"LETEM MÝM SVĚTEM"

 Sice jsem dnešní příspěvek zařadila do rubriky knihy, ale... nejdříve však poštáááá......

Klasiku do schránky dostávám už jen od mé milé neteře Alice, no a pak poštu úřední. SMS- to patří k dnešnímu koloritu, zrovna tak WhatsApp, ale pro mě novinkou pozdravů je v poslední době spojení s nejstarším vnukem přes Facebook. Dlouho jsem se tomu vyhýbala, ale nakonec mě to "baví", víme o sobě při sdělování pocitů pomocí hudby, náhodných fotografií a citátů. Mé příspěvky spolu s vnukem vidí jen hrstka mých přátel, jeho já a možná ještě někdo z jeho přátel, kdo jsem nepátrala. V létě hodně cestuje po světě s různými kapelami coby zvukař, koncert končí v pozdních hodinách a tak nám dnešní technika nabízí různé možnosti spojení. Řeknu vám z počátku jsem v tom měla pořádný guláš. Obavu a taky jsem si říkala, zda bych byla i já tak odvážná, kdybych měla ty znalosti a hlavně možnosti.Ne,vůbec nenaříkám, pouze konstatuji a srovnávám. Ovšem upřímně, já bych takto žít nechtěla. Jednou tam, podruhé jinde a vlastně s partou ne až tak známých lidí. Nemyslím profesně, ale osobně, přirovnávám to dnes z hlediska sebe, když jsem měla změnit zaměstnání, nebo jen přejít na jiné pracoviště...

Loni Singapur, Dubaj ...

Letos to byla Belgie, Německo, trochu se mě ulevilo, že to je v Evropě...

Zrovna včera na můj dotaz zda je ještě stále na cestách natočil malé video s kolegou ☺Druhý vnuk v pořadí co se let týká na třetím místě je už tatínkem a my prarodiče,ten mě zásobuje pozdravy fotografií naší princezny. Jak vidíte sami, je to pozdrav z cest, sice jen kousek za město, ale výlet to dozajista byl. 

Doufám, že už nevybírali Kačence jazykové kurzy v zahraničí.                                                                  Od dcery a neteře dostávám pozdravy z cukráren ☺a výletů do mého rodného města Znojma a do blízkých hor.

Čas letí, vnuci už u nás na prázdniny nebývají a že těch prázdnin bylo. Ono mít pět vnuků není jen tak...

Dalo práce nejen vymýšlet zábavu, ale i otáčet se v kuchyni ☺. To vše jsme však s manželem dělali s plným nasazením a s láskou. Nyní, když už jsou velcí a přijdou nás občas potěšit se svými "slečnami" máme čas na knihu a další naše aktivity☺ Nedávno jsem přečetla poslední díl Sudetského domu od Štěpána Javůrka. Bylo po válce a tak jako vždy, když jedna éra vlády končí, tehdy nadvlády fašismu. Začnou se dít čistky a to ne vždy čisté. Hodně lidí na tehdejší dobu doplatilo a mnozí se ocitli za mřížemi. Tak i hlavní postava knihy  František, samozřejmě persekuování byly také členové jeho rodiny. K tomu dodám jen tolik, každá doba nebyla vždy čistá, našlo se pár jedinců, kteří si mysleli, že mají neomezenou moc. Jak naše babi říkavala: "Na každou sviňi se voda vaří", nebo také: "Kdo jinému jámu kope, sám do ní později spadne". Dnes jsem si přinesla z knihovny dvě knihy, venku nám po dlouhé době prší a tak se opět osvědčí mě známé a často používané: "Kniha přítel člověka do nepohody". První kniha je humorná - policejní komedie", v níž hraje hlavní roli svéráz moravské metropole.  

Druhá kniha je od spisovatelky Jany Poncarové "Alžběta a Nina"V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne - dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů. Bude to určitě pěkné čtení, jeno humorné, druhé vážné, zrovna tak jak to v životě chodí, jednou dole, jednou nahoře.

Tím bych dnešní příspěvek ukončila s přáním pohodových dnů pro vás i vaše okolí, ať jste více nahoře než dole 

"ČESKÉ CIZINKY"

 Naposled v úterý bylo venku počasí vhodné vyjít si bez deštníku do přírody, nebo si zařídit ve městě potřebné. Hned po ránu bylo sice chladno, ale pak byl příjemný den.

