"LETEM MÝM SVĚTEM"

 Dnešní příspěvek jsem vylovila z šuplíku, zastrčila jsem jej po napsání v podvečer 17. 6., kdy se mě nějak nechtělo nic. Byla jsem spokojená, ale tak nějak neklidná, vnuk měl maturovat, ale tím to nebylo, vnukovi jsem věřila, že to vše zvládne. Odmaturoval dokonce s pochvalou od pana ředitele k úspěšnému ukončení studia. Radost nám udělal i tím, že bude dále pokračovat v návazném studiu. Tak čím ten neklid byl způsoben? Dnes po dlouhé době mohu konstatovat, že okolnostmi a děním kolem, ale to jsem mohla utnout. Nyní chodím více ven a narážím na tak neskutečně zaručené informace o škodlivosti očkování, přehnanosti s dodržováním hygieny, omezováním svobody a podobné bláboly, že se nestačím divit. Dříve v komunikaci telefonem jsem toto vše mohla od sebe odehnat ukončením hovoru, ale nyní sedíte na kafíčku, na lavičce v parku, čekáte na MHD a stále se vám někdo snaží vnutit své zaručené informace. Tak si říkám, zda blbnu já, nebo okolí, ale dost už, každý dle svého uvážení. Raději vás pozvu do přírody ...

Konečně, druhá dávka vakcíny aplikována, budu moct zase mezi lidi, pomyslela jsem si a po čtrnácti dnech vyrazila, kam, do přírody. A bylo dobře pod horami, kde jsme se prošli kolem říčky stékající z hor.

Klid, jen zpěv ptáků aplno lučních květin kolem, tak nějak se mě nechtělo fotit, což mě nyní mrzí, ale co už. Spíš jsem tu krásu kolem ukládala do své paměti.

Udělala jsem dobře, neboť mě čekalo kolečko po doktorech, které jsem o pár týdnů odložila po domluvě s lékaři, na potom, až budu mít po aplikaci druhé vakcíny. A tak v době mého dvouhodinového sezení v čekárně na onkologii přehrávala jsem si v paměti záběry z výletu do Beskyd. Jen tak mezi námi, čekali trpělivě i jiní (zdraví) pacienti, když já byla v partě těch, co brali chemoterapii a těšili se domů až zavřou dveře a budou mít soukromí, kdyby náhodou ... Hlavou mě běžely vzpomínky a najednou se objevil v dálce kopeček a na ní Lysá hora. A co vy, máte to občas také tak, zalovíte v paměti a vytáhnete to krásné a čas vám lépe uběhne? Mezitím kolem pobíhají sestřičky a lékaři a vy se usmíváte a vše je zalité sluncem. Mimo jiné, zrovna byl pěkný pařák a já mimoděk vytáhla vějíř a ovívala se vějířem a dál se probírala vzpomínkami až mě vyrušil hlas lékaře, který mě vyzval ke vstupu do ordinace se slovy, vám se ke mě nechce? Chtělo a jak, vyslechnout si výsledky vyšetření, následně vyzvednout léky v lékárně, kde je neměli. Vdalší také ne a nakonec paradoxně zjistit, že je výpadek a nedají se prozatím zajistit a tak ekvivalent a doufat, že je to opravdu to samé. 

Štěstí, že měli aspoň něco, řekla jsem si při čekání na odvoz a vylovila v paměti  les a připoměla sbírání hřibů, ty já sbírám ráda.

U nás to máme vše do kopce a z kopce, málo rovin, ale dá se i tak něco nasbírat.

Nelekejte se, není to letošní úroda, ale houby u nás dnes k obědu byly a to zapečené žampiony PortoBello s masovou náplní a jogurtovým dipem.

Obvykle je připravím grilované se zeleninou, ale vyzkoušela jsem zapečené s vepřovým mletým masem, které máme rádi s těstovinami.

Všem vám přeji pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví.