"ČEKÁNÍ NA JARO"

 Prosím, nelekejte se, tak to u nás nenasněžilo dnes, na druhou stranu k tomu není daleko. Snad jen o pár centimetrů méně než na velikonoce 31. 3. 2013 v 8. 30 hod. Tenkrát jsme také čekali na jaro ☺

Dnešní den jsem nefotila ani z okna tak jako v roce 2013, děti měly o zábavu postaráno v 15 hodin sněhu dost i na sněhuláka.

  

Trochu vzpomínek a nyní zpět do reality, která je moc smutná děním kolem nás. Utíkám před tím vším ke knihám, nejsem k okolnostem lhostejná, ale je toho tak nějak moc ze všech stran. Než se dostanu ke knihám, našla jsem ještě jednu sněhovou fotografii ze 6. 4. 2021. 

Tip na knihu Suchý hadr na dně mořském jsem dostala tuším na blogu Evka důchodkyně. Psala, že jde o vtipné povídky malé Anny, její zážitky ve své rodině i okolí, která si moc nevěří a sama o sobě si myslí, že je k ničemu. Pravdou je, že se autorka knihy nijak nešetřila, moc jsem se u knihy bavila až na pár závěrečných povídek, které byly trochu smutné a k zamyšlení, což nakonec nebylo na škodu.  

Druhý díl navazující bude určitě také zajímavým čtením od spisovatelky Ivany Chřibkové pocházející z našeho kraje. Malá Anna se vypravila do světa už jako mladá slečna, ne do ciziny, ale do Prahy. Jak dál se bude její život vyvíjet, jak se popere se vším tím odhodláním uspět v ruchu velkoměsta bude určitě zajímavé čtení. Už sami názvy obou knih od Ivany Chřibkové zní poněkud nezvykle.

Sama spisovatelka měla co se zaměstnání týká život různorodý. Od práce redaktorky v Opavě a Ostravě přešla k jedné nejmenované televizní společnosti. Tyto dvě knihy napsala po svém ukončení zaměstnání v pozici producentky a scénáristky, svůj život přehodnotila a odstěhovala se do Andalusie. Což mě vede opět zmínit nový blog, který jsem náhodně objevila. Je o poznávání světa a velkém rozhodnutí splnit si svůj sen. https://www.svetuvstric.cz/blog
Měla bych vložit i nějakou pozitivní fotku, kterou jsem pořídila pár dní zpět, kdy sice v noci a po ránu ještě mrzlo, ale sluníčko se snažilo svými paprsky probudit přírodu ze zimního spánku.

Kvetoucí dřín u budovy knihovny, kde jsem si byla vyzvednout tyto dvě již zmíněné knihy.

Aby nebylo toho čtení odpoledne, či po večerech málo přibrala jsem ještě dvě další.

Naši olympioničku určitě představovat nemusím, knihu mám rozečtenou a čte se velmi dobře. Je o píle, houževnatosti o odříkání a tak trochu o pozadí bez něhož už snad není žádná kniha, křivda, zloba z dob mimulých. Ovšem na rovinu, kdo necítí křivdu ať hodí kamenem, každý to své pojme dle svého. Zrovna tak bude zřejmě druhá kniha.

Něco málo o osudech slavného salonu v padesátých letech od Lucie  Hlavinkové, rodačky z Brna, která dlouhá léta psala do šuplíku až se v roce 2015 přihlásila do soutěže "Hledá se autor bestselleru". Mám nakročeno k další autorčině knize a to detektivce Apatikář- rok 108 a město Štramberk kam přichází mladý lékárník František, vše je zahaleno tajemstvím. Věřím, že i tato kniha bude mít své kouzlo.

Vám všem, kteří jste dočetli až sem, přeji pohodové dny prožité ve zdraví a brzké zlepšení situace kolem nás, jenž nad námi všemi  v celém světě leží jako velký černý mrak.

