"ČAS ..."

Nechci zde rovnou napsat, že jsem měla období pod psa, tak napíši, že mě honí čas, nebo nehoní? Ať je to jak chce, dnes to nebude ani o blížící se změně času. Spíš o tom jak mé myšlenky se křižují děním v okolí a pak nemám PRÁVĚ TEN ČAS? a  nebo spíš NECHUŤ PSÁT?

Tak už nyní vesele milý přátelé, dnes jsem se z toho všeho jak já vždy říkám "vyvařila, nálada se vylepšila" a už si ji nenechám nikým pokazit. Venku máme mrazivo, dokonce i sníh jsme měli, naštěstí do Třince na kardioverzi se jelo ještě ve slušném, občas i slunečném počasí. Tam jsem si zdřimla, dostala dvakrát výboj, na pravé straně opět trochu výrazná popáleninka, a výsledek nula. Jako bych tam nebyla, snad prý na chvilku jsem chytla požadovaný rytmus a pak opět staré koleje. Měla jsem tam být prý už před několika lety, no jo, jak vás tam nikdo nepošle a vy zrovna nejste internista, tak nevíte. Na každý pád jsem si z toho vzala to nejpozitivnější co jsem mohla v TŘINCI jsou ODBORNÍCI a já jsem v jejich péči. Ovšem nesmím zapomenout, že díky svému novému internistovi, který mě tam poslal hned, jak zjistil, že něco není v pořádku💗 Nyní čekám na termín do poradny a na další řešení a to jsem si bláhová myslela, že už budu mít od nemocnic klid😔Nicméně jsem pozitivního myšlení a po dnešním vyvaření v poho. A co jsem dnes tedy v kuchyni kouzlila? Samé dobré a ZDRAVÉ, no skoro zdravé dobroty. Ta bábovka, kterou jsem pekla před čtrnácti dny"šlehačková" z dávno zapomenutého starého receptu se nepočítá, vytáhla jsem poslední dva kousky z mrazáku. Dnes byl na řadě také jeden ze starších receptů  - Zapečená kapusta s mletým masem a pohankou. To tučné je zdravé a to maso, no mě by to chutnalo i bez masa, ale jiným jedině s masem a já se v tomto případě ráda obětuji😀Všechny ingredience jsem vytáhla z mrazáku-polotovary povařené kapusty a dušeného mletého masa. Při nedávném nákupu obrovské hlávky kapusty jsem s tímto receptem počítala.  Tehdy jsem kapustu pokrájela a podusila BEZ POKLICE, jinak by zůstala nevábná vůně kapusty. Po asi deseti minutách podušení jsem část kapusty odebrala a pod tekoucí vodou vychladila - zamrazila. Mleté maso na cibulce a česneku osmahla, přidala pepř, sůl a podusila. Po vychlazení i toto zamrazila  s dovětkem však se bude hodit. Jen tak mimochodem, máte napsaný seznam co máte v mrazničce uvnitř? Já ano, veškeré krabičky popsané a na mrazničce seznam, který doplňuji a kdykoli něco spotřebuji hned vyškrtnu. Jak tak kolikrát v klubu poslouchám, ne všichni to tak dělají a pak se diví, že třeba maso vytáhli hovězí na španěláky a ne vepřové na řízky.

Na ten dnešní rychlý oběd jsem ještě propláchla hrnek pohanky a nechala ji namočenou, mezitím se mě rozehřálo připravené mleté maso a kapusta, každé zvlášť. Do kapusty jsem rozmáčkla čtyři stroužky česneku a vypařila skoro všechnu tekutinu. Mezitím opět propláchla pohanku, mírně osolila a zalila malým množstvím vody. Pohanku když máte namočenou, stačí nechat minutu zavřít, opět odkrytou, pak vypnout spotřebič a přikrýt ubrouskem a pokličkou. Pohanka dojde a v mezi čase můžete nastrouhat sýr, připravit vajíčko a mléko, mírně osolit. Pak už jen zbývá rozehřát troubu, já na 200°C, smíchat kapustu s pohankou, do které jsem dala majoránku. Pak už do formy vrstvíte pohanku s kapustou, na to všechno mleté maso a pak opět pahanka s kapustou, zalijete vše vajíčky rozmíchanými v mléce. Po 15 minutách v troubě jsem povrch posypala sýrem a přikryla poklicí, peklo se dalších 30 minut. Už jen zbývalo omýt ledový salát, připravit zálivku z medu, citrónové šťávy a olivového oleje.

