čtvrtek 23. prosince 2021

" PŘÁNÍ"


 

Milý blogový přátelé, přeji Vám pohodové dny všední i sváteční, prožité ve zdraví.

neděle 5. prosince 2021

"LETEM MÝM SVĚTEM"

 

Dnes to bude  o knihách a malovaných kamínkách, které jsem našla na procházce. Původně jsem zamýšlela zapojit se do výzvy od Jiřinky - tématem byl sníh, první, nebo vzpomínkový. Ne, že bych neměla snímky ze sněhem, ale ten první jsem vnímala okem bez mobilu a říkala si jak by to byla parádní fotografie prvního sněhu v sobotu 27. listopadu hned po ránu. Chybička se vloudila, kochala jsem se tak dlouho až mě málem ujel autobus a pak už nebylo tak krásně nasněženo. Knihy, které jsem si objednala přes internet v knihovně, služba k nezaplacení - objednám a pak dostanu email s upozorněním- knihy jsou připravené. Pokud nejsou u nás v knihovně, přivezou z kterékoliv knihovny ve městě.

Knihu O život princezny jsem již přečetla a kdo má rád  trochu historie a napětí, tak si přijde na své. Případy královského soudce Melichara autor knihy Jan Bauer sepsal bravurně. K zamyšlení mě vedla citace v úvodu knihy ze Zbraslavské kroniky: "Když rozmnožilo se zlo v Království českém a již odevšad nesvorností byla vypuzena bezpečnost ... pro klíčící nesvornost klid míru byl vzácný ..." Hned jsem si položila otázku, zdá se mě to, nebo si jen současnost srovnávám s tehdejší dobou? Naše babi by řekla, nezdá, to už jsou lidi tak rozežraní a nesoudní, myšleno všeobecně od vrchu až dolů. Odehnala jsem nevábné srovnávání a raději se ponořila do čtení.Tajnosti sborovny od Naďi Horákové bude jiné kafíčko, už vím dopředu, že v nynější době bych učit nechtěla, ale není nad to pobavit se slíbenými tajnostmi sborovny. Hned jsem si vzpomněla na jednu poznámku syna.   "Když se k němu otočím zády, dělá na mě obličeje☺". Při náhodném našem setkání mě o tomto prohřešku paní učitelka informovala a žádala nápravu. Domluvte mu ať nedělá obličeje, jaké dělá, jak to víte, když jste k němu otočená zády? Vy máte ve třídě velká zrcadla? Nenapadla mě jiná reakce, na ty vytřeštěné oči a otevřenou pusu paní učitelky nezapomenu. Jednu mu ubalte a bude klid, to nemůžu, ale můžete, vemte jej do kabinetu, který je vedle třídy. Mé doporučení pomohlo, syn po příchodu domů mě sdělil, že paní učitelka a mami běž tam, přece mě nemůže, ale může a jak nepřestaneš dělat obličeje tak budeš mít nášup doma ☺ Tajnosti sborovny bude určitě oddychová četba a zrovna tak detektivka od stejné autorky. Mezitím bude potřeba cos malého upéct, jak já říkám provonět byt předvánočně.     Knihy jsou vyřešené, mám objednané ještě další a nyní kamínky, zrovna ten jsem našla v říjnu u Žermanické přehrady.
Vykukoval na mě z trávy, za pár dní putoval o kousek dál do Řeky, směr hospůdka
Autoškola, tak doufám, že udělal radost někomu jinému. Našla jsem tři, dva jsem si vzala, ale fotografii mám pouze jednoho. Co vy a kamínky? Všem vám přeji pohodové období adventu









středa 17. listopadu 2021

" ADOŠOV"

 

Kdo z vás pátrá v paměti kde se město Adošov nachází, musím vás zklamat. Adošov je rybník kousek za našim městem. Je to rybník soukromý a slovy rybářů jedná se o 6ha revír a výhradně je určen ke sportovního rybolovu - "Chyť a pusť."Revír vznikl před padesáti léty a sloužil jako zdroj vody pro důlní činnost.

