Nevím jak pro vás, ale pro mě byly knižní čtvrtky dnem napětí a velkého očekávání. Koupím, nekoupím, vyjde na mě, šrotovalo mě hlavou, většinou jsem kýžený titul nakonec zakoupila. Ó jaká úleva, když mě jeden můj známý vzal do knihkupectví a představil mě tam své známé paní u pokladny. Pak už pro mě byly knižní čtvrtky balzámem na duši a spoustě mých přátel také, neboť jsem jim knihy půjčovala a občas srdcařům i zajistila.Ovšem přišla doba, kdy jsme simueli položit otázku kam s knihou, čím dál více jsme se obraceli na knihovnu. Čteme oba s manželem a tak není divu, že se z nás stali pravidelní návštěvníci knihoven. Občas si na knihu sice musíme vystát frontu v rezervačním systému knihovny, to když je o ní v knihovně velký zájem, ale výhodou je, že čekáte pěkně v teple domova až vám knihovna mailem oznámí, že má pro vás rezervovaný titul připraven. To je pak radost, snad větší než ty knižní čtvrtky. Tak tomu bylo i při čekání na první díl knihy od Vlastimila Vondrušky "Křišťálový klíč".
Jen tak trochu ve zkratce:v prvním díle této šestidílné ságy rodu sklářů Heřmanů se ocitnete na Falkovské huti v době třicetileté války až do revolučního roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. Děj se odehrává v severních Čechách. Tak jako všechny knihy od pana Vlastimila Vondrušky i tato se čte jak já říkám sama.
Čtení opět moc hezké, zaujme a nepustí.Čtu rychle za čtyři dny, kdy jsem byla po očkování covidu jsem opravdu klidový režim dodržovala a kniha byla příjemným společníkem. V mezičase, čekání na druhý díl jsem se začetla do knihy zcela jiného žánruod Ladislava Zibury.
Je to kniha od mladého cestovatele, který je svým způsobem odvážný, na mě až moc. Přesto jsem jeho knihu četla se zájmem, občas zděšená, ale mladík si vždy poradil. No není někdy až moc odvážný, kladla jsem si často tuto otázku.
Abych pravdu řekla, potvrdilo se ono známé, jak by naše babi řekla " odvážnému štěstí přeje."Každopádně i tato kniha stojí za přečtení. V knihovně mám rezervaci na třetí díl rodinné ságy Křišťálový klíč, jsem v pořadí třetí, doufám, že dlouho čekat nebudu a koncem května se ponořím do doby dávno minulé. Určitě mě bude ve volných chvílích dělat společnost jiná kniha, která mě zaujme a obohatí. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví.
Marti, moc hezky jsi to napsala. Knižní čtvrtky si pamatuji velice dobře díky naší češtinářce - profesorce na gymnáziu. Učila nás celé 4 roky a měla to zorganizováno tak, že vždy ve čtvrtek posílala dvojici žáků s vozíkem do knihkupectví (asi měla dohodu se známým knihkupcem). Tam pan knihkupec naložil pečlivě zabalený balík knih = knižní novinky. A čtvrteční hodina češtiny byla zčásti vyplněna prohlídkou knih, kdo chtěl, mohl se na vložený papír napsat do knihy a pan knihkupec nám knihy zajistil. Tím měl určitě kšeft, protože jsme pak směřovali do jeho knihkupectví a koupili i něco navíc. Knihoven jsem vystřídala několik, bylo to fajn. V poslední době kvůli očím nečtu, ale snad to zase bude možné. Přeji ti krásné chvíle nad knihami. ☺
OdpovědětVymazatHani,to bylo velice moudré od paní profesorky. Měla jsem také dvě kantorky, které měly pozitivní vztah ke knihám a to se odrazilo také u mě samotné. Vedena již od dětsví lásce ke knihám, jedna bylo knihovnice,tam jsem vypomáhala. Druhá mě občas pozvala k sobě domů, kde měla obrovskou knihovnu a tam jsem si mohla číst. ☺
VymazatNa knižní čtvrtky si velmi dobře pamatuji.Před knihkupectvím od rána fronta.Naštěstí jsme měly v té době chápajícího vedoucího,který řekl:holky,která chcete běžte do fronty.
OdpovědětVymazatPředstavila jsi zajímavé knížky,které neznám.Já jsem se po letech vrátila ke knize Údolí rozhodnutí od Marcii Davenportové,má to 800 stran.Je to rodinná sága a v mládí jsem tu knihu četla jedním dechem.
