" NĚCO O TOM, JAK JSME SE "EVAKUOVALI" A TROCHU MÁLO O SVÍCENÍ"

 

Původně jsem chtěla psát o nedávné evakuaci, jak nazvala nedávné přemístění našich spoluobyvatel do společenské klubovny z důvodů postřiku v bytech proti mravencům jedna z obyvatelek našeho domu. Hodinu a půl jsme si tam povídali, abychom v teple přečkali dobu, kdy nebylo dobré zdržovat se v bytech. Pro mnohé zpestření jinak nudného dne, pro jiné mírné zděšení. Zřejmě vlivem situace v okolí toto předem neohlášené přemístění, chápalo pár seniorů jako evakuaci.                                                         Hned jsme vyděšené obyvatele uklidnili a vysvětlili proč se toto děje. Ten den nám také na celé dopoledne uzavřeli pracovníci firmy, která provádí údržbu domu přívod vody, což dopomohlo ke zmatku mnohých, kteří vyvěšené upozornění den předem na vstupních dveří nečetli. Kdo měl doma vodu v kbelících a hrncích hlásil, že může nějaký ten hrnec, či kbelík poskytnout. Tak nakonec vše dobře dopadlo, pomohli jsme si navzájem a nyní se chodíme upozorňovat, že opět je psáno, kdy bude přívod vody opět uzavřen.

Nadpis pozměněn, mohu pokračovat o svícení a Adventím věnci na stůl. U nás je před tímto obdobím "keců" až hrůza, manžel totiž vše vánoční a velikonoční zdobení ukládá do sklepa. No a kdo si domyslel, že cesta je trnitá, tak bingo☺, zase se musím prohrabat naříká, budeš chtít vůbec zdobit☻☻☻, v tu dobu já mlčím, neboť mě naše babi vtloukala do hlavy a později i tchýně, že v určitých situacích je "mlčeti zlato" ☺☺ ☺. Za den, či dva se situace mění, manžel začne, že půjde pro ty "haha" věci do sklepa a zda už budu teda zdobit, když už vdycky dávno zdobím, že mě pomůže. Má totiž rád to svícení a na dveřích věnec, ale všeobecně by se bez toho  klidně obešel ☻ ☺, zrovna tak bez cukroví. Pak přináší domů mouku, cukr a tuk na to "pečení" co by se obešel a hned dodává - jen to linecké a kokosové tyčinky. To linecké prosím polít čokoládou a nahoru mandličku. Jinak nic nepeč, stejně to nikdo nejí a já to nemusím.

Přinesl i moji oblíbenou baňku se sněhuláky, tak jsem zadělala těsto a už v sobotu 3. 12. se u nás peklo, manžel pomáhal ☺

Linecké jemné dle receptu z Kuchařky naší vesnice, dávala jsem si majzla, abych těsto rychle zpracovala a nedošlo k přetažení těsta, což se mě jednou dokonale povedlo dlouhým zpracováváním. To se pak s těstem špatně pracovalo, lepilo se, roztékalo až hrůza. Kokosové dle receptu od mé sestry, ale to jen z poloviční dávky 30dkg hladké mouky, špetka soli, tu tam sestra nedává. Namísto ceresu - héra 12 dkg, kokos jemně mletý, 10 dkg cukru moučka, dva žloutky, dala jsem tři. Navrch panáka rumu jak do těsta , tak do čaje, který jsme si s chutí dali.

 Přidávala jsem i héru, tak aby se mě sypká směs začala spojovat. Zpočátku jako drobenka, později se vše spojilo do výborné konzistence a pak šup do sáčku a do lednice.

Věnec na stůl dělávám už několi let na tácek se zrcadlovým dnem. Tácek je letitý, dárek od manželovi tety, čili památeční.Zítra už budeme zapalovat třetí svíčku.

Až letos jsem si detailně všimla zdobení tácku nebo podnosu? Který výraz se používá u vás doma?

Svíčky dávám do formiček na linecké košíčky plněné krémem, ta dobrota, když si na ně vzpomenu a té práce před štědrým dnem s plněním košíčků, zhotovením salátu a rybí polévky. Jeden rok dokonce pečení koláčů a cukroví pro rodiny našich už samostatně bydlících dětí. Vše jsem stíhala a ještě práci, no nevím, zda mě nepomáhali skřítkové ☺☺☺ Košíčky už dávno nepeču, dám si jeden tak 3x do roka na kafíčku s kamarádkou, ale jsou tvrdé, na jazyku se nerozplynou jak ty moje, mňam. Ještě jeden detail tácu už mu táhne dobře přes padesátku.

