" DÍTĚ ŠKOLOU POVINNÉ ... "

Dnešní příspěvek je opět trochu o vzpomínání na školu a vůbec na učení, kterého se nezbavíme jak říkávala naše babi nikdy. Vstupem do školy začíná a nekončí snad nikdy, ona tak trochu záleží jak na našich ambicích, tak na životě samotném. Hned úvodem něco málo ze zdroje :https://www.youtube.com/watch?v=C8_WyucK0fI#utm_content=organic&utm_term=d%C3%ADt%C4%9B%20%C5%A1kolou%20povinn%C3%A9%20youtube&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

Do školy jsem chodila moc ráda, měla jsem dokonce štěstí i na kvalitní učitele, což jsem pravda usoudila až když jsem sama vplula do oblasti školství a octla se tak na druhé straně za katedrou. O charekterech vyučujících bych mohla napsat jak by naše babi řekla romány. Musím podotknout, že většinou v dobrém, no, našli se i vyjímky a to jsem pak zírala. Nejvíce za působení v DD, tam z počátku jako učitelka v MŠ, později vychovatelka. Tam jsem zírala v pravém slova smyslu, ve vedení dvě alkoholičky, které naštěstí s dětmi moc do styku nepřišly. Nakonec se o své bytí ve vedení právě tím "chlastem" připravily. Konec dobrý, vše dobré, rychle smeteno pod koberec, odchod do důchodu. Vtip byl v tom, že se nejen vše smetlo, ale dokonce se na veřejnosti povídalo, že ten náhlý odchod mělo za následek zhoršení zdraví a teď čtěte pozorně, z důvodů pedagogického sboru, který vedení ničil svým chováním a přístupem. ☺☺☺ Pravda byla, že se kolegyně ohradila, což vedení kvitovalo jako drzost a dotyčnou napadlo ručně a stručně. Jo, to byla jízda, málem jsem taky jednu chytla, když jsem soužku od své kolegyně (ta už chytla druhou od skříně), odtahovala a zavřela do ředitelny, aby se uklidnila. Napadená byla lékařsky ošetřena a s otřesem mozku na nemocenské, vše předáno policii. Tomuto napadení jsem nebyla přítomna sama, ale ostatní dělali, že se jich to netýká, nic neslyšeli a NEVIDĚLI. Tudíž jsem jen já uvedla co jsem viděla. Bylo mě z těch všech zle a i přesto, že mě bylo nabízeno lukrativní místo, když také nic neuvidím a odvolám co jsem viděla - neviděla, rozhodla jsem se na minutu ze školství odejít a přetrhala veškeré kontakty. Raději dělnice, než podvodnice, dotáhla jsem ještě pár týdnů do prázdnin a pak se "jako" se svými  dětmi odstěhovala do pryč k rodině. Tou dobou jsem už byla prakticky samoživitelka a na to ve vedení spoléhali, že se přece tak lehce nevzdám práce, která mě byla i koníčkem. To jsem se dozvěděla až od mé nejvyšší nadřízené později, když jsme se po nějakém čase potkaly. No, makala jsem svátky, pátky, noční, ranní, odpolední a bylo mě fajn, než jsem se potkala se svoji inspektorkou, dříve mojí oblíbenou ředitelkou a v době incidentu inspektorkou. Přemlouvala mě ať se vrátím, že to vše tenkrát byla "fraška"z vrchu na ně tlačili a tak to smetli. Znovu nabídka a omluva, já se nedala přemluvit, tak jsme se rozloučily, s tím, že kdyby něco mám se na ni obrátit. Babo falešná, tak leda zády, raději dělnice než podvodnice, pomyslela jsem si. No a těch profesí bylo haba kuk☺ od obsluhy chemické a tepelné úpravy vody, laborantky,  skladnice, vedoucí expedice, na vše bylo zaškolení  a následně velmi přísné zkoušky před komisí. Nejhorší bylo snad obstát v té pozici vedoucí expedice, musela jsem si udělat kurz na vysokozdvižný vozík. Já neřidič, technický antitalent, no hrůza, ale nebylo vyhnutí, pokud jsem nechtěla stát celou směnu za strojem. To nééé, řekla jsem si a vrhla se ještě s jednou kolegyní do učení. Jízda do předu a do zadu brnkačka, ale naložit paletu se zbožím umístit na dané místo hrůza. Pohled na mě musel být žalostný, ale nevzdávala jsem to. Jezdily jsme v zimě a mrazu po nádvoří jednoho podniku, kde se tyto kurzy odehrávaly. Už se blížily zkoušky a my měly jezdit v hale mezi zbožím, nabrat palety, dát do štosu, dál z regálu do regálu, milimetry rozhodovaly. Mě to vůbec nešlo, vzdychala jsem a děsila se co bude dál, vybral si mě šéf komise a že mě dá lekci. No potěš mě koště, byl to slizoun, měla jsem se sunout s destou krokem, držet se volantu a splnit úkol s paletou. Vedle mě šel onen slizoun a pučkal moji ruku na volantu, brrr, to nedám, ale dala jsem to. Slušně, leč důrazně jsem požádala slizouna ať moji ruku pustí a hned napoprvé vše vyšlo. To byla náhoda, ještě jednou velel slizoun a pak další zadání a vše bylo OK,ostatní zkoušející zírali a dávali tajně palec nahoru☺. U písemných jsem měla okno, ale zavčas se mě rozsvítilo a na ústní, to už slizoun vzdal a jen seděl a pokyvoval hlavou, otázky dávali jiní z komise ☺ To byla pro mě škola života shodli jsme se s ostatními, bylo nás tam víc a všichni řidiči, jen já ne. Teda jo, byla jsem nově řidička vysokozdvižného vozíku. První kamión jsem nakládala já a opět šlo o milimetry, obchodní vyjednal úsporné balení až skoro do stropu kamiónu. Nakládání pozoroval z okna opět jeden výše postavený- mistr, zdálo se mu, že nakládáme pomalu, nevydržel a přiběhl radit, mimochodem taky si rád v pracovní době cvaknul. Byly jsme z něj s kolegyněmi nervozní, později i řidič a ten jej vyprovokoval ať si zkusí jednu nepochopilně vysokou paletu naložit s poznámkou, který blb to vymyslel hnát až do takové výšky. No jeden zrovna nasedal na destu a předvedl se, jak jel rychle, tak se ta paleta převrhla, při opětném pokusu s jinou se mu podařilo vidlicí nabodnout do jedné z krabic a protrhnout. Se slovy jezděte si jak chcete s ostudou se vypařil, hlavní šéf to viděl z okna a druhý den jsme měli poradu, kde byla ustanovena kolegyně jako vedoucí skladu a já expedice s tím, že nám onen pan mistr nebude zasahovat do práce, neboť náš nadřízený je ředitel divize. Červený byl pan mistr jako rak a tak dlouho si zavdával kořaličku až jej propustili. Co závěrem, jak by naše babi řekla: " Já vám to říkala, učit se budete celý život" a měla babi pravdu☺Všem dětem i dospělým přeji v tom novém školním roce pohodové učení s těmi nej výsledky. Vám, kteří jste dočetli až sem pohodové dny prožité ve zdraví. Co vy a škola, chodili jste rádi do školy?