"SETKÁNÍ SE SIMONOU"

 Dnešní den se mě vryje hodně do paměti, postarali se o to dvě osoby a podotýkám, že  obě mile. Jednak a to v prvé řadě náš vnuk Jakub a pak paní Simona. Neznáte někdo blogerku Simonu? Hodilo by se zřejmě z mé strany konečně napsat, co mě dnes mile vyvedlo z rovnováhy ☺

Trocha napětí, což byla pravda, ale cestu do Dolních Vítkovic jsme zvládli ...

Spousta lidí, spousta hrdinů a kolem samé budovy a technika všech složek uvedených na plakátu.

V oblasti Dolních Vítkovic jsme nebyli poprvé, je tam na co se dívat, co objevovat. Svět techniky, kulturní pořady, strýček google poradí každému, pokud budete mít zájem.

Na "DEN S HRDINY" jsme byli pozváni vnukem Jakubem. Nebudu zastírat, že jsem se neprsila a zároveň nepřemýšlela o tom, co takové nastávající "hrdiny" čeká. Na každý pád slavnostní složení slibu a pak krutá realita všedních dnů. Dnešní doba není nikterak lehká a lidé jsou i v civilním životě mnohdy nevyzpatatelní, nebezpečí číhá ze všech stran, rozdílů nevyjímaje.

 

Vše bylo slavnostní, doprovodná hudba PČR s Olomouce výtečná, zrovna tak péče rodiny o mě. 

Došlo i na mé oblíbené posezení s rodinou u kafíčka ve vestibuli Gongu.  Už jsem se po více jak hodinovém stání potřebovala zregenerovat.

Loučili jsme se s dětmi, po ujití pár kroků, najednou slyším Marto a to byla paní Simona. Pro mě sympatická paní, ale neznámá! Kam ji zařadit běželo mě hlavou, nic mě nenapovědělo ani Řepiště, pak jsem se přiznala paní Simoně, že nevím, kam ji zařadit. Jsi přece Marta, jsem a hned dodala, na blogu Fukčarinka. Stále zmatek, paní Simoně přišla rodina, mě čekal manžel a záhada "kdo je Simona" stále trvá ☺ Nicméně i bez rozluštění, to bylo milé setkání, že mě někdo poznal, nebo, že mu někoho připomínám?

Ať je to tak, či tak, možná se dozvím více. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví