Ranní poštu jsem zde již dlouho neměla, ne vinou rodiny a přátel, ale pouze mojí vlastní, zkrátka a dobře, hlásím, že ranní pošta je opět zde ☺
Tak dnes ke všemu už druhý pokus, první jsem si v polovině jedním kliknutím vymazala. Top pošta mě přišla od dcery, židly pod stromek dostala od svého syna. Vlastnoruční výroba, vnuk Michal se učí prvním rokem truhlářem, práci se dřevem měl už od mala rád a tak si zvolil i tento učební obor. V prvním ročníku nemohou používat stroje a tak vše pěkně ručně po staru. Jeho prvním počinem bylo vestovní prkénko do naší kuchyně, následovala židle a stolička.
Ještě nedávno byl Míša malý veselý chlapec, nyní je z něj mladý rozvážný mužský.
Pozdrav z mého rodného města Znojma nám zaslala neteř s naší dcerou Blankou. Nejdříve pohled z hradeb do údolí řeky Dyje, následně pak samotné v pozadí je kostel svatého Mikuláše.
Kostel je dominantou města na ostrohu nad Dyjí. Budovám byl postupně od roku 1338 až do druhé poloviny 15. století na místě staršího kostela z 12. století.
Znojmo má pro turisty mnoho zajímavostí i jeho okolí stojí za návštěvu. Ostudou je, že ač rodačka, znojemské katakomby jsem nenavštívila osobně, ale až nyní pomocí knihy od Vlasimila Vondrušky "Duch znojemských katakomb". Kniha čtivá, zvláště pro mě, kde byla popisována místa, která dobře znám, podzemí a příliš velké výšky nevyhledávám.
Další pošta mě přišla také ještě v loňském roce a to od druhé dcery Šárky z koncertu skupiny Botox, kde hraje na klávesy náš nejstarší vnuk Daniel.
Opět loňský pozdrav od Daniela a to ze studia, kde se natáčela píseň Andělé a naše dvě hudební legendy se kterými ve studiu krom jiných pracovali. Na to se jen tak nezapomíná, řekl nám Daniel.
Konečně mě kvete orchidej napsala dcera Blanka a poslala pozdrav, dodám jen, že jí tiše závidím, ale přeji. Mé orchideje stávkují, abych tak nesmutnila, přinesl mě manžel Kolopějku.
Orchidej od dcery, snad se i ty mé umoudří a vykvetou, musím však napsat, že nám doma dělá radost Lopatkovec, nekvete, ale parádně se zelená a košatí.
Zimní pozdrav přišel opět od dcery Blanky a to z výšlapu na vrchol Javorový z Řeky rovnou na Javorový, žádná lanovka, jak jsem si myslela a pak zpět.
Poslední pozdrav přišel včera od dcery Šárky, má prázdniny a tak jsou na lyžích.
Už je to pěkných řádků let, kdy jsem naposledy lyžovala, ale takové šampíčko u krbu na horách, venku plno sněhu, tak to by mohlo být.
Dnes i nám jednu chvilku chumelilo, že nebylo vidět skoro na krok.
Doma je dobře v takové slotě, ale jak se jen zadaří, táhne nás to ven a to rovnou do podhúří Beskyd, kdo tipoval Komorní Lhotku, vyhrál. Kousek za ní se pásly srnky, fotila jsem z velké dálky z auta.
Vyjeli jsme jednu sobotu a to byla chyba, parkoviště plná, směr Prašivá putovali zástupy lidí. Můj návrch jít se projít ve městě po Nábřeží manžel zamítnul a pak litoval. Nakonec jsme klidné místo našli.
Sluníčko se však začínalo střídat s mraky, následoval nepříjemný vítr a tak jsme procházku ukončili trochu dříve, než jsme chtěli. Při návratu domů nás překvapilo krásné slunečné počasí, no jo, měli jsme zůstat v Havířově, prohlásil manžel.
Za pár dní došlo i na procházku po Nábřeží nad meandry řeky Lučiny, pohled do údolí, kde se chodí v zimě sáňkovat, v létě opalovat.
Pokud se otočíte zády k údolí, jste hned ve městě.
Nejlepší a nejklidnější procházky jsou v poledne, to tam potkáte minimum lidí, máte na výběr i lavičku, pokud tedy netrváte na občerstvení. Nealko bar je otevřen tuším od 14 hodin.
Kdo z vás dočetl až sem, děkuji moc za návštěvu a za odměnu nabízím kousek koláče. Je to vlastně bublanina, kterou jsem prořízla a mázla jahodovým džemem smíchaným s troškou rumu, polila čokoládou.
Uleželý byl druhý den nejlepší, ale rozdělili jsme se s dcerou, to když jsem náhodou zjistila, že to jejich mírné nachlazení, co mě svorně tvrdil vnuk i dcera do telefonu je mrcha covid. Nákup, cosi uvařit a hned druhý den manžel postavil tašky za dveře. Díky bohu, průběh mírný. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.
Letecky vezmu dění dubnové a částečně i květnové, neboť to opravdu jinak nevidím jak se dostat z toho mého začarovaného kruhu. Začarování, nebo také rozčarování z dění kolem. Je pravda, že jsem několikrát notebook otevřela a opětovně zavřela, chuť psát blog převážila nechuť. Dnes nabitá energií z přírody pokusím se tu "mršku " nechuť přebít☺. Než tak učiním, prozradím, kam si ještě chodím dobíjet baterky: https://www.svetuvstric.cz/blog Ano, cestuji virtuálně s mladou pětičlenou rodinou, momentálně po Mexiku. Kdo chcete vědět víc, najeďte si odkaz a seznamte se. Je to velké dobrodružství a abych pravdu řekla, občas jim i přávidím.Začnu však plnit své předsevzetí a první fotografie je vlastně z návratu z výletu, kdy jsme si po příjezdu domů zašli na zahrádku hospůdky já na kafíčko a manžel na pivečko. Nakonec bylo těsně před velikonocemi a nechala jsem se přemluvit na ochutnávku zeleného pivečka - Zelený čtvrtek. 
