pátek 14. května 2021

" LETEM MÝM SVĚTEM "

 

Uplynulé dva týdny nazvala bych  doslova maratonem. Často jsem si v duchu notovala píseň Maraton od skupiny Světlo, kdo nezná, doufám, že se podaří a po vložení odkazu si ji budete moct poslechnout. V žádném případě nedělám reklamu skvělým hochům z kapely, skladbou Maraton pouze chci naznačit, že to byl pěkný fičák, než jsme vše potřebné, pro mnohé běžné zařídili. S odkazem zde byl problém, dám nový: https://bandzone.cz/svetlo doufám, že již žádný problém nebude. ☺

Konečně se otevřelly služby a nejen to, uplynula určitá doba po prvním očkování a bylo potřeba se trochu dát do pucu a pak taky absolvovat plánovanou nezbytnou návštěvu lékaře. Test, nezbytný k návštěvě pedikúry byl pro mě strašákem, ó jak já nenávidím to šťárání v krku a v nose, brrrr. Zvládla jsem to, díky zdravotnici, která test prováděla a mě ustrašenou uklidňovala, že už to budéééé. Bylo, uf, uf, uf, test negativní, ještěže jsou ty respirátory, honilo se mě hlavou, snad mě v té frontě za mnou nikdo nepoznal tak hurá, mohu na pedikúru.
Po dlouhé době jsem se ocitla na náměstí a kochala se krásou kolem, doslova jsem si tu půlhodinku, než paní pedikérka upravila nožky mému muži vychutnávala a těšila se na tu slast, kdy půjdu na řadu já ☺
Ještě vyfotit záhon macešek, kouknout do výkladních skříní, bylo zrovna kolem 13 hodiny a tak nic moc lidí kolem. Vyšlo mě to tak akorát, začalo se mračit a pár kapek mě stačilo osvěžit. Blaho v podobě pedikúry se nenávratně blížilo, pár kapek mě nerozházelo. Druhý den po pedikúře odběr krve potřebný k naplánované kontrole u internisty jsme spojili s výletem do okolí, proč ne.
Všude plno krásných rozkvetlých stromů ...
Konec radovánkám a pobytu v přírodě, blížil se čas na plánovanou návštěvu internisty. Už jednou jsem požádala o změnu termínu, aspoň jedno očkování ať mám za sebou, plus potřebných dvanáct dní navrch. První dotaz lékaře byl, zda už jsem naočkována aspoň první dávkou a další následoval, proč jste si nepožádala o zvláštní kód. To jsem byla z toho hned zmatená a tak povídám, že jsem žádala a bylo mě řečeno, že jedna ledvina nesplňuje podmínky, pro potřebné vydání kódu,  onkologicky jsem taky jako fit a váhově prý nejsem obézní. Hned mě bylo řečeno, že bych už kód tou váhou sice na hraně, ale dalo by se, v podstatě získala. Tož jsem řekla, že sice pozdě, ale přece a hned podotkla, že asi se lidi moc pro ty kódy nehrnuli, když mě je dodatečně nabízen. ☺ ☺ ☺ O to víc se budu snažit ty "sviňský covid kila dát dolů", nejsem sama, je nás více, že pane doktore. Červená jsem byla, to jo, ale naštvalo mě, že už jsem mohla mít druhou injekci a nemusela jsem absolvovat ten druhý test - šťourání v nose, co mě ten den čekal před návštěvou kadeřnice. Následující "šťourání na testech" jsem zvládla bez stresu a světe div se, ani uf, uf, se nekonalo. Možná, že to bylo tím, že to nebylo až tak do hloubky. Byl negativní a my jeli opět na výlet.
Hurá do podhúří Beskyd ...
Procházky v údolí Komorní Lhotky vše jistí, šli jsme dál od civilizace pěkně pozvolna. Byl nádherný den, pofukoval větřík a tak nám bylo skvěle.Sauna byla zavřená, nikde ani živáčka, ptáci si prozpěvovali a my chytali "D".
Dokud to počasí dovolilo, výletovali jsme takřka denně, jidlo jistil mrazák.
Tak trochu z nostalgie zajeli jsme do Věřňovic, malá vesnička těsně na hranicích s Polskem.
Procházka kolem řeky Olše nikdy nezklame,území je Chráněnou oblastí a je tam nádherný klid.
Foto s těmito tabulkami mám z let minulých. My však mířili k nedalekému rybníku.Stůl, židle a lavičky tam mají tamní rybáři. Ten den byl rybník jen náš ☺
Pár snímků a pak posezení na lavičce doprovázené zpěvem ptáků. V dálce hopsal zajíc a na druhý břeh přišla srnka, my se tiše kochali.
Žluté pytle plné odpadu prozradily, nedávnou očistu okolí rybníku.
Po druhé straně řeky Olše vede cyklostezka, dá se dojed do blízké Karviné, nebo Bohumína.Nerada se nechávám fotit, ale manžel mě přemluvil, prý to bude poslední foto s delšími vlasy, které mě nebetyčně otravovaly půl roku. Mám ráda krátký sestřih.
Nejraději fotím přírodu a pak vnuky, ale ti už nechtějí ani jeden. Zřejmě jsou po mě ☺
Ještě nás čekala cesta zpět k autu, tam na nás čekala majitelka pozemku a tak trochu se zlobila, že tam parkujeme. Omluvili jsme se, mysleli jsme, že pozemek patří ke kapličce. Paní naši omluvu přijala a my slíbili, že se příště polepšíme a zaparkujeme u splavu. Nechtěli jsme se zmiňovat, že jsme skoro místní, manželovi rodiče tam měli chalupu, to by bylo na delší povídání a ono už sluníčko hodně peklo.
Náš výlet končí, vracíme se domů. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Snad se brzo dočkáme opět sluníčka a déšť si vezme dovolenou. 

















 



pátek 30. dubna 2021

" ZÁMECKÝ PARK V ŠENOVĚ "

 

 Všichni už víte z minulého příspěvku, proč se jmenuje můj blog Fukčarinka a tak se jistě nebudete divit, když jsem si pospíšila a vylétla hned po ránu (nevěřte, že hned po ránu, bylo přesně něco kolem 11 hodiny ☺)na výlet do blízkého okolí našeho města.Dnes přece výletovaly čarodějnice a Fukčarinky všeho ražení ...

Uháněla  jsem si to rovnou do zámeckého parku v Šenově u Ostravy, kam jsme v době lockdownu nemohli.Nachází se v jiném okrese, abych pravdu řekla až tak mě to nevadilo. Za to dnes, jsem si to tam s manželem za slunečného počasí užila náramně. Nikdo nikde, jen my dva a zpěv ptáčků v korunách stromů.
Sem tam kvetly tulipány, na  rododendrony bylo ještě brzo.
Ovšem jírovec, ten bude kvést během pár dní, fotografie níže je z loňského roku
Naše kroky mířily od budovy hudební školy Viléma Wunsche ke kostelu. (Vilém Wunsch rodák ze Šenova - malíř, grafika a ilustrátor). Dříve byly v této budově kanceláře zámku.
O zámku něco málo ze zdroje : https://zdeneksebesta.net/senov/zamek.html


Jak už jsem zmínila,naše kroky vedli ke kostelu Prozřetelnosti Boží (fotografie z dnešního dne).
Postaven byl v roce 1764, podle projektu Jakuba Pánka. Je chráněn jako kulturní památka. (Foto níže je z loňského roku).
Obešli jsme menší okruh a vrátili se k budově školy a poseděli na sluníčku.
Ještě snímek tulipánů a návrat domů.
Budu zřejmě za chlubilku, ale krásné tulipány mám i doma od nejmladšího vnuka Ondřeje.
Zastavil se cestou od zubaře se snachou popřát mě mezi dveřmi k mým nedávným narozeninám. Sejdeme se až po očkování za pěkného počasí na zahradě u syna, do té doby nás oslavenců bude v rodině více.
Mé oblíbené chryzanténu od syna a snachy ...
Kytička od manžela, dnes už jsou lilie v plném květu. Nejen venku, ale i u nás doma je plno květin. Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví a pohodě.

















 

 

 

 




pátek 23. dubna 2021

" NEDOPATŘENÍ - KDYŽ ŠPATNĚ KVIKNETE"

 

 Vůbec si nejsem vědoma, že bych odstranila článek s knihou od Niny Křehotové. Až dnes, když jsem odpovídala na komentáře minulého článku " Knižní čtvrtky" a nemohla si vzpomenout na přesný název knihy od Niny, hledala jsem v archívu a článek byl "fuč", hned mě napadlo, že jsem opět čarovala na blogu a omylem jak naše Jaruš říká kvikla(klikla) na klávesnici a bylo vymalováno. Marné, Fukčarinka se opět předvedla. Když už zde zmiňuji název mého blogu "Fukčarinka", tak neznalým osvětlím. Název vznikl při zrodu blogu, mimochodem, to už je let, tehdy mě blog založil vnuk (12 letý), který mě měl coby malý chlapeček spojený s přesvědčením, že umím čarovat. Nedivte se, unavený z našich výletů do přírody mu najednou babička vyčarovalo po pár krocích lavičku (jasně, věděla jsem o ní), tu zas obchod večerku, ukrytý v domě za rohem, kde jsme si koupily dobrotu, že tam obchod je mě bylo známo. No a tak byl na světě název Fukčarinka. Zpět ke knize od Niny Křehotové - "PSÁNO ZA JÍZDY".

