"POMAZÁNKA Z ČERVENÉ ŘEPY"

Do odvolání mám zákaz v naší domácnosti péct a vůbec připravovat sladkosti, teda krom palačinek. Ty můj muž může snídat, obědvat, svačit či večeřet a nepřejí se mu. Pro mě palačinka znamená, jak říkávala naše babi: "něco sladkýho ke kafi". Jednou v práci na odpolední směně jsem naši babi navštívila a to jsem teda koukala, co znamená u babi a její kolegyně "něco sladkýho ke kafi". Zrovna byla svačinka a tak si holky, dávaly jak se říká do nosu. Každá pořádnou klobásu a krajíc chleba, jo podělily se se mnou, to jó☺. Pak přišlo na řadu, to "něco ke kafi" pro každou větrník a koňaková špička ☺☺☺, mňam, tu bych si dala hned. Nicméně po mém vzoru se dal i můj muž na "zdravou"stravu. Sice z počátku byl skeptický, když však ochutnal tuto pomazánku, tak prohlásil, že je nad očekávání fajná a ani není potřeba na ní ještě něco dávat. Myslel tím šunku. Občas zhřeší palačinkou, nebo taky klobásou, ale drží se.

Co je potřeba k takové pomazánce? Především menší syrová červená řepa, saláty, nebo pomazánky z červené řepy připravuji pouze ze syrové.  Na dochucení pak sůl, pepř, česnek, bílý jogurt a někdy přidám postrouhaný sýr. Se sýrem je prý pomazánka ta nej ... Řepu oloupu a postrouhám na jemném struhadle, přidám prolisovaný česnek, sůl, pepř, sýr a dle uvážení několik lžic bílého jogurtu, dávám 2%. Ten samý postup mám u pomazánky z mrkve, či celeru. Osobně mám nejraději tu z červené řepy na tmavém pečivu. Nyní trochu z jiného soudku, v pondělním příspěvku jsem se zmínila o knize  Alžběta a Nina od Jany Poncarové. Knihu jsem přečetla skoro na jeden zátah, kdyby se mě oči nezavíraly a to má přes 300 stran. Dočetla jsem až na druhý den, moc pěkný příběh ze života. Na přečtení čeká další  kniha "Muž z Brna".

Dnes si dávám pauzu, zkouším přivolat sluníčko, možná pomůže, když si pustíte tak jako já Dalibora Jandu - píseň "KDE JSI"☺

https://www.youtube.com/watch?v=qKGA6ZbG-Y8

Jsem ráda, že se meterologové netrefili a nehrozí v našem Severomoravském kraji povodně. Všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví

 

"LETEM MÝM SVĚTEM"

 Sice jsem dnešní příspěvek zařadila do rubriky knihy, ale... nejdříve však poštáááá......

Klasiku do schránky dostávám už jen od mé milé neteře Alice, no a pak poštu úřední. SMS- to patří k dnešnímu koloritu, zrovna tak WhatsApp, ale pro mě novinkou pozdravů je v poslední době spojení s nejstarším vnukem přes Facebook. Dlouho jsem se tomu vyhýbala, ale nakonec mě to "baví", víme o sobě při sdělování pocitů pomocí hudby, náhodných fotografií a citátů. Mé příspěvky spolu s vnukem vidí jen hrstka mých přátel, jeho já a možná ještě někdo z jeho přátel, kdo jsem nepátrala. V létě hodně cestuje po světě s různými kapelami coby zvukař, koncert končí v pozdních hodinách a tak nám dnešní technika nabízí různé možnosti spojení. Řeknu vám z počátku jsem v tom měla pořádný guláš. Obavu a taky jsem si říkala, zda bych byla i já tak odvážná, kdybych měla ty znalosti a hlavně možnosti.Ne,vůbec nenaříkám, pouze konstatuji a srovnávám. Ovšem upřímně, já bych takto žít nechtěla. Jednou tam, podruhé jinde a vlastně s partou ne až tak známých lidí. Nemyslím profesně, ale osobně, přirovnávám to dnes z hlediska sebe, když jsem měla změnit zaměstnání, nebo jen přejít na jiné pracoviště...

Loni Singapur, Dubaj ...

Letos to byla Belgie, Německo, trochu se mě ulevilo, že to je v Evropě...

Zrovna včera na můj dotaz zda je ještě stále na cestách natočil malé video s kolegou ☺Druhý vnuk v pořadí co se let týká na třetím místě je už tatínkem a my prarodiče,ten mě zásobuje pozdravy fotografií naší princezny. Jak vidíte sami, je to pozdrav z cest, sice jen kousek za město, ale výlet to dozajista byl. 

Doufám, že už nevybírali Kačence jazykové kurzy v zahraničí.                                                                  Od dcery a neteře dostávám pozdravy z cukráren ☺a výletů do mého rodného města Znojma a do blízkých hor.

Čas letí, vnuci už u nás na prázdniny nebývají a že těch prázdnin bylo. Ono mít pět vnuků není jen tak...

Dalo práce nejen vymýšlet zábavu, ale i otáčet se v kuchyni ☺. To vše jsme však s manželem dělali s plným nasazením a s láskou. Nyní, když už jsou velcí a přijdou nás občas potěšit se svými "slečnami" máme čas na knihu a další naše aktivity☺ Nedávno jsem přečetla poslední díl Sudetského domu od Štěpána Javůrka. Bylo po válce a tak jako vždy, když jedna éra vlády končí, tehdy nadvlády fašismu. Začnou se dít čistky a to ne vždy čisté. Hodně lidí na tehdejší dobu doplatilo a mnozí se ocitli za mřížemi. Tak i hlavní postava knihy  František, samozřejmě persekuování byly také členové jeho rodiny. K tomu dodám jen tolik, každá doba nebyla vždy čistá, našlo se pár jedinců, kteří si mysleli, že mají neomezenou moc. Jak naše babi říkavala: "Na každou sviňi se voda vaří", nebo také: "Kdo jinému jámu kope, sám do ní později spadne". Dnes jsem si přinesla z knihovny dvě knihy, venku nám po dlouhé době prší a tak se opět osvědčí mě známé a často používané: "Kniha přítel člověka do nepohody". První kniha je humorná - policejní komedie", v níž hraje hlavní roli svéráz moravské metropole.  

Druhá kniha je od spisovatelky Jany Poncarové "Alžběta a Nina"V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne - dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů. Bude to určitě pěkné čtení, jeno humorné, druhé vážné, zrovna tak jak to v životě chodí, jednou dole, jednou nahoře.

Tím bych dnešní příspěvek ukončila s přáním pohodových dnů pro vás i vaše okolí, ať jste více nahoře než dole 

" VEPŘOVÉ NA KOZLOVI"

 

Už dlouho jsem tu neměla rubriku "Vaření a pečení, není žádné trápení", dnes to napravím. Vařím a peču ráda, zvláště jak mám vděčné strávníky. Je doba prázdnin, dovolených a také zvýšených počtu návštěv. Je dobré mít něco vařeného v mrazničce do zásoby. Vnuci zavolají sice předem, někdy ani ne hodinku a tak přijde lescos hotového vhod. Rozehřát, přidat pečivo, zeleninku a svačinka je hotová. Na dnešní vepřové na kozlovi☺, jedná se o černé pivo jsem potřebovala vepřovou krkovičku, kterou mě můj pomocník(já byla aspoň na chvilku šéfkuchařem) včera nakrájel na plátky, naklepal a naložil do bílého jogurtu. Těch plátků bylo čtyři pořádné flákance.Tím mé šéfování v kuchyni skončilo, abych dnes loupala a krájela červenou papriku česnek, cibuli a připravila koření. Pepř, kmín, nové koření, bobkový list, tymián a jalovec.

Již z výše zmíněné vepřové flákoty stáhla jsem bílý jogurt a ty velké kusy přepůlila a na okrajích nařízla, aby se při opékání na pánvi nekroutily. K opékání jsem použila sádlo ...

Do výpeku na pánev jsem vložila cibuli s česnekem a kořením a vše prosmahla, přidala papriku a po prohřátí zalila černým kozlem☺, zůstal hlt i pro mě☺.Vše z pánve putovalo do pekáče s poklicí, dolito ještě deci vody a při 200°C jsem pekla 1hodinu a 40 minut. Po půl hodině pečení bylo potřeba dolít vodu a to převařenou teplou, to proto, aby bylo maso šťavnaté- nesušit na omastku!!!

Na talíři jsem už nefotila, vůně, vzhled i hlad vykonal své, jako příloha byla rýže a ledový salát s rajčátky přelitý medovo citrónovou zálivkou s příměsí olivového oleje soli a pepře. Tak vážení, byla to opravdu pochoutka, přímo mana nebeská, to mě věřte. Všem přeji pohodové dny prožité ať už v kuchyni, nebo někde u vody, či na balkónu u dobré knihy, nebo na dovolené.

"VÝLET DO HISTORIE"

 Nedávno jsem byla na výletě a ponořila se do historie dějin textilnictví na Rýmařovsku. Vydala jsem se do muzea externí expozice "HEDVA ČESKÝ BROKÁT". Město Rýmařov je nezápadnějším městem v Moravskoslezském kraji. Leží v okrese Bruntál: https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%BDma%C5%99ov

Hned po příjezdu se nás ujal příjemný průvodce se svojí pomocnicí a podal podrobný výklad o životě na Rýmařovsku. Naše kroky vedly do hal, dosti ponurých, představila jsem si tam tkadleny, které docházely z "nedalekých" okolních vesnic za prací. Některým trvala cesta hodinu i více tam a to samé i zpět. Už cestou unavené, musely zvládnout práci v textilce. Nám, kteří jsme nemuseli absolvovat cestu pěšky, ale na rozdíl od tkadlen klimatizovaným autobuse byl příjemný chládek v halách vítaný. Ten den panovalo venku velmi parné počasí. Nejdříve jsme si vyslechly něco málo z historie nejen továrny, ale i okolí a na závěr shlédli film, který dokreslil tamní život i počátky tkalcovství. Dálší zajímavostí zde ze zdroje :https://www.skvelecesko.cz/hedva-rymarov-unikatni-expozici-tkalcovstvi-a4197

Při procházení expozice ve výrobních halách jsem se nedokázala zbavit pocitu jak to tam fungovalo - hluk, prašnost a k tomu daleká cesta tam i zpět, byť už později dělnickými spoji bez "klimatizace". No, jsem zřejmě zhýčkaná☺, na druhou stranu jsem mnohdy pracovala také v "nevhodných" podmínkách. Ale mládí a elán lecsos překonalo☺

Hedva vyráběla látky jak na kroje, tak brokáty a brokátové tapety a mimo jiné také církevní roucha. To už jsme se dostali do patra a tam nám oči přecházely v úžas, tedy aspoň mě☺Při podobných akcích se ze mě stávám samotář, chci si vše prohlédnout a být nerušena☺, jak to máte vy? 

Třešničkou na dortu tamní "kulturní památky" byla reinstalovaná prodejna ve stylu Atr Deco z Prahy a to " PRAŽSKÁ PRODEJNA KRAVAT A HEDVÁBÍ" z roku 1926.

Demontáž v Praze i montáž v areálu muzea provedla parta nadšenců, díky za ni, jejich zásluhou máme u nás další  kulturní památku. Tak tedy ona třešnička na dortu ...

Ve vzpomínkách se vracím do prostor této prodejny a moc mě mrzí, že jsem nic nekoupila, dají se tam pořídit krásné výrobky. Ne nechci dělat reklamu, váhala jsem nad krásným povlečením, polštářky, látkami, no krása, ale při představě jak do našeho mini bytu kupuji to, co nutně nepotřebuji, dětem vezu, co zrovna není jejich šálkem kávy jsem nakonec nic  udělala dobře☺ Výlet se vydařil, cestou jsme se zastavili v motorestu Kukačka v Horních Životicích na oběd. Je to vyhlášený motorest s výbornou kuchyní, to jen pro ty z vás kdo by chtěli navštívit náš kraj, který má širokou nabídku jak v památkách, tak v současnosti. Na Kukačce jsem si pochutnala Zelí z "Červené řepy" (připravuji je i doma a je výborné) k tomu zelí byla měkoučká krkovička na másle s bramborovým knedlíkem. Na vrch jsem si dala velkou Plzeň a bylo mě blaze, tak jako všem účastníkům výletu

Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví, nezapomínejte na pitný režim vaše Fukčarinka ...♥