" JARO"

 

Konečně jsme se ve čvrtek vypravili na výlet, nejdříve na okraj města, kam jsem měla namířeno už tak dobré tři jara. Vždy jsem sledovala z okna MHD malý plácek v lese na okraji města posetý sněženkami. Mé předsevzetí vystoupit na nejbližší zastávce a jít si tu krásu vyfotit vzalo za své. Buď jsem se vracela od lékaře, nebo s posezení u kafíčka s kamarádkou a přerušit jízdu se mě nechtělo.

Ve čtvrtek jsem do lesíka pozvala svého muže a ten se nestačil divit, kolik tam těch je sněženek.

Pokochali jsme se pohledem a pokračovali k našemu rybníku za město.

Nejdříve trochu procházky kolem rybníka a zahrádkářské kolonie. Na zahrádkách bylo živo.

Pak z druhé strany, měli jsme sebou suchý chleba pro kačeny, ale ty byly plaché a kdykoli jsme se přiblížili, tak uplavaly.

Průzkum, zda již roste Medvědí česnek nedopadl dobře, byl ještě mrňavý, doroste však určitě před velikonocemi.

Pak už byl čas vytáhnout z auta židle a posedět na sluníčku.

Nechodíme tam sami, někdo tam zřejmě pověsil lojové koule, to asi nedávno, když nám zde napadlo plno sněhu a zima ne a ne odejít.
Poseděli jsme přes hodinku, následně jsme zajeli na druhý konec města do okrajové čtvrti pro kousek uzeného a klobásy na zapékání k Velikonoční Šoldře

Kousek dál je zelenina, kde prodávají brambory uskladněné v krechtech. Vždy tam je plno aut, zastavují se i řidiči nákladních aut, malý obchůdek, ale zákazníků dost. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, já stále čekám, kdy se budu moct přihlásit na očkování  a ne a ne se dočkat, manžel půjde po svátcích již na druhou dávku. Nějak se to vše neustále prodlužuje a natahuje, občas mě to rozum nebere, ale na druhé straně je kolem nás ještě hodně nezodpovědných lidí, kteří roušku ani respirátory neuznávají. Až je to semele, bude pozdě, pár takových známe, na pokoru je až příliš pozdě.