" MŮJ RELAX "

 Tak to u nás vůbec nefunguje☺. 

Váhu máme stále na stejném místě, snažíme se ji nepřehlížet, ale kamarádi z nás nikdy nebudou. Spíš se respektujeme. Už ta rubrika -" VAŘENÍ A PEČENÍ, NENÍ ŽÁDNÉ TRÁPENÍ" napoví, že mám k vaření a pečení kladný vztah a opravdu u něj relaxuji. Jak často říkám, vyvařím a vypeču klidně i chmůry, pokud to je občas potřeba. Dnes jsem pekla plněnou roládu z mletého vepřového masa v dobrém rozmaru, žádné chmůry se nekonaly. Hned z rána nás navštívila naše mladší dcera s vnukovou psí kamarádkou Aby a nejen Aby , ale i dcera nás vždy jak říkáme nakopnou .

Roláda je plněná Baby špenátem, žampióny, cibulí , červenou paprikou. Kdo chce může přidat sýr i vařená vajíčka. Záleží na fantazii, u nás pak na přání a respektu strávníka. Manžel vajíčka ne, takže bez vařených vajec. Mleté maso o váze 80dkg jsem prozatím měla v ledničce, lepší je nejdříve připravit nádivku: Jednu krabičku Baby špenátu propláchnout na cedníku a nechat okapat, mezitím oloupat a pokrájet cibuli,  prolisovat česnek, oloupat a nakrájet na plátky 4 větší žampiony a pokud máte po ruce červenou papriku, doporučuji nakrájet na nudličky. Já zvolila menší obdélníčky a není to pak dost v nádivce výrazné. Na pánvičce na kousku másla zpěnit cibuli, přidat Baby špenát, česnek - sůl (já místo soli použila houbové koření a trochu vegety), takto orestované jsem vsypala do mísy a obdobně pokračovala s žampióny. Všechny suroviny do nádivky promíchat v míse a necháme stranou vychladit.

Jdeme na mleté maso, které v míse doplníme prolisovaným česnekem, 1 postrouhanou větší cibulí a jednou větší syrovou bramborou. Přidáme dvě vajíčka, pepř, 2 - 3 hrsti strouhanky na zahuštění. Opět namísto soli jsem přidala vegetu (manžel ji koupil "prý" bez éček, doufám, že to nebude jak ten "BIO ČESNEK" co stahuje Bertík, neboť prý obsahuje pesticidy. No☻ naskýtá se otázka, aspoň mě, jak může být "BIO ČESNEK " plný pesticidů). Co se divím, že jo☺☻ Tak zpět k mletému masu, to řádně promícháme a utvoříme placku na pečící papír, troubu předehřejem na 210° C. Na placku na její okraj umístíme nádivku, ne až do konce. Raději patka bez náplně, pomocí pečícího papíru rolujeme, pak opatrně zabalíme do alobalu a pečeme v troubě na hlubším plechu podlité vodou. Řeknu vám, byla to obr roláda a v ten moment mě mrzelo, že jsem poslala manžela na walking hole. Tvářil se nad mým nápadem upéct roládu plněnou špenátem dost skepticky a měl plno připomínek, že ..... Nakonec jsem si poradila a roláda byla v troubě, hlídala jsem dostatek vody pod roládou a nechala ji holku ať si za tu hodinu v té troubě poradí a mě nezradí. Mezitím jsem si připravila konečné pomazání, které jsem holce roládě dopřála po hodině pečení. Do misky jsem dala 1/2 lžíce hořčice, půl lžíce ostrého kečupu, přidala pár kapek sojovky, pár kapek Crema  Balsamica a vše završila půlkou lžíce medovo - citrónovo - zázvorové šťávy. Během pečení rolády jsem připravovala naší medicínu, kterou v období chřipek a různých hrozících virů po ránu vždy užíváme 1 polévkovou lžíci.

Zpět však k naší roládě, po hodině pečení jsem alobal a pečící papír nařízla a roládu řádně potřela připravenou směsí a ještě půl hodinky pekla  na 210°C. To už přišel manžel domů a koukal do trouby jak na televize a přitom nasával linoucí se vůni bytem. Brambory se už vařily a salát ze syrové červené řepy postrouhané s jablíčkem, dochucený špetkou soli, pepřem, zakápnutý citrónem

jsem nakládala do misek. 

Dobrota náramná, pochvala veliká, tak co si více přát☺Všem vám přeji pohodový nadcházející týden prožitý ve zdraví

 

"DOKUD SLUNCE SVÍTÍ"

 Dnešní má ranní cesta vedla do města. Bylo chladné, svěží, ale slunečné ráno, jela jsem sama a tak hned v naší předzahrádce jsem fotila.

Nevím jak vy, ale já to tak mám, více fotím, když jedu sama. Na nikoho nejsem vázaná, zastavím se kde chci a pokud možno všude s předstihem. Pak mohu tu krásu kolem fotit. Horší je to jak nestíhám autobus, ale většina řidičů MHD počká a já v klidu "doběhnu"☺

Dnes jsem vyfotila i schody v učňovském středisku kam jsem měla namířeno do kadeřnictví.

 Mají to tam učni v tom jejich středisku moc hezké a takové rodinné.Už při vstupních dveří se ohlasíte zazvoněním a do mikrofonu řeknete účel návštěvy, teprve pak jste vyzvání ke vstupu. Při tom dnešním stoupání po schodech mě napadlo zabroukat si písničku... takový schody do nebe ..... Bohužel od Pavla Vítka jsem na youtube neobjevila jak se mě to podařila na mém"buku"☺, ale i toto provedení není k zahození♥

https://www.youtube.com/watch?v=bRSNm3nrRX0&list=RDbRSNm3nrRX0&start_radio=1

Cestou z kadeřnictví jsem pořídila ještě další fotografie 

Potom už běžná praxe, trocha nákupu, mezitím zastavení na kus řeči, nevím jak vy, ale já to tak mám. Většinou potkám někoho známého tak se zastavím jen tak na chodníku, dnes na zastávce MHD, málokdy to při takových neplánovaných setkání vyjde na posezení u kafíčka. To si většinou necháme "na indy", ale i občas domluvíme termín. Dnes v pohodě, nic jsme nenechali s kolegyní náhodě a tak po všech svatých - Památce zesnulých máme už termín daný, jen aby nás nezkolil nějaký "moribundus" je toho jak máku kolem nás. Tak vám všem přeji pohodové dny bez "moribundusů" prožitých v pohodě. 

" MRAZIVO "

 Už dlouho jsme nebyli u Žermanické přehrady, pryč jsou doby, kdy jsme krom léta často na přehradu jezdili chytat "D". V pondělí bylo mrazivo, ale slunečno, lákalo mě to ven. Poznámky mého muže, že venku bude zima a kdo upeče to maso, co je naložené, jsem víceméně přeslechla a odložila s úsměvem  na "indy". Ven se mu nechtělo a chodit kolem přehrady už vůbec ne, chůze mu dělá čím dál více problém. Jsme my to dvojka, to vám řeknu, napřed já, nyní můj muž, ovšem na rozdíl ode mě nechce o výměně kloubů slyšet. Nakonec byl rád, že jsem trvala na svém, balila jsem jednak do batohu podsedáky, aby nám přitom odpočinku mezi chůzí neumrzl zadek, pití, walking hole a nakonec jsem nabalila sebe. To už stál v plné polní u dveří i manžel, tvářil se nic moc, ale nakonec byl moc rád. No řekněte, copak v tom azúru se sedí doma, natožpak peče maso? 

V jedné části kolem přehrady v blízkosti karavan kampu pracovali dělníci, budovali novou cestu včetně inženýrských sítí. Trochu nepohodlí při našem výletování, ale dalo se najít poklidné místo na posezení i tak. To už přicházíme k R ZÁTOCE, kde jsme v době covidu často "D" chytali... Kolem nás profrčela stará nablýskaná felicie ...

V "R ZÁTOCE "už jsme naše bundy a šály svlékali, sluníčko nezklamalo

Byl čas k návratu domů, po cestě jsme se ještě zastavili koupit brambory, co nejsou oprané, ale od hlíny.

Doma nás čekala koprová polévka od předešlého dne, takže nikdo hlady nepadl, spíš pořádnou únavou. Vám všem přeji pohodové dny ať už se sluníčkem, nebo bez, ale prožité ve zdraví. Jo a očkování proti chřipce mám za sebou bez problémů. 

"PANÍ JAHODOVÁ"

 Jsou přijmení, která si tak hned nezapamatuji, ale na paní Jahodovou hned tak nezapomenu. Setkala jsem se s ní na zámku v Hradci nad Moravicí.

Dnešní příspěvek není o historii zámku, tu si můžete najít zde, stačí kliknout a jste u zdroje, kde jsou podrobnější informace:https://www.zamek-hradec.cz/cs/o-zamku/historie

Dnešní příspěvek je o skvělé průvodkyni zámku Hradce nad Moravicí. Vím, mělo by to tak být vždy a všude, ale věřte není. Nemohu zapomenout na své zklamání v Českém Krumlově, na tamní slečnu průvodkyni nelze zapomenout. Jediné co slečnu omlouvá, zřejmě to bylo "možná" její první průvodcovství. Přála bych si více takových průvodkyň jako je paní Jahodová.