"POŠTA PRO VÁS "

Dnes se s vámi, kdo rádi poznávají svět a zrovna by se do takových končin sami nevydali podělím o nový odkaz na blog, který mám v rubrice "kam ráda nahlížím uvedený pod názvem :NA CESTÁCH". Na tento blog nahlížím a cestuji dá se říct každý den od začátku jejich putování. Dál už nic psát nebudu, kdo chce nahlédnout, zde je odkaz na blog -  https://www.svetuvstric.cz/blog   Nezbývá než dodat šťastnou cestu při vašem putování a ještě malý jarní balkonový pozdrav od kamarádky. S textem,co mě vyrostlo a vykvetlo na balkonu v tomto nečase. Sníh a déšť se u nás střídal jako o závod.Mějte pohodové dny.

 

"RANNÍ POŠTA A NĚCO NAVÍC "

Ranní poštu jsem zde již dlouho neměla, ne vinou rodiny a přátel, ale pouze mojí vlastní, zkrátka a dobře, hlásím, že ranní pošta je opět zde ☺

Tak dnes ke všemu už druhý pokus, první jsem si v polovině jedním kliknutím vymazala. Top pošta mě přišla od dcery, židly pod stromek dostala od svého syna. Vlastnoruční výroba, vnuk Michal se učí prvním rokem truhlářem, práci se dřevem měl už od mala rád a tak si zvolil i tento učební obor. V prvním ročníku nemohou používat stroje a tak  vše pěkně ručně po staru. Jeho prvním počinem bylo vestovní prkénko do naší kuchyně, následovala židle a stolička.

Ještě nedávno byl Míša malý veselý chlapec, nyní je z něj mladý rozvážný mužský.

Pozdrav z mého rodného města Znojma nám zaslala neteř s naší dcerou Blankou. Nejdříve pohled z hradeb do údolí řeky Dyje, následně pak samotné v pozadí je kostel svatého Mikuláše.

Kostel je dominantou města  na ostrohu nad Dyjí. Budovám byl postupně od roku 1338 až do druhé poloviny 15. století na místě staršího kostela z 12. století.

Znojmo má pro turisty mnoho zajímavostí i jeho okolí stojí za návštěvu. Ostudou je, že ač rodačka, znojemské katakomby jsem nenavštívila osobně, ale až nyní pomocí knihy od Vlasimila Vondrušky "Duch znojemských katakomb". Kniha čtivá, zvláště pro mě, kde byla popisována místa, která dobře znám, podzemí a příliš velké výšky nevyhledávám.

Další pošta mě přišla také ještě v loňském roce a to od druhé dcery Šárky z koncertu skupiny Botox, kde hraje na klávesy náš nejstarší vnuk Daniel.

Opět loňský pozdrav od Daniela a to ze studia, kde se natáčela píseň Andělé a naše dvě hudební legendy se kterými ve studiu krom jiných pracovali. Na to se jen tak nezapomíná, řekl nám Daniel.

Konečně mě kvete orchidej napsala dcera Blanka a poslala pozdrav, dodám jen, že  jí tiše závidím, ale přeji. Mé orchideje stávkují, abych tak nesmutnila, přinesl mě manžel Kolopějku.

Orchidej od dcery, snad se i ty mé umoudří a vykvetou, musím však napsat, že nám doma dělá radost Lopatkovec, nekvete, ale parádně se zelená a košatí.

Zimní pozdrav přišel opět od dcery Blanky a to z výšlapu na vrchol Javorový z Řeky rovnou na Javorový, žádná lanovka, jak jsem si myslela a pak zpět.

Poslední pozdrav přišel včera od dcery Šárky, má prázdniny a tak jsou na lyžích.

Už je to pěkných řádků let, kdy jsem naposledy lyžovala, ale takové šampíčko u krbu na horách, venku plno sněhu, tak to by mohlo být.

Dnes i nám jednu chvilku chumelilo, že nebylo vidět skoro na krok.

Doma je dobře v takové slotě, ale jak se jen zadaří, táhne nás to ven a to rovnou do podhúří Beskyd, kdo tipoval Komorní Lhotku, vyhrál. Kousek za ní se pásly srnky, fotila jsem z velké dálky z auta.

Vyjeli jsme jednu sobotu a to byla chyba, parkoviště plná, směr Prašivá putovali zástupy lidí. Můj návrch jít se projít ve městě po Nábřeží manžel zamítnul a pak litoval. Nakonec jsme klidné místo našli.

