"POVEDENÝ DEN"

 

Včera se mě dařilo hned od rána. Po probuzení po sedmé hodině svítilo sluníčko, po starému sice po  osmé, ale i tak jsem vstala včas. Měla jsem namířeno na desátou do pedikúru a tím brzkým vstáváním jsem stihla připravit k obědu salát z červené řepy a taky oloupat brambory☺. Zdržovat jsem se ve městě nechtěla, bylo sice slunečno, ale vzduch voněl tak nějak dešťovo - sněhovo, na horách byl vidět poprašek. Všechno klaplo, nožky v poho, to se mě to šlapalo směr kožená galanterie - u Ťamťana, měla jsem v úmyslu kouknout na kabelku, spíš kabelu - černou, ALE musela by mě oslovit hned na první dobrou. 

K oslovení nedošlo, neušla jsem ani deset metrů a  koukám na dámu, která míří ke mě s otevřenou náručí a úsměvem na rtech. No jo, už jsem dámu poznala, byla to manželova sestřenice Dana. Potkáváme se sice zřídka, ale rády. Srdečné objetí, návrch na rychlé kafíčko. To bylo před 11h😊, bylo "rychlé a pro nás stejně krátké", domů jsem dorazila v pohodě až po 14 hodině. To už  mě cestou domů fučelo, pršelo a nic bych nezalhala, že i poletoval s tím deštěm sníh.🙊Volala jsem domů SOS, postavit brambory ať není náš oběd nakonec večeří. Samozřejmě, že jsme si s Danou nestačily vše říct. U druhé kávy doma jsem pak manželovi referovala co je nového u Dany. Málem mě kleplo, kde se vzala, tu se vzala, plošina se k nám na balkon soukala. Chvíli dolů, pak nahoru, pootočit a zas dolů. 

To už jsem stála na balkóně a podávala hlášení, hasiči, snad nehoří, no první moment děs, ale klid. Chodba, nic nebylo cítit, takže nehoří, ale tašku s doklady, mít po ruce ani tak není marný. Zjišťuji dál a volám na manžela, postav ještě na dvě kávy, kluci k nám jedou na kafe. Pánové, co se děje jedete k nám na kafíčko, ne nad vás a pak už trochu ruchu a šramotu, plošina dolů, Pánové zůstali nad námi, kde zůstal bydlet syn původní majitelky. O maminku, velmi příjemnou paní se staral dost dlouhou dobu. Nejdříve dojížděl s chaty, později, když paní vyžadovala denní péči zde zůstal. Často byl ve veselé náladě, ovšem stále vlk samotář, družil se jen s podobnými dvěma veselými pány v domě. Údajně jej už týden neviděli a tak proto ty plošiny. Nakonec jej odvezla sanitka, poslední dobou byl kost a kůže, ale stále žíznivý, nic moc, s nikým nekomunikoval. Tak snad bude opět OK, údajně má dceru, ta za babičkou jezdila, ale pak přestala. Pán je podivín, jednou mě zval ať se jdu podívat jak bydlí, bylo to velmi nepříjemné. Z výtahu jsem vystoupila s tím, že jdu pro manžela a přijdeme. Než došel do svého bytu, určitě už ani o tom pozvání nevěděl. Všem se nám ulevilo, není mrtví, nehořelo a navíc ta plošina k nám vyjede, kdyby něco. Na sociálním o něm vědí, tak prý máme být v klidu. No jak říkala naše babi, ani rodinu, ani sousedy si člověk nevybírá, hlavně klídek.😒ne všichni chtějí být denodenně veselý. Nakonec uvidíme jak to extempóre chlapec pojme, možná se poučí. Mezi námi musí mít už velké zdravotní potíže z té stálé veselosti😱

Ještě k té naší Daně, manželové sestřenici, k mé radosti budeme mít pokračování v kafé dýchánku. Snad si vše dopovíme, jedeme totiž společně na hroby našich předků, ale nebude to babinec, nevadí, hlavně, že se uvidíme a povzpomínáme. Co vy dopovíte si vše u jednoho kafíčka, já teda néééé🙊😂 Než půjdeme na ty hřbitovy posvítit, mám v plánu uvařit zahřívací polévku z červené řepy, brambor a klobásy. Je pikantní a moc dobrá, s kouskem pečiva může klidně zastoupit i hlavní jídlo. Jo a taky Martinské rohlíčky, ty už jsem dlouho neupekla. To, ale až příště.

Přeji všem pohodové dny prožité ve zdraví. Nějak nestíhám odpovídat na komentáře a poděkovat za vaši návštěvu.

" MŮJ RELAX "

 Tak to u nás vůbec nefunguje☺. 

