čtvrtek 16. května 2024

" LETEM MÝM SVĚTEM "

Minulý týden nám jednu skromnou podvečerní siestu narušil telefonát od vnuka. Ptal se, co máme v plánu nadcházející sobotu a pozval nás na setkání na letiště do Frýdlantu nad Ostravicí. Tak je to tady, oznámila jsem manželovi, Dan přiletí do Frydlantu a máme se tam setkat. Po vzájemném ujištění, že ani jeden z nás nemá zájem o vyhlídkový let s vnukem jsme se začali na setkání těšit ☺

 
V dohodnutou dobu jsme byli na letišti a vyhlíželi společně s rodiči vnukovi přítelkyně Niki "naši"odvážnou mládež. Už letí naše děti, následovalo hladké přistání a komentovaná prohlídka letadla.
Odvážlivci a hlavně pohybově nadaní vlezli i do kokpitu, my nenadaní, leč váhou zdatní jsme zůstali raději na zemské hroudě.

Ač azuro, přesto větrno, nás však hřálo naše setkání ... v tom žluťáčku naše děti ...

Malá ochutnávka okolí letiště, v dálce je vidět Lysou horu ...





Odpoledne uteklo jako voda a bylo potřeba myslet na řádný odpočinek a zítřejší cestu zpět směr Praha. Naše myšlenky se ubírali k rozloučení a přáním bezpečného doletu.
Technika jde pro mě nepochopitelně vpřed a tak nám vnuk poslal záznam startu ...
Šťastné přistání a k nelibosti mé, to víte babička, jsem hned za dva dny dostala od vnuka zprávu, že opět vzlétne. Nyní však jako pasažér s profíky ...
Jsme stále ve spojení, v noci jsme si dokonce psali přes WhatsApp a Facebook, no stále říkám pro mě analfabeta přes techniku přímo zázrak ...


Neodpočatý, unavený, to je něco pro babi ...
Leč pozná kus světa a doufám, že se vrátí v pořádku zpět ...
To by tak bylo letecky vše. Doufám, že než se vnuk vrátí, dají mě srdíčko v Třinecké nemocnici do super rytmu a já se budu dál kochat z úspěchů a možná i obávat z malých karambolů všech svých pěti vnuků. Vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví.













čtvrtek 9. května 2024

"MÁM V TOM BINEC"

 Vážení, to by řekla naše babi- máš v tom binec a měla by pravdu!!! 😧Připadám si jako to počasí, jeden den tak, druhý onak a někdy ani nevím co se bude dít...

Rodina a okolí mě občas ve všem udělají pořádný guláš, ale nevadí, otřepu se a jedu dál. Tak například sestřenice, ta si spadne klidně na chatě a bum vše se obrátí vzhůru nohama. Sama, bezdětná má jen nás na blízku, pomůžeme. Najednou jsem zjistila jak jsme "FLEXIBILNÍ", mleli jsme z posledního, byli jsme na dně, dokonce tak, že jsme odmítli návštěvu, která s námi zřejmě počítala, ale nedávali jsme to. Prostě a jasně NE, STOP a pak bác sestřenice, no to byl fofr, pažní kost na pravé ruce zlomená. Ortéza a následně otázka, kam se sestřenicí? Byteček malý jak u nás, tak u ní, nezbývalo než denně výšlap do třetího patra, štěstí na hodnou sousedku, kdyby něco, tak volej a my přifrčíme. Kolikrát jsem si říkal, kéž bych opravdu
tak mohla létat. Na vaše blogy milí zlatí chodím sporadicky a zrovna tak píši komentáře, ale polepším se, binec uklidím, zastrčím jej do pryč ☺Máte to také tak, když už nemůžete, tak se díky okolnostem nakonec zvetíte a naopak přidáte plyn?
Možná také pomohly fotografie zaslané přáteli jako třeba tato s rozkvětlým červeným kaštanem - zvaným odborně Jírovec pleťový, neboli červený patřící do čeledi mýdelníkových. Pak další se šeříkem ...
No není nádherný a hned mě evokoval vzpomínku na dětství a na náš starý byt, kdy nám šeříky rostly pod okny a ráno jsem se budila jejich vůní. Hned je na tom světě veseleji a to třetí patro se vyšlápne lehčeji. První den výšlapu u sestřenice do 3 patra jsem blahořečila našemu rozhodnutí před sedmi lety, že jsme se přestěhovali z domu, kde nebyl výtah a nemusíme ještě šlapat schody k nám ☺Naše babi by nám jisto jistě řekla, že všechno zlé, je k něčemu dobré a měla by babi opět pravdu!!!
Nevím, kde jsem brala čas chodit dříve do keramiky, to jsem si řekla dnes, kdy mě neteř poslala foto mého výtvoru pro sestru s dotazem pamatuješ? No jejda můj prvotní výtvor Švihák lázeňský, co víc připomíná zahradníka ☺Vida, sestra jej nešoupla do odpadu, dělá jí stále společnost ...
Keramika, pak korálkování, no divím se stále, kde jsem na to vše brala čas?
V klubu nás čekala oslava jubilantů, připravila jsem automaticky jmenovky pro zasedací pořádek ...
Přívěsky, to bylo dílo ...
Vánoční věneček z papírových ruliček pro dceru ...
Vyšívaný polštář na přání dcery, mami prosím ať je veselý, měla tehdy těžké období. Zvolila jsem motiv motýlů a řekla jí, to znamená konečně roztáhnout křídla a svobodně letět, tak odletěla ☺a nelituje.
Proč to vše píšu, dnes jsme vynechali třetí patro, venku bylo krásně, prádlo by krásně uschlo, domácnost by byla za chvilku jak by babi řekla špígl nýgl což značí dokonalý. Tak jsem si řekla, že stačilo, špígl nýgl se nekonalo, prádlo se vypere zítra a vyrazila jsem ven do lesa.
Zlákala jsem kamarádku, tu jsem přemlouvat nemusela, hned byla pro.Nejdříve MHD a pak  krásným barevným lesem jsme se protáhly bez 200 metrů 3 km. Cestou jsme se zastavily na zahradě u známých a pak nás čekalo mírné stoupání do kopce a na konci odměna v zahradní restauraci. Mají tam vždy krásnou květinovou výzdobu, paní majitelka si na ni potrpí ...
Co dodat, byl to dnes krásný den, nabrala jsem druhý dech, manžel si zařídil své pochůzky a pozdní oběd nám bezpečně jistila mraznička.
Kafíčko a pivečko také bylo ...
Kdo z vás dočetl až sem, přeji mu pohodový, ve zdraví prožitý další a další den
















pondělí 29. dubna 2024

" HALÓ POŠTA - POSLEDNÍ PŘÍPRAVY"


 Radou starších mých přítelkyň , byla jsem vyzvána ať se dám konečně do formy!!! Milé zlaté  čarodějnice začaly mě zasílat poštou ranní tato obrázková psaní, že prý vůbec nespolupracuji a snad na kavalci se vyvaluji. Blíží se onen den, kdy prý spolu vzlétnem ...
Ve známost zde tedy dávám, že už se chystám velice a bude nás pěkná směsice ...
Zda mě koště unese, je to přece recese. Velkou pozornost přikládejte vyhlášenému většímu provozu, ať si nepochroumáte při pádu z vašeho vozu, třeba vaší kozu!!! To by velká mela byla a navíc, která z vás doma kolem sebe muže má, TEN AŤ SE NA POSLEDNÍ ZVACÍ PLAKÁTEK NEDÍVÁ!!! Stalo by se to hned a večer by jste měly pokažený let!!!
Jasná zpráva, už jste uhodly, kdo mě takový zvací, dokonce prý náladu zvedající a k velké účasti na letu povzbuzující plakátek poslal? No kdo jiný než "TA", která až moc trénovala přelety a nálety a nyní doma zkučí, ještě jí z toho v hlavě hučí. Dbejte tedy pokynů, letu zdar a nazdar ☺





pátek 26. dubna 2024

" NEJSEM ZÁVISLÁK I KDYŽ ..."

 Kdo z vás tipuje drogy, alkohol, cigarety, kdepak jste vedle jak ta jedle. Balancuji spíše v oblasti dobrého jídla, sklenky kvalitního vína a pak sladkostí, nicméně o tom všem raději pomlčím, není se čím chlubit. Dnes mám jiný kalibr a tím jsou léky na spaní, jak lehce se dá být závislá jsem poznala dokonale, když jsem si procházela nelehkým obdobím svých zdravotních problémů. Ona lékařem podaná pomoc v podobě receptu na výše uvedené léky je to nejschůdnější řešení. Potřebujete být vyspaná, psychicky silná, odolná a jak se nevyspíte vše padá a vy se potácíte v polemice vyjde - nevyjde, budu - nebudu. Netrvá dlouho a z občasného zobnutí se stane pravidelnost, vy to neřešíte, lékař také ne, tabletky vám předepíše. V lékárně slyšíte, pozor, je to návykové a má pravdu pan lékárník, tomu věřím, ale ... zobete dál, zůstáváte u půlky, občas vezmete i celou. Když dám jen půl, dám i bez, ale nespíte, převracíte se a pak si nakonec vezmete aspoň tu půlku tabletky. Tak to bylo i u mě až do té doby, než dcera nastoupila do lékárny, kde pracuje pan lékárník, právě ten, kterému věřím, který vždy ochotně poradí. První co mě napadlo, nebudu tam chodit vyzvedávat léky ať není naše dcera spojována se "závislačkou", to, když naposledy pan lékárník nadzvedl obočí při svém upozornění na závislost. Uplynulo pár dní a já sama sobě začala lát, jsi nejen závislák, ale i slaboch a navštívila jsem strejdu googlíka, přečetla si jak je těžké odnaučit se této závislosti pomocí tablet a někdy i pobytu v léčebně. No potěš mě koště, řekla jsem si nahlas často užívanou hlášku naší babí a hned si pomyslela, že by určitě dodala, že si z ní dělám prdel. No nedělám babi, lítám v tom jak pometlo a hned bych dodala něco jako, že to dám, přece nejsem žádné ořezávátko. První den jsem nemohla usnout, vzala jsem půl tabletky, druhý den byl tak jako první a já začala pochybovat, že se mě to podaří až mě osvítil nápad oklamat sama sebe. Ty jsi "hérečka" našeptávalo mě něco zpovzdálí, kolikrát jsi přesvědčila nejen samu sebe, ale i okolí, že ten tvůj záměr vyjde. Věřte, nevěřte, vyšlo to i u té " NE - ZÁVISLOSTI NA TABLETKÁCH NA SPANÍ " ☺ Úplně jednoduše, zachovala jsem dlouholetý rituál - dvě půlky tabletky na noční stolek(ta druhá, kdyby nestačila jedna půlka), namísto do úst položit k lampičce, ale DŮLEŽITÉ, hned pomyslnnou půlku zapít  a pak se uložit ke spánku. První den boj, usnula jsem až nad ránem, určitě mě ukolébala představa jak budu hrdá ráno dávat půlky tabletky zpět do krabičky. A ono se to podařilo, dvě půlky tabletek putovaly zpět do krabičky, poklepala jsem si na rameno a pronesla sama sobě pochvalu. Tak to šlo druhý, třetí a čtvrtý den, celkem víc jak týden putovaly tabletky ven z krabičky, pomyslnné zapítí a ráno zpět do krabičky a pochvala sama sobě!!! ☺ Po čtrnácti dnech píši, že nejsem ani v nejmenším závislák na tabletkách na spaní ☺ ☺ ☺ snad jen na svém rotopedu, který opustit nedovedu a šlapu stále dál. Zítra přešlápnu přes 171 a pojedu dál. Poctivě si své km zapisuji, občas si šlápnou do pedálu i sousedky ...


Pomalu se ze mě stává závislák na ROTOPEDU, toto však ovlivnit nedovedu ☺, nešlapu však každý den, to pouze ve dny, kdy nejdu ven.V průměru šlapu 5 km a přitom poslouchám písničky. Oblíbenou na závěr svého peletonu většinou od kapely Světlo - https://www.youtube.com/watch?v=Ow6ytmtyBIM Dnes bude změna, šlapat budu ve městě na náměstí pod pódiem bez rotopedu a hrát bude kapela Světlo na živo ...

Těším se taky a moc, to bude zase noc. Hlavou se mě budou honit vzpomínky na VNUKOVI A DĚDOVI HUDEBNÍ TRÉNINKY. Doprovody na soutěže a hudební klání, kdy jsme v zákulísí neměli výdrž a stání. Ale i toto já dám a vám i sobě přísahám, že nepolknu ani půlku, to si raději pustím Daniela Hůlku ... ☺ Všem přeji pohodový víkend prožitý ve zdraví




čtvrtek 18. dubna 2024

"KNIHY - PARŤÁCI K NEZAPLACENÍ"

Čtu ráda již od dětsví, na prvním stupni jsem pomáhala v knihovně paní knihovnici vracet knihám život. Knihovnicí byla paní učitelka Marie Pokorná, když si ji ve vzpomínkách vybavím, byla opravdu ve svém životě "pokorná." Život po boku svého manžela neměla lehký, docela jasně si vybavuji okamžik, kdy jsme měli školní akci - běh míru s Mírovou pochodní, která symbolizovala a stále symbolizuje atmosféru přátelství, míru a porozumění. Stáli jsme na předem naplánovaném stanovišti a čekali na štafetu, kterou delšími úseky vezlo auto. Plni očekávání jsme vyčkávali netrpělivě, abychom pochodeň Míru převzali a přemístili mírným, mohu klidně napsat ,vznešeným během na další stanoviště, když tu náhle u nás zastavil automobil Volha. Hnali jsme se k okénku, které se otevřelo, abychom převzali pochodeň. Z okna se vyklonil pán a ptal se, kde by našel soudružku učitelku Pokornou, později jsem se dozvěděla, že pan Pokorný měl smrtelnou autonehodu. Jak jinak, příčinou byla metla lidstva - alkohol jak tehdy říkávala naše babi a od té jsem se později dozvěděla jak pro tu "metlu lidstva" trpěla paní Pokorná a její dvě dcery. Ale dost už smutku, vím určitě, že knihovna a knihy byly pro paní Pokornou parťáci k nezaplacení. Vdnešní době stále více i já utíkám do světa knih - za parťáky k nezaplacení, nežene mě tam "ta metla lidstva, co tam hnala paní učitelku - alkohol, ale spíše hloupost, chtivost moci, upřednostňování svého já i přestože k tomu všemu vede cesta se ztráty životů, pokles životní úrovně nás všech. Naše babi, ta by se divila kam to vše vede a možná by citovala onu moudrost, která mě přišla mou poštou ranní

Kéž by to tak šlo ...
a tak se snažím dělat radost všem kolem mě a také sobě ať už je to dá se říci denním šlapáním na rotopedu pro udržení kondičky v průměru 5 km denně, při větší a delší zátěži už to není ono. Zvládám dál čím dál delší vzdálenosti bez Francouzských holí a UŽ NEMÁM PROBLÉMY CO S RUKAMA ☺kabelka se střídá s batůškem ...
Přečetla jsem knihu moc hezkých povídek od Jojo Moyesové, každá povídka mě vzala u srdíčka. Některá hned, jiná později. V přestávkách mezi čtením jsem dokonce předbíhala v myšlenkách dořešení daných situací ...
Z knihovny jsem si přinesla ...
Těším se až se začtu ...
Přečetla jsem všech 8 dílů Sedmi sester a nyní mě čeká další kniha pro mě do nedávna zcela neznámé autorky Jojo Moysové, kterou jsem objevila díky vám blogerkám "SCHOVEJ MĚ V DEŠTI"...
Tato kniha bude pro mě určitě dobrým parťákem pro dny všední i sváteční ... ☺
Vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví









sobota 13. dubna 2024

"PRO RADOST A ÚSMĚV"

 Nevím jak vám, ale mě kytička vždy potěší. Nezáleží na velikosti, tato mě potěšila moc ...

Květin není nikdy dost, občas se mě jich sejde víc ...



kdo vždy přinese kytičku, byť malou jsou dcery a občas vnuci ...
Z této se i domy na obraze roztančily ...
Pro radost máme květiny a pro úsměv humor, tím mě zásobuje kolegyně 😂
Tak nevím, že by opravdu Jarní víla ?😉
Jestlipak chlapec nakonec našel ... ?
Občas je potřeba trocha humoru, zvlášť když vám úsměv zmrzne na tváři jako třeba mě při reklamaci u Alberta. O tom však příště, přece si nebudeme kazit  s Albertem a jeho novou hrou se zákazníky náladu. Vydržte do příště, nic vám neuteče, konec dobrý, všechno dobré, jen se nedat!!!😜Ten vyplazený jazyk je na Alberta, na vás ne. Vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví