Sice jsem dnešní příspěvek zařadila do rubriky knihy, ale... nejdříve však poštáááá......
Loni Singapur, Dubaj ...Letos to byla Belgie, Německo, trochu se mě ulevilo, že to je v Evropě...
Zrovna včera na můj dotaz zda je ještě stále na cestách natočil malé video s kolegou ☺Druhý vnuk v pořadí co se let týká na třetím místě je už tatínkem a my prarodiče,ten mě zásobuje pozdravy fotografií naší princezny. Jak vidíte sami, je to pozdrav z cest, sice jen kousek za město, ale výlet to dozajista byl.
Doufám, že už nevybírali Kačence jazykové kurzy v zahraničí. Od dcery a neteře dostávám pozdravy z cukráren ☺a výletů do mého rodného města Znojma a do blízkých hor.
Čas letí, vnuci už u nás na prázdniny nebývají a že těch prázdnin bylo. Ono mít pět vnuků není jen tak...
Dalo práce nejen vymýšlet zábavu, ale i otáčet se v kuchyni ☺. To vše jsme však s manželem dělali s plným nasazením a s láskou. Nyní, když už jsou velcí a přijdou nás občas potěšit se svými "slečnami" máme čas na knihu a další naše aktivity☺ Nedávno jsem přečetla poslední díl Sudetského domu od Štěpána Javůrka. Bylo po válce a tak jako vždy, když jedna éra vlády končí, tehdy nadvlády fašismu. Začnou se dít čistky a to ne vždy čisté. Hodně lidí na tehdejší dobu doplatilo a mnozí se ocitli za mřížemi. Tak i hlavní postava knihy František, samozřejmě persekuování byly také členové jeho rodiny. K tomu dodám jen tolik, každá doba nebyla vždy čistá, našlo se pár jedinců, kteří si mysleli, že mají neomezenou moc. Jak naše babi říkavala: "Na každou sviňi se voda vaří", nebo také: "Kdo jinému jámu kope, sám do ní později spadne". Dnes jsem si přinesla z knihovny dvě knihy, venku nám po dlouhé době prší a tak se opět osvědčí mě známé a často používané: "Kniha přítel člověka do nepohody". První kniha je humorná - policejní komedie", v níž hraje hlavní roli svéráz moravské metropole. 
Druhá kniha je od spisovatelky Jany Poncarové "Alžběta a Nina"V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které
Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v
léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na
výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých
krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne - dost bylo mlčení. Jen
pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních
snů. Bude to určitě pěkné čtení, jeno humorné, druhé vážné, zrovna tak jak to v životě chodí, jednou dole, jednou nahoře.
Tím bych dnešní příspěvek ukončila s přáním pohodových dnů pro vás i vaše okolí, ať jste více nahoře než dole 
Marti, jedeme na stejné vlně. Já jsem také minulý týden dočetla "Sudetský dům III." Myslím, že jsem ho přečetla Za tři dny jedním dechem. Jinak díky za knižní tipy. Od Poncarové jsem četla "Cyklistku". Jinak s těmi vnoučaty to mám stejné, také mi pomalu odrůstají.
OdpovědětVymazatHelenko, Alžbětu a Ninu jsem přečetla za dva dny☺No a vnoučaty, jó, však to znáš☺
VymazatTomu říkám generační proces, co s tím naděláme, nic. Máme víc času sami na sebe, tak ho musíme náležitě využít, dokud to jde. Mám to podobné. Pohodové dny přeje Večernice.
OdpovědětVymazatMilá Večernice, mluvíš mě z duše, jó nyní máme času a tak se můžeme i rozšoupnout po svým, hlavně poklidně a rozvážně.☺
VymazatMarti, každý den je potřeba si užít, jak jen umíme. Někdy je síly dost a jindy méně, ale nikdo to za nás neudělá.Líbí se mi, že jako rodina držíte pěkně pohromadě. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJiřinko, ač mám držet diétu, tak jsem se dnes narvala tatarákem☺ U VAŘÍM SI MÁTOVÝ ČAJ A AŽ BUDE VENKU POHODA TAK VŠE VYBĚHÁM ☺☺☺
VymazatMarti,já děkuji za ty technické vynálezy jako messenger.Díky tomu vím,co dělá celá rodina a hlavně vnoučata.A o fotografie,kde se zrovna nachází není nikdy nouze.Na prázdniny s vnoučaty vzpomínám moc ráda.Teď je tolik času na všechno co dělám ráda.Patří k tomu i četba.
OdpovědětVymazatHezké dny
Jitko my jsme takové ty mámy a babičky co mají rádi svá kuřátka pod dohledem, když nejsou blízko nás viď ☺
VymazatVnitřně jsem nepřítel soc sítí, ale mladá generace zavelela, že jsou nutné , tak jsem souhlasila. Je pravda, jsou návykové, hlavně když se chlapci toulají po světě😊
OdpovědětVymazatNo jo, babička chce být informovaná, tak mě do všeho vnoučata zasvětila a já se snažím. No a baví mě to být ve spojení, když jsme spojenci a já navíc babí důvěrnice jak je potřeba ☺
VymazatTaky už jen na prázdniny s vnoučaty vzpomínám. Bylo to vždycky moc fajn.
OdpovědětVymazatJe jiná doba, něco z ní jsem přijmula za své, něco ne - spíš to nepotřebuji.
Sudetský dům mám v knihovně na zápis, tak snad se ho už konečně dočkám.
Nějak mi unikly Tvoje předchozí dva příspěvky, takže jsem si je prohlédla, vše přečetla, ale už nekomentovala :-).
Měj se hezky!
Hanka
Hanko, děkuji za návštěvu. Jak vidno, my babičky nejen žijeme ve vzpomínkách, ale chceme i aktuální zprávy. To nám technika umožňuje☺
VymazatMarti, je to všechno asi o jiné době a o tom, co kdo chce a proč. Jako mladá bych taky měla odvahu (a že jsem ji měla, až se dnes divím), takže bych také cestovala. Dnes všechno vnímám jinak a vůbec mi to nevadí. Vadí mi jen to, že té dnešní době vůbec nerozumím a nevím, jak se zařadit (díky Bohu, čápi vypadají furt stejně!!!!!). Přeji klidné a příjemné dny.
OdpovědětVymazatPěkně jsi to Vlasti napsala - čápi jsou čápi a tak i vypadají, ale kolem...Snažme se být v pohodě☺♥☺
VymazatPěkný přehled. Máš skvělou a početnou rodinu. já jsem brzy po škole měla tři děti a i když jsme jezdívali na dovolené nebo do přírody a na pobyty, do zahraničí jsem se s nimi podívala málo. Vlastně jen v rámci podnikového zájezdu nebo pobytu. Dneska už si do zahraničí netroufám. ona tu dost hraje roli i jazyková bariéra, se kterou mladí nemají problém, protože angličtinu se učil každý a s angličtinou se domluví všude. My jsme měli jazyky úplně jiné, že? Ale jen ať si užijí, život je krátký a kdoví, co je ještě čeká. :)
OdpovědětVymazatMaruško, mám to podobně jazyková bariéra, přesto jsem byla v cizině několikrát. Co se týká domluvy, tak jedině Slovensko, to by šlo, tam žádná bariéra ☺☺☺
VymazatMarti, Kačenka je suprová. Vnoučata, když povyrostou, tak už tak často nezavítají, zvláště když bydlí dále. K tomu jsou dobré sociální sítě. Aspoň člověk vidí, co dělají, kde byli, co zažívají. Jste krásná rodinka. Mám rozečteny Dějiny Ruska, dočetla jsem Norské děti a Les v domě od Mornštajnové. Z knihovny mám půjčeny dvě italštiny, teoreticky se připravuji, že bych příští rok chodila do kurzu a učebnici biologie kvůli anatomii člověka, abych se naučila znát aspoň trochu lidské tělo a eventuální jeho neduhy. Hezké dny. 💖💦💖
OdpovědětVymazatMirijam, je vidět, že se stále vzděláváš♥Manžel docházel do univerzity třetího věku a moc se mu tam líbilo, ale už dál nechtěl po ukončení, mohl pokračovat výše. Já se vzdělávám průběžně a jazykové kurzy? To mám taky za sebou němčinu za dvě domluvím se za +5☺, no dělám si legraci. Spíš se mé vzdělávání týká potřebám zabavit seniory v klubu, to mě teda někdy musí hlava šrotovat na 150%☺
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatJelikož jsem žila s babičkou pod jednou střechou, ráda vzpomínám na dětství s pratetou, která si mě k sobě brala na noc. Mám ještě jednu babičku, ale ta si na prázdniny brala sestru. Vždy si kvůli mému handicapu našla nějakou výmluvu, proč si mě nebrat. A když už jsme přece jen u ní byly obě, tak to bylo jen výjimečně.
OdpovědětVymazatMoc se mi líbí vaše fotka s vnoučaty. Moje babička měla šest vnoučat a dožila ae tří pravnoučat. Často na ni teď myslím, neboť za chvilku se sestřenici narodí první miminko, na které by se babi těšila.
Hezký den, Marti. ❤️
Taky tak já sociálni sitě hlavně watzap jinak mám vnoučata až v Irsku
OdpovědětVymazat