Sluníčko se však začínalo střídat s mraky, následoval nepříjemný vítr a tak jsme procházku ukončili trochu dříve, než jsme chtěli. Při návratu domů nás překvapilo krásné slunečné počasí, no jo, měli jsme zůstat v Havířově, prohlásil manžel.

Za pár dní došlo i na procházku po Nábřeží nad meandry řeky Lučiny, pohled do údolí, kde se chodí v zimě sáňkovat, v létě opalovat.

Pokud se otočíte zády k údolí, jste hned ve městě.

Nejlepší a nejklidnější procházky jsou v poledne, to tam potkáte minimum lidí, máte na výběr i lavičku, pokud tedy netrváte na občerstvení. Nealko bar je otevřen tuším od 14 hodin.

Kdo z vás dočetl až sem, děkuji moc za návštěvu a za odměnu nabízím kousek koláče. Je to vlastně bublanina, kterou jsem prořízla a mázla jahodovým džemem smíchaným s troškou rumu, polila čokoládou.

Uleželý byl druhý den nejlepší, ale rozdělili jsme se s dcerou, to když jsem náhodou zjistila, že to jejich mírné nachlazení, co mě svorně tvrdil vnuk i dcera do telefonu je mrcha covid. Nákup, cosi uvařit a hned druhý den manžel postavil tašky za dveře. Díky bohu, průběh mírný. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.

" PRVNÍ V ROCE 2022"

Kdepak vážení přátelé mého blogu, ještě mě není dopřáno, tak jako vám posedět venku u kafíčka a punče, nebo u jiných vám příjemných tekutin.

 Fotografie je z 10. 10. 2021 z naší malé procházky kolem Žermanické přehrady. Naše babi říkávala, že co se vleče, neuteče, ale letošní zima se vleče neuvěřitelně. Sluníčko je věčně na dovolené a jako zástup za sebe si zvolilo počasí nepřívětivé, ba dokonce vlezlé s občasnými sněhovými dávkami jen tak pro připomenutí, že ještě není všem dnům konec. Tajně doufám, že se pak ukáže v plné síle a zažene konečně na ústup tu potvoru covidovou, co ne a ne jít do pryč. Klidně snesu i tu sněhovou břečku na chodníku, ale volám SOS sluníčko popojdi maličko a my se vydáme na procházku do lesa, blízkých hor, nebo na Žermanickou přehradu za veselými žabáky. Tam jsme byli naposledy 10. ledna, kdy nás ven vytáhlo sluníčko.

Začátek mám zdárně za sebou a mám radost, že jsem se konečně nakopla, abych se na svůj blog vrátila. Krom menšího nachlazení a trochu většího rozladění ze dvou srážek se zdravotním personálem, sestrou na recepci mamologie a následně za pár dní s odborným lékařem, který je údajně velmi příjemný a taktní k pacientům. Zrovna měl zřejmě špatný den, což jej vůbec neomlouvá, z jeho chování byla vyvedená z míry i sestřička. Na každý pád už se s ním určitě nesetkám a doufám, že měl opravdu moc špatný den a já byla jeho jediná pacientka, která to odnesla. Byla to síla a já, která komunikuji bez problému jsem se  nezmohla na slovo, až sestřička zasáhla, pak byla komunikace oboustranná a pan doktor se držel zpět. Poznala jsem, že závist a konkurence je i v lékařství, ale dost už, to ať si vyřeší lékaři, kteří mají nové vedení a to je povede jak by naše babi řekla do tralala, lala. Vaše blogy jsem navštěvovala, občas napsala i komentář a hodně jsem četla.

Rovnou tři díly rodinné ságy Vinařství

Napínavé, dobrodružné a tak trochu, no román se vším všudy pro ženy...
Nakonec vše dobře dopadlo, ale bylo to napínavé čtení. Nicméně další kniha neměla chybu, při čtení jsem se toulala po mě dobře známých místech a věřte mít tak nohy v pohodě vypravím se na ty toulky po Beskydech hned.

Trochu smutné čtení bylo Heřmánkové údolí. Smutné, k zamyšlení ...

