"POVEDENÝ DEN"

 

Včera se mě dařilo hned od rána. Po probuzení po sedmé hodině svítilo sluníčko, po starému sice po  osmé, ale i tak jsem vstala včas. Měla jsem namířeno na desátou do pedikúru a tím brzkým vstáváním jsem stihla připravit k obědu salát z červené řepy a taky oloupat brambory☺. Zdržovat jsem se ve městě nechtěla, bylo sice slunečno, ale vzduch voněl tak nějak dešťovo - sněhovo, na horách byl vidět poprašek. Všechno klaplo, nožky v poho, to se mě to šlapalo směr kožená galanterie - u Ťamťana, měla jsem v úmyslu kouknout na kabelku, spíš kabelu - černou, ALE musela by mě oslovit hned na první dobrou. 

K oslovení nedošlo, neušla jsem ani deset metrů a  koukám na dámu, která míří ke mě s otevřenou náručí a úsměvem na rtech. No jo, už jsem dámu poznala, byla to manželova sestřenice Dana. Potkáváme se sice zřídka, ale rády. Srdečné objetí, návrch na rychlé kafíčko. To bylo před 11h😊, bylo "rychlé a pro nás stejně krátké", domů jsem dorazila v pohodě až po 14 hodině. To už  mě cestou domů fučelo, pršelo a nic bych nezalhala, že i poletoval s tím deštěm sníh.🙊Volala jsem domů SOS, postavit brambory ať není náš oběd nakonec večeří. Samozřejmě, že jsme si s Danou nestačily vše říct. U druhé kávy doma jsem pak manželovi referovala co je nového u Dany. Málem mě kleplo, kde se vzala, tu se vzala, plošina se k nám na balkon soukala. Chvíli dolů, pak nahoru, pootočit a zas dolů. 

To už jsem stála na balkóně a podávala hlášení, hasiči, snad nehoří, no první moment děs, ale klid. Chodba, nic nebylo cítit, takže nehoří, ale tašku s doklady, mít po ruce ani tak není marný. Zjišťuji dál a volám na manžela, postav ještě na dvě kávy, kluci k nám jedou na kafe. Pánové, co se děje jedete k nám na kafíčko, ne nad vás a pak už trochu ruchu a šramotu, plošina dolů, Pánové zůstali nad námi, kde zůstal bydlet syn původní majitelky. O maminku, velmi příjemnou paní se staral dost dlouhou dobu. Nejdříve dojížděl s chaty, později, když paní vyžadovala denní péči zde zůstal. Často byl ve veselé náladě, ovšem stále vlk samotář, družil se jen s podobnými dvěma veselými pány v domě. Údajně jej už týden neviděli a tak proto ty plošiny. Nakonec jej odvezla sanitka, poslední dobou byl kost a kůže, ale stále žíznivý, nic moc, s nikým nekomunikoval. Tak snad bude opět OK, údajně má dceru, ta za babičkou jezdila, ale pak přestala. Pán je podivín, jednou mě zval ať se jdu podívat jak bydlí, bylo to velmi nepříjemné. Z výtahu jsem vystoupila s tím, že jdu pro manžela a přijdeme. Než došel do svého bytu, určitě už ani o tom pozvání nevěděl. Všem se nám ulevilo, není mrtví, nehořelo a navíc ta plošina k nám vyjede, kdyby něco. Na sociálním o něm vědí, tak prý máme být v klidu. No jak říkala naše babi, ani rodinu, ani sousedy si člověk nevybírá, hlavně klídek.😒ne všichni chtějí být denodenně veselý. Nakonec uvidíme jak to extempóre chlapec pojme, možná se poučí. Mezi námi musí mít už velké zdravotní potíže z té stálé veselosti😱

Ještě k té naší Daně, manželové sestřenici, k mé radosti budeme mít pokračování v kafé dýchánku. Snad si vše dopovíme, jedeme totiž společně na hroby našich předků, ale nebude to babinec, nevadí, hlavně, že se uvidíme a povzpomínáme. Co vy dopovíte si vše u jednoho kafíčka, já teda néééé🙊😂 Než půjdeme na ty hřbitovy posvítit, mám v plánu uvařit zahřívací polévku z červené řepy, brambor a klobásy. Je pikantní a moc dobrá, s kouskem pečiva může klidně zastoupit i hlavní jídlo. Jo a taky Martinské rohlíčky, ty už jsem dlouho neupekla. To, ale až příště.

Přeji všem pohodové dny prožité ve zdraví. Nějak nestíhám odpovídat na komentáře a poděkovat za vaši návštěvu.