Výklad nejen svižný, srozumitelný, okořeněný i nějakou tou historkou ze soukromí tehdejších obyvatel zámku i podzámčí. Na každý pád stojí za to zámek v Hradci nad Moravicí navštívit. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví a pohodě.

" MÁM, NEBO NEMÁM"

 Mám, nebo nemám zapnout noťas, chce se mě, nechce? Už jsem málem vyhlásila blogové prázdniny. Ovšem včerejší skoro pěkné počasí, k tomu navrch krátká procházka, kdy jsem pořídila před naší nemocnicí fotografii lehce prosluněného stromu, mě nakopla k napsání tohoto příspěvku. A tak ruším nevyhlášené blogové prázdniny☺

                                                                                                    Tak jsem tu, venku opět prší a jak jsem se zpětně podívala na obsah svého předminulého příspěvku, dlužím foto z výletu na Lysou horu. Co myslíte, za a.) bylo deštivo, mrazivo, nebo za b.)vše sluncem zalité, výhledy do krajiny jak malované? Bylo za (bé), deštivo, mlhavo, naštěstí nás na Lysou horu vyvezl autobus. Na tento výlet jsem byla pozvaná spolkem Portavita o jehož existenci jsem neměla tušení, přijala jsem je spíše ze studijních důvodů. Tento spolek mě zaujal po stránce podané ruky "dětem" z Dětských domovů, těm, kteří nemají zázemí a potřebují právě tu "pomocnou ruku". Zažila jsem dobu, kdy tyto "dospělé děti" neměly kam jít, v té době jsem už v DD nepracovala, ale byla jsem v kontaktu s bývalou kolegyní. Tak vím, že opustily nadšeně DD, ale večer by se chtěly vrátit. Už to nešlo, už byly tehdy podle směrnic "dospělý a samostatný", ano byla to hrstka a bylo to snad jen krátce. Vím jen, že je má kolegyně na noc vzala zpět a po pár dnech se to doneslo k vedení. Nechtěla o tom moc mluvit, jen řekla, že na to neměla žaludek a raději odešla do důchodu. Určitě bylo pár jedinců co se uchytilo pomocí příbuzných, ale sociálně slabý to měli horší. Nicméně celodenní výlet byl právě pro skupinu soc. slabších za doprovodu pracovnic Portavita. Za sebe mohu napsat, že celodenní výlet měl skvělý program, přístup doprovodných pracovnic k účastníkům zájezdu, pozitivní, nehraný. Za mě, nevím, zda bych tuto práci zvládla, chce to zřejmě cit a zároveň diplomacii, občas jsou to lidé, kteří byly hodně na dně, věřím, že si ani neuvědomí, že ten propad jednou nastane. Ovšem já kvitovala pomoc těm "dětem z DD". Měli jsme smůlu na počasí, výlet byl naplánovaný hodně dopředu. Celý den nám pršelo. Nicméně exkurze na Meterologické stanici byla velmi zajímavá a poučná. Bohužel jsme byli ochuzeny o tyto krásné pohledy do krajiny pořízené v roce 2013, kdy jsme Lysou horu navštívili s manželem.

 

 

Na prohlídku Meterologické stanice jsme se rozdělili do dvou skupin. V mezičase jsme využili  pěkné posezení  v chatě Emila Zátopka, kde jsme se nejen zahřáli u kávy a čaje, ale i debatovali o životě. Mohu napsat, že jsem dlouho měla o čem přemýšlet. Nicméně byl čas k odjezdu z Lysé hory, pak oběd a přesun do Komorní Lhotky, kde byla možnost relaxu v Solné jeskyni, nebo si zahrát bowling. Co se mě moc líbilo, byl veselá nálada a zpěv, který nás napříč deštivému počasí doprovázel při našich přejezdech. 

Bylo pozdní odpoledne a my mířili ke svým domovům. Při loučení s doprovodným personálem jsem mu popřála spokojené spolupracující klienty, pevné nervy a vlastně co nejmenší počet těchto klientů. Nevím, jak vy, ale já si sama sobě v duchu přiznala, že si nedovedu představit sebe v situaci některého z nich. Byla jsem v šoku, když jsem mezi nimi poznala svého bývalého kolegu z práce. Nicméně buďte všichni zdraví, važte si svých domovů, svých blízkých a když vám bude úzko z jakéhokoliv důvodů, řekněte, si, že jsou jedinci, kterým je húř. Otázkou je, zda je to zapříčiněné jejich vlastní, či nevlastní vinou.