Je to kniha, kterou jsem si koupila po dlouhé době. Od jisté doby knihy nekupuji o to více navštěvuji knihovnu. Zaujal mě příběh ač křehké, tím více silné ženy, která se od svých studentských let neobejde bez vozíku. Žije svůj život jak se říká naplno a že nebyl vůbec lehký už od jejího dětství, kdy byla plná síly a snů obklopená svoji rodinou. Osud se však s nimi nemazlil, ale všichni se s ním poprali a díky Nině přišla na svět v  březnu 2021 tato kniha, aby dala světu vědět, že se dá život žít i na vozíku, samozřejmě díky rodině a přátelům. Knihu má nyní dcera a tak jsem si foto knihy vypůjčila ze zdroje. Více se o knize dozvíte níže na odkazu na blogu Niny. Pokud se vám bude zdát, že jste Ninu viděli ve StarDance, není to sen, byla to Nina.
http://psanozajizdy.blogspot.com/2021/03/knizka.html#comment-form 

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví 



úterý 20. dubna 2021

" PAMATUJETE NA KNIŽNÍ ČTVRTKY "

 

Nevím jak pro vás, ale pro mě byly knižní čtvrtky dnem napětí a velkého očekávání. Koupím, nekoupím, vyjde na mě, šrotovalo mě hlavou, většinou jsem kýžený titul nakonec zakoupila. Ó jaká úleva, když mě jeden můj známý vzal do knihkupectví a představil mě tam své známé paní u pokladny. Pak už pro mě byly knižní čtvrtky balzámem na duši a spoustě mých přátel také, neboť jsem jim knihy půjčovala a občas srdcařům i zajistila.Ovšem přišla doba, kdy jsme simueli položit  otázku kam s knihou, čím dál více jsme se obraceli na knihovnu. Čteme oba s manželem a tak není divu, že se z nás stali pravidelní návštěvníci knihoven. Občas si na knihu sice musíme vystát frontu v rezervačním systému knihovny, to když je o ní v knihovně velký zájem, ale výhodou je, že čekáte pěkně v teple domova až vám knihovna mailem oznámí, že má pro vás rezervovaný titul připraven. To je pak radost, snad větší než ty knižní čtvrtky. Tak tomu bylo i při čekání na první díl knihy od Vlastimila Vondrušky "Křišťálový klíč".

Jen tak trochu ve zkratce:v prvním díle této šestidílné ságy rodu sklářů Heřmanů se ocitnete na Falkovské huti v době třicetileté války až do revolučního roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. Děj se odehrává v severních Čechách. Tak jako všechny knihy od pana Vlastimila Vondrušky i tato se čte jak já říkám sama.

Vdruhém dílu " Vídeňský sen"nám přiblíží osudy členů rodiny Heřmanů, kteří se stali sklářskými, textilními podnikateli, úředníky i učenci.

Čtení opět moc hezké, zaujme a nepustí.
Čtu rychle za čtyři dny, kdy jsem byla po očkování covidu jsem opravdu klidový režim dodržovala a kniha byla příjemným společníkem. V mezičase, čekání na druhý díl jsem se začetla do knihy zcela jiného žánruod Ladislava Zibury.
Je to kniha od mladého cestovatele, který je svým způsobem odvážný, na mě až moc. Přesto jsem jeho knihu četla se zájmem, občas zděšená, ale mladík si vždy poradil. No není někdy až moc odvážný, kladla jsem si často tuto otázku.
Abych pravdu řekla, potvrdilo se ono známé, jak by naše babi řekla " odvážnému štěstí přeje."Každopádně i tato kniha stojí za přečtení.
V knihovně mám rezervaci na třetí díl rodinné ságy Křišťálový klíč, jsem v pořadí třetí, doufám, že dlouho čekat nebudu a koncem května se ponořím do doby dávno minulé. Určitě mě bude ve volných chvílích dělat společnost jiná kniha, která mě zaujme a obohatí. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví.






 

čtvrtek 8. dubna 2021

" DNEŠNÍ RANNÍ POŠTA"

Nejen rodina, ale i přátelé mě posílají pozdravy z cest, různé vtípky pro zasmání. Dám hned čerstvě obdržený Jarní pozdrav od neteře.
Druhý je od dcery, doufám, že tak nedopadnou učni ve skutečnosti.
Pozdrav od praneteře - první setkání praprasynovce se sněhem...
Trochu z archívu od vnuka ... lom Amerika. Více o lomu níže ze zdroje:
Něco o lomu ze zdroje : https://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika_(v%C3%A1pencov%C3%A9_lomy)
Ještě jedno foto od dcery z nedávné doby, kdy si s námi na chvilku zalaškovalo počasí a bylo nádherně, pouze na tričko s krátkým rukávem. Vyjela si s vnukem na kole, cestou vyfotila papouška, který si v našem městě občas poletuje jak se mu líbí.
Píše se hodně o distanční výuce, vnukovi velmi prospěla, polepšil se velice a nedávno jsme pochopili proč asi. Papoušek Kokos nejen dohlíží, ale určitě i napovědou je. ☺
Pokud budete v pondělí doprovázet své děti, či vnoučata do školy, držte se těchto pravidel:
To je pro dnešek vše, buďte zdraví, optimističtí a hlavně silní jedinci, co je jen tak nic nevyvede z míry. Jaru zdar, covidu zmar!