"U RYBNÍKA"

 

Naše výlety jsou nyní limitovány, nemůžeme k přehradám, které máme v blízkosti, ani do naší oblíbené Komorní Lhotky, Řeky, či do jiných krásných míst v Pobeskydí. Vracíme se však o to více rádi do míst, kam jsme se již delší dobu nepodívali. Není to však jednoduché,ač je to blízko, přece jen vše nespadá do území našeho města a porušit nařízení nechceme. Už tak si říkáme, že to ty kontroly na silnicích nemají jednoduché, nač se řadit k těm, kdo mají jako koníčka provokovat a nedodržovat nařízení. Myslím si, že většinou si chtějí dokázat, že nejsou "ovce". Já bych je tam postavila a udělala bych z kozla zahradníka. To by otočili, ale dost polemikám, všichni toho všeho máme dost, ale na druhou stranu situace je vážná a na někoho platí to, až když vše sám pocítí na sobě, či rodině.

Dnes jsme se vypravili k rybníku, kousek za městem, vybaveni balkonovými židlemi, neboť u rybníku nejsou lavičky a my se chtěli nejen procházet, ale i chytat "D". Byl nádherný slunný den, kolem projelo několi aut a prošel ornitolog, který si fotil ptactvo a nevím co ještě. Měl pořádné foto - dělo jak jsem sdělila manželovi při našem hodinovém posezení. Jo, a když už píši o tom posezení, tak já seděla na území města, manžel již na území spadající do vedlejšího okresu, což byl paradox.

Zahrádkáři, kteří mají zahrádky ve svahu mají štěstí, neboť je to tak mimo, že se tam dostanou bez problému. Vzala jsem sebou suchý chléb, ale kačeny se držely na druhé straně a ne a ne připlout.

Při procházce jsme zahlédli bažanty, ale než jsem vytáhla mobil, byli pryč, srnky se pásly opodál, nikdo nikde a tak i my jsme se stáhli na naše stanoviště a užívali si klidu a sluníčka.

Cestou k rybníku jsme si udělali krátkou zajížďku a vyzvedli v knihovně u okénka objednané knihy. Nedávno byl v televizi rozhovor s panem Radimem Uzlem, mimo jiné tam vzpomínal na své osobní setkání s covidem a pak na své mládí prožité v našem kraji, vlastně kousek za městem ve kterém žiji. Vzpomněl svou nedávno vydanou knihu "Životopis bez cenzury". Tu jsem si druhý den zarezervovala přes email, byla ihned k vyzvednutí. Hned mě ve vyhledávači vyskočila další kniha pana Uzla " Můj dědeček MuDr. Karel Uzel" a tak jsem neváhala a rezervaci dala i na tuto knihu. Jaké bylo mé překvapení, když mě z knihovny přišel e-mail, že mám připravenou knihu k vyzvednutí, ovšem pouze jednu, manžel jich měl najednou pět. Zřejmě byl o tu první po televizní relaci větší zájem, nevadí, prozatím co číst mám a určitě nebudu zklamaná.

To už jsem moc odbočila, vrátím se zpět k poslední fotografii od rybníku, kterou jsem pořídila v době, kdy manžel dával židle do kufru auta a my se chystali na návrat domů.

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.