" POŠTÁÁÁÁ ... A JEŠTĚ NĚCO "

 

Poštu jsem tu už dlouho neměla, ne, že by rodina nic ze svých cest neposílala, ale něco si nechám pro sebe. Některé fotografie jsou až moc osobní, jiné mají poznámku - babi jen pro tebe a na blog NE !!! No možná to znáte, občas "musí" poslouchat i babička, nebo spíše respektovat vnoučata. Tak to málo co zde dám je od dcery z italských Alp ...

Kde jsou ty časy, kdy jsem naposledy stála na lyžích, mé vzpomínky na to opravdu poslední lyžování v Beskydech - Zlatník stojí za zmínku - zranění a čtyři stehy na hlavě, hodně krve a velká ostuda. Kochala jsem se pohledem do údolí, to vše ve stoje na místě, úprava rukavic - hůlky zapíchnuté ve sněhu. Jedna se zvrtla, po ní i já. Převážila jsem se vpřed. Pád na kulaťoučkou lyžařskou potvoru mě způsobil tržnou ránu na hlavě, přítomní lyžaři byli aktivní, jeden zůstal se mnou, druhý sjel do údolí nahlásit obsluze vleku mé zranění. Nakonec jsem svah sjela sama a od rodiny dostala základní ošetření. Následně omluvu, že mě k poslední jízdě doslova přinutili, neboť byla v ohrožení zbývající část svačiny - čoko -figurky z vánočního stromku. Má rodina mě dobře znala, měli mě přečtenou od A - do Z, tenkrát by určitě obětovali i ty čoko -figurky. Tak to jen malá vsuvka z Beskyd a nyní hodně sněhu z Alp z dámské jízdy od dcery ...

Lyžařské story bylo něco, ale ještě ne to něco co jsem vám slíbila v nadpisu dnešního příspěvku. Občas zajdeme na hřbitov, což není nic vyjmečného, ale minule jsem zůstala v jedné části rozlehlého hřbitova doslova a do písmene zírat. Tam vlastně moc nechodíme, dá se říct, že vůbec, jen se kochám z dálky z jiné části hřbitova pohledem na Beskydy, občas i na Lysou horu. No nebudu vás napínat, ten den jsem objevila kus Lysé hory i s hladícím bodem přímo na hřbitově ... slzička ukápla a ne jedna ...

"LYSAŘKA" tělem i duší i nyní pohledem na Lysou horu z obláčků ...

Tak jsme tam s manželem stáli a vůbec se nestyděli za naše slzy ...

To je dnes vše, možná smutné, zvláštní. Všem vám přeji dny prožité ve zdraví a pohodě ...