" NAROZENINOVÝ "

 

Je to tak, 14 let můj blog je ve věku "pubošů", to ani nebylo mému vnukovi, když s nábídkou založit mě vlastní blog přišel. Bylo to po delším období naší společné "literární a výtvarné "tvorby, kdy vnuk nakreslil obrázek do speciálně jím zhotovené "knihy" a já složila "báseň, nebo říkánku", nebo naopak, dokreslil obrázek. Tak jsme společně od vnukových 6 let trávili bezpočet chvil, kdy dcera byla ve škole, manžel v práci a já později v invalidním důchodě. Problém byl s názvem blogu, padlo několik návrhů až zvítězil ten od vnuka - "Fukčarinka"☺ a proč, byla jsem babička co uměla různé věci přičarovat. Stačilo vyslovit přání, třeba po procházce lesem, kdy byla chuť, nebo žízeň a vyčarovat mezi paneláky "večerku". Po zavření očí a slavného pronesení zázračné formulky "čáry, máry - fuk"hned bylo občerstvení po ruce. Samozřejmě tam večerka stála už dávno, jen o ní vnuk nevěděl ☺Občas bylo čarování obtížné a splnitelné za pár dní, ale do deseti vnukových let fungovalo. U těch později narozených vnuků to bylo horší, nebyli tak slepě babičce věřící, nechci napsat této hře oddaní. S Danielem jsme si namísto mluveným slovem své poznatky, požadavky a připomínky jednu dobu doma sdíleli zpěvem. Nicméně pohádky a vyprávění příběhů to měli rádi všichni a nejraději příběhy z našeho dětství včetně našich lumpáren.Trefa fotografie je pořízena v prosinci roku 2009, to už blog fungoval a když se vloudila chybička vnuk Daniel přispěchal na pomoc technicky nezdatné babi ☺Můj počítačový pomocník drží v ruce tehdy hit - zelený svítící cosi ... No přece babička čarovala a byl pod stromečkem - splněné přání, ale kterého vnuka? To už nevím ...

Ten pátý vnuk nebyl ještě tehdy na světě, jak by naše babi řekla "byl na houbách" ☺Nu což, zázraky se dějí a je tu náš nejmladší s radostí očekávaný ...

Tak nevím, je ten dnešní můj příspěvek narozeninový k blogovému výročí, nebo vzpomínkový- vnoučátkový? Ať je to tak, či tak, jsem ráda za vnoučata a vůbec za rodinu, kterou mám. Jsem ráda za vaše virtuální návštěvy, ráda na vaše blogy chodím. Tam se mnohdy  ledačemu přiučím, obohatím své znalosti, mám radost z vašich radostí a soucítím s vámi, když se zrovna nezadaří. Není vždy obloha bez mráčků, ale opět slunko vyjde, jen si na něj musíme občas počkat. Tak je to i v životě, mějte pohodové dny prožité ve zdraví. Málem bych zapomněla, nevím zda k výročí blogu, nebo mě to někdo přičaroval ? Telefon zazvonil a z něj se linul k mému uchu neuvěřitelný blízký termín na výměnu tolik očekávaného kolenního kloubu TEP. "ZÁZRAKY SE DĚJÍ ŘEKLA JSEM SI V TEN DEN" Pak teprve šok, že nemusím čekat další krutý rok.