Pak až na chatě, dům od naproti, který mě připomíná domy v Alpách, jen ty naše Beskydy za ním nelze vidět. Obloha byla krásně azúrová a naše povídání u kafíčka nemělo chybu.
Mimo jiné přišla řeč na knihy, což je má vášeň a tak jsem ze sebe sypala, co vše jsem si od našeho posledního setkání četla. Ságu Panský dům jsem přečetla jedním dechem, myslela jsem si, že to bude čtení na celé prázdniny.
Jojo Moyesová dovede vtáhnout čtenáře do děje knihy , který nám přiblíží něco z historie a to rovnou drama z dob americké hospodářské krize, vycházející ze skutečných událostí. Za pomocí příběhu se přesuneme do zapadlého koutu Kentucky do oblasti Appalačských hor, kde se tři dobrovolnice zapojí do projektu Koňské knihovny. Jednou z nich je Alice, která v domění "svobody" unikne z Anglie a vdá se za američana Benneta. Její touha žít svobodně ovšem narazí na mnohé předsudky tamních obyvatel jednak na přistěhovalce, kterým je navíc žena a tím pádem pro mužské osazenstvo méněcenná.Vzdělanost byla v té době pouze pro muže a to se tam velmi zohledňovalo vúči ženám. Měli i svůj názor na barvu pleti, ne u Alice ale u další vzdělané černošské dobrovolnice pomáhající z projektem Koňské knihovny. Další kniha, která mě čekala v knihovně byla trochu podobná té předcházející, opět se jednalo o vzdělávání žen, trochu v jiné podobě. Při čtení knihy se přeneseme do roku 1845 - Londýn a smrtící pandemie. Mnoho lidí umírá, Horace Croft - chirurg, nedovede však pomoci všem. Je až neuvěřitelné, že sám pandemii nepodlehl. Při své pochůzce po nemocných narazí u Beadyových na přeživší Eleonoru, jejíž rodiče zemřeli. Rozhodne se vzít nemocnou Eleonoru k sobě domů, kde má soukromou kliniku.Tím však není nadšená jeho hospodyně, která si později Eleonoru velmi oblíbí. Po rozhodnutí chirurga Horace, kterému Eleonora na jeho klinice začne pomáhat z počátku v zákrytu svým nadáním zakreslit vše o lidském těle o každém svalu pro jeho lékařské knihy, později jako zdatná pomocnice při operacích. To vše v tajnosti, neboť společnost by ji jako ženu lékařku nepřijala. Nesmíme zapomenout, že se píše rok 1845 ...
Víkend byl nádherný a fotografie ač z auta se ti moc povedly.
OdpovědětVymazatTeď přijde doba pro četbu,dlouhé večery,aspoň já čtu hlavně večer.
Včera mi přišla knížka o které jsem četla v jednom časopise a zaujala mě.Je to román z poválečných Beskyd.Trochu jsme Beskydy prochodili o jedné dovolené a mám k nim zvláštní vztah.Těším se,že dnes večer knihu otevřu a začtu se.Snad se už taky se svojo četbou na blogu pochlubím.Jenže pořád se mi hromadí fotografie z výletů.Marti,hezké podzimní dny
Marti, já nyní čtu po večerech tlustou knížku o Toskánsku a moc si to užívám. To je samé červené víno, kávička, zelenina a dobrůtky všeho druhu a inspirace i na vaření, hned bych se tam také vydala i bosa přes rozbité sklo. To je jako když čtu o Provenci, ovšem letos už z toho nic nestihnu...Jiřina z N.
OdpovědětVymazatKrásné podzimní fotky. S příchodem chladných dni je ideální čas na čtení, a tak moc děkuji za zajímavé tipy. Přečetla bych si všechno. 🙂 Přemýšlela jsem, že bychom mohly koupit Odvahu. Jako hvězdy v temné noci mám doma - ještě jsem ji ale nečetla.
OdpovědětVymazatPřed pár dny jsem dočetla Poslední lži a teď se zatím seznamuju s Za zamčenými dveřmi.
Moc vás zdravím a přeji hezký den. ❤
Panský dům mám taky přečtený. Ty ostatní jsem nečetla, tak jsem si je napsala na seznam do knihovny.
OdpovědětVymazatHezké dny !
Hanka
Máš můj velký obdiv, že máš čas na čtení. Já snad budu mít, až skončí práce na zahradě. Ale to pak stejně přijdou na řadu ruční práce. Ono se to nezdá, ale Vánoce tu budou coby dup a všichní budou chtít nějaké malé dárečky.
OdpovědětVymazatMoc krásné fotografie z cesty na chatu a nabídka knih na sychravé časy také stojí za to. Já teď moc nechodím ani na počítač a ni moc nečtu. Snad to bude lepší až budu mít po operaci šedého zákalu. Zatím jsem v pořadníku a čekám a asi ještě dlouho čekat budu. Mají toho hodně. Měj se moc hezky.
OdpovědětVymazat