Váhu máme stále na stejném místě, snažíme se ji nepřehlížet, ale kamarádi z nás nikdy nebudou. Spíš se respektujeme. Už ta rubrika -" VAŘENÍ A PEČENÍ, NENÍ ŽÁDNÉ TRÁPENÍ" napoví, že mám k vaření a pečení kladný vztah a opravdu u něj relaxuji. Jak často říkám, vyvařím a vypeču klidně i chmůry, pokud to je občas potřeba. Dnes jsem pekla plněnou roládu z mletého vepřového masa v dobrém rozmaru, žádné chmůry se nekonaly. Hned z rána nás navštívila naše mladší dcera s vnukovou psí kamarádkou Aby a nejen Aby , ale i dcera nás vždy jak říkáme nakopnou .

Roláda je plněná Baby špenátem, žampióny, cibulí , červenou paprikou. Kdo chce může přidat sýr i vařená vajíčka. Záleží na fantazii, u nás pak na přání a respektu strávníka. Manžel vajíčka ne, takže bez vařených vajec. Mleté maso o váze 80dkg jsem prozatím měla v ledničce, lepší je nejdříve připravit nádivku: Jednu krabičku Baby špenátu propláchnout na cedníku a nechat okapat, mezitím oloupat a pokrájet cibuli,  prolisovat česnek, oloupat a nakrájet na plátky 4 větší žampiony a pokud máte po ruce červenou papriku, doporučuji nakrájet na nudličky. Já zvolila menší obdélníčky a není to pak dost v nádivce výrazné. Na pánvičce na kousku másla zpěnit cibuli, přidat Baby špenát, česnek - sůl (já místo soli použila houbové koření a trochu vegety), takto orestované jsem vsypala do mísy a obdobně pokračovala s žampióny. Všechny suroviny do nádivky promíchat v míse a necháme stranou vychladit.

Jdeme na mleté maso, které v míse doplníme prolisovaným česnekem, 1 postrouhanou větší cibulí a jednou větší syrovou bramborou. Přidáme dvě vajíčka, pepř, 2 - 3 hrsti strouhanky na zahuštění. Opět namísto soli jsem přidala vegetu (manžel ji koupil "prý" bez éček, doufám, že to nebude jak ten "BIO ČESNEK" co stahuje Bertík, neboť prý obsahuje pesticidy. No☻ naskýtá se otázka, aspoň mě, jak může být "BIO ČESNEK " plný pesticidů). Co se divím, že jo☺☻ Tak zpět k mletému masu, to řádně promícháme a utvoříme placku na pečící papír, troubu předehřejem na 210° C. Na placku na její okraj umístíme nádivku, ne až do konce. Raději patka bez náplně, pomocí pečícího papíru rolujeme, pak opatrně zabalíme do alobalu a pečeme v troubě na hlubším plechu podlité vodou. Řeknu vám, byla to obr roláda a v ten moment mě mrzelo, že jsem poslala manžela na walking hole. Tvářil se nad mým nápadem upéct roládu plněnou špenátem dost skepticky a měl plno připomínek, že ..... Nakonec jsem si poradila a roláda byla v troubě, hlídala jsem dostatek vody pod roládou a nechala ji holku ať si za tu hodinu v té troubě poradí a mě nezradí. Mezitím jsem si připravila konečné pomazání, které jsem holce roládě dopřála po hodině pečení. Do misky jsem dala 1/2 lžíce hořčice, půl lžíce ostrého kečupu, přidala pár kapek sojovky, pár kapek Crema  Balsamica a vše završila půlkou lžíce medovo - citrónovo - zázvorové šťávy. Během pečení rolády jsem připravovala naší medicínu, kterou v období chřipek a různých hrozících virů po ránu vždy užíváme 1 polévkovou lžíci.

Zpět však k naší roládě, po hodině pečení jsem alobal a pečící papír nařízla a roládu řádně potřela připravenou směsí a ještě půl hodinky pekla  na 210°C. To už přišel manžel domů a koukal do trouby jak na televize a přitom nasával linoucí se vůni bytem. Brambory se už vařily a salát ze syrové červené řepy postrouhané s jablíčkem, dochucený špetkou soli, pepřem, zakápnutý citrónem

jsem nakládala do misek. 

Dobrota náramná, pochvala veliká, tak co si více přát☺Všem vám přeji pohodový nadcházející týden prožitý ve zdraví

 

"DOKUD SLUNCE SVÍTÍ"

 Dnešní má ranní cesta vedla do města. Bylo chladné, svěží, ale slunečné ráno, jela jsem sama a tak hned v naší předzahrádce jsem fotila.

Nevím jak vy, ale já to tak mám, více fotím, když jedu sama. Na nikoho nejsem vázaná, zastavím se kde chci a pokud možno všude s předstihem. Pak mohu tu krásu kolem fotit. Horší je to jak nestíhám autobus, ale většina řidičů MHD počká a já v klidu "doběhnu"☺

Dnes jsem vyfotila i schody v učňovském středisku kam jsem měla namířeno do kadeřnictví.