Za to včera se nedařilo sluníčku probojovat přes mraky do popředí. Nedivím se, bylo Žofie a o té se říká, že je uplakaná a také "kuchařkou ledových mužů" a nezůstane nic dlužna. Ochladilo se, pršelo a dokonce dnes déšť jednu chvílku doprovázel i sníh.

Tak jako nedávno, opět jsme položením dlaně na radiátor zkoumali, zda nám hřeje topení. Hřálo☺ a tak už k pohodičce chyběl hrnek horkého čaje, někteří si do něj dali i kapku rumu😜a ti co si nedali toho  nelitovali a později si pochutnali na voňavém svařáčku😉. Nějak někdo opomněl zavřít ventilačku a byl cítit stále ledový vzduch, který nás navedl k tomu připravit si navíc už zmíněný svařáček. Nicméně mě osobně ještě něco k té pohodičce chybělo. A tou byla kniha, většinou v tom nečase na čtení knihy dojde.

Ani nevím, na kterém blogu jsem dostala tip na knihu"ČESKÉ CIZINKY". Pro mě dosud neznámá spisovatelka paní Jane Le Blanc, žijící v Americe , postupně následovala svého muže pracujícího v diplomacii do Turecka a do Malajsie. Paní Jane Le Blanc byla také hostem Terezy Kostkové v pořadu Blízká setkání na Českém rozhlasu. Její kniha vypovídá o životě jedenácti českých cizinek v zahraničí. 

Při čtení knihy jsem si několikrát položila otázku, zda bych zvládla a vůbec chtěla být v pozici těchto žen. Má odpověď zněla ne a dodám, že v tu chvilku jsem si připadala jako zbabělec. V zápětí jsem přiznala, že hlavní brzdou v tom rozhodnutí by hrála neznalost jazyka. Upřímně, nejsem žádná hrdinka a kaskadérka už vůbec ne.V knize jsou popisovány příběhy žen většinou o generaci mladší. Jsou to vesměs úspěšné, ale cesta k té úspěšnosti byla většinou dlouhá a klikatá. Nebudu už prozrazovat víc, snad jen takové mé malé napřímení při četbě příběhů tří žen bydlící v okruhu  - Krnov - Frýdlant nad Ostravicí a vesnička kousek od Ostravy.

Kdo jste dočetli až sem, nezbývá mě nic jiného než vám doporučit v tom nečase co prozatím venku panuje sáhnout po dobré knize. Předtím však nezapomenout zavřít po větrání ventilaci, aby jste nemuseli do toho čaje co si možná uvaříte přidávat ten rum, nebo dokonce si připravovat svařáček😉. Přeji všem pohodový ve zdraví prožitý víkend

"CO NOVÉHO JSEM PŘEČETLA"

Než jsem začala číst knihu "Ženy z Cínové hory" od spisovatelky Paulette Kennedyové, předcházelo tomu několik dní, kdy jsem knihou pouze listovala a opět ji položila na noční stolek. Proč tomu tak bylo, fantasy a scifi není moje parketa, už dopředu jsem věděla, že je to něco jiného než obvykle čtu. Kniha se zabývá kletbou jenž postihla Cínovou horu před padesáti lety a protrhnout ji může jedině spolupráce tří žen. Mladé dívky, matky a stařeny, fantasy a scifi k tomu bylinkářství a pomstychtivý kazatel. Otázky mám, nebo nemám a proč vlastně se mě stále honily hlavou.

