Mám, nebo nemám zapnout noťas, chce se mě, nechce? Už jsem málem vyhlásila blogové prázdniny. Ovšem včerejší skoro pěkné počasí, k tomu navrch krátká procházka, kdy jsem pořídila před naší nemocnicí fotografii lehce prosluněného stromu, mě nakopla k napsání tohoto příspěvku. A tak ruším nevyhlášené blogové prázdniny☺
Tak jsem tu, venku opět prší a jak jsem se zpětně podívala na obsah svého předminulého příspěvku, dlužím foto z výletu na Lysou horu. Co myslíte, za a.) bylo deštivo, mrazivo, nebo za b.)vše sluncem zalité, výhledy do krajiny jak malované? Bylo za (bé), deštivo, mlhavo, naštěstí nás na Lysou horu vyvezl autobus. Na tento výlet jsem byla pozvaná spolkem Portavita o jehož existenci jsem neměla tušení, přijala jsem je spíše ze studijních důvodů. Tento spolek mě zaujal po stránce podané ruky "dětem" z Dětských domovů, těm, kteří nemají zázemí a potřebují právě tu "pomocnou ruku". Zažila jsem dobu, kdy tyto "dospělé děti" neměly kam jít, v té době jsem už v DD nepracovala, ale byla jsem v kontaktu s bývalou kolegyní. Tak vím, že opustily nadšeně DD, ale večer by se chtěly vrátit. Už to nešlo, už byly tehdy podle směrnic "dospělý a samostatný", ano byla to hrstka a bylo to snad jen krátce. Vím jen, že je má kolegyně na noc vzala zpět a po pár dnech se to doneslo k vedení. Nechtěla o tom moc mluvit, jen řekla, že na to neměla žaludek a raději odešla do důchodu. Určitě bylo pár jedinců co se uchytilo pomocí příbuzných, ale sociálně slabý to měli horší. Nicméně celodenní výlet byl právě pro skupinu soc. slabších za doprovodu pracovnic Portavita. Za sebe mohu napsat, že celodenní výlet měl skvělý program, přístup doprovodných pracovnic k účastníkům zájezdu, pozitivní, nehraný. Za mě, nevím, zda bych tuto práci zvládla, chce to zřejmě cit a zároveň diplomacii, občas jsou to lidé, kteří byly hodně na dně, věřím, že si ani neuvědomí, že ten propad jednou nastane. Ovšem já kvitovala pomoc těm "dětem z DD". Měli jsme smůlu na počasí, výlet byl naplánovaný hodně dopředu. Celý den nám pršelo. Nicméně exkurze na Meterologické stanici byla velmi zajímavá a poučná. Bohužel jsme byli ochuzeny o tyto krásné pohledy do krajiny pořízené v roce 2013, kdy jsme Lysou horu navštívili s manželem.
Na prohlídku Meterologické stanice jsme se rozdělili do dvou skupin. V mezičase jsme využili pěkné posezení v chatě Emila Zátopka, kde jsme se nejen zahřáli u kávy a čaje, ale i debatovali o životě. Mohu napsat, že jsem dlouho měla o čem přemýšlet. Nicméně byl čas k odjezdu z Lysé hory, pak oběd a přesun do Komorní Lhotky, kde byla možnost relaxu v Solné jeskyni, nebo si zahrát bowling. Co se mě moc líbilo, byl veselá nálada a zpěv, který nás napříč deštivému počasí doprovázel při našich přejezdech. 
Bylo pozdní odpoledne a my mířili ke svým domovům. Při loučení s doprovodným personálem jsem mu popřála spokojené spolupracující klienty, pevné nervy a vlastně co nejmenší počet těchto klientů. Nevím, jak vy, ale já si sama sobě v duchu přiznala, že si nedovedu představit sebe v situaci některého z nich. Byla jsem v šoku, když jsem mezi nimi poznala svého bývalého kolegu z práce. Nicméně buďte všichni zdraví, važte si svých domovů, svých blízkých a když vám bude úzko z jakéhokoliv důvodů, řekněte, si, že jsou jedinci, kterým je húř. Otázkou je, zda je to zapříčiněné jejich vlastní, či nevlastní vinou.