 Vlivem důlních činností se propadl a rozlil se do okolního lesu. Dost často vyhledáváme klidná místa a ta u rybníků v našem okolí jsou. Autem jsme k rybníku úplně nedojeli, ale dá se. My jsme se chtěli hlavně projít, byl krásný den, neděle 31. 10. Zvu vás na malou procházku kolem rybníka.
Natočila jsem i krátké video ...
Zůstali jsme chvilku stát okouzlení zvuky přírody, dokonce i to kokrhání kohouta nás dostalo. Mít tak místo na sezení na malé lavičce, to už by byl luxus, na meze už nejsme stavění, tedy spíše já. Po chvilce nepohodlného sezení jsme zvolili návrat s tím, že příště zkusíme cestu k Adošovu z druhé strany.
Vozíme si sebou posezení, ale vzdálenost od auta byla více jak 1km a to jsem na otázku manžela, zda má vzít posezení aspoň pro mě zamítla. Poslední pořízení fotografií ...
Při návratu jsme se rozhodli, že se ještě podíváme k našemu druhému rybníku, kam jsme dojeli autem a vystavili tváře trochu sluníčku "D" bude potřeba nabrat do zásoby.
Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví







pátek 22. října 2021

"FOTOGRAFICKÁ VÝZVA - VOLNÉ TÉMA PODZIMU"

 

Dnešní čtvrtá část podzimní fotografické výzvy, jejímž iniciátorem je Jaruška z blogu: https://duchjara1.blogspot.com/  je na volné téma. Já si zvolila "Sluneční dny" a to jeden mimo město a druhý ve městě. Smyslem této výzvy, bylo pokud to jenom jde vydat se ven, nesedět doma, popřípadě aspoň vyhlédnout z okna.

Ve středu nás sluníčko vytáhlo na výlet mimo naše město k našemu oblíbenému rybníčku v CHKO podél řeky Olše do malé vesničky Věřňovice.
Příroda hýřila barvami, posezení na lavičce nám zpříjemňil milý návštěvník, který se uvelebil a vyhříval na rukávu.
Zpěv ptactva, občasná návštěva vážky, to byl balzám na nervy.
U rybníku jsme poseděli dvě hodinky určitě, vůbec se nám nechtělo domů.
Nic se nedá dělat, cesta zpět a poslední ohlédnutí spojené s myšlenkou, kdopak ví, kdy bude opět tak hezky na delší procházku s posezením.
Zbývá nám ještě přejít most přes řeku, nasednout do auta a vydat se domů.
Dnes byl opět sluneční den, ovšem ne už tak teplý. Pomyšlení, že ne vždy je čas na výlet, vydali jsme se na naplánované kontroly u lékaře. Ovšem jak by naše babi řekla, neházej flintu do žita. V našem městě máme plno zeleně a tak i dnešní sluneční den jsem využila k fotografické výzvě a pár snímků pořídila.
Manžel mě vyložil u Dika centra a pokračoval ke své lékařce.
Vyfotila jsem část domu DPS a jejich zahradu. Vyřídila si potřebné vyšetření a vydala se na smluvené místo, kde mě opět vyzvedl manžel.
Chvilku jsem čekala a tak jsem se kochala  a fotila.

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.













sobota 16. října 2021

" FOTOGRAFICKÁ VÝZVA - BAREVNÝ PODZIM"

 

Dnes je na pořadu dne třetí část podzimní fotografické výzvy, jejímž iniciátorem je Jaruškaz blogu: https://duchjara1.blogspot.com/ Na blogu Jarušky najdete spousty krásných fotografií z přírody. Hlavním smyslem této výzvy, bylo pokud to jenom jde vydat se ven, nesedět doma, popřípadě aspoň vyhlédnout z okna.

Můj první fotoúlovek byl pořízen výhledem z našeho balkonu, není pravdou, že bych nebyla v tom čase vůbec venku, opak je pravdou. Byla, ale v ranních hodinách a ponuré počasí mě hnalo rychle domů. Vyčasilo se až v pozdních odpoledních hodinách. Vzadu za paneláky jsou vidět vrcholky polských Beskyd. Ovšem dnes jsem si vše vynahradila, vydali jsme se k polednímu do blízkého lesa, který máme jak by naše babi řekla za humny.
V lese bylo příjemně, potkali jsme pár turistů, osamělých vyznavačů běhu, ale i rodiny s dětmi, přesto se mě podařilo pár snímků, kdy nikdo nikde nebyl. Nebyla nouze ani o květenu, sice poskrovnu, ale byla.


Omlouvám se, nějak mě nejdou vložit fotografie dle mých představ.
                                                                                                     



V lese je už vše zajitěno jak vidno i na zimu.
Podle mě zde chodí krmit zvěř děti z MŠ,nebo ZŠ.
Jsem ráda, že nám dnešní procházka vyšla, začalo se mírně kabonit. Ještě před odjezdem na pozdní oběd do pizzerie poslední ohlédnutí k lesu.
Mějte všichni pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví.









čtvrtek 7. října 2021

" FOTOGRAFICKÁ VÝZVA - KVĚTY PODZIMU

 

 Dnes se opět připojím k fotografické výzvě u Jarušky s názvem "Květy podzimu". https://duchjara1.blogspot.com/2021/09/fotograficka-vyzva.html 

 

 Začnu jiřinkami a musím hned na sebe prásknout, že to jsou jediné podzimní květy, které jsem tento týden na zahrádce našeho domu vyfotila v úterý cestou do klubu.

Bylo sice slunečno a poměrně teplo, chvilkama však zadul silný vítr, což mě odradilo při zpáteční cestě protáhnout se vilovou čtvrtí a ulovit něco málo z podzimních zahrádek ☺Trochu máznutá fotografie svědčí o tom, že větřík dul.
Na zahrádce za pěkného počasí se vyhřívají obyvatelky našeho domu, v úterý tam bylo pusto.
Opodál roste keř chryzantém, naše babi jim říkala "doubky", ty však jsou ještě ve stavu poupat a tak jsem je nefotila. Zato včera jsem si řekla, proč nevyfotit kytku, kterou jsem dostala od manžela 16. září na výročí svatby. Dnes se chryzantémy dají koupit v květinářství po celý rok, ale já je stále beru jako podzimní květiny.
Včera bylo 6. října a až na jeden květ, který je uvnitř vázy jsou stále svěží.
Také má svatební kytice byla na mé přání z chryzantém. Všem vám přeji pohodové dny, děkuji za návštěvu a těším se, jak se pokochám podzimními květy na vašem blogu.









čtvrtek 30. září 2021

" FOTOGRAFICKÁ VÝZVA"

 

Reaguji na fotografickou výzvu na blogu Jarušky, kam ráda nahlížím. Odkaz na její blog je zde: https://duchjara1.blogspot.com/  První téma je "Loučení s létem, zde uveřejněné fotografie jsou pořízené během září 2021. Rádi jezdíme k Žermanické přehradě, bylo tomu tak 3. září, kdy byl moc hezký slunný den.

Pohled z hráze, v dálce Beskydy, posunuli jsme se kousek dál, kde na nás čekala sluncem vyhřátá lavička. Kochali jsme se pohledem, vyhřívali na sluníčku, když najednou přišla dvojice chlapec s dívkou a obsadili lavičku kousek od nás. Děvče neslo kytici zabalenou v papíru, která jim po chvilce vzájemného laskání na lavičce posloužila jako paraván při sesunutí na trávník. Tomu říkám loučení s létem!
Jedno foto, snad prominou, tiše jsme se přesunuli dál, to abychom nerušili. ☺ Pozvu vás nyní na další louční s létem, fotografie pořízené o pár dní později 4. září. Opět jsme využili krásného počasí a zajeli s vnukem do přírody, cestou jsme potkali motorkáře,nic bych za to nedala, že se také loučili s létem svou možná skoro poslední jízdou. 
Jeli jsme z bobové dráhy v Mostech u Jablunkova, v pozadí opět vrcholky Beskyd. Obě fotografie pořízené za jízdy autem.
Snažili jsme se využít každého slunného dne pobytem v přírodě, 6. září u rybníka v malé obci Věřňovice, v chráněné krajinné oblasti lužních lesů, kde je bohatá flóra i fauna.
Je tam příjemné posezení, občas nám na druhé straně rybníka dělá společnost srnka.Ptactvo koncertuje průběžně ....
Také tehdy jsme se loučili s létem ...
   
Poslední fotografie, spíše pro nostalgické vzpomínání s nevyřčenou otázkou, zda to byl opravdu poslední teplý den?
Kdepak, nebyl.... ještě fotografie  z výletu na Pustevny 9. září ...
tehdy byl nádherný slunný všední den a my si říkali, že to už je opravdu poslední. Přála jsem se podívat do nově zrekonstruovaného Libušína, smůla, bylo zavřeno. O pár dní později, opravdu opět krásný den a my se na Pustevny znovu vydali.
Jak jste se loučili vy s létem, máte také fotografie, nebo aspoň vzpomínky na krásné dny prožité třeba v parku, na zahradě, či pohledem z okna. Ono stačí kolikrát zavzpomínat a hned se nám to pěkné zobrazí. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.