Nakonec jsem se začetla, malebná hornatá krajina v americkém Arkankasu, osudy dvou žen pro nás nezvyklých jmen Deirdre a Gracelynn ( u mě Dáša a Gábi), taky máte občas potřebu pojmenunovat si postavy v knize podle svého? Občas se mě to stává a k tomu navrch dost často hledám podobnost děje tehdejšího života s životem žitým v okolí. Dávno, nedávno i nyní, něco si už pamatuji, mnohé jsem zažila za ty roky co jsem na světě, ne že bych byla stará ☺to ne☺ Život aspoň mě občas připadá jak scifi, jak by kolem nás byl samý fantasta, no a o samozvaných léčitelých raděj pomlčím. Nedávno jsem se potkala náhodně s dvěma kolegyněmi, trochu jsme si zdrbly. Probraly jsme děti a vnoučata, došlo taky na zdraví. Jedna z nich se vždy pasovala do role léčitelky a opět nezklamala, nyní už od bylinek zřejmě upustila a přešla na léky. Ovšem, co následovalo, mě vyrazilo dech. To neužívej, to už vůbec ne a víš ty co, přijď ke mě, já mám lepší léky než máš ty a ty zaberou zaručeně. Naštěstí ta naše druhá kolegyně rozum neztratila a díky bohu ani paměť, hned pozvání včetně změny léků odmítla. Nicméně vrátím se ke knize, nakonec jsem ji četla jedním dechem. Z počátku jsem měla z magie a hororového nádechu tak trochu obavu. Kdo z vás má napětí s dávkou magie a fantasy v oblibě, určitě to bude váš šálek kávy. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví ať už s knihou, nebo bez ní.

 

 

 

 

"KNIHA NIKDY NEZKLAME"

Dnešní počasí venku mě nedalo na výběr, však posuďte sami. Fotografie z balkonu hned po ránu.

Za pár hodin pořádně nachumelilo, tak nevím, zda ta naše chryzantéma ještě na tom nekrýtém balkóně vydrží...

První fotografie chryzantémy hned po ránu, další po pár hodinách. Sněžilo neustále, chvílemi se sníh docela vířil. Plánovaná dopolední procházka odložena, tak přišla na řadu zájmová činnost, dočíst knížku, nebo malovat podle čísel? Vítaný dárek od vnuka a jeho slečny ... kdo si hraje nezlobí, ale my vůbec přece nezlobíme☺. Mají nás ovšem přečtený, rádi si hrajeme ☺

Ovšem, byla změna, pokochala jsem se dárkem, ale dala přednost hrnku čaje. Výběr čaje byl jednoduchý, venku výdatně sněží, tak čaj Sněhová vločka, k čaji kniha a bylo vymalováno. Z knihovny mě v pátek přišlo do mailu upozornění, že na mě čeká další rezervovaná kniha. Chybělo dočíst pár stránek a nakonec, ale to až po pár slovech o knize - prvního dílu rodinné ságy od Maria Nikolai - Dcery naděje. Ani nevím na kterém blogu byla uvedena, občas se ponořím do žánru  bestsellerů s nádechem romantiky, ovšem zde odehrávající se na sklonku první světové války na romantickém pobřeží Bodamského jezera. Ona trocha romantiky, historie a napětí jednou za čas neškodí. Ale nesmí být v knize  recept na něco dobrého, to je pak na pováženou s vaším záměrem nemlsat ani za nic na světě, jen číst a číst, maximálně si představit jak krásné musí být výhledy na Bodamské jezero, v pozadí se tyčí Alpy. No, být přiměřené počasí a ne ty sněhové fujavice, přemluvila bych manžela a jeli bychom k přehradě s výhledy na Beskydy, popřípadě by stačil za jasného počasí výhled na ty Beskydy z balkónu, ale dnes ☻ach jo. Vzala jsem na milost med a osladila si Sněhovou vločku, ne ten sníh venku, ale čaj a četla dál...

Už jsem byla nalomená, co tak přestat číst a upéct ten jejich slavný Jablečný koláč? ☺Co vám mám povídat, znova jsem se vrátila k tomu receptu na koláč, ne dočtu knihu, to už jsem se musela opravdu hodně přemlouvat. Opět jsem přečetla pár stránek a vrátila se k receptu na Mersburskýzámecký dort.

Pokud si na fotografie kliknete myší a přečtete návod, tak budete se mnou souhlasit, že to vše je pečení na dlouhé lokte, co podniknout letělo mě hlavou. Vzpomněla jsem si na roládu a vzala na milost strejdu google a vše bylo v momentě vyřešeno, líbil se mě recept 5+5+5