Řekla bych mana nebeská, pochvala od dnešních jedlíků mě potěšila a vám mohu sdělit, že chutnalo i za studena. Tak to bylo okénko do naší kuchyně, zítra jedu jak já říkám na výlet, vyřídím pár věcí a budu se těšit na knihu. 

Dočetla jsem knihu Pláňata od Petry Dvořákové, vcelku čtivé ze života, ale smutné. Kolikrát si říkám, co vše se děje za zdmi domů a bytů. Jak někteří lidé neberou ohledy na děti, vím je to sporné. Nemyslím obětovat se za každou cenu pro děti a pak s nimi živořit v obavách co bude až začne působit alkohol. Co vše dovede jedinec udělat v alkoholické opojení. Často se při takovém čtení vrácím o mnoho let zpět, kdy jsem měla ve třídě chlapce, který se vždy ptal staršího bratra, nebo mámy, je táta doma a je opilý? Ty jeho vystrašené oči vidím do dnes. Nyní čtu Chaloupky od Štěpána Javůrka a čekám v pořadí na třetí díl Sudetského domu. Vystěhování, drancování, udávání, války, dějiny se opakují v každé době v jiné podobě. Joj, to jsem nechtěla skončit dnešní příspěvek zrovna takto, když už, tak veseleji a co veselého, tak třeba dám sem foto našeho veselého vnuka Míši. Ten sem ke mě nechodí, jinak by řekl, babi, to je úlet...

Celkem bych souhlasila, už je to dobrých 16 - 17 let, kdy rád s námi hrával Černého Petra. Vždy pěkně popořadě, napřed průlezky a my dva kafíčko a pak Černý Petr😊No a opět jsem skončila u toho ČASU letí, to letí. Tak už jen všem příjemný den

" LETEM MÝM SVĚTEM "

Dnes to vezmu opravdu letem tím mým světem. Únor ač byl u mě pestrý a vše bylo převážně na poslední chvíli, neměl v podstatě chybu. Koncem ledna jsem si říkala, že by nebylo od věci trocha kultury a hle, zjistila jsem, že bude koncert(foto ze zdroje) - Ondřej Havelka a jeho Melody Makers a budou to pecky. Tomu já věřím ☺Ondřej Havelka s Melody Markers slíbili zalovení v archívu ... a tak na nás "PRÝ"čeká nevídaná show, těším se velice.☺

Před sebou jsem měla ještě různá vyšetření, mimochodem, obava z výsledku mamografu byla zcela zbytečná, ale znáte to, červíček hlodá. Další kontrola na onkologii za dva roky, když nebudou potíže,☺ Ještě větší radost jsem měla, když mě pan doktor nevypsal a nepředal do péče obvodního. Jeho slova na mě působila jako balzám:"Pokud souhlasite, rád si vás ponechám, neboť nejste problémová pacientka. Osobně jsem se s těmi problémovými opravdu setkala a nestačila žasnout. Jedna paní ve středním věku hlásila do telefonu rodinnému příslušníku, že chemu odmítla, přece nebude bez vlasů, druhá zas ty tabletky co po nich nemá chuť na sex taky brát nebude, čekal na ni její zajíček, kterému to vše sdělila. Úsměv na tváři a žhavý polibek nás v čekárně nenechal na pochybách, že jsou lidi, kteří nemyslí mozkem, ale ... Ovšem šokem byl postoj další pacientky přede mnou, tu bulku si nenechá odstranit hned, ale na podzim, teď v létě chce k moři. Pan doktor mě tehdy řekl, že už další chemu nepotřebuji, markery máte v poho a já jej prosila ať mě dá ještě jednu, aby to potuploval pro jistotu. Sestřička vyprskla smíchy, hned se omlouvala a pan doktor řekl, že to ještě nezažil, aby někdo chtěl chemu na víc a při tom mě sdělil jak dovedou pacientky smlouvat opačně, viz. pobyt u moře. Těšení na březnový koncert a obavy z výše uvedeného vyšetření mě zkrátila na poslední chvíli kamarádka.V poledne mě volala, zda bych s ní nešla do divadla. Na vánoce dostala pod stromeček vstupenky, měla jít s dcerou, ale ta onemocněla. Ráda jsem její dceru na poslední chvíli zastoupila a nabídku přijala. Když jsem se podívala co to vlastně hrají, musela jsem se smát, na poslední chvíli jdu "NA POSLEDNÍ CHVÍLI" (foto opět ze zdroje)

Představení nemělo chybu, byla to pěkná podívaná, takové milé odlehčení od starostí. Autor hry Ray Cooney je často uváděn jako mistr frašky. V podání Václava Vydry, - taxikáře, který měl dvě rodiny v každé jedno dítě, jak na potvoru dceru a syna, pak věrného kamaráda v podání Martina Zahálky. Ti dva opravdu excelovali a také ostaní herci nezůstali za nimi pozadu. Mladí se seznámili na internetu, chtěli se setkat, ale jejich otec chtěl tomu za každou cenu zabránit. Při pokusu zabránit prozrazení zažíval perné chvilky, ovšem nakonec při hromadném setkání všech se dozvěděl, že obě děti nejsou jeho, pouze dcera. Syn byl synem kamaráda v podání pana Zahálky a tak se mladí mohli scházet dál bez ohrožení. Ohrožen byl pouze kamarád a matka syna, ti ovšem tvrdili, že JEN JEDNOU ☺...                                                                                                                                                               Připomělo mě to tetu mého muže, byla v naší rodině známá v takových situacích vše vyřešit jednou větou:"No jednou, nebo vícekrát,však se umeje a co☺" Jó, naše teta byla expert ...

Na poslední chvíli bylo také naše společné rozhodnutí s kamarádkou vrátit se k vedení našeho klubu. Včerejším dnem máme za sebou perný únor, někdo má únor "SUCHÝ" my "PERNÝ", ale mohu konstatovat, že spokojené jsme nejenom my, ale i ostatní. Včera proběhla nejen oslava "našich" klubových jubilantů a také MDŽ. Někdo říká, že se už MDŽ neslaví, nepřipomíná, ale nám to nevadí a posezení si uděláme vždy. V únoru jsem také přečetla druhý díl Sudetského domu, bylo to smutné, čekám na díl třetí. Mezitím jsem si objednala v knihovně další knihy, přišel nás navštívit vnuk, to bylo radost veliká. Taky jsem stihla doplnit klubový plán činností, přidala jsem čtení - bezpečnost seniorů, stále ožehavé téma jak se bránit podvodníkům. Pak ještě test krajových jídel, zdobení vajec ubrouskovou technikou, přednášku a byl tu březen. Počasí nic moc, spíš jen na krátkou dobu po celý únor jsem opouštěla dům, až dnes jsme po vyzvednutí zprávy u internisty zavítali do přírody. Manžel si protáhl tělo ve venkovním fitku kousek od školy kam v mládí docházel a já jsem se věnovala focení. Mimo venkovního fitka je tam také dětské hřiště s prolézačkami, altán na posezení ve stínu, spousty laviček. Každý si tam najde svůj klidový kout. Obloha byla nádherně azúrová a tak jsme tam odpočívali, chytali B, spokojeně seděli a vyprávěli si své zážitky ze školy. V té bílé budově na spodní fotografii, nedávno zrekonstruované je nyní MŠ a klubovna myslivců. Jedná se o malou  okrajovou část Havířova, nechci přímo psát, která je to čtvrť, není to podstatné. Je to tam takové rodinné, je tam hodněs nově postavených rodinných domků, ale zůstala tam i starší zástavba. Spíš k té MŠ a to rovnou k paní učitelkám. Jak tam tak sedíme, prošla kolem nás s 18  dětmi paní učitelka. Všechny děti nás pozdravily, jen ta mladá paní učitelka ne, prošla kolem nás bez pozdravu. Dětem jsme hlasitě poděkovali za pozdrav a tiše se podivili nad chováním učitelky. Netrvalo dlouho a šla kolem nás druhá učitelka a co myslíte, pozdravila, ne. Běžně se nám stává, že v té části jsme na procházce v lese, a občas tam někoho potkáme, pozdravíme se, to samé na horách, vlastně v přírodě všeobecně. Tak si říkám, že ty děti mají štěstí, že je vedou k pozdravu dospělých jejich rodiče. Neříkám, že by měly ve městě na ulici každého zdravit, ale u jejich školky v parku, kde je to hřiště, tam si myslím, že je to slušné. Možná mám profesní deformaci, ale my jsme k tomu jak v MŠ, tak v DD za mého působení děti vedli.

Když jsme z parku odcházeli, zahlédli jsme něco podivného u blízkého plotu, který odděloval zahradu od hřiště. Vypadalo to z dálky jako větší veverka. Nakonec to byla kočka, číhala tam na ptáčky zpěváčky. Sice se na chvilku přiblížila, ale fotit se z blízka nechtěla ☺manekýna z ní nebude ☺

t    

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" HALÓÓÓ PÓŠTA ..."

 

Dnešní má pošta ranní, nebyl to typickén milé "Paní, nesu vám psaní😱. Do SMS mě přišla zpráva od vykutáleného podvodníka, mrzí mě, že jsem text neofotila. Jen jsem se divila, žádné dítě nemluvilo o novém telefonu, natož o změně telefonního čísla..."AHOJ MAMI MÁM NOVÉ TELEFONNÍ ČÍSLO, MŮŽEŠ MĚ NAPSAT NA WhatsApp a číslo telefonu. To tak, odesláno z Francie, tam nikoho nemáme a naše děti by nám takto změnu neoznamovaly!!! POZOR NA PODVODNÍKY, JE JICH KOLEM NÁS JAK MÁKU... Něco málo z jiného soudku a to pošty milé od přátel, jak víte, my babičky se rády chlubíme dovedností vnoučat.Vnuka 14 letého šikulku má moje kamarádka, je zručný nejen na domácí práce kolem domu a zahrady, on i vaří, peče a smaží. Nedávno upekl plech moc dobrých buchet pro "Buchty" z jeho třídy třídy, své babičce je vyfotil. Jak vím, že jeho buchty jsou vynikající, doslova a do písmene? Babičce už také několikrát tuto dobrotu upekl, to neznáte, testovací babičky 😋💕? Já testuji rovněž a ráda, jak je co😱😘

Další fotografii dortu mě poslala má kolegyně z práce a není to žádná cukrářka, ba ani kuchařka, ale občas svými výtvory překvapí. Sama pekla a sama zdobila. Dortík pro dceru ...

Hned bych si ukrojila 💃, ale byl upečen a zdoben s láskou na rodinnou oslavu. My si spolu určitě brzo zajdeme na kafíčko v co nejkratším čase, možná i za tu 1***, co jsem hned kamarádce poslala. V poště jsem také měla tuto fotografii od druhé kamarádky, je to tak tři dny zpět. Toto mě kvete ještě v únoru na balkóně ...

Kdo nevěří, ať tam běží, ale narcisky tam na krytém balkónu👍😀opravdu kvetou. My máme nekrytý, ale stále jsou na něm chryzantémy, sice už takové povadlé a dnes už i pomrzlé. V noci bylo - 9°C.

Nicméně venku už se kytkám nedaří a lepší to prozatím ani nebude, nevadí. Naše děti včetně vnoučat  však ví jak babičku potěšit. Dcera i vnuk nedávno přinesl tuto nádheru, prý paní neseme vám sluníčko. Tím sluníčkem jsou karafiátky, mám ráda ty zdrobnělé.

Jaro pak v podobě tohoto krásného aranžmá ...

Mé oblíbené chryzantémy občas pro radost přinese manžel ...

To by tak bylo pro dnešek vše, venku mrzne jen to praští, tak ještě ranní fotografie při pohledu z okna.

Rozdíl pořízení fotografií je dvouhodinový...

Všem vám přeji pohodový týden prožitý ve zdraví, bez podvodných SMS

 

" DNEŠNÍ ECHT DEN"

 

 

Začalo to už včera, kdy jsem jela na pedikúru a pak malý nákup v obchoďáku. Neslyšela jsem vyzvánění mobilu, zmeškaný hovor z ordinace internisty objeven až doma. Čekala jsem na termín objednání opět na kardioverzi. Dnes jsem zavolala hned po ránu do ordinace sama a to byl začátek mého "echt"dnu. Prvním šokem byl nástup v šest ráno v Třinci a už hlodal červíček, proč v šest, když to bylo dvakrát po sobě až ve 14 hodin? Co mě budou dělat, nebude to rovnou katetrizační ablace, uf zas nemocnice a vrátím se vůbec? Tak to ani náhodou a následovalo zaseknutí. 😱Po pár minutách jsem našla "vysvobození" za které se ještě teď stydím sama před sebou. Opravdu v uvozovkách mě zachránil od Třince už dávno daný termín na onkologii. Hned jsem sama sobě spílala jaký to jsem posera, že mě to vše stejně nemine a pokud chci dál obávám se napsat žít, tak není co řešit. Až pak jsem si taky uvědomila kolik korun do mě za celou tu dobu zdravotní pojišťovna investovala, šlo to do statisíců a já nevděčník se z toho zaseknu a málem p.... To ne, nevzdám se a hned volám zpět sestřičce a vysvětluji proč změna termínu. Pak se raději kochám pohledem z okna na část Těšínských Beskyd, přemýšlím kam se příště vypravíme na výlet...