Svítíme i u snídaně, večeři a občas při pozdním obědě, to ať si užijeme toho svícnu, který jsem si dlouhá léta přála až mě jej před léty dcera strčila v obchodě do nákupního vozíku se slovy, mami, ty jsi děsná. Líbí se ti, koupím a já byla šťastná i zklamaná, že už se nebude opakovat to mé přesvědčení, že jsem odolala a neutácela, ale fakt, příští rok si jej už opravdicky koupím ☺.

Nezbytné dávkovače léků, při snídani, zrovna tak u obědu a večeře. Vzájemná otázka a každodenní kontrola, zda se na léky nezapomělo. Mám ověřené, že se občas u nás zapomene, ale já to nejsem. ☺ Jak to máte vy, nebo jste jedni z mála co vůbec léky nemusí?

Užila jsem si pohledem svícení a zdobení při krátkém čekání na odpočívadle v obchodním domě.

Vracela jsem se z kosmetiky a využila chvilku času do odjezdu MHD a zašla si na malý nákup do drogerie. Předtím jsem v obuvi jsem koupila kovovou velkou lžíci na boty za velkou cenu až mě málem omylo. Tou drogérií jsem prošla s tou lžící trčící z batůžku, zaplatila nákup a s vozíkem zajela k odpočívadlu. Všimla jsem si trojice dvě mladinké dívky a jeden muž, ten se holedbal, že ty boty jsou za pěknej balík peněz. Děvčata se smála a pak jsem slyšela, že ještě pořádná lžíce na boty by se hodila, jo zřejmě ta moje trčící z batůžku. To už jsem vezla vozík vrátit do drogerie, batůžek na zádech, zamířila jsem ven z obchoďáku, děvčata mě předešla a čekala venku, mladík se táhl za mnou. Osvítilo mě a požádala jsem zrovna procházející paní o pomoc, vytáhla lžíci z batůžku a já si jí dala do kabelky, kterou nosím stylem jak můj muž říká "ala pošťačka". Velká legrace, děvčata se smála a zlodějíček jen utrousil, no bóže! Oddechla jsem si v autobuse a vzpomněla si na naši babi, která by řekla jediné - jak stará, tak hloupá a měla pravdu, zlodějíčky se to jen kolem nás hemží.

Kdo z vás dočetl až do konce, má můj obdiv, neboť to mělo být krátké letem mým světem, přece jen o evakuaci, pak jen o svícení a nakonec☺. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.

"NA HRANĚ"

 

Fotografie, které jsem si stáhla z mobilu možná mnohým na první pohled budou evokovat předvánoční atmosféru. Není tak tomu ani náhodou, byly pořízené 15. listopadu kolem 21.00 hodin. Nejmenovaný obchodní řetězec se rozhodl pro výměnu, či opravu vzduchtechniky (nezjišťovala jsem podrobnosti, už tak jsme byli v šoku). Tuto

akci protáhli až do rána druhého dne, pracovalo se na střeše, ukončeno v 4,30 hodin. Proč je v titulku psáno "NA HRANĚ"? Hned odpovím, tato akce nebyla nijak zabezpečena, žádné bezpečnostní pásky kolem, chodci procházeli pod kývajícím břemenem, který jeřáb přenášel na střechu řetězce, žádné upozornění před vjezdem na parkoviště před domem,- zákaz parkování od - do, nebyl tam nikdo, kdo by celou tuto akci po stránce bezpečí korigoval. Pouze dělníci na střeše, jeřábník a řidič kamionu.

Po prvotním šoku, kdy mě k oknu přilákalo nezvyklé blikající světlo v úrovní pátého patra na balkon, následoval šok další. Nejen naše auto zaparkované v podvečerních hodinách, jaká radost, že je na parkovišti volno a my můžeme zaparkovat u domu se změnila v hrůzu, zrovna se náklad rozhoupal na jeřábu rotujícím nad auty a následně nad chodcem. Co to má znamenat, to už manžel běžel na parkoviště, mezitím se začal jeřáb točit směr naše auto a auta sousedící. Nakonec jeřábník "konečně" šel obhlídnout situaci, zda vytočí vedle našeho auta jeřáb, či musí popojed dál - mezera mezi autem a jeřábem byla 20 cm !

