" HORSKÁ VESNICE ŘEKA "

Dobíhá mě nepřenesení některých  z dnešního pohledu pro mě důležitých článků z původního blogu, ale opakování a osvěžování pamětí není v seniorském věku až tak na škodu, spíše k úžitku. Ponořila jsem se opět do let dřívějších, kdy jsem s malou horskou vesnicí, jejíž podstatná část spadá do chráněné krajinné oblasti Beskydy seznamovala návštěvníky svého blogu.Řeka, kterou protéká stejnojmenná říčka je ukrytá v zalesněném údolí  hřbetů okolních Moravskoslezských Beskyd. Minimum stálých obyvatel, za to spousty chatařů, chalupářů a v neposlední řadě  turistů v každém ročním období spojené s výšlapy na vrchol Javorového, či Ropičky, v zimě pak s možností lyžování.

Osobně dávám přednost návštěvě Řeky ve všední dny a to do klidných zákoutí, které navštěvujeme už hodně let, dokonce mají naši příbuzní v Řece chatu, kde jsem z nejstarším vnukem prožila moc krásné dny, ale to už se ohlížím do let pro mě nezapomenutelných, pro vás, kterým chci Řeku přiblížit v jiné formě nepodstatných. Řeka, dříve Řeka - Smilovská se datuje rokem 1448 až v roce 1664 vydělením ze Smilovic a Gut vzniká samostatná vesnice Řeka sloučením horských pasek a hospodářství, vznik salaší.

Zkouším hledat fotografie pořízené v letech minulých v Řece, ale moc se nedaří.

Snad jedna z jarní návštěvy v roce 2013, foto ze starou roubenkou chráněnou památkáři nenajdu. Každopádně nic není ztraceno a určitě náš čtvrteční výlet do Řeky nebyl výletem posledním. Nicméně, vrátím se do historie - v roce 1930 byl v Řece postaven luxusní hotel Hoyer, v roce 1932byl k tomuto hotelu přistaven venkovní bazén. Hotel byl později přejmenován na hotel Řeka a po dlouholetém uzavření byl opět zrekonstruován a dán do provozu. Nynější doba však jeho provozu nepřeje, nebudu však pesimista a budu věřit v lepší časy.

 V době naší návštěvy kvetly na louce krokusy ...

Hodně chatařů seniorů pobývalo na svých víkendových  sídlech, ani se jim nedivím, že využili příjemné změny počasí.Horší to bylo s focením, nechtěla jsem rušit jejich soukromí.                                                       

S kafíčkem mě vyfotil manžel ...

Pak už byl čas vrátit se domů, ale pár fotek jsem ještě pořídila, krom chatařů, kteří byli v chatách rozmístěných ve stráních jsme se míjeli pouze s párem kolařů v našem věku. Ještě posledních pár záběrů  z poklidné přírody ...

Poslední zastavení a zamávání Řece v Řece ...

Dnes jsme zvolili výlet k Žermanické přehradě, sluníčku dlouho trvalo než zvítězilo nad stále se držící mlhou, ale o tom až příště. Všem vám přeji pohodové dny a veselou mysl, nezapomeňte však být obezřetní a tři "R" nepodceňujte.