"LETEM MÝM SVĚTEM"

Tak to sedí jako prdel na hrnec, úplně slyším slova naší babi. Bohužel nyní už jen v duchu, spíš chci zde podotknout, že to co zde napíši je mé vlastní vyjádření. Berte to spíše i jako vypořádání mé osoby s danou situací. Nedávno na mě vykoukla na stránkách strýčka google smutná zpráva o úmrtí naší zastupitelky. No, vzalo mě to pořádně, znaly jsme se léta, ne osobně, spíš úředně, ale tak nějak víc. No a nyní taková rána, sice jsme se dost často potkávaly a zdravily v okolí nemocnice, občas i na setkání předsedů klubů seniorů, nebo na společenských akcích. Pozdrav, úsměv, prohození pár slov a najednou. Proletěla mě hlavou skoro všechna ta setkání, její z počátku "neohrabanost"při veřejném projevu (kdo by nebyl) až po perfektní skoro pozdější profesionální. Dobrá, vzpomínat se má v dobrém i já se k tomu přikláním a vlastně její časté návštěvy v nemocnici u onkologických pacientů mě k tomu vedou. Má to však jeden háček a to je ten mráček, který se ve mě pere. ZAS TA NAŠE BABI, TA MĚ NAŠEPTÁVÁ, no jo, já vím babi, říkám si, ale dokud to zde nenapíši, nebudu mít klid. Co mě šeptá tam z vrchu ta naše babi: "Vyprdni se na to, každý má toho černého Petra chvilku", což je pravda, to musím uznat. Bez černého Petra není život sám, běhá kolem nás a občas lapne, ale není černý Petr jako černý Petr a osoba úřední by si měla dát babi majzla. Kvituji v duchu dál a ťukám do kláves o sto šest, abych už to měla za sebou. Ono nešťastné vyjádření po kladení věnců u památníku horníků jenž zahynuli na dole Dukla při požáru v počtu 108 osob, se mě vrývá stále do paměti. Nechtěla jsem tomu, co mě tenkrát můj muž řekl, mimochodem Báňský záchranář věřit. Přišel dost skleslý a na můj dotaz co se děje jen odpověděl. To, že už není šachta, to beru, nic netrvá věčně, ale že se prvně musí pokosit a někde mezi keři v budoucnu hledat ten památník, to už je moc. Nedůstojné místo a prý to stačí a nic se nebude nikam přemísťovat, šachta už není. Byl totiž vznesen přímo tam při kladení věnců požadavek bývalým ředitelem šachty o přemístění pomníku na důstojné místo. Paní primátorka se vyjádřila, že tam to místo je důstojné a nic se přemísťovat nebude. K tomu jsem řekla, to víš ČSSD se pere s KSČ o moc rozhodovat a myslela jsem si své. Manžel dodat v překladu něco o tom, že žádný strom neroste do nebe. Konec dobrý, všechno dobré - památník je přemístěn a opravdu má důstojné místo na našem hřbitově. Náhody se stávají a já "náhodou" byla přítomna na setkání předsedů klubů seniorů s panem primátorem. Co čert nechtěl byla tam i paní zastupitelka, už ne primátorka a byl opět vznesen požadavek stran horníků, zda by bylo možné tento památník přemístit na důstojné místo. Mé oči sledovaly dění v obličeji dotyčné zastupitelky a čekala jsem na vyjádření primátora a říkala si v duchu jak potěším manžela až mu sdělím výsledek. Nepochybovala jsem o záporném a "BINGO", památník je přemístěn, dokonce bylo řečeno, že si toho povolání je potřeba vážit a dětem připomínat celkově doma i ve školách. Tak jsem si v duchu řekla ono to naší babi oblíbené: "sedí to jak prdel na hrnec" a nespouštěla oči z radní, co má na starosti kulturu a školství. Nejsem přece škodolibá a svůj úmysl přihlásit se o slovo a poděkovat za konečné vyhovění žádosti s poukázáním na dřívější zamítnutí neuskutečnila. Dobře tak, vše bylo napraveno a možná i ta neúcta, politická rivalita, nebo zadostiučinění, či co dalšího v tom tehdejším nevyhověním bylo bude zapomenuto. A nakonec jak by naše babi řekla: "Děvče, vše se počítá a tak vzpomínejme v dobrém, vždyť i to dobrovolnictví v nemocnici, na to všichni nemají" A já dodávám, že to je fakt a na horu na obláček se budu jen usmívat.

Vám všem přeji pohodové dny s co nejmenším počtem černých Petrů.