" DNEŠNÍ ECHT DEN"

 

 

Začalo to už včera, kdy jsem jela na pedikúru a pak malý nákup v obchoďáku. Neslyšela jsem vyzvánění mobilu, zmeškaný hovor z ordinace internisty objeven až doma. Čekala jsem na termín objednání opět na kardioverzi. Dnes jsem zavolala hned po ránu do ordinace sama a to byl začátek mého "echt"dnu. Prvním šokem byl nástup v šest ráno v Třinci a už hlodal červíček, proč v šest, když to bylo dvakrát po sobě až ve 14 hodin? Co mě budou dělat, nebude to rovnou katetrizační ablace, uf zas nemocnice a vrátím se vůbec? Tak to ani náhodou a následovalo zaseknutí. 😱Po pár minutách jsem našla "vysvobození" za které se ještě teď stydím sama před sebou. Opravdu v uvozovkách mě zachránil od Třince už dávno daný termín na onkologii. Hned jsem sama sobě spílala jaký to jsem posera, že mě to vše stejně nemine a pokud chci dál obávám se napsat žít, tak není co řešit. Až pak jsem si taky uvědomila kolik korun do mě za celou tu dobu zdravotní pojišťovna investovala, šlo to do statisíců a já nevděčník se z toho zaseknu a málem p.... To ne, nevzdám se a hned volám zpět sestřičce a vysvětluji proč změna termínu. Pak se raději kochám pohledem z okna na část Těšínských Beskyd, přemýšlím kam se příště vypravíme na výlet...

Dnes by přálo výletům  počasí, ale aby těch zdravotních  vyšetření a ošetření nebylo málo, čekala mě ještě kontrola na chirurgii. Dopadla sice pozitivně, ale opět na mě trefilo posezení v kabince na "echt" dlouhou dobu. Znáte to možná sami, jste polovyslečení, nervózní a sedíte, čekáte a mrznete. O tom vzduchu tam ani nemluvím. Kdo si počká, ten se dočká, pan doktor prováděl mini zákrok pacientce přede mnou, kdo by se zlobil, když mě usměvavá sestřička zavolala do ordinace. Tam mě vstřícný pan doktor pochválil, když zjistil, že náplast drží, dren nevypadl jako minule. To se pak vznášíte a už si ani nepamatujete, jak jste se v kabince klepaly zimou a obavou co bude. Tak zase v pátek a neodlepovat, loučili se zdravotníci a já byla ráda, že už to mám za sebou a podle pacientů v čekárně, pan doktor i sestřička tam ještě na dlouhou dobu to měli před sebou. Venku už se setmělo a mě nezbývalo nic jiného, než si uvařit hrnek bylinkového čaje na celkové zklidnění a doufání, že ten "echt" den skončil a pokračování bude za hodně, ale hodně za dlouho, raději už vůbec. A jak to máte vy, když se vám najednou sejde toho všeho až nad hlavu, nemusí to být jen zdravotní problémy? Nevím jak vám, ale mě se občas stane, že ve skutečnosti "velký" problém není až tak velký a naopak ten z počátku "malý" problém přeroste do velkého. Občas pomůže čaj , ale co zaručeně pomáhá je kniha. Zrovna jsem dočetla tuto knihu, která se paní spisovatelceRachel Amphlett opravdu povedla. Už dlouho jsem tak skvělý kriminální román nečetla. Svižný, strhující, plný napětí a zvratů. Vřele doporučuji a děkuji blogerce za tip, už si ani nepamatuji, na kterém blogu tento tip byl. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

"CO NOVÉHO JSEM PŘEČETLA"

Než jsem začala číst knihu "Ženy z Cínové hory" od spisovatelky Paulette Kennedyové, předcházelo tomu několik dní, kdy jsem knihou pouze listovala a opět ji položila na noční stolek. Proč tomu tak bylo, fantasy a scifi není moje parketa, už dopředu jsem věděla, že je to něco jiného než obvykle čtu. Kniha se zabývá kletbou jenž postihla Cínovou horu před padesáti lety a protrhnout ji může jedině spolupráce tří žen. Mladé dívky, matky a stařeny, fantasy a scifi k tomu bylinkářství a pomstychtivý kazatel. Otázky mám, nebo nemám a proč vlastně se mě stále honily hlavou.

Nakonec jsem se začetla, malebná hornatá krajina v americkém Arkankasu, osudy dvou žen pro nás nezvyklých jmen Deirdre a Gracelynn ( u mě Dáša a Gábi), taky máte občas potřebu pojmenunovat si postavy v knize podle svého? Občas se mě to stává a k tomu navrch dost často hledám podobnost děje tehdejšího života s životem žitým v okolí. Dávno, nedávno i nyní, něco si už pamatuji, mnohé jsem zažila za ty roky co jsem na světě, ne že bych byla stará ☺to ne☺ Život aspoň mě občas připadá jak scifi, jak by kolem nás byl samý fantasta, no a o samozvaných léčitelých raděj pomlčím. Nedávno jsem se potkala náhodně s dvěma kolegyněmi, trochu jsme si zdrbly. Probraly jsme děti a vnoučata, došlo taky na zdraví. Jedna z nich se vždy pasovala do role léčitelky a opět nezklamala, nyní už od bylinek zřejmě upustila a přešla na léky. Ovšem, co následovalo, mě vyrazilo dech. To neužívej, to už vůbec ne a víš ty co, přijď ke mě, já mám lepší léky než máš ty a ty zaberou zaručeně. Naštěstí ta naše druhá kolegyně rozum neztratila a díky bohu ani paměť, hned pozvání včetně změny léků odmítla. Nicméně vrátím se ke knize, nakonec jsem ji četla jedním dechem. Z počátku jsem měla z magie a hororového nádechu tak trochu obavu. Kdo z vás má napětí s dávkou magie a fantasy v oblibě, určitě to bude váš šálek kávy. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví ať už s knihou, nebo bez ní.

 

 

 

 

"KNIHA NIKDY NEZKLAME"

Dnešní počasí venku mě nedalo na výběr, však posuďte sami. Fotografie z balkonu hned po ránu.

Za pár hodin pořádně nachumelilo, tak nevím, zda ta naše chryzantéma ještě na tom nekrýtém balkóně vydrží...

První fotografie chryzantémy hned po ránu, další po pár hodinách. Sněžilo neustále, chvílemi se sníh docela vířil. Plánovaná dopolední procházka odložena, tak přišla na řadu zájmová činnost, dočíst knížku, nebo malovat podle čísel? Vítaný dárek od vnuka a jeho slečny ... kdo si hraje nezlobí, ale my vůbec přece nezlobíme☺. Mají nás ovšem přečtený, rádi si hrajeme ☺

Ovšem, byla změna, pokochala jsem se dárkem, ale dala přednost hrnku čaje. Výběr čaje byl jednoduchý, venku výdatně sněží, tak čaj Sněhová vločka, k čaji kniha a bylo vymalováno. Z knihovny mě v pátek přišlo do mailu upozornění, že na mě čeká další rezervovaná kniha. Chybělo dočíst pár stránek a nakonec, ale to až po pár slovech o knize - prvního dílu rodinné ságy od Maria Nikolai - Dcery naděje. Ani nevím na kterém blogu byla uvedena, občas se ponořím do žánru  bestsellerů s nádechem romantiky, ovšem zde odehrávající se na sklonku první světové války na romantickém pobřeží Bodamského jezera. Ona trocha romantiky, historie a napětí jednou za čas neškodí. Ale nesmí být v knize  recept na něco dobrého, to je pak na pováženou s vaším záměrem nemlsat ani za nic na světě, jen číst a číst, maximálně si představit jak krásné musí být výhledy na Bodamské jezero, v pozadí se tyčí Alpy. No, být přiměřené počasí a ne ty sněhové fujavice, přemluvila bych manžela a jeli bychom k přehradě s výhledy na Beskydy, popřípadě by stačil za jasného počasí výhled na ty Beskydy z balkónu, ale dnes ☻ach jo. Vzala jsem na milost med a osladila si Sněhovou vločku, ne ten sníh venku, ale čaj a četla dál...

Už jsem byla nalomená, co tak přestat číst a upéct ten jejich slavný Jablečný koláč? ☺Co vám mám povídat, znova jsem se vrátila k tomu receptu na koláč, ne dočtu knihu, to už jsem se musela opravdu hodně přemlouvat. Opět jsem přečetla pár stránek a vrátila se k receptu na Mersburskýzámecký dort.