Dnes by přálo výletům  počasí, ale aby těch zdravotních  vyšetření a ošetření nebylo málo, čekala mě ještě kontrola na chirurgii. Dopadla sice pozitivně, ale opět na mě trefilo posezení v kabince na "echt" dlouhou dobu. Znáte to možná sami, jste polovyslečení, nervózní a sedíte, čekáte a mrznete. O tom vzduchu tam ani nemluvím. Kdo si počká, ten se dočká, pan doktor prováděl mini zákrok pacientce přede mnou, kdo by se zlobil, když mě usměvavá sestřička zavolala do ordinace. Tam mě vstřícný pan doktor pochválil, když zjistil, že náplast drží, dren nevypadl jako minule. To se pak vznášíte a už si ani nepamatujete, jak jste se v kabince klepaly zimou a obavou co bude. Tak zase v pátek a neodlepovat, loučili se zdravotníci a já byla ráda, že už to mám za sebou a podle pacientů v čekárně, pan doktor i sestřička tam ještě na dlouhou dobu to měli před sebou. Venku už se setmělo a mě nezbývalo nic jiného, než si uvařit hrnek bylinkového čaje na celkové zklidnění a doufání, že ten "echt" den skončil a pokračování bude za hodně, ale hodně za dlouho, raději už vůbec. A jak to máte vy, když se vám najednou sejde toho všeho až nad hlavu, nemusí to být jen zdravotní problémy? Nevím jak vám, ale mě se občas stane, že ve skutečnosti "velký" problém není až tak velký a naopak ten z počátku "malý" problém přeroste do velkého. Občas pomůže čaj , ale co zaručeně pomáhá je kniha. Zrovna jsem dočetla tuto knihu, která se paní spisovatelceRachel Amphlett opravdu povedla. Už dlouho jsem tak skvělý kriminální román nečetla. Svižný, strhující, plný napětí a zvratů. Vřele doporučuji a děkuji blogerce za tip, už si ani nepamatuji, na kterém blogu tento tip byl. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

"CO NOVÉHO JSEM PŘEČETLA"

Než jsem začala číst knihu "Ženy z Cínové hory" od spisovatelky Paulette Kennedyové, předcházelo tomu několik dní, kdy jsem knihou pouze listovala a opět ji položila na noční stolek. Proč tomu tak bylo, fantasy a scifi není moje parketa, už dopředu jsem věděla, že je to něco jiného než obvykle čtu. Kniha se zabývá kletbou jenž postihla Cínovou horu před padesáti lety a protrhnout ji může jedině spolupráce tří žen. Mladé dívky, matky a stařeny, fantasy a scifi k tomu bylinkářství a pomstychtivý kazatel. Otázky mám, nebo nemám a proč vlastně se mě stále honily hlavou.

Nakonec jsem se začetla, malebná hornatá krajina v americkém Arkankasu, osudy dvou žen pro nás nezvyklých jmen Deirdre a Gracelynn ( u mě Dáša a Gábi), taky máte občas potřebu pojmenunovat si postavy v knize podle svého? Občas se mě to stává a k tomu navrch dost často hledám podobnost děje tehdejšího života s životem žitým v okolí. Dávno, nedávno i nyní, něco si už pamatuji, mnohé jsem zažila za ty roky co jsem na světě, ne že bych byla stará ☺to ne☺ Život aspoň mě občas připadá jak scifi, jak by kolem nás byl samý fantasta, no a o samozvaných léčitelých raděj pomlčím. Nedávno jsem se potkala náhodně s dvěma kolegyněmi, trochu jsme si zdrbly. Probraly jsme děti a vnoučata, došlo taky na zdraví. Jedna z nich se vždy pasovala do role léčitelky a opět nezklamala, nyní už od bylinek zřejmě upustila a přešla na léky. Ovšem, co následovalo, mě vyrazilo dech. To neužívej, to už vůbec ne a víš ty co, přijď ke mě, já mám lepší léky než máš ty a ty zaberou zaručeně. Naštěstí ta naše druhá kolegyně rozum neztratila a díky bohu ani paměť, hned pozvání včetně změny léků odmítla. Nicméně vrátím se ke knize, nakonec jsem ji četla jedním dechem. Z počátku jsem měla z magie a hororového nádechu tak trochu obavu. Kdo z vás má napětí s dávkou magie a fantasy v oblibě, určitě to bude váš šálek kávy. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví ať už s knihou, nebo bez ní.

 

 

 

 

"KNIHA NIKDY NEZKLAME"

Dnešní počasí venku mě nedalo na výběr, však posuďte sami. Fotografie z balkonu hned po ránu.

Za pár hodin pořádně nachumelilo, tak nevím, zda ta naše chryzantéma ještě na tom nekrýtém balkóně vydrží...

První fotografie chryzantémy hned po ránu, další po pár hodinách. Sněžilo neustále, chvílemi se sníh docela vířil. Plánovaná dopolední procházka odložena, tak přišla na řadu zájmová činnost, dočíst knížku, nebo malovat podle čísel? Vítaný dárek od vnuka a jeho slečny ... kdo si hraje nezlobí, ale my vůbec přece nezlobíme☺. Mají nás ovšem přečtený, rádi si hrajeme ☺

Ovšem, byla změna, pokochala jsem se dárkem, ale dala přednost hrnku čaje. Výběr čaje byl jednoduchý, venku výdatně sněží, tak čaj Sněhová vločka, k čaji kniha a bylo vymalováno. Z knihovny mě v pátek přišlo do mailu upozornění, že na mě čeká další rezervovaná kniha. Chybělo dočíst pár stránek a nakonec, ale to až po pár slovech o knize - prvního dílu rodinné ságy od Maria Nikolai - Dcery naděje. Ani nevím na kterém blogu byla uvedena, občas se ponořím do žánru  bestsellerů s nádechem romantiky, ovšem zde odehrávající se na sklonku první světové války na romantickém pobřeží Bodamského jezera. Ona trocha romantiky, historie a napětí jednou za čas neškodí. Ale nesmí být v knize  recept na něco dobrého, to je pak na pováženou s vaším záměrem nemlsat ani za nic na světě, jen číst a číst, maximálně si představit jak krásné musí být výhledy na Bodamské jezero, v pozadí se tyčí Alpy. No, být přiměřené počasí a ne ty sněhové fujavice, přemluvila bych manžela a jeli bychom k přehradě s výhledy na Beskydy, popřípadě by stačil za jasného počasí výhled na ty Beskydy z balkónu, ale dnes ☻ach jo. Vzala jsem na milost med a osladila si Sněhovou vločku, ne ten sníh venku, ale čaj a četla dál...

Už jsem byla nalomená, co tak přestat číst a upéct ten jejich slavný Jablečný koláč? ☺Co vám mám povídat, znova jsem se vrátila k tomu receptu na koláč, ne dočtu knihu, to už jsem se musela opravdu hodně přemlouvat. Opět jsem přečetla pár stránek a vrátila se k receptu na Mersburskýzámecký dort.

Pokud si na fotografie kliknete myší a přečtete návod, tak budete se mnou souhlasit, že to vše je pečení na dlouhé lokte, co podniknout letělo mě hlavou. Vzpomněla jsem si na roládu a vzala na milost strejdu google a vše bylo v momentě vyřešeno, líbil se mě recept 5+5+5

Pět vajec, pět lžic cukru moučka - dala jsem čtyři, pět lžic mouky polohrubé, mouku a cukr každé zvlášť přehnat přes síto!Špetka soli co tam nebyla psaná. Vše nachystáno podle návodu a taky zapnutá trouba, na to nezapomenout, má být pořádně vyhřátá na 200°C. Troubu zapnout hned až pak chystat suroviny. Oddělit bílky od žloutků, se špetkou soli vyšlehat sníh, žloutky našlehat s cukrem a následně lehce vmíchat se sněhem a nakonec stěrkou vpravit lehce mouku. Vzniklou hmotu dát na plech vyložený pečícím papírem, urovnat a péct asi tak deset minut. Upečeno je, když začne těsto oddělovat od okrajů plechu - 10- 15 minut. Po upečení nechat pět minut vychladnout na plechu, pak stočit i s pečícím papírem. Následně po vychladnutí plnit krémem, zvolila jsem višňovou marmeládu ředěnou rumem, doplněnou zbylým kokosem od vánoc.Rychlé, vláčné, nadýchané k odpolední kávě přišla roláda vhod. Jo a tu knížku jsem ještě před kávovým dýchánkem dočetla. Vše dopadlo OK jak v knize, tak i u kávy, roláda měla úspěch a stopečka mandlového likéru neměla chybu. ☺

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, mě čeká opět kardioverze a pokud se nebude dařit tak následně katetrizační ablace srdce, pak už se snad rytmus srdce udrží.