Pár dní jsem nebyla ve "své kůži", jednak smog, jednak starosti o vnuka, klubový výlet a ještě k tomu všemu kniha od Danuty Chlupové -"Vrstvy na dně".Konečně na mě došla od září řada. Připadala jsem si jak kdysi ve frontě na banány. Mohla jsem ji mít hned, stačilo zajít do knihkupectví, ale nechci už doma hromadit žádné nové knihy. Máme každý ty "SVÉ"s těžkým srdcem vybrané při nuceném tříděním před stěhováním z 3+1 větších rozměrů do 2+0 rozměrů nám nyní vyhovujícím. Třetí místností nám je od jara do podzimu velký balkón.
Kniha popisuje život tří žen, osudy po tři generace společně s historií slezské obce Těrlicka a okolí, tudíž z prostředí mě známého z vyprávění manželových rodičů a jejich poznatků z vyprávění od prarodičů. Doba válečná, padesátá léta - výstavba Těrlické přehrady poznamenanými změnami v životě obyvatel. Smutné, čtivé, hodně k zamyšlení a pro nás také porovnávání s vyprávění nejen rodičů, ale i starousedlíků. Řekla bych, že to není až tak dobré srovnávat obsah knihy se skutečností vyprávěné okolím. Číst bez úvah, že to přece bylo podané trochu jinak nám tak nějak nejde.Tím víc jsme s manželem diskutovali a vraceli se do nepříliš pozitivních vzpomínek. Musela jsem naše diskuze rázně utnout slovy jak barbar: dost, tak jsme si přečetli a dobrý. A pak otázka na manžela, kdy se vypravíme k naší Těrlické přehradě?☺

































Mějte pohodové dny prožité ve zdraví. Stále mě nejde komentovat u vás, ale mám slíbenou brzkou nápravu. ☺



