Pokud si na fotografie kliknete myší a přečtete návod, tak budete se mnou souhlasit, že to vše je pečení na dlouhé lokte, co podniknout letělo mě hlavou. Vzpomněla jsem si na roládu a vzala na milost strejdu google a vše bylo v momentě vyřešeno, líbil se mě recept 5+5+5

Pět vajec, pět lžic cukru moučka - dala jsem čtyři, pět lžic mouky polohrubé, mouku a cukr každé zvlášť přehnat přes síto!Špetka soli co tam nebyla psaná. Vše nachystáno podle návodu a taky zapnutá trouba, na to nezapomenout, má být pořádně vyhřátá na 200°C. Troubu zapnout hned až pak chystat suroviny. Oddělit bílky od žloutků, se špetkou soli vyšlehat sníh, žloutky našlehat s cukrem a následně lehce vmíchat se sněhem a nakonec stěrkou vpravit lehce mouku. Vzniklou hmotu dát na plech vyložený pečícím papírem, urovnat a péct asi tak deset minut. Upečeno je, když začne těsto oddělovat od okrajů plechu - 10- 15 minut. Po upečení nechat pět minut vychladnout na plechu, pak stočit i s pečícím papírem. Následně po vychladnutí plnit krémem, zvolila jsem višňovou marmeládu ředěnou rumem, doplněnou zbylým kokosem od vánoc.Rychlé, vláčné, nadýchané k odpolední kávě přišla roláda vhod. Jo a tu knížku jsem ještě před kávovým dýchánkem dočetla. Vše dopadlo OK jak v knize, tak i u kávy, roláda měla úspěch a stopečka mandlového likéru neměla chybu. ☺

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, mě čeká opět kardioverze a pokud se nebude dařit tak následně katetrizační ablace srdce, pak už se snad rytmus srdce udrží.

"BÁC, NEBO BÁČ ? "

 Kdo to ví, odpoví, každopádně jsme si na Báci, či Báči moc pochutnali. Už dlouho jsem chtěla tento recept vyzkoušet. Sladkého bylo dost, co tak změna, včera jsem narazila v časopise při luštění křížovky na Bác. Recept čerpán ze zdroje:

Snažila jsem se držet receptu, malá změna byla u mouky, namísto hrubé, kterou vlastně už delší dobu nekupuji, jsem dala 50g krupice a 50g hladké mouky. Vůbec se nic nebude dít, když dáte celou dávku polohrubé což značí 500g. Škvarky jsem získala vyškvařením slaniny a namísto oleje dala lžící sádla získané vyškvařením slaniny. Zbytek sádla posloužil na vymazání plechu. Jo a mák jsem vynechala, polovinu těsta jsem na plechu před pečením posypala kmínem. Jinak kdo rád více česnekové, může přidat celou paličku, tak jako já, aspoň budete mít jistotu, že k vám nepřijdou upíři ☺

Paradoxem je, že si manžel dnes přál k obědu k plánované zelňačce jako druhé jídlo palačinky. Nic jsem neříkala a na ty palačinky těsto připravila, já je totiž nemusím na rozdíl od něj ☺ Vždy jej připravím aspoň hodinu před samotným pečením. Když manžel viděl, že se ještě něco chystá a má to být slaný koláč, začal točit káču, že ty palačinky dnes být nemusí. Ucítil totiž tu vůni linoucí se z kuchyně ☺a jak byl koláč v troubě rezignoval úplně. Palačinky na večeři, když to tak v celém bytě voní, dám si Báč, nebo jak se to jmenuje ☺ ☺ ☺ to bylo řečí, že chce palačinky.

Nakonec si pochutnala i dcera, loudila na mě koláč i naše Aby, ale ani ty její krásné oči se mnou nehnuly.

Kus koláče si odnesla dcera domů, kousek vezmu zítra kolegyni do klubu a zbytek mě přijde k chuti určitě k večeři, když bude mít manžel ty jeho oblíbené palačinky. Obávám se jeho očí, jak bude na mě loudit Báč, no budu neoblomná a v nouzi udělám bác.☺ Nebyla bych to já, abych dnes i při tom vaření a pečení, co není pro mě žádné trápení, když se chce a to mě se chce snad pokaždé, něco navíc krom vaření nevyfotila. Padla mě do oka váza, kterou jsme dostali od vnuka a jeho slečny pod stromeček. Pamatoval si , že ta stará už dosloužila a byl jednou problém, když se u nás sešlo více květin kam je dát. Momentálně nemáme doma žádné květiny, ale manžel mě včera koupil ananas, tak za mého zpěvu olé, olé kupte mě zas ananas, jsem vše nakombinovala a zvěčnila ☺☺☺Vzpomínáte si na tu písničku někteří☺?

https://www.youtube.com/watch?v=n3v9r2YkDw8

Stím vařením je to tak, vařím a peču "ráda", zvláště jak mám na dva dny v plánu styk z veřejností, což značí, že půjdu jeden den na kafíčko do města s kolegyní z práce, druhý den s kamarádkou ☺a navíc zítra  jako na potvoru máme klubové odpoledne. Občas se to tak sejde, co nadělám ☺Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví.