Pět vajec, pět lžic cukru moučka - dala jsem čtyři, pět lžic mouky polohrubé, mouku a cukr každé zvlášť přehnat přes síto!Špetka soli co tam nebyla psaná. Vše nachystáno podle návodu a taky zapnutá trouba, na to nezapomenout, má být pořádně vyhřátá na 200°C. Troubu zapnout hned až pak chystat suroviny. Oddělit bílky od žloutků, se špetkou soli vyšlehat sníh, žloutky našlehat s cukrem a následně lehce vmíchat se sněhem a nakonec stěrkou vpravit lehce mouku. Vzniklou hmotu dát na plech vyložený pečícím papírem, urovnat a péct asi tak deset minut. Upečeno je, když začne těsto oddělovat od okrajů plechu - 10- 15 minut. Po upečení nechat pět minut vychladnout na plechu, pak stočit i s pečícím papírem. Následně po vychladnutí plnit krémem, zvolila jsem višňovou marmeládu ředěnou rumem, doplněnou zbylým kokosem od vánoc.Rychlé, vláčné, nadýchané k odpolední kávě přišla roláda vhod. Jo a tu knížku jsem ještě před kávovým dýchánkem dočetla. Vše dopadlo OK jak v knize, tak i u kávy, roláda měla úspěch a stopečka mandlového likéru neměla chybu. ☺

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, mě čeká opět kardioverze a pokud se nebude dařit tak následně katetrizační ablace srdce, pak už se snad rytmus srdce udrží.

" Z KNIHOVNY "

 V ranní emailové poště jsem měla vzkaz z naší knihovny  - čekají na vás k vypůjčení dvě knihy. Tipy na knihy čerpám z vašich blogů, objednávám je emailem z knihoven v našem městě, máme jich zde opravdu požehnaně a to v počtu 7. Tu naši mám dá se říct u domu, ale ne všechny tituly zde mají, pokud ne, stačí objednat a v nejbližším termínu je do naší knihovny přivezou.

Objednala jsem si první dva díly rodinné ságy "Kavárny u Anděla" od Anne Jacobsové. Myslím si, že na poklidné listopadové čtení, kdy jsou rána mlhavá a den příliš krátký, to bude dobrá volba. Od této autorky jsem nedávno četla několika dílnou ságu Panský dům. Ještě jsem se do knihy nestačila začíst, jsem v první fázi, což značí listování - přečíst si něco o autorce a při tom většinou narazím na "něco" jako třeba dnes. Mňam, recept na Rumové kuličky, ne nadarmo mě kolegyně v DD daly přezdívku " NÁČELNÍK MLSNÁ HUBA😂" 😊Hned bych si jednu Rumovou kuličku dala.

 

Co nás čeká při četbě knihy kavárna U Anděla, je to příběh jedné kavárenské rodiny na přelomu 20. století rok 1945 město Wiesbaden. Dnes je Wiesbaden hlavním městem německé spolkové země Hesenska a sídlív něm hesenská vláda. To a spousty jiného jsem si přečetla díky strýčku Google. Mě však bude více zajímat obsah knihy. Malý kousek úryvku snad nebude na škodu sem uveřejnit: 

 Wiesbaden, 1945 -  Mladá Hilda sotva dokáže uvěřit svému štěstí. Válka skončila a kavárna U Anděla zůstala jako zázrakem ušetřena. Přes všechny překážky chce tento rodinný podnik s bohatou tradicí opět učinit skvělým místem setkávání významných osobností, čímž byl proslulý dříve. Mladý mír však již brzy zkalí první konflikty. Když přijde do kavárny půvabná mladá žena a představí se jako její sestřenice Luisa,vyvolá to v Hildě nedůvěru. Kdo je tahle záhadná Luisa, která se z Východního Pruska dostala až doWiesbadenu? Narůstající rivalita mezi oběma ženami ohrožuje harmonickou atmosféru v kavárně. Dokud Hilda i Luisa nakonec nepochopí, že mají cosi společného – tajemství z válečné doby ... Vypadá to slibně, na četbu tak akorát při aroma lampičce, v době stmívání za okny s teplým čajem, nebo dvojkou svařáčku😏😘, když už není ta Rumová kulička.

Jak je to u vás, co zrovna čtete, co se chystáte číst? Vydržíte při čtení bez něčeho dobrého k zakousnutí, nebo si uděláte pauzu jako já, třeba na Rumovou kuličku ☺. Stane se vám občas, že si u knihy tak trochu i zdřímnete? Mě bohužel ano a to při večerním čtení, když se chci dopátrat jak vše dopadne. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví. Jo, abych nezapomněla, žádná negativní reakcie na to včerejší preventivní očkování proti chřipce nemám.