" LETEM MÝM SVĚTEM "

Minulý týden nám jednu skromnou podvečerní siestu narušil telefonát od vnuka. Ptal se, co máme v plánu nadcházející sobotu a pozval nás na setkání na letiště do Frýdlantu nad Ostravicí. Tak je to tady, oznámila jsem manželovi, Dan přiletí do Frydlantu a máme se tam setkat. Po vzájemném ujištění, že ani jeden z nás nemá zájem o vyhlídkový let s vnukem jsme se začali na setkání těšit ☺

 

V dohodnutou dobu jsme byli na letišti a vyhlíželi společně s rodiči vnukovi přítelkyně Niki "naši"odvážnou mládež. Už letí naše děti, následovalo hladké přistání a komentovaná prohlídka letadla.

Odvážlivci a hlavně pohybově nadaní vlezli i do kokpitu, my nenadaní, leč váhou zdatní jsme zůstali raději na zemské hroudě.

Ač azuro, přesto větrno, nás však hřálo naše setkání ... v tom žluťáčku naše děti ...

Malá ochutnávka okolí letiště, v dálce je vidět Lysou horu ...

Odpoledne uteklo jako voda a bylo potřeba myslet na řádný odpočinek a zítřejší cestu zpět směr Praha. Naše myšlenky se ubírali k rozloučení a přáním bezpečného doletu.

Technika jde pro mě nepochopitelně vpřed a tak nám vnuk poslal záznam startu ...

Šťastné přistání a k nelibosti mé, to víte babička, jsem hned za dva dny dostala od vnuka zprávu, že opět vzlétne. Nyní však jako pasažér s profíky ...

Jsme stále ve spojení, v noci jsme si dokonce psali přes WhatsApp a Facebook, no stále říkám pro mě analfabeta přes techniku přímo zázrak ...

Neodpočatý, unavený, to je něco pro babi ...

Leč pozná kus světa a doufám, že se vrátí v pořádku zpět ...

To by tak bylo letecky vše. Doufám, že než se vnuk vrátí, dají mě srdíčko v Třinecké nemocnici do super rytmu a já se budu dál kochat z úspěchů a možná i obávat z malých karambolů všech svých pěti vnuků. Vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví.