"SLÍBIT SE MŮŽE "

Slíbit není hřích, manžel namísto slíbit říká objecať není hřích. Včera slíbil, nebo objecal,😏 výlet na hory, už předem jsem jej varovala, že nemá slibovat, ale činit. Když jsem ráno viděla jak se zoufale tváří při pohledu z okna na naše zasněžené auto, tak jsem prohlásila, že můžeme jít na procházku tady u nás na sídlišti směrem k lesu. Možná i do lesa, nebo někam ...ty tři tečky nás nakonec nasměrovaly do restaurace U Jelena, ale o tom později.

Většina mých fotografií z okna, nebo balkonu je směrována ke žlutému domečku, připomíná mě rodinný domek kamarádky Jitky z dětství, kde jsem poprvé uviděla televizní vysílání. Jitčiny rodiče měli z okruhu přátel mých rodičů jediní televizor. Jitka se tím pochlubila a můj táta domluvil návštěvu, kdy jsem se mohla na televizi jít k Jitce podívat. Mě mohlo být v té době tak 5- 6 let, nedovedla jsem pochopit s Jitkou, proč nám její táta televizi ukázal, ovšem bylo v ní pouze zrnění, Měla jsem představu, že televizní vysílání je na principu rádia, hraje kdykoli jej pustíme. No za těch řádku let co jsem na světě došlo k velkým změnám a pokroku. Sice nám televize nabízí nepřetržité vysílání, ale o jeho hodnotách raději nepřemýšlet. To už jsem hodně odbočila, vraťme se ke žlutému domečku jako takovému, dnes jsme se k němu vypravili. Naše sídliště je obklopeno rodinnými domy, některé jsou pěkně skryté, místy jsou to přímo paláce, místy řadovky. Kousek dál je les, dá se říct jednu až dvě zastávky MHD a jste v lese. Dá se  sejít z kopec mezi vilkami a les je na dosah. My jsme šli dál, sluníčko nám dělalo doprovod, potkávali jsme rodiny s dětmi. Zajímavé je, že na saních ani na bobech ty malé děti nechtěly sedět, ale táhnout je na šňůrách za sebou ☺A já zaujatá focením ani jsem nepostřehla, že jsme ušli dost velký kus cesty.

Moc jsem domy nefotila, aby na mě někdo nevyběhl, spousta domkařů odhrnovala sníh, či jinak se věnovala údržbě okolí domu, někteří zrovna se zrovna vraceli ke svým domovům.

Právě tou cestou na prostřední fotografii jsme došli dosti daleko, mezi zasněžené pole na jedné straně a na druhé další zástavbou, dokonce tam je pár mini domů postavených pro seniory, ty už jsem nefotila. Měla jsem na pilno, buď dojdeme do restaurace "U JELENA", nebo si budu muset dřepnout a to se mě uprostřed polí a zástavby opravdu nechtělo ☺ ...

Statečně jsem vykročila a na dotaz manžela, kam tak spěcháš, jsem neodpovídala, záhy se kluk chytrá dovtípil ☺a přidal do kroku. To už jsme se blížili k vyhlášené restauraci,( mimochodem ta fotografie je čerpána ze zdroje), já neměla na focení myšlenky☺,měla jsem jiné starosti. Jistě si říkáte jak to celé dopadlo, nebudu vás napínat, proběhla jsem restaurací jako tryskomyš a vše bylo opět sluncem zalité. Asi každý se občas ocitneme v prekerních situaci, tato byla naštěstí zažehnána, zřejmě mým tryskomyším přesunem.😆. Nechtějte mě při tom vidět, raději se podívejte na jednu roztomilou tryskomyš, opět čerpáno ze zdroje:

Nic proti ničemu, ale doma bych to roztomilé zvířátko mít nechtěla, je to prý nenáročné chovat, ale kdo z vás by chěl mít piskomila doma, nechť si o jeho chovu něco málo přečte. Ne není to reklama, pouze kdyby a vše čerpáno opět ze zdroje.

https://www.superzoo.cz/skola/jak-chovat-piskomila/

My jsme velmi skromní co se zvířátek týká, stačí nám jednou za čas návštěva psí slečny Aby od dcery.

Jsem sama zvědavá, kdy se na ten včera slíbený výlet na hory dostaneme, ale dnešní procházka nebyla vůbec marná, ba naopak. Když už jsme u toho Jelena byli dala jsem si tam dobré kafíčko , mějte pohodové dny prožité ve zdraví. Až při kontrole na náhledu jsem si uvědomila, že nemám nadpis k dnešnímu článku, zvolila jsem po krátkém, velmi krátkém zamyšlení "SLÍBIT SE MŮŽE", proč právě to ? Žijeme přece v období slibů a slíbit není hřích, nebo taky objecať, co už. ☺