Klidně mohu napsat, zlato kam se podíváš. Opravdu to tak u nás je, nejen ve městě, ale i na periferiích. Cestou do města jsem trochu fotila a taky kochala krásou. Fotografie jsem pořídila pouze mobilem.






VŠESTRANNÝ BLOG ZE ŽIVOTA JEDNÉ SENIORKY.
Klidně mohu napsat, zlato kam se podíváš. Opravdu to tak u nás je, nejen ve městě, ale i na periferiích. Cestou do města jsem trochu fotila a taky kochala krásou. Fotografie jsem pořídila pouze mobilem.






Dnešní příspěvek bude na téma - přednášky a něco málo o našem klubu seniorů. Doufám, že se nudit nebudete a když, tak stačí dál nečíst, jak jednoduché. Kdyby to tak šlo v životě, vypnout, nečíst, nebýt přítomen...
Náš klub seniorů, se schází co čtrnáct dní v měsíci už patnáctým rokem v Centru volnočasových aktivit v rekonstruované budově bývalých jeslí. Klub vedeme společně s mojí kamarádkou Vlastičkou už 16 rok, s malou několika měsíční přestávkou. Neuváženě se nám zachtělo být pouze řadovými"členkami", chodit do klubu s čistou hlavou, bavit se a nemuset myslet na zábavu druhých, organizovat různé akce, odpovídat na otázky: "proč ne a proč jo". Také nás čekaly operace, následné zotavení a pobyty v lázních. Vůbec nás nenapadlo, jak vše nabere našim odchodem jiný směr. Docházejících členů za "nového" vedení se začalo tenčit a stále více k nám doléhali hlasy a žádosti o náš návrat. Co budu zapírat, měly jsme v té době také zaječí úmysly a zkoušely jiný klub. Co čert nechtěl i tam začali docházet naše bývalé členky a tak slovo dalo slovo a jsme zpět ve vedení a tím pádem se zvedl počet docházejících a doufám, že spokojených členů. Jsme parta hravá, ale i bažící po vědění a tak vždy co druhý měsíc se naše klubovna promění v přednáškový sál, nejenže si osvěžujeme pamět různými přednášku doplňujícími testíky, ale dozvídáme se spousty nových věcí. Třeba z historie dané lokality, z dopravy, nebo ze zdravotní sféry.

Tak vám aspoň v závěru popřeji pohodové dny prožité ve zdraví.Mnohým z vás je určitě Karviná známá ve spojení s paní Karin Lednickou a její triologii "ŠIKMÝ KOSTEL"


Ještě jedna fotografie ze starých lázní a další už je z areálu Lodiček kam jsme došli parkem Boženy Němcové.


Dnešní ráno, no skoro už dopoledne jsem doslova a do písmene přemlouvala sluničko, aby se aspoň trochu ukázalo. Měli jsme opět v plánu malý výlet. Ovšem mé probuzení skoro v devět hodin, byl šok, opět mlha, nebo inverze? Už se v tom nevyznám. Na dnešek se mě dlouho nedařilo usnout. Už jsem se zařekla, že se na zprávy nebudu dívat, nic číst o tom, co se děje ve světě, ale stejně zprávy čtu a je mě líto všech, kteří čekají na letišti a neví co bude. Ó jak my si oddechli, že máme vnuka a jeho ženu z Thajska doma. Stihli to o fous, trochu si pobyt zkrátili, dobře, že jsou workoholici a práce je poháněla domů. No, tak zas to neberu jako výhru ten workoholismus, ale jejich pracovní nasazení a povinosti byli nyní pro nás výhrou☺
Nakonec i toho sluníčka jsme se dočkali, ovšem výlet se změnil v zařizování nutné opravy v servisu před technickou kontrolou. Loni vytkli málo vyleštěné ráfky u světel, tak aby zase neměli námitky. Teď se budou lesknout až, až řekl pan servismen. Jeho otázka, zda vyleštit šup, šup, to se dělá před prodejem, nebo na výdrž aspoň deset let☺ Sympaťák, velmi sympatický klučina, nabídl ještě výměnu těsnění u oken, no super pořízení. Ochota, výborné recenze, zavedená firma a ne podvodník jako loni. No a to už svítilo sluníčko a tak volba padla opět na přehradu nachytat "D". Servis je totiž v Těrlicku, takže malá procházka kolem přehrady, pak už jen chytání "D" a focení té krásy a klidu kolem. Byli jsme tam my dva, kačeny, jeden senior a v dálce Beskydy ...












Když to tak vezmu kolem a kolem, konečně se vyčasilo a snad se vyčasí i ve světě. Nechápu proč se stále někde bojuje a soupeří. Vy milý návštěvníci mého blogu mějte pohodové dny prožité ve zdravíKlidně mohu napsat, zlato kam se podíváš. Opravdu to tak u nás je, nejen ve městě, ale i na periferiích. Cestou do města jsem trochu fotila...