Měj hezký den
Jitko,děkuji za tip na knížku Údolí rozhodnutí. ☺
VymazatNa ty čtvrtky si pamatuji a kdysi jsem novinky přímo hltala a čekala co vyjde. Teď už moc knihy nekupuji, spíše je odnáším do veřejných knihovniček, aby ještě někomu posloužily. Občas si neco koupim, ale už ne každý týden jako tomu bývalo dřív . Krásný den přeji
OdpovědětVymazatDá se říct Jaruško, že jsem na tom stejně. Knihy kupuji pouze vyjmečně,naposledy od Niny Křehotové
Vymazat-Napsáno za jízdy. ☺
Zjistila jsem nejen, že mě příspěvek ke knize Psáno za jízdy záhadně zmizel a navíc jsem napsala špatný název knihy. Tak tedy - Nina Křehotová - Psáno za jízdy. ☺
VymazatMarti také pamatuji knižní čtvrtky a fronty před knihkupectvím. A to dobrodružství, jestli se na mě dostane. Knížky jsem si ale kupovala dříve i teď jen občas, protože od dětství chodím do knihovny. Četla ráda i moje babička, ale jen v zimě. V létě nebyl čas. Měli velké hospodářství, pole a sad. Do knihovny posílala dědu,protože špatně chodila. Vždycky si stěžovala, že jí půjčuje knížky, které už četla.Asi vzal, co bylo na kraji... Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Chyběl jim tam program, který upozorní, zda konkrétní čtenář již měl knihu vypůjčenou☺ Vím Lenko, tehdy nebyla éra PC♥
VymazatMarti, i já si na knižní čtvrtky vzpomínám. Občas, v touze po nějakém titulu, jsem odcházela dříve z práce, abych se kýžené knihy dočkala. Oblíbila jsem si knihkupectví na Pohořelci, hned vedle schodů do Památníku písemnictví. Dostávali stejný počet novinek, jako v bližším Břevnově, ale fronty tu byly o poznání kratší. Navíc nehrozilo, že budu viděna někým z práce, když už jsem "musela" odejít dříve. 😂
OdpovědětVymazatSouhlasím s tebou, že knihy Vlastimila Vondrušky se čtou samy.
Měj hezké dny. 🍀
Alenko, pro dobrou knihu jsme byly ochotny podstoupit vše ☺
VymazatKnižní čtvrtky si pamatuji, ale nikdy jsem nic nekoupila.
OdpovědětVymazatNyní je knih plno a k tomu možnost si je objednat až domů. ☺
VymazatPřipojuji se k těm, které se pamatují na čtvrtky a fronty na knihy.Ale naše rodina - moji rodiče - byli i velkými fandy Městské knihovny.A mně, žákyni - tehdy půjčovala zajímavé tituly paní učitelka češtiny, bezdětná, takže jsme nestrádala.
OdpovědětVymazatOd Zibury mám 4 knihy, dar od zetě a mohu potvrdit, to se čte jedna báseň. Jiřina z N.
Je krásné vést děti ke knihám. ☺
VymazatKnižní čtvrtky pamatuji, ale já jsem chodila do knihovny už jako malá holka, takže jsem moc nekupovala. Momentálně mám v knihovně zaregistrované čtyři knížky. Zdravím ☺☺☺
OdpovědětVymazatJsem také čekatelka na tři tituly, tak snad se dočkáme ☺
VymazatPamatuji :-) My jsme měli "předplatné" v edicích Poezie, Columbus, Máj, takže nám vybrané tituly pravidelně chodily tedy jsme nemuseli stát fronty.Takže když jsme se stěhovali z domu do nynějšího bydliště, naše knihovny čítaly přes tisíc knih, což jsme museli něco dát dětem, něco do antikvariátu a tak třetinu si vzít sebou.Bylo nám to líto, ale bohužel, nebylo to množství možné si vzít sebou. Dnes kupuji knihu tak jednou dvakrát do roka.:-)
OdpovědětVymazatJá to předplatné nikdy neměla,měla je sestra a pokud si vzpomínám, bylo potřeba objednat určitý počet titulů a ne vždy mě vše vyhovovalo. ☺
VymazatJá bych si pořád kupovala nějaké knihy, ale snažím se tomu zase tolik nepodléhat :-D Řekla jsem si, že další koupím, až bude doma knihovna. Chtěla jsem ji objednat online z Ikei, ale namíchnul mě poplatek 200 kč za osobní vyzvednutí... tak jsem vyhodnotila, že se s tím ještě počká :-D
OdpovědětVymazatJo, to se na knihy stály fronty už od brzkého rána. :)
OdpovědětVymazatJá nyní čtu knihu, přes kterou se nemohu nějak prokousat. Jde o detektivku, jejíž autor upřednostňuje popisy krajiny, charakteru jistého národa, dokáže popsat na několika stránkách hospodu, ve které právě sedí a člověka se kterým se chystá na rozhovor rozebere, co do oblečení, účesu, věku a povahy. Stále čekám, že se z toho něco vyklube. :-D