"NOSTALGIE"

 

Nebudete věřit, co mě přivedlo k nostalgickým vzpomínkám.

Je to tak, škvarky! Pěkně vypečené, mňam, mírně osolené, ano ty pravé, škvařící se pomaloučku, polehoučku jak je připravovala naše babi.To byla pochoutka ...

Na škvarky jsem narazila u Hanky v jejím kaleidoskopu, kde byl recept na škvarkové tyčinky. Což o to, dala bych si, ale škvarky nebyly k mání a tak jsem je nahradila nivou a upekla namísto škvarkových tyčinek, nivové crecry.

Recept jsem trochu pozměnila, ale na chuti to neubralo. Jedná se o těsto kynuté, ovšem bez kynutí a mohu doporučit, jde to rychle, je to dobrota a druhý den jsou ještě lepší. My dokonce pár kousků přikusovali k dýňové polévce. Dám zde recept, sice nejsme v rubrice o vaření, ale pro jednou nevadí.

Vezmete mouku, já dala polohrubou 25 dkg, přidala jsem sůl, balíček sušeného droždí - to vše pokojové teploty - promíchejte. Přidáte1dcl mírně vlažného mléka a v něm rozmíchaný 1 žloutek, 10 dkg strouhané nivy - vše opět promíchejte a nakonec vpracujte 1 dcl vlahého tuku - může být, sádlo, olej, nebo máslo. Já dala napůl sádlo s olejem, aspoň nebyl problém s teplotou, to ohledně droždí! Vypracujte těsto, já rúčo, fúčo a hned vyválet, k tomu potřebujete hladkou mouku na podsypání. Dále buď rádýlkem pruhy a máte tyčinky a nebo jako já, v dnešní době času dost, použila jsem vykrajovátka na vánoční cukroví. Trochu jsem si pohrála, ale kdo si hraje nezlobí a na chvilku zapomene, že je zde mrcha covidová. Vykrájené tvary jsme dala na plech z pečícím papírem, potřela bílkem a pekla ve vyhřáté troubě na 190 °C. Po upečení jsem potřela crecry rozehřátým máslem s trochou rumu, ale to už ani nemusí být. Jsou dobré i taka určitě si na nich pochutnáte. Upřímně, minulé tyčinky zakoupené v obchodě k vínu byly příšerné, pchá, raději upéct si  své.                                                                                  

 Jak jsem tak nezlobila při tom mém tvoření, stále více jsem měla před očima ty růžovoučké škvarky

Venku zima a mráz, zrovna chumelilo a já se přenesla o pár roků zpět, přesně o padesát šest, kdy mě bylo dvanáct. Věřte nebo ne, my měli na zahradě kluziště. Ta osoba v popředí, tak to jsem já, za mnou dva moji bratři a jejich kamarádi.

Všiměte si, že kolem byly mantinely, světla, neboť se u nás bruslilo i večer a dokonce jeden rok mě táta pouštěl k tomu bruslení i hudbu. Nevím, z kterého roku tato fotografie je, ale vím, že jsme tuto ledovou plochu měli určitě po čtyři zimy. Byla to sice dřina vše udržet v provozu, musela jsem se střídat s bratry  s kropením plochy i v nočních hodinách, kdy nás táta budil, abychom čerpadlo uvedli do provozu a pak na pokyn opět odstavili. Vím, obsluhovat tlačítko zapni a vypni není náročné, ale to vstávání co dvě hodiny od desáté večer až do rána, jak jsem zde napsala, služby byli rozdělené a představa toho bruslení, kluci hokejových zápasů, nás poháněla to vše vydržet.Kdykoliv nebylo dost hráčů, měla jsem tu čest být v brance. Moc se mě nelíbilo to otloukání hokejkou, když jsem nepustila branku, ale co se dalo dělat, tak to v hokeji chodilo a u nás na zahradě byly utkání na úrovni, takže i to povzbuzení hokejkou jsem vydržela.

To hlavní jsem tu skoro nenapsala, víte jak při návratu domů do teplé kuchyně mě chutnaly dušené škvarky. Tak na ty jsem si taky vzpomněla při tom mém pečení. To se vzal kastrůlek se dvěma hrstmi škvarků, podlilo se vodou, okmínovalo a přikrylo pokličkou. Mírně podusilo, škvarky se nahřály, chleba k tomu a mňamka byla na světě. Tak to vydíte, co nezdravého nám chutnalo. A pak zase na kluziště, nastoupila údržba - odhrnout a vymést sníh z plochy zhruba 15x 25 metrů a dál kropit vodou z naší studně, kde byla pouze voda užitková. Měli jsme tenkrát pohybu až nad hlavu, v zimě bruslení a sáňkování, od jara do podzimu pin-ponk, stůl, který byl zhotoven po domácku z fošen, stál na místě ledové plochy, fotbal a vybíjená ta se hrála na blízkém hřišti a rybník na koupání byl uprostřed nedalekého lesa. Plavba po hladině rybníka na voru, skoky do vody, závody a potápění a pak zase podzim a příprava zahrady na naše kluziště. Taková stavba mantinelů, aby vydržely celou zimu, to nebylo jen tak. 

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, nic se nedá dělat, máme prodloužení. Tak buďte opatrní, ať se neocitnete na trestné lavici při nedodržení pravidel. Zapomněla jsem napsat, že i na našem kluzišti byl rozhodčí a daná pravidla jsme museli dodržovat, abychom nepřišli k úrazu.