"SLÍBIT SE MŮŽE "

Slíbit není hřích, manžel namísto slíbit říká objecať není hřích. Včera slíbil, nebo objecal,😏 výlet na hory, už předem jsem jej varovala, že nemá slibovat, ale činit. Když jsem ráno viděla jak se zoufale tváří při pohledu z okna na naše zasněžené auto, tak jsem prohlásila, že můžeme jít na procházku tady u nás na sídlišti směrem k lesu. Možná i do lesa, nebo někam ...ty tři tečky nás nakonec nasměrovaly do restaurace U Jelena, ale o tom později.

Většina mých fotografií z okna, nebo balkonu je směrována ke žlutému domečku, připomíná mě rodinný domek kamarádky Jitky z dětství, kde jsem poprvé uviděla televizní vysílání. Jitčiny rodiče měli z okruhu přátel mých rodičů jediní televizor. Jitka se tím pochlubila a můj táta domluvil návštěvu, kdy jsem se mohla na televizi jít k Jitce podívat. Mě mohlo být v té době tak 5- 6 let, nedovedla jsem pochopit s Jitkou, proč nám její táta televizi ukázal, ovšem bylo v ní pouze zrnění, Měla jsem představu, že televizní vysílání je na principu rádia, hraje kdykoli jej pustíme. No za těch řádku let co jsem na světě došlo k velkým změnám a pokroku. Sice nám televize nabízí nepřetržité vysílání, ale o jeho hodnotách raději nepřemýšlet. To už jsem hodně odbočila, vraťme se ke žlutému domečku jako takovému, dnes jsme se k němu vypravili. Naše sídliště je obklopeno rodinnými domy, některé jsou pěkně skryté, místy jsou to přímo paláce, místy řadovky. Kousek dál je les, dá se říct jednu až dvě zastávky MHD a jste v lese. Dá se  sejít z kopec mezi vilkami a les je na dosah. My jsme šli dál, sluníčko nám dělalo doprovod, potkávali jsme rodiny s dětmi. Zajímavé je, že na saních ani na bobech ty malé děti nechtěly sedět, ale táhnout je na šňůrách za sebou ☺A já zaujatá focením ani jsem nepostřehla, že jsme ušli dost velký kus cesty.

Moc jsem domy nefotila, aby na mě někdo nevyběhl, spousta domkařů odhrnovala sníh, či jinak se věnovala údržbě okolí domu, někteří zrovna se zrovna vraceli ke svým domovům.

Právě tou cestou na prostřední fotografii jsme došli dosti daleko, mezi zasněžené pole na jedné straně a na druhé další zástavbou, dokonce tam je pár mini domů postavených pro seniory, ty už jsem nefotila. Měla jsem na pilno, buď dojdeme do restaurace "U JELENA", nebo si budu muset dřepnout a to se mě uprostřed polí a zástavby opravdu nechtělo ☺ ...

Statečně jsem vykročila a na dotaz manžela, kam tak spěcháš, jsem neodpovídala, záhy se kluk chytrá dovtípil ☺a přidal do kroku. To už jsme se blížili k vyhlášené restauraci,( mimochodem ta fotografie je čerpána ze zdroje), já neměla na focení myšlenky☺,měla jsem jiné starosti. Jistě si říkáte jak to celé dopadlo, nebudu vás napínat, proběhla jsem restaurací jako tryskomyš a vše bylo opět sluncem zalité. Asi každý se občas ocitneme v prekerních situaci, tato byla naštěstí zažehnána, zřejmě mým tryskomyším přesunem.😆. Nechtějte mě při tom vidět, raději se podívejte na jednu roztomilou tryskomyš, opět čerpáno ze zdroje:

Nic proti ničemu, ale doma bych to roztomilé zvířátko mít nechtěla, je to prý nenáročné chovat, ale kdo z vás by chěl mít piskomila doma, nechť si o jeho chovu něco málo přečte. Ne není to reklama, pouze kdyby a vše čerpáno opět ze zdroje.

https://www.superzoo.cz/skola/jak-chovat-piskomila/

My jsme velmi skromní co se zvířátek týká, stačí nám jednou za čas návštěva psí slečny Aby od dcery.

Jsem sama zvědavá, kdy se na ten včera slíbený výlet na hory dostaneme, ale dnešní procházka nebyla vůbec marná, ba naopak. Když už jsme u toho Jelena byli dala jsem si tam dobré kafíčko , mějte pohodové dny prožