Bylo to začátkem roku, tuším koncem ledna 2024, kdy mě kamarádka oznámila do telefonu, že nás přihlásila na seniorský výlet. Pojedeme v létě do Lednice, tam je hezky, s kým jedeš? Zeptala jsem se, no přece s tebou, řekla kamarádka. Jak se mnou, byla jsem krátce po výměně druhého kolenního kloubu. To ne, já nikam nepojedu, vždyť mám čerstvě po operaci, víš co to je výměna obou kloubů do jednoho roku? Vím, zapomínáš, že to mám stejně akorát o půl roku dříve. Tak na to jsem fakt nemyslela ☺ Nastal den "D" a už jsme frčeli, směr jižní Morava, mé rodiště. Autobus plný seniorů, většinu jsem znala buď přímo z akcí, nebo z vidění, plno novinek jsem se dozvěděla. Občas jsem kulila oči a dostávala záchvat smíchu, nejvíc mě rozesmála má bývalá kolegyně, která se tam setkala se svojí dávnou známou. Holky seděly vedle nás přes uličku a probraly vše od dětství až po současnost. Byly dost hlučné a tak jsme slyšely jejich vyprávění, když začala má bývalá kolegyně líčit období naší společné pracovní etapy tož jsem zpozorněla. Bývala kdysi dost razantní a svá, občas prášila jak "baron Prášil", ale vše ji procházelo i opalování v pracovní době. No nelžu ani nepráším, převzala směnu, převlékla se do plavek a šla se za budovu na nízkou zídku slunit. Musím uznat, že pouze na odpolední směně, vždy říkávala až "panstvo" odejde ☺. Měla na vrátnici známé a tak to měla jištěné, přece nebude dělat mistrovi zle. V tom na ní byl spoleh, jak bylo "pantsvo" v dohledu, tak jen pletla a nebo luštila křížovku, co by za ty prachy chtěli panáčci ☺Když ji míjel venku mistr, jen se občas zeptala, zda není v budě ticho, to by jí nejelo čerpadlo a ona by musela přerušit opalování. No, mistr sice brblal, ale potvrdil, že ticho v budě není☺, tak jo. Co mě rozesmálo a fakt hodně, že jsem si málem cvrkla do katí? Tato baronka Prášilka té své známé bez uzardění prozradila, že se tam měla v té práci fajn, že jí nabízeli místo vedoucí, asi opalovací čety, ale ona to nevzala. Tak to už nevydržela ani kamarádka, šťouchla do mě a ptala se fakt jó ☺, to kecá viď. No jo, ale nech ji ať má radost, my jsme jí říkali v práci "Prášilka". To už jsme dojížděli do Valtic a čekala nás prohlídka starého sklepa s degustací vína.
Průvodcem byl mladý syneček nabitý vědomostmi jak o historii sklepa, tak o víně. V tom horku jaké venku panovalo bych celé Valtice i Lednici obětovala a zůstala tam. Jelikož jsem jela za účelem nostalgického vzpomínání na dny tam strávené musela jsem sklep opustit chtě, nechtě.
I přes vzpomínky, které se mě v hlavě vynořily, zaregistrovala jsem jak mladý průvodce upozornil naše osazenstvo na nejstarší zachovaný lis. Pamatuji si také, že dřív než zámek, stál na to místě hrad, datuje se od 12. století, zámek vznikl rozšířením hradu. Po rekonstrukci sklepa v roce 1430 Lichtensteiny začala výroba vína. Od roku 1803 až do roku 1953 se k jejich výrobě používali dva kládové lisy. Jeden zůstal ve sklepě až do dnešní doby, druhý bylo nutno rekonstruovat a byl převezen do jedné z mnoha vináren ve Valticích. Doposud slouží tento sklep, který jsme navštívili k ležení a zrání červených vín ve více než stovce dubových sudů. Ve sklepě jsou rovněž umístěné archivní privátní boxy, které jsou k pronajmutí.
Hlavou se vířily i nadále vzpomínky na posezení ve sklípku, když mé uši zaznamenaly zmínku mladého průvodce, že nás jistě zaujali mince na stěnách sklípku. Pověst praví, že kdo zde minci zanechá, tož se sem vrátí, kecáš, pomyslela jsem si, já tu nezanechala ani pětník a jsem "TU" ☺
Nicméně jsem se jala v batůžku pátrat, aspoň pětikorunu tu nechám, abych vše napravila a lakotná nebyla.
Ovšem, to co mé oči viděly, mě přimělo dát prašule do kapsy, vzít trekovou hůlku a pomyslnně praštit dvě naše svaté "bábi princmetálové" po rukách. Nepokradneš se říká a ony za tím obě dvě se snažily prašule odloupnout ze stěny jak Jeníček s Mařenkou perníček. Tož to je pěkné, svaté jen naoko a jak je příležitost tak lup, šup. Být tak vedoucí zájezdu, hambou se propadnu. Počkala jsem až odejdou a tím pádem jim ten "lup" překazila ☺kamarádka jen zírala ...
Tímto nenadálým šokem a následným dohledem jsem ani nyní opět v tom sklépku nenechala ani pětník. Napadlo mě, že bych mohla napsat vzkaz na sud ...
Byly tam sudy různorodě popsané a pokreslené aj významnými osobnostmi podepsané. Nakonec jsem od toho upustila, co bych tam tak napsala, že bábiny svaté málem přikázání porušily, když si prašule chtěly namísto perníčků odloupnout? Zveršované mě nic nenapadlo, no jak zde píši, v šoku jsem byla a básnické střevo někde tam ztratila. Degustace vína následovala, měli jsme 5 druhů vín, 3 bílá vína, jedno růžové a páté bylo červené. První jsem ohodnotila spíš jako stolní, druhé o stupeň kvalitnější, třetí výborné, čtvrté k odpolednímu posezení. Poslední to bylo, no ještě dnes na ně vzpomínám, barva červené tmavé vyzrálé třešně s vůní připomínající ostružiny, borůvky, hořkou čokoládu. Dále s příměsí dřeva a vanilky, to z toho ležení v barikových sudech, no nemělo chybu, škoda a nebo spíš dobře, že nás čekal ještě Lednický areál, to by se už pak degustování změnilo v posezení ☺Pro dnešek vše, příště Lednice,všem přeji pohodové dny
Nedávno jsem si pořídila trekové hole a tak vyrážíme ven do přírody a tam je pro oko spousta potěšení. Dnes jsme ušli 5km, což je výkon úctyhodný (vím, samochvála smrdí☺), ale proč se nepochválit. Včera skoro 3km, srdíčko funguje jak má, ale dech ten by se měl taky polepšit. Tak co mému oku lahodilo dnes? Vdálce v oparu Beskydy ...
