" RANNÍ POŠTA"

Navštívil mě skřítek, ne mě, ale můj blog, nebo, že bych špatně "kvikla" jak říká naše Jaruš (klikla),. Na každý pád článek skoro již hotový píši znova ☺, no daří se! Ten dnešní bude miš - maš, hlavně pozdravy od rodiny z cest. Jó, prázdniny začaly...

Pošta v podobě fotografií v naší rodině funguje. První pozdrav z Wellness pobytu pod Pustevnami od starší dcery . Okolí hotelu Troyer, jedním slovem prý nádhera

Nedivím se, tam by se nám také líbilo a co tak se vydat lanovkou nahoru na Pustevny

Ani socha Radegasta nebyla opomenuta a k tomu navrch sochy z písku. Foto bylo přiloženo, ale nevím, zda by všichni účastníci souhlasili s uveřejněním ...

 Druhá dcera se vydala na Javorník ...

Cestou si natrhali pár borůvek

Jen tak pro osvěžení ...

Jó, to byly časy kdy i my jsme si vyšlápli vzhůru do kopců ...

Rovnou na rozhlednu, to musel být parádní výhled ...

Nakonec kytička v lese ...

My se drželi jak se říká u komína, jako nakonec i naši synové s rodinami, jeden má chalupu, druhý zahradu a tam je práce stále. Naše cesta vedla v tom horku do lesa, kde jsme si během odpočinku po procházce vyslechli ptačí koncert.

Cestou domů jsme se zastavili v restauraci na pozdní oběd a doma už jen kafíčko a kousek koláče, co nám zůstal od sobotní návštěvy dcery.

Ještě jedna fotka z posezení v lese

Zůstává poslední foto z koncertu nejstaršího vnuka Daniela a jeho skupiny Světlo

Snad se bubeník (mimochodem výborný muzikant), který není v záběru nebude zlobit. Koncert se uskutečnil v Karviné v areálu lodiček v parku Boženy Němcové jsou tam moc hezké procházky, občas si tam zajedeme  na výlet.

Nedávám sem odkaz na skupinu, najdete na yutube, to abych nedělala reklamu ☺

Ty tři postavičky u pódia jsou fanynky skupiny a účastní se všech koncertů Světla v okolí. Nejspokojenější byly u písničky Princezna ☺

V areálu lodiček jsou nově sochy z proutí

Líbilo se mě tohlo autíčko, ovšem jak bych do něj vlezla, nevím, nevím jak bych vylezla. Jó vnoučku, není to autíčko pro všechny babičky, ale určitě jízda parádní.

Snad takové co mají v půjčovně na Těrlické přehradě, kde jsme byli nedávno ...

Všem, kdo jste dočetli až sem, přeji pohodové dny prožité ve zdraví. U nás nyní panují příšerná vedra, nejlepší by bylo, ponořit se do vody, kdyby byla čistá jak móře.

Jak móře čistá ta naše Těrlická ani Žermanická není a tak jsem si dnes ponořila nožky do vaničky na pedikúře a pak jenom přešla do kosmetiky a bylo mě blaze. Málem bych zapomněla na pozdrav od neteře Alice a to zřejmě z výletu na motorce, odvážná to žena♥ ta naše Alice.

Mějte tedy pohodu a zdravíčko.

"LETEM MÝM SVĚTEM"

 Dnešní příspěvek jsem vylovila z šuplíku, zastrčila jsem jej po napsání v podvečer 17. 6., kdy se mě nějak nechtělo nic. Byla jsem spokojená, ale tak nějak neklidná, vnuk měl maturovat, ale tím to nebylo, vnukovi jsem věřila, že to vše zvládne. Odmaturoval dokonce s pochvalou od pana ředitele k úspěšnému ukončení studia. Radost nám udělal i tím, že bude dále pokračovat v návazném studiu. Tak čím ten neklid byl způsoben? Dnes po dlouhé době mohu konstatovat, že okolnostmi a děním kolem, ale to jsem mohla utnout. Nyní chodím více ven a narážím na tak neskutečně zaručené informace o škodlivosti očkování, přehnanosti s dodržováním hygieny, omezováním svobody a podobné bláboly, že se nestačím divit. Dříve v komunikaci telefonem jsem toto vše mohla od sebe odehnat ukončením hovoru, ale nyní sedíte na kafíčku, na lavičce v parku, čekáte na MHD a stále se vám někdo snaží vnutit své zaručené informace. Tak si říkám, zda blbnu já, nebo okolí, ale dost už, každý dle svého uvážení. Raději vás pozvu do přírody ...