Na Afriku zapomeň čtu nyní, řeknu vám, že takovou odvahu bych neměla a ani nechtěla. Doma je doma a nejsem dobrodruh, každý to má jinak...

Už jsem si myslela, že dám blogování vale, však jsem zde měsíc nic nenapsala a nakonec jsem se rozhoupala a to až tak, že i do Hudební abecedy u Renatky jsem vybrala konečně písničku na písmenko "T". Neprozradím jakou, do 30. 1. tam jsou k poslechu zpěváci, či písně na "Š"- občas mě to hledání pěkně hlavu zamotá, chtěla jsem se držet českých interpretů - /http://chudobka.blogspot.com/            Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" PŘÁNÍ"

 

Milý blogový přátelé, přeji Vám pohodové dny všední i sváteční, prožité ve zdraví.

"LETEM MÝM SVĚTEM"

 

Dnes to bude  o knihách a malovaných kamínkách, které jsem našla na procházce. Původně jsem zamýšlela zapojit se do výzvy od Jiřinky - tématem byl sníh, první, nebo vzpomínkový. Ne, že bych neměla snímky ze sněhem, ale ten první jsem vnímala okem bez mobilu a říkala si jak by to byla parádní fotografie prvního sněhu v sobotu 27. listopadu hned po ránu. Chybička se vloudila, kochala jsem se tak dlouho až mě málem ujel autobus a pak už nebylo tak krásně nasněženo. Knihy, které jsem si objednala přes internet v knihovně, služba k nezaplacení - objednám a pak dostanu email s upozorněním- knihy jsou připravené. Pokud nejsou u nás v knihovně, přivezou z kterékoliv knihovny ve městě.

Knihu O život princezny jsem již přečetla a kdo má rád  trochu historie a napětí, tak si přijde na své. Případy královského soudce Melichara autor knihy Jan Bauer sepsal bravurně. K zamyšlení mě vedla citace v úvodu knihy ze Zbraslavské kroniky: "Když rozmnožilo se zlo v Království českém a již odevšad nesvorností byla vypuzena bezpečnost ... pro klíčící nesvornost klid míru byl vzácný ..." Hned jsem si položila otázku, zdá se mě to, nebo si jen současnost srovnávám s tehdejší dobou? Naše babi by řekla, nezdá, to už jsou lidi tak rozežraní a nesoudní, myšleno všeobecně od vrchu až dolů. Odehnala jsem nevábné srovnávání a raději se ponořila do čtení.Tajnosti sborovny od Naďi Horákové bude jiné kafíčko, už vím dopředu, že v nynější době bych učit nechtěla, ale není nad to pobavit se slíbenými tajnostmi sborovny. Hned jsem si vzpomněla na jednu poznámku syna.   "Když se k němu otočím zády, dělá na mě obličeje☺". Při náhodném našem setkání mě o tomto prohřešku paní učitelka informovala a žádala nápravu. Domluvte mu ať nedělá obličeje, jaké dělá, jak to víte, když jste k němu otočená zády? Vy máte ve třídě velká zrcadla? Nenapadla mě jiná reakce, na ty vytřeštěné oči a otevřenou pusu paní učitelky nezapomenu. Jednu mu ubalte a bude klid, to nemůžu, ale můžete, vemte jej do kabinetu, který je vedle třídy. Mé doporučení pomohlo, syn po příchodu domů mě sdělil, že paní učitelka a mami běž tam, přece mě nemůže, ale může a jak nepřestaneš dělat obličeje tak budeš mít nášup doma ☺ Tajnosti sborovny bude určitě oddychová četba a zrovna tak detektivka od stejné autorky. Mezitím bude potřeba cos malého upéct, jak já říkám provonět byt předvánočně.     Knihy jsou vyřešené, mám objednané ještě další a nyní kamínky, zrovna ten jsem našla v říjnu u Žermanické přehrady.

Vykukoval na mě z trávy, za pár dní putoval o kousek dál do Řeky, směr hospůdka

Autoškola, tak doufám, že udělal radost někomu jinému. Našla jsem tři, dva jsem si vzala, ale fotografii mám pouze jednoho. Co vy a kamínky? Všem vám přeji pohodové období adventu