To už přijeli na zavolání "pomáhat a chránit" a divili se nevěřícně co to je za akci. Trocha překvapení, dohadů a poodjetí jeřábu do "dostatečné vzdálenosti" a dokončení akce výkládky.
Následoval odjezd kamiónu a později s asistencí "pomáhat a chránit" i jeřáb, který už nenásledoval kamion v levo, ale krtší cestou v pravo. Kolik aut lemujících tyto trasy jak by řekla naše babi "šmirnul" nevím. Pomáhat a chránit vysvětlení dodnes nepodala co to bylo za podivnou akci, nikdo si na poškození auta nesledoval, na nikoho při procházení pod přesunem břemena nic nespadlo. Oběť žádná, naštěstí, dělníci pracující na střeše za nepříznivého počasí vše zmákli včas, konec dobrý vše dobré- řetězec otevřel včas, můžete vstoupit na slevy, byť předražené až na hranu, nebo to vše je už na hraně? Jen tak pod čarou, proč jsem vyšilovala? Na starém bytě nám dělali zateplení a takový malý jeřábek dělník nezvládl, sjel z mírného kopečku a zadržel jej protější dům, okno bytu minul, pouze díra mezi okny, nebo pod oknem a vyděšená tvář za sklem . To zábradlí je náš balkon ☻.

Dost dlouho jsem se přemlouvala zda dnešní článek dát, či nedat, ale nakonec proč ne, dějí se i horší věci, toto dobře dopadlo. Mějte jak jinak pohodové dny prožité ve zdraví.

" MALÉ I VELKÉ RADOSTI"

 

Po dlouhé době starostí došlo u mě i na malé radosti. Starost jsem měla a to nemalou s ukončením s více jak dvanáctiletém vedením našeho klubu seniorů a to ze zdravotních důvodů. Už delší dobu jsem věděla, že nejsem ten "tahoun", který povzbudí své klubové kolegy jak v aktivitách v klubu, či pořádaných městem. Dlouho jsem avizovala své odstoupení, snažila se povzbuzením získat "někoho" z členů. Marná sláva, marné snažení, vždy vše vyznělo "prý" jak mé strašení. Až přišel den "D" a postavila jsem milé kolegy před hotovou věc, buď budete mít nového předsedu, nebo se klub zruší. Nebudu zde vypisovat co následovalo, než vzalo osazenstvo mé SOS volání vážně ☺! Sláva první radost byla na světě.

Od 1. 12. 2022 máme novou předsedkyni a já budu k dispozici se svoji zástupkyní jako přítel na telefonu pokud bude potřeba, věřím, že ne!  Malé velké radosti hned převáží ty občas se valící starosti běžného života jak už v rodině, či v našem okolí. Mimochodem, stále kvetoucí muškát na fotografii v úvodu mě dělal radost na balkoně až do 17 listopadu, kdy byl přenesen na parapet na chodbu.Druhá radost a to "velká" proběhla včera, konečně jsme se s kamarádkou sešly od prázdnin na první kafíčko. Probraly jsme mnohé, ale jak známo ne vše, stihly jsme ještě nakouknout do pár obchůdků. Marně obhlížím už druhým rokem tamní obchůdky s účelem koupě delší bundy, no bundy, něčeho co by nebylo ani bunda, ani kabát, co by mě padlo do oka. A najednou, prásk bum, už míříme na zastávku MHD a jeden vzájemný pohled do očí, pokrčení ramen stačilo dát souhlas a byl tam!

"ŠIK KABÁTEK" jak jsem dnes uvedla blogu "Moravská Ruža"v její kavárně. Kdo by se divil, že zde dávám ódu na "ŠIK KABÁTEK", tak jen pro vysvětlení, byla jsem požádána a ráda splním a o radost se podělím.

Lehký, šik, údajně nepromokne, neprofoukne, cena 1,990 Kč, no nekupte to na cestu do klubu, když tam budu docházet už jen za zábavou na kus řeči s kafíčkem. Bože jak já se těším, už nebudu muset přemýšlet o programu, už nebudu muset chodit na schůzky předsedů s Magistrátem a vstřebávat ty změny, které v rámci úspor musí být. Jak sdělit svým klubovým kolegům, že nedostaneme autobus na pro nás vyhovující krátký výlet do podhúří Beskyd, kde nám tělesně postiženým bylo dobře, nebo do okolí za poznáním historie i současnosti. Proč dostaneme obludu, do které se nám špatně nastupuje a vystupuje s tím, že bude nejlepší vyčerpat najednou 200 - 250 km, proč na nás nemají už ohled a neumožní nám výlet na který máme dispozice. Řešení jsem našla, spojila jsem naše km s druhým klubem, už se nezúčastnila tak jako mnoho našich členů z jediného důvodu, bylo to na nás moc. Sice účastníci zájezdu lamentovali jednak nad délkou jízdy do cíle, nepohodlím při nástupu a výstupu, vyčerpanost, ale vrchnost byla spokojená. Splněno, odškrtnuto, další akce  v pořadí, vše pro seniory, jede se dál. ☺

Tak jedu dál i já, mám možnost výletů se svým mužem a rodinou. Dělám si a budu dělat "MALÉ I VELKÉ RADOSTI", vždyť stačí povznést se nad malými starostmi a být rád, že nejsou větší. Všem, kteří jste dočetli až sem děkuji za trpělivost a kdo ne, nevadí, ne všechny zajímá malá i velká radost, či starost, vím máte toho sami dost.

PODZIMNÍ FOTO VÝZVA/4

Ani ve snu by mě nenapadlo, že během pár dní pořídím tolik fotografií s podzimní tématikou. V neděli 30. 10. nás vylákalo krásné počasí ven a to rovnou za školu, nebo spíš před školu, kam manžel docházel coby dítě školou povinné na první stupeň. Škola dostala nyní nový kabát a vypadá moc hezky, je tam MŠ a klubovna místních myslivců a možná se tam schází i místní Český svaz žen.

My jsme však přijeli do blízkého parku, kde je relaxační zóna pro děti i dospělé. Manžel za účelem protažení těla, já víceméně tomu moc nedám,držela jsem se rady naší babi, která v případě různých aktivit říkávala: "děvče s mírou, ať se nedokalíčíš", myšleno nezraníš.

Tak jsem raději fotila a manžel cvičil, zaujaly mě traviny svým vybarvením.

Pak ještě pozvánka místního Českého svazu žen na dnešní lampiónový průvod, škoda, že jsem po včerejším očkování a mám se zdržovat doma.
V pondělí 31. 10. sluníčko nás opět vylákalo ven, zajeli jsme do blízkého Šenova objednat si kapra na vánoce, ryby tam prodávají celoročně.  

Do Šenova to máme co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky. V pozadí zahrádek nad rybníkem je vidět kousek jednoho ze sídlišť našeho města Havířova.

Pěkné počasí nás vylákalo až do naší oblíbené Komorní Lhotky, kde jsme se prošli v rámci možností údolím a pak poseděli na lavičce.

Byl opravdu krásný a teplý podzimní den.

Doufám, že neporuším pravidla výzvy, když vložím krátké video.

Doufám, že i vy si vychutnáte nejen barvy podzimu, ale i šplouchání říčky Stonávky.

Všem děkuji za nahlédnutí a přeji pohodové dny prožité ve zdraví.

PODZIMNÍ FOTO VÝZVA /3

 

Dnes se budou přetáčet hodinové ručičky o hodinu zpět, prodlouží se nám o jednu hodinu dnešní noc, kdyby záleželo na mě, hlasovala bych pro zrušení střídání času. Jak to máte vy? ☺ Každopádně jsem nechtěla polemizovat, zda je střídání času plus, či mínus, ale pozvat vás a podělit se v podzimní výzvě o pohled z našeho okna. Jak už úvodní fotografie napovídá náš výhled směřuje z jedné strany k rodinné zástavbě a z druhé přes sídliště na polské Beskydy. Chybička se vloudila, fotografii jsem v mobilu s tímto širším záběrem jedním špatným klikem vymazala, no stává se, určitě vše napravím. Na každý pád šedivé protější sídliště a před nim zeleň, té máme v našem městě hojnost, nyní již v té nejbarevnější paletě podzimu.Také zde mezi panelovými domy se občas najde starší zástavba rodiného domu ukryta mezi zelení a paneláky.Foceno mobilem 23. 10. 2022

V bývalém bydlišti jsme měli výhled do dvorku jak z jedné, tak z druhé strany, ale les a lesopark , tak jak nyní kousek za domem.