 Mají to tam učni v tom jejich středisku moc hezké a takové rodinné.Už při vstupních dveří se ohlasíte zazvoněním a do mikrofonu řeknete účel návštěvy, teprve pak jste vyzvání ke vstupu. Při tom dnešním stoupání po schodech mě napadlo zabroukat si písničku... takový schody do nebe ..... Bohužel od Pavla Vítka jsem na youtube neobjevila jak se mě to podařila na mém"buku"☺, ale i toto provedení není k zahození♥

https://www.youtube.com/watch?v=bRSNm3nrRX0&list=RDbRSNm3nrRX0&start_radio=1

Cestou z kadeřnictví jsem pořídila ještě další fotografie 

Potom už běžná praxe, trocha nákupu, mezitím zastavení na kus řeči, nevím jak vy, ale já to tak mám. Většinou potkám někoho známého tak se zastavím jen tak na chodníku, dnes na zastávce MHD, málokdy to při takových neplánovaných setkání vyjde na posezení u kafíčka. To si většinou necháme "na indy", ale i občas domluvíme termín. Dnes v pohodě, nic jsme nenechali s kolegyní náhodě a tak po všech svatých - Památce zesnulých máme už termín daný, jen aby nás nezkolil nějaký "moribundus" je toho jak máku kolem nás. Tak vám všem přeji pohodové dny bez "moribundusů" prožitých v pohodě. 

" MRAZIVO "

 Už dlouho jsme nebyli u Žermanické přehrady, pryč jsou doby, kdy jsme krom léta často na přehradu jezdili chytat "D". V pondělí bylo mrazivo, ale slunečno, lákalo mě to ven. Poznámky mého muže, že venku bude zima a kdo upeče to maso, co je naložené, jsem víceméně přeslechla a odložila s úsměvem  na "indy". Ven se mu nechtělo a chodit kolem přehrady už vůbec ne, chůze mu dělá čím dál více problém. Jsme my to dvojka, to vám řeknu, napřed já, nyní můj muž, ovšem na rozdíl ode mě nechce o výměně kloubů slyšet. Nakonec byl rád, že jsem trvala na svém, balila jsem jednak do batohu podsedáky, aby nám přitom odpočinku mezi chůzí neumrzl zadek, pití, walking hole a nakonec jsem nabalila sebe. To už stál v plné polní u dveří i manžel, tvářil se nic moc, ale nakonec byl moc rád. No řekněte, copak v tom azúru se sedí doma, natožpak peče maso? 

V jedné části kolem přehrady v blízkosti karavan kampu pracovali dělníci, budovali novou cestu včetně inženýrských sítí. Trochu nepohodlí při našem výletování, ale dalo se najít poklidné místo na posezení i tak. To už přicházíme k R ZÁTOCE, kde jsme v době covidu často "D" chytali... Kolem nás profrčela stará nablýskaná felicie ...

V "R ZÁTOCE "už jsme naše bundy a šály svlékali, sluníčko nezklamalo

Byl čas k návratu domů, po cestě jsme se ještě zastavili koupit brambory, co nejsou oprané, ale od hlíny.

Doma nás čekala koprová polévka od předešlého dne, takže nikdo hlady nepadl, spíš pořádnou únavou. Vám všem přeji pohodové dny ať už se sluníčkem, nebo bez, ale prožité ve zdraví. Jo a očkování proti chřipce mám za sebou bez problémů. 

"PANÍ JAHODOVÁ"

 Jsou přijmení, která si tak hned nezapamatuji, ale na paní Jahodovou hned tak nezapomenu. Setkala jsem se s ní na zámku v Hradci nad Moravicí.

Dnešní příspěvek není o historii zámku, tu si můžete najít zde, stačí kliknout a jste u zdroje, kde jsou podrobnější informace:https://www.zamek-hradec.cz/cs/o-zamku/historie

Dnešní příspěvek je o skvělé průvodkyni zámku Hradce nad Moravicí. Vím, mělo by to tak být vždy a všude, ale věřte není. Nemohu zapomenout na své zklamání v Českém Krumlově, na tamní slečnu průvodkyni nelze zapomenout. Jediné co slečnu omlouvá, zřejmě to bylo "možná" její první průvodcovství. Přála bych si více takových průvodkyň jako je paní Jahodová.

Výklad nejen svižný, srozumitelný, okořeněný i nějakou tou historkou ze soukromí tehdejších obyvatel zámku i podzámčí. Na každý pád stojí za to zámek v Hradci nad Moravicí navštívit. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví a pohodě.