuláka.

Jedu dál, sněhu plno, ale výzdoba oproti letošku už nachystaná, čekali jsme nádherné "Jaro"...

Nechyběla ani tradiční Šoldra - kynuté těsto zadělávané uzenou polévkou, zapečené s klobásou a uzeným masem. Šoldra nesměla chybět žádné Velikonoce v rodině manžela.

Dříve nám ji pekla maminka, dokud žila, od jisté doby peču Šoldru sama.

Nechyběli ani vnuci, kteří přišli na pomlázku...

Vnuků máme pět...

Pomlázka byl mazec včetně hojně používáného polití vodou, aby babi zdravá byla. Nesměl chybět mazanec a jiné dobroty.

Přesouvám se dál je rok 2014 a my jsme se vypravili s nejmladším vnukem na Medvědí česnek, venku se vše zelenalo a kvetlo.

Nyní je mě víc jak jasné, že jsem si tak trochu navodila jaro a možná přece jen vykutám ze skříně pár letitých vajec a přidám něco z přírody a uděláme si Velikonoce sami dva spojení s rodinou na dálku přes techniku, jinak to nevidím. Vám všem přeji Velikonoce prožité hlavně ve zdraví a pohodě.

" JARO"

 

Konečně jsme se ve čvrtek vypravili na výlet, nejdříve na okraj města, kam jsem měla namířeno už tak dobré tři jara. Vždy jsem sledovala z okna MHD malý plácek v lese na okraji města posetý sněženkami. Mé předsevzetí vystoupit na nejbližší zastávce a jít si tu krásu vyfotit vzalo za své. Buď jsem se vracela od lékaře, nebo s posezení u kafíčka s kamarádkou a přerušit jízdu se mě nechtělo.

Ve čtvrtek jsem do lesíka pozvala svého muže a ten se nestačil divit, kolik tam těch je sněženek.

Pokochali jsme se pohledem a pokračovali k našemu rybníku za město.

Nejdříve trochu procházky kolem rybníka a zahrádkářské kolonie. Na zahrádkách bylo živo.

Pak z druhé strany, měli jsme sebou suchý chleba pro kačeny, ale ty byly plaché a kdykoli jsme se přiblížili, tak uplavaly.

Průzkum, zda již roste Medvědí česnek nedopadl dobře, byl ještě mrňavý, doroste však určitě před velikonocemi.

Pak už byl čas vytáhnout z auta židle a posedět na sluníčku.

Nechodíme tam sami, někdo tam zřejmě pověsil lojové koule, to asi nedávno, když nám zde napadlo plno sněhu a zima ne a ne odejít.
Poseděli jsme přes hodinku, následně jsme zajeli na druhý konec města do okrajové čtvrti pro kousek uzeného a klobásy na zapékání k Velikonoční Šoldře

Kousek dál je zelenina, kde prodávají brambory uskladněné v krechtech. Vždy tam je plno aut, zastavují se i řidiči nákladních aut, malý obchůdek, ale zákazníků dost. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, já stále čekám, kdy se budu moct přihlásit na očkování  a ne a ne se dočkat, manžel půjde po svátcích již na druhou dávku. Nějak se to vše neustále prodlužuje a natahuje, občas mě to rozum nebere, ale na druhé straně je kolem nás ještě hodně nezodpovědných lidí, kteří roušku ani respirátory neuznávají. Až je to semele, bude pozdě, pár takových známe, na pokoru je až příliš pozdě.

"ŠIKMÝ KOSTEL"

 

 

 Možná si vzpomenete, že jsem zde psala o knize Šikmý kostel od Karin Lednické - najdete zde :

https://fukcarinka.blogspot.com/2020/10/knihy.html

Nedávno jsem avizovala, že již vyšel druhý díl Šikmého kostela a že jej mám rezervovaný v knihovně. Ovšem dnes jsem u blogerky Hanky objevila pro ty z vás, kdo první díl nečetli neuvěřitelnou příležitost poslechnout si četbu prvního dílu na pokračování zde : https://kaleidoskop-podle-hanky.blogspot.com/

Neváhejte, k možnému poslechu zbývá pouze šest dní, jako bonus je u Hanky také rozhovor se spisovatelkou Karin Lednickou, která nejen hovoří o prvním dílu Šikmého kostelu, ale uvádí zde i druhý díl. Více se rozepisovat nebudu ať vás nezdržuji. Snad zde dám pár fotografií zmíněného kostela v Karviné a jeho okolí.

Na druhé fotografii je znatelně vidět nachýlení budovy kostela.

V dnešní době bohoslužby samozřejmě nejsou, ale až budou není od věci si kostel prohlédnout. Okolí je upravené ...

Bývá tam i průvodce a ten nás při naší návštěvě seznámil s historií, byli jsme tam několikrát se všemi našimi vnuky. S historii okolí bydliště je potřeba seznamovat průběžně.

Většinou jsme pokračovali do Karviné - parku Boženy Němcové, lodičky byli odměnou.

Než jsme došli parkem k lodičkám, prošli jsme kolem zámku.

Přeji vám všem pohodové dny

" Z MALÝCH DĚTÍ, PRAVDA LETÍ"

 

Přišla mě dnes poštou ranní zpráva pro radost, zamyšlení a k pousmání.První byla zpráva, od PPL- zásilka - kniha od autorky Niny Křehotové - "PSÁNO ZA JÍZDY"je na cestě a za pár hodin telefonát od řidiče PPL, přijíždím k vašemu domu. Po rozbalení balíčku radost veliká, běžné seznámení, což u mě znamená pomazlení se už jen s myšlenkou - mám ji doma a mohu číst, nejdříve však nakouknutí, prolistování, četba úvodu. Jedním slovem radost a následné zamyšlení, zda bych dokázala to co Nina. Nebudu psát dále, vím, že spousta návštěvníků blogu ví o co jde a kdo neví, lehce napraví,blog Niny zde: https://psanozajizdy.blogspot.com/ 

Snad jen dodám, že jsem vyjmečně porušila své dávno vyřčené slova, nekoupím již žádnou knihu,to proto, abych ušetřila naše potomky následně rozhodovat co s nimi. Vím jak těžké bylo zvažování, co z toho množství knih, které jsme měli doma sláskou shromažděné ze čtyř domácností si přestěhujeme do našeho malého bytu. Dodám jen, že se nám podařilo většinu knih udat v blízkých nemocnicích, knihovně a něco málo u našich potomků a známých. Jsme stále pilní čtenáři, ale knihy si půjčujeme v knihovně, koupíme zcela vyjmečně, za to však jsou tyto knihy pro nás tím více pokladem a tak bude i kniha od Niny, " PSÁNO ZA JÍZDY".                                                                               

Možná jste již četli tyto moudra, která vypadla z úst malých dětí, ale mě se moc líbí a tak kdo nečetl, věřte, že : " z malých dětí, pravda letí", nakonec vzpomeňte si na vaše děti, ne jednou vás překvapily, ba dokonce i občas svými slovy zaskočily. Pojďme se pobavit:1. Strašně jsem se lekl, když maminka onemocněla, protože jsem si myslel, že nám bude vařit tatínek. -( zde jsem si hned vzpomněla na odpornou mléčnou polévku, kterou jako jediné jídlo uměl náš táta, brrrrr)☺
2.  Na maminky se nemá křičet, protože jsou prospěšné.

3.  Když se dva lidi do sebe zamilují a poprvé se políbí, hned se zhroutí a nevstanou aspoň hodinu, ale možná i dýl.

4.  Sestra zase měla na vysvědčení samé jedničky. Vsadím se, že mi to dělá naschvál.

5. Babička je tlustá, protože je plná lásky.-

 k bodu pět jen dodám, že díky covidu začínám pozorovat, že jsem poslední dobou až moc přeplněna láskou, není divu, málo chodíme ven, více jsme v kuchyni a vaříme a vše je výborné. Z toho plyne poučení, lásku k jídlu omezit, potomci nebudou stále malý. Jak to máte vy? ☺ ☻ ☺

6. Strašně bych si přála ještě bratříčka, ale máma stále používá tampón...♥☺ ♥

7. Čím je člověk starší, tím jsou jeho zuby dražší.- svatá pravda, říkám si já a hned dodám, na každého jednou dojde ☺ 8. Holky neumí čůrat ve stoje, protože nevědí co si mají držet. ☺                                      

9.  Když babičku bolej zuby, dá je do skleničky (zde jsem si pomyslela - doufám, že to hned tak nebude ☺ ☺)                                                                                                                   10. Já už nemám babičku: zasadili jsme ji na hřbitově.

11. A maminky se musejí pást, aby jim z prsou teklo mléko?

12. Švýcarské krávy se využívají v první řadě na výrobu čokolády.

13. Obyvatelé Sardinie se nazývají sardinky.

14. Aby  bylo vše dobré, sestřičky v nemocnici musejí být sterilní.

15. Lékaři říkají, že nejhorší jsou smrtelné choroby.

16. Když se mi narodil bratříček, dali ho do akumulátoru.

17. Nejužitečnější zvíře je prase. Každou jeho část můžeme zužitkovat:  přední a zadní část jako maso, kůži na boty, ze srsti kartáčky a jeho jménem můžeme dokonce i nadávat. ☺

Doufám, že jste se aspoň na chvilku zasmáli, popřípadě zavzpomínali na moudra vašich potomků. S přáním pohodových dnů prožitých ve zdraví

 

" JEN TAK"

 Dnešní ráno jsem určitě nebyla sama, kdo hleděl z okna a říkal si, to není možné!

Souhlasím s vámi, kteří podotknou, že předpověď zněla - sněžení, ale já si říkala, že sněžit bude, ale na horách. Prásk, bum, pohled z okna mě překvapil. Doma však mám sluníčko a hned třikrát, včera se zastavila dcera a ve dveřích předala kytičku žlutých tulipánů. Vždy říká, to máte místo sluníčka,byl čtvrtek a dalo se odpoledne do deště.

Odpoledne jsem dočetla vypůjčenou knihu z knihovny, kterou jsem v minulém článku avizovala.

Četla se moc hezky, vřele doporučuji.

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

"U RYBNÍKA"

 

Naše výlety jsou nyní limitovány, nemůžeme k přehradám, které máme v blízkosti, ani do naší oblíbené Komorní Lhotky, Řeky, či do jiných krásných míst v Pobeskydí. Vracíme se však o to více rádi do míst, kam jsme se již delší dobu nepodívali. Není to však jednoduché,ač je to blízko, přece jen vše nespadá do území našeho města a porušit nařízení nechceme. Už tak si říkáme, že to ty kontroly na silnicích nemají jednoduché, nač se řadit k těm, kdo mají jako koníčka provokovat a nedodržovat nařízení. Myslím si, že většinou si chtějí dokázat, že nejsou "ovce". Já bych je tam postavila a udělala bych z kozla zahradníka. To by otočili, ale dost polemikám, všichni toho všeho máme dost, ale na druhou stranu situace je vážná a na někoho platí to, až když vše sám pocítí na sobě, či rodině.

Dnes jsme se vypravili k rybníku, kousek za městem, vybaveni balkonovými židlemi, neboť u rybníku nejsou lavičky a my se chtěli nejen procházet, ale i chytat "D". Byl nádherný slunný den, kolem projelo několi aut a prošel ornitolog, který si fotil ptactvo a nevím co ještě. Měl pořádné foto - dělo jak jsem sdělila manželovi při našem hodinovém posezení. Jo, a když už píši o tom posezení, tak já seděla na území města, manžel již na území spadající do vedlejšího okresu, což byl paradox.

Zahrádkáři, kteří mají zahrádky ve svahu mají štěstí, neboť je to tak mimo, že se tam dostanou bez problému. Vzala jsem sebou suchý chléb, ale kačeny se držely na druhé straně a ne a ne připlout.

Při procházce jsme zahlédli bažanty, ale než jsem vytáhla mobil, byli pryč, srnky se pásly opodál, nikdo nikde a tak i my jsme se stáhli na naše stanoviště a užívali si klidu a sluníčka.

Cestou k rybníku jsme si udělali krátkou zajížďku a vyzvedli v knihovně u okénka objednané knihy. Nedávno byl v televizi rozhovor s panem Radimem Uzlem, mimo jiné tam vzpomínal na své osobní setkání s covidem a pak na své mládí prožité v našem kraji, vlastně kousek za městem ve kterém žiji. Vzpomněl svou nedávno vydanou knihu "Životopis bez cenzury". Tu jsem si druhý den zarezervovala přes email, byla ihned k vyzvednutí. Hned mě ve vyhledávači vyskočila další kniha pana Uzla " Můj dědeček MuDr. Karel Uzel" a tak jsem neváhala a rezervaci dala i na tuto knihu. Jaké bylo mé překvapení, když mě z knihovny přišel e-mail, že mám připravenou knihu k vyzvednutí, ovšem pouze jednu, manžel jich měl najednou pět. Zřejmě byl o tu první po televizní relaci větší zájem, nevadí, prozatím co číst mám a určitě nebudu zklamaná.

To už jsem moc odbočila, vrátím se zpět k poslední fotografii od rybníku, kterou jsem pořídila v době, kdy manžel dával židle do kufru auta a my se chystali na návrat domů.

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.