Dnes máme blízko vše, knihovnu, školu, obchody, poštu, zastávku MHD, les a hlavně nemusím zdolávat třetí patro bez výtahu. To jen tak na okraj, v okrajové části našeho města, kde si mnozí myslí, že by tam bydlet nemohli ani za nic. My jsme se za těmito výhodami z našeho bytu uprostřed města velmi rádi přestěhovali svého rozhodnutí nelitujeme !!! ☺Pohled z okna na Beskydy dodám později a nyní vás pozvu do bytu. Je libo kousek podzimního kynutého koláče s jablíčky pod nimi perník a navrch skořice, čaj, nebo kávu? ☺

Určitě by jste si všimli mé krásné podzimní vázy, kterou koupily kolegyně, při mém odchodu do invalidního důchodu.

Koule z proutí v misce ještě nahradí mini dýně, četla jsem však o jejich doporučeném ošetření na blogu u Janinky, tak se musím zeptat v květince, zda už mají takto dýně ošetřené. Ještě jednou z blízka podzimní dekor vázy.

A to je vše z dnešní podzimní výzvy /3, budu se těšit na novinky na vašem blogu. Přeji všem pohodovou neděli a následující týden.

PODZIMNÍ FOTOVÝZVA /2

V minulé podzimní Foto výzvě jsem se zmínila o našem výletu do podhorské vesničky Komorní Lhotka. Kdysi dávno to byla hojně navštěvovaná oblast střední vrstvy z důvodu čistého horského vzduchu. Byly to takové malé lázně, v dnešní době návštěvnost turistů rovněž stoupá, usuzuji tak podle plných parkovišt. Ani se tomu nedivím, jedním z mnohých taháků je výstup na horu Prašivou, Kotař, Ropičku a Godulu. Po výstupu na tyto hory se dá jít po vrcholech do dalších oblastí Beskyd a za zmínku stojí i mnohé jiné lákající cíle v okolí. My sami jsme prošli mnoho kilometru v této oblasti, dosti často zde pobývali na podnikovém rekreačním středisku s dětmi a za manželo dětství si postavili rodiče v Komorní Lhotce chatu,nyní se na uzemí Komorní Lhotky nostalgicky vracíme. Na rozdíl od předešlých let pobýváme už jen v údolí, ale i za tyto pobyty jsme vděčni.

Fotografie jsou pořízené17. 10. mobilem, v dálce jsou patrné vrcholky polských Beskyd. Seděli jsme na jedné z našich vyhlídek a kochali se pohledem do okolí.

Pak jsme se přesunuli k bývalému podnikovému rekreačnímu středisku, kde jsme se potkali se Zrzečkou.

Kolem střediska je spousta chat a chalup.

Popíjeli jsme kafíčko a kochali se ...

Barvy podzimu jsou jedinečné ...

Všem vám přeji pohodové dny

PODZIMNÍ FOTO - VÝZVA / 1

 O tom, že podzim je zde nás přesvědčuje čím dál více už jen pohled z okna na blízký les, či stromy v okolí. Pokud nám počasí dovolí zajedeme si do přírody. Zrovna 6. října to bylo k Žermanické přehradě.

Byl moc krásný den a pokud se chcete pokochat, ráda se s vámi podělím o fotografie podzimní přírody. Velké poděkování však patří Jarušce a její výzvě na níže uvedeném blogu - " PODZIMNÍ FOTO - VÝZVA" - není to soutěž, pouze výzva, podělit se o fotografie z přírody a pokud je to jen trochu možné, vydat se do přírody. Kdo nemůže ven, může fotit z okna ☺ U Jarušky na blogu najdete spoustu zajímavých a krásných fotografií, věřte mě, stojí za to, nahlédnout.              https://duchjara1.blogspot.com/2022/10/podzimni-foto-vyzva-odkazy.html 

Byl krásný den, také obloha lákala k focení, bohužel jen mobilem.

Paleta podzimních barev v okolí však zvítězila.

O pár dní později 16. 10. kousek za městem, sluníčko tehdy zápasilo s mraky...

Naše procházky jsou ze zdravotních důvodů krátké a proto hledáme místa, kde se kocháme pohledemdo dálky.

Poslední výlet byl do blízké Komorní Lhotky - 17. 10. Tam toho kochání bylo více, hory, les, ale to až příště. Mám tu něco jiného z tohoto výletu, zastavili jsme se na kafíčko a přišla za námi jedna kočka loudilka. Neměla jsem u sebe žádnou kočičí laskominu, ale příště se určitě polepším. Už za ty nádherné její pozice ...

loudící Zrzečka, následuje opovrhující pohled ...

ten si za rámeček nedáš babo, určitě si to Zrzečka myslela a dál, bez komentáře ☺

Mějte všichni pohodové podzimní dny prožité v přiměřeném zdraví☺