Konečně, druhá dávka vakcíny aplikována, budu moct zase mezi lidi, pomyslela jsem si a po čtrnácti dnech vyrazila, kam, do přírody. A bylo dobře pod horami, kde jsme se prošli kolem říčky stékající z hor.

Klid, jen zpěv ptáků aplno lučních květin kolem, tak nějak se mě nechtělo fotit, což mě nyní mrzí, ale co už. Spíš jsem tu krásu kolem ukládala do své paměti.

Udělala jsem dobře, neboť mě čekalo kolečko po doktorech, které jsem o pár týdnů odložila po domluvě s lékaři, na potom, až budu mít po aplikaci druhé vakcíny. A tak v době mého dvouhodinového sezení v čekárně na onkologii přehrávala jsem si v paměti záběry z výletu do Beskyd. Jen tak mezi námi, čekali trpělivě i jiní (zdraví) pacienti, když já byla v partě těch, co brali chemoterapii a těšili se domů až zavřou dveře a budou mít soukromí, kdyby náhodou ... Hlavou mě běžely vzpomínky a najednou se objevil v dálce kopeček a na ní Lysá hora. A co vy, máte to občas také tak, zalovíte v paměti a vytáhnete to krásné a čas vám lépe uběhne? Mezitím kolem pobíhají sestřičky a lékaři a vy se usmíváte a vše je zalité sluncem. Mimo jiné, zrovna byl pěkný pařák a já mimoděk vytáhla vějíř a ovívala se vějířem a dál se probírala vzpomínkami až mě vyrušil hlas lékaře, který mě vyzval ke vstupu do ordinace se slovy, vám se ke mě nechce? Chtělo a jak, vyslechnout si výsledky vyšetření, následně vyzvednout léky v lékárně, kde je neměli. Vdalší také ne a nakonec paradoxně zjistit, že je výpadek a nedají se prozatím zajistit a tak ekvivalent a doufat, že je to opravdu to samé. 

Štěstí, že měli aspoň něco, řekla jsem si při čekání na odvoz a vylovila v paměti  les a připoměla sbírání hřibů, ty já sbírám ráda.

U nás to máme vše do kopce a z kopce, málo rovin, ale dá se i tak něco nasbírat.

Nelekejte se, není to letošní úroda, ale houby u nás dnes k obědu byly a to zapečené žampiony PortoBello s masovou náplní a jogurtovým dipem.

Obvykle je připravím grilované se zeleninou, ale vyzkoušela jsem zapečené s vepřovým mletým masem, které máme rádi s těstovinami.

Všem vám přeji pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví.

" ZROVNA JSEM PŘEČETLA"

 

Několikrát jsem zde psala o tom, že si knihy objednáváme v knihovně přes internet, doručí nám je i z jiných boboček hlavní knihovny do té, kterou si určíme. Těch poboček máme v našem městě 7, čteme hodně, čteme rádi a řekla bych, že poměrně rychle oproti jiným čtenářům. Tím nechci říct, že kdo čte pomalu je špatně, každý dle času a podmínek, které k tomu má. Proč rychle čtu, určitě je to tím, že kniha mě zaujme natolik, televize a počítač jde stranou a  když je k tomu nepříznivé počasí, kniha je tím pravým společníkem.Ve čtvrtek mě čekalo druhé očkování a pro doporučený klid aspoň dva dny (reakce krom chvilkové zimnice a mírnou bolest levé paže, bodejť, když jsem usnula právě na levém boku se žádná nedostavila) ☺, zjistila jsem, že nemám doma žádnou na ty dva dny klidu žádnou knihu. Objednané rezervace ano, ale stála jsem ve frontě, nakonec v den očkování přišel mail z knihovny, kniha čeká na vyzvednutí. To bylo radostí, manžel v době čekání zajel do knihovny a knihu mě vyzvednul.

