" LETEM MÝM SVĚTEM "

Dnes to vezmu opravdu letem tím mým světem. Únor ač byl u mě pestrý a vše bylo převážně na poslední chvíli, neměl v podstatě chybu. Koncem ledna jsem si říkala, že by nebylo od věci trocha kultury a hle, zjistila jsem, že bude koncert(foto ze zdroje) - Ondřej Havelka a jeho Melody Makers a budou to pecky. Tomu já věřím ☺Ondřej Havelka s Melody Markers slíbili zalovení v archívu ... a tak na nás "PRÝ"čeká nevídaná show, těším se velice.☺

Před sebou jsem měla ještě různá vyšetření, mimochodem, obava z výsledku mamografu byla zcela zbytečná, ale znáte to, červíček hlodá. Další kontrola na onkologii za dva roky, když nebudou potíže,☺ Ještě větší radost jsem měla, když mě pan doktor nevypsal a nepředal do péče obvodního. Jeho slova na mě působila jako balzám:"Pokud souhlasite, rád si vás ponechám, neboť nejste problémová pacientka. Osobně jsem se s těmi problémovými opravdu setkala a nestačila žasnout. Jedna paní ve středním věku hlásila do telefonu rodinnému příslušníku, že chemu odmítla, přece nebude bez vlasů, druhá zas ty tabletky co po nich nemá chuť na sex taky brát nebude, čekal na ni její zajíček, kterému to vše sdělila. Úsměv na tváři a žhavý polibek nás v čekárně nenechal na pochybách, že jsou lidi, kteří nemyslí mozkem, ale ... Ovšem šokem byl postoj další pacientky přede mnou, tu bulku si nenechá odstranit hned, ale na podzim, teď v létě chce k moři. Pan doktor mě tehdy řekl, že už další chemu nepotřebuji, markery máte v poho a já jej prosila ať mě dá ještě jednu, aby to potuploval pro jistotu. Sestřička vyprskla smíchy, hned se omlouvala a pan doktor řekl, že to ještě nezažil, aby někdo chtěl chemu na víc a při tom mě sdělil jak dovedou pacientky smlouvat opačně, viz. pobyt u moře. Těšení na březnový koncert a obavy z výše uvedeného vyšetření mě zkrátila na poslední chvíli kamarádka.V poledne mě volala, zda bych s ní nešla do divadla. Na vánoce dostala pod stromeček vstupenky, měla jít s dcerou, ale ta onemocněla. Ráda jsem její dceru na poslední chvíli zastoupila a nabídku přijala. Když jsem se podívala co to vlastně hrají, musela jsem se smát, na poslední chvíli jdu "NA POSLEDNÍ CHVÍLI" (foto opět ze zdroje)

Představení nemělo chybu, byla to pěkná podívaná, takové milé odlehčení od starostí. Autor hry Ray Cooney je často uváděn jako mistr frašky. V podání Václava Vydry, - taxikáře, který měl dvě rodiny v každé jedno dítě, jak na potvoru dceru a syna, pak věrného kamaráda v podání Martina Zahálky. Ti dva opravdu excelovali a také ostaní herci nezůstali za nimi pozadu. Mladí se seznámili na internetu, chtěli se setkat, ale jejich otec chtěl tomu za každou cenu zabránit. Při pokusu zabránit prozrazení zažíval perné chvilky, ovšem nakonec při hromadném setkání všech se dozvěděl, že obě děti nejsou jeho, pouze dcera. Syn byl synem kamaráda v podání pana Zahálky a tak se mladí mohli scházet dál bez ohrožení. Ohrožen byl pouze kamarád a matka syna, ti ovšem tvrdili, že JEN JEDNOU ☺...                                                                                                                                                               Připomělo mě to tetu mého muže, byla v naší rodině známá v takových situacích vše vyřešit jednou větou:"No jednou, nebo vícekrát,však se umeje a co☺" Jó, naše teta byla expert ...

Na poslední chvíli bylo také naše společné rozhodnutí s kamarádkou vrátit se k vedení našeho klubu. Včerejším dnem máme za sebou perný únor, někdo má únor "SUCHÝ" my "PERNÝ", ale mohu konstatovat, že spokojené jsme nejenom my, ale i ostatní. Včera proběhla nejen oslava "našich" klubových jubilantů a také MDŽ. Někdo říká, že se už MDŽ neslaví, nepřipomíná, ale nám to nevadí a posezení si uděláme vždy. V únoru jsem také přečetla druhý díl Sudetského domu, bylo to smutné, čekám na díl třetí. Mezitím jsem si objednala v knihovně další knihy, přišel nás navštívit vnuk, to bylo radost veliká. Taky jsem stihla doplnit klubový plán činností, přidala jsem čtení - bezpečnost seniorů, stále ožehavé téma jak se bránit podvodníkům. Pak ještě test krajových jídel, zdobení vajec ubrouskovou technikou, přednášku a byl tu březen. Počasí nic moc, spíš jen na krátkou dobu po celý únor jsem opouštěla dům, až dnes jsme po vyzvednutí zprávy u internisty zavítali do přírody. Manžel si protáhl tělo ve venkovním fitku kousek od školy kam v mládí docházel a já jsem se věnovala focení. Mimo venkovního fitka je tam také dětské hřiště s prolézačkami, altán na posezení ve stínu, spousty laviček. Každý si tam najde svůj klidový kout. Obloha byla nádherně azúrová a tak jsme tam odpočívali, chytali B, spokojeně seděli a vyprávěli si své zážitky ze školy. V té bílé budově na spodní fotografii, nedávno zrekonstruované je nyní MŠ a klubovna myslivců. Jedná se o malou  okrajovou část Havířova, nechci přímo psát, která je to čtvrť, není to podstatné. Je to tam takové rodinné, je tam hodněs nově postavených rodinných domků, ale zůstala tam i starší zástavba. Spíš k té MŠ a to rovnou k paní učitelkám. Jak tam tak sedíme, prošla kolem nás s 18  dětmi paní učitelka. Všechny děti nás pozdravily, jen ta mladá paní učitelka ne, prošla kolem nás bez pozdravu. Dětem jsme hlasitě poděkovali za pozdrav a tiše se podivili nad chováním učitelky. Netrvalo dlouho a šla kolem nás druhá učitelka a co myslíte, pozdravila, ne. Běžně se nám stává, že v té části jsme na procházce v lese, a občas tam někoho potkáme, pozdravíme se, to samé na horách, vlastně v přírodě všeobecně. Tak si říkám, že ty děti mají štěstí, že je vedou k pozdravu dospělých jejich rodiče. Neříkám, že by měly ve městě na ulici každého zdravit, ale u jejich školky v parku, kde je to hřiště, tam si myslím, že je to slušné. Možná mám profesní deformaci, ale my jsme k tomu jak v MŠ, tak v DD za mého působení děti vedli.

Když jsme z parku odcházeli, zahlédli jsme něco podivného u blízkého plotu, který odděloval zahradu od hřiště. Vypadalo to z dálky jako větší veverka. Nakonec to byla kočka, číhala tam na ptáčky zpěváčky. Sice se na chvilku přiblížila, ale fotit se z blízka nechtěla ☺manekýna z ní nebude ☺

t    

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví