"LETEM MÝM SVĚTEM"

 Sice jsem dnešní příspěvek zařadila do rubriky knihy, ale... nejdříve však poštáááá......

Klasiku do schránky dostávám už jen od mé milé neteře Alice, no a pak poštu úřední. SMS- to patří k dnešnímu koloritu, zrovna tak WhatsApp, ale pro mě novinkou pozdravů je v poslední době spojení s nejstarším vnukem přes Facebook. Dlouho jsem se tomu vyhýbala, ale nakonec mě to "baví", víme o sobě při sdělování pocitů pomocí hudby, náhodných fotografií a citátů. Mé příspěvky spolu s vnukem vidí jen hrstka mých přátel, jeho já a možná ještě někdo z jeho přátel, kdo jsem nepátrala. V létě hodně cestuje po světě s různými kapelami coby zvukař, koncert končí v pozdních hodinách a tak nám dnešní technika nabízí různé možnosti spojení. Řeknu vám z počátku jsem v tom měla pořádný guláš. Obavu a taky jsem si říkala, zda bych byla i já tak odvážná, kdybych měla ty znalosti a hlavně možnosti.Ne,vůbec nenaříkám, pouze konstatuji a srovnávám. Ovšem upřímně, já bych takto žít nechtěla. Jednou tam, podruhé jinde a vlastně s partou ne až tak známých lidí. Nemyslím profesně, ale osobně, přirovnávám to dnes z hlediska sebe, když jsem měla změnit zaměstnání, nebo jen přejít na jiné pracoviště...

Loni Singapur, Dubaj ...

Letos to byla Belgie, Německo, trochu se mě ulevilo, že to je v Evropě...

Zrovna včera na můj dotaz zda je ještě stále na cestách natočil malé video s kolegou ☺Druhý vnuk v pořadí co se let týká na třetím místě je už tatínkem a my prarodiče,ten mě zásobuje pozdravy fotografií naší princezny. Jak vidíte sami, je to pozdrav z cest, sice jen kousek za město, ale výlet to dozajista byl. 

Doufám, že už nevybírali Kačence jazykové kurzy v zahraničí.                                                                  Od dcery a neteře dostávám pozdravy z cukráren ☺a výletů do mého rodného města Znojma a do blízkých hor.

Čas letí, vnuci už u nás na prázdniny nebývají a že těch prázdnin bylo. Ono mít pět vnuků není jen tak...

Dalo práce nejen vymýšlet zábavu, ale i otáčet se v kuchyni ☺. To vše jsme však s manželem dělali s plným nasazením a s láskou. Nyní, když už jsou velcí a přijdou nás občas potěšit se svými "slečnami" máme čas na knihu a další naše aktivity☺ Nedávno jsem přečetla poslední díl Sudetského domu od Štěpána Javůrka. Bylo po válce a tak jako vždy, když jedna éra vlády končí, tehdy nadvlády fašismu. Začnou se dít čistky a to ne vždy čisté. Hodně lidí na tehdejší dobu doplatilo a mnozí se ocitli za mřížemi. Tak i hlavní postava knihy  František, samozřejmě persekuování byly také členové jeho rodiny. K tomu dodám jen tolik, každá doba nebyla vždy čistá, našlo se pár jedinců, kteří si mysleli, že mají neomezenou moc. Jak naše babi říkavala: "Na každou sviňi se voda vaří", nebo také: "Kdo jinému jámu kope, sám do ní později spadne". Dnes jsem si přinesla z knihovny dvě knihy, venku nám po dlouhé době prší a tak se opět osvědčí mě známé a často používané: "Kniha přítel člověka do nepohody". První kniha je humorná - policejní komedie", v níž hraje hlavní roli svéráz moravské metropole.  

Druhá kniha je od spisovatelky Jany Poncarové "Alžběta a Nina"V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne - dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů. Bude to určitě pěkné čtení, jeno humorné, druhé vážné, zrovna tak jak to v životě chodí, jednou dole, jednou nahoře.

Tím bych dnešní příspěvek ukončila s přáním pohodových dnů pro vás i vaše okolí, ať jste více nahoře než dole