" JEN TAK"

Pár dní jsem nebyla ve "své kůži", jednak smog, jednak starosti o vnuka, klubový výlet a ještě k tomu všemu kniha od Danuty Chlupové -"Vrstvy na dně".Konečně na mě došla od září řada. Připadala jsem si jak kdysi ve frontě na banány. Mohla jsem ji mít hned, stačilo zajít do knihkupectví, ale nechci už doma hromadit žádné nové knihy. Máme každý ty "SVÉ"s těžkým srdcem vybrané při nuceném tříděním před stěhováním z 3+1 větších rozměrů do 2+0 rozměrů nám nyní vyhovujícím. Třetí místností nám je od jara do podzimu velký balkón.

Kniha popisuje život tří žen, osudy po tři generace společně s historií slezské obce Těrlicka a okolí, tudíž z prostředí mě známého z vyprávění manželových rodičů a jejich poznatků z vyprávění od prarodičů. Doba válečná, padesátá léta - výstavba Těrlické přehrady poznamenanými změnami v životě obyvatel. Smutné, čtivé, hodně k zamyšlení a pro nás také porovnávání s vyprávění nejen rodičů, ale i starousedlíků. Řekla bych, že to není až tak dobré srovnávat obsah knihy se skutečností vyprávěné okolím. Číst bez úvah, že to přece bylo podané trochu jinak nám tak nějak nejde.Tím víc jsme s manželem diskutovali a vraceli se do nepříliš pozitivních vzpomínek. Musela jsem naše diskuze rázně utnout slovy jak barbar: dost, tak jsme si přečetli a dobrý. A pak otázka na manžela, kdy se vypravíme k naší Těrlické přehradě?☺

Starosti o nejstaršího vnuka, no jo, jsem babička, která má ráda všechny doma, jen kolem sebe. No a taková dovolená všech nejbližších daleko, zvlášť pro babi předaleko pak nedá spát.☺Ještěže je dnes propojení se světem bez problémů a tak jsem mohla být v neustálem spojení pomocí videí a fotografií. 

Cestování není pro dnešní mládež nic neobvyklého, my babičky, nebo aspoň já to mám jinak. Smog jsme zdolali, já bohužel s antibiotiky, ale už nám i vysvitlo sluníčko a bylo dobře. A pak zas opět nasněžilo, no co, však je "ÚNOR" Takto vypadala naše předzahrádka v úterý 10. 2. foto uprostřed, hned po ránu, když jsem jí procházela na zastávku MHD. Cestou domů jsem zjistila, že i pod sněhem vylézají ač nesměle, ale přece jen sněženky a další jarní květinky.Nefotila jsem, fotografie jsou od loňska.

Nebude trvat dlouho a naše předzahrádka bude opět plná květů.

Trocha optimismu nezaškodí říkala jsem si cestou zpět v MHD při návratu ze setkání předsedů klubů seniorů s našemi soc. pracovnicemi. Probíral se nastávající ples, různé soutěže, také nabídka přednášek, naše požadavky a připomínky, pohoštění k oslavám jubilantů a klubové výlety. Z těch jsem měla dost neklidných dní a občas i nocí, kdy jsem sedala k noťasu a vyhledávala tipy a trasy, počítala km, uvažovala, co bude jak se nevydaří počasí, jak mě povolají zrovna v tom termínu na operaci do Třince.tále čekám a říkám si, že je zřejmě spousta čekajících tak jako já. Stačil by možná jeden telefonát, jedno připomenutí, ale občas je dobré netlačit na pilu, žiji, dýchám a jsem v klidu. Tabletky co mám nyní můj stav zlepšily, snažím se být v klidu, vyhýbám se střetům s lidmi, kteří jsou "jednodušší" a jsou víceméně "mistři světa". Zváště pak těm co jsou kam vítr, tam plášť, mistrům v převlékání kabátů. Tak to vidíte už srším optimismem, že by mě pomohlo i toto, co mě přistálo v poště?

Jejda to jsem se rozepsala, původně jsem chtěla vložit receptík na využití vařeného kuřecího a krůtího masa z drůbkové polévky. Tak příště, mějte pohodové dny prožité ve zdraví ...