Sága rodu Hardacrů od C. L. Skelton se četla sama - poutavé vyprávění o životě několika generací Hardacrů - konec 19. století do 50 let 20. století. Zakladatel rodu Sam Hardacre - chudý dělník pracující v přístavech při kuchání sleďů. Přístavy objíždí se svojí rodinou, život je to nelehký a chce jej změnit. Změnu v rodině k lepšímu však poznamenají tři války - burská. první i druhá světová.

Samovi se splní mnohá přání, ale doprovází jej také mnohá zklamání a utrpení, které střídají radosti i starosti. Vlastně tak, jak to v životě chodí...

Všem vám přeji pohodový ve zdraví prožitý nový nastávající týden.

" NĚCO DOBRÉHO"

 Dlouho jsem zde nedala něco z vaření a pečení, ne že bych nevařila, nebo nepekla, naopak zkouším občas něco nového z vašich blogů. Nedávno  to byl koláč, tuším Janky  s přidáním povidlí a byl moc dobrý.

Zopakovala jsem si několikrát pizzu, máme ji moc rádi, ale bylo zavřeno a objednaná domů není už ono. Mražená nám nechutná vůbec, použila jsem základní kynuté těsto od Jitky :https://blogyorga.blogspot.com/2020/08/univerzalni-recept-na-kynute-testo.html
Je opravdu univerzální, jen jsem tam nedala 2dcl oleje, ale jen 1,5, neboť jsem těsto po vykynutí a rozválení na pečící papír potřela směsí olivového oleje, česneku a kečupu.

Z uvedeného těsta vyšla pizza na dva menší plechy, šunkou, sýrem, olivou a žampióny se nic zkazit nedá. Po upečení jsem okraje potřela olivovým olejem.

Je vynikající jak za tepla, tak za studena. Z téhož těsta častěji peču mazance, to se držím receptu s dávkou oleje. Upečené pak potírám máslem s rumem. Střídám s mandlemi, rozinkami, nebo bez. Nyní jsem měla rozinky uvnitř s peckou a ty nebyly ty pravé ořechové, tak jsem je tam ani namočené v rumu nakonec nedala a využili jsme je na nanukáč v době slunných dnů a později do jogurtu. Rozinky s peckou jsme koupili poprvé a už nikdy víc, musím si dát při nákupu pozor, byly to ty veliké v malém balení.

Pečeného lososa na másle, jen tak lehce osoleného s jogurtovým dipem s křenem, nebo koprem máme moc rádi. K tomu brambory posypané jarní cibulkou, nebo nyní již pažitkou z balkonové zahrádky nemají chybu.

Pažitka, bazalka, majoránka, tři druhy máty (klasika, ananas a citrónová), pak petržalka na nať, nám budou obohacovat náš jídelníček. Když už jsem zmínila balkonovou zahrádku, nechybí tam ani letos truhlík s muškáty

Letos pouze jeden,tak nějak mě nic v době návštěvy zahradnictví netěšilo, což mě později mrzelo, ale co už tak (covidová blbec nálada, která se občas dostaví). Na naléhání manžela jsem ještě dokoupila afrikány do jednoho květináče.

Dcera mě přinesla fuxiji, kterou jsem měla ze dva dny v bytě, než jsem se dokopala přesadit ji do většího květináče na balkon.

Vnuk mě potěšil kytičkou bílé lilie a žlutých chryzantén, přidala jsem je do vázy k vínovým od manžela. Ty mě koupil, když jsem konečně přišla od kadeřnice s poznámkou, že ke krásné paní patří krásná květina. ☺

Chryzantény mám v oblibě a nebudete věřit, ale stále mám ještě ty narozeninové od snachy, zítra to bude měsíc bez jednoho dne. Stále jsou svěží, každý den měním vodu a mírně zaříznu stonek. Jsou to ty temně červené, žíhané jsou od manžela z 13. 5. a už jsem jich pár uvadlých odstranila.

Vnuk mě ještě obdaroval vonnou svíčkou, při pohledu na skleničku si vždy představím jak "konečně" po očkování a slunném počasí se setkáme s rodinou, či přáteli na kafíčku.

Pro dnešek by to bylo vše, ještě se pochlubím, jak jsem opět špatně "klikla" a smazala si v neděli rubriku "KAM RÁDA NAHLÍŽÍM", jak se daří, tak se daří. Mějte pohodové dny a vyvarujte se špatného klikaní.

"RANNÍ POŠTA A TAK TROCHU MIŠMAŠ"

Nestíhám a tak opožděně pošta pěkně zpětně, mnohdy i s velkým zpožděním. Spíše než mě, zaslala dcera v neděli manželovi vtipný obrázeka naprosto pravdivý, není dne, kdy nezapršelo...

S velkým zpožděním blahopřání od snachy ke Dni matek.

Následoval další fotopozdrav z jejich zahrady.

Což jsem kvitovala slovy komu se nelení, tomu se zelení, ale s obavou následujících "třech zmrzlých". Také se chystám osázet balkon, ale kdy ...

Ne pošta, ale osobně přinesla dcera kytičky k narozeninám a ke Dni matek.

Zrovna nedávno jsem se na blogu kaleidoskop u Hanky zmínila, že se mě moc na novém bytě orchidejím nedaří. To na starém bytě bylo něco jiného a tak zde vložím pár orchidejí, které mě tam kvetly jedna báseň. Voňavá orchidej ...

Pak klasika...

Úplně první orchidej čistě bílá ...

Další strakatá ...

Moc hezká byla i žlutá ...

Dost orchidejovému vzpomínání, zbývá ještě jeden dárek od dcery a to na balkon Fuchsie.

Květin není nikdy dost, dostala jsem ještě jednou své oblíbené chryzantény. Podobné žíhané jsem měla jako svatební kytici. Ty tmavěčervené jsou stále krásné od syna (drží se od 28. 4 až po dnešní den 19. 5.a ještě dlouho budou svěží), žíhané od manžela (zakoupené 13. 5.)...

Když mišmaš, tak mišmaš, dám tu ještě knihy, které jsem v poslední době četla. Údolí rozhodnutí od Marcia Davenporta, krásná četba, ale hrubá kniha co se váhy týká, tísíc stran, je tisíc stran. Přesto paní knihovnice vzkázala po mém muži při vrácení knihy, že jsem jedna z mála, která knihu doma dlouho nedrží a tak se určitě potěší další čtenář. Pršelo jen se lilo, tak jsem četla. Příběh o osudech bohaté ocelářské rodiny mě zaujal, v tehdejší době také zaměstnávali mnohé Čechy, Slováky, které znali pod pojmem Uhři, z doby Rakousko - Uherské.Byly tam vazby na meziválečné Československo, kdo nečetl, doporučuji ...

Další přečtenou knihou je třetí díl  ságy rodu sklářů Heřmanů Křišťálový klíč od Vlastimila Vondrušky. Jedním slovem, čte se sama o to vřeleji doporučuji všem, kdo má rád historii a takové to nenásilné vtažení do děje, což pan spisovatel Vlastimil Vondruška "umí". Na další díl čekám v knihovně ve frontě, má jich být údajně šest. ☺

Psala bych ještě dál, ale myslím si, že už je toho zde až, až, tak snad poslední fotopozdrav od rodinných příslušníků, kde je vidět pohoda a klídek, kterou přeji napříč stále rotujícího covidu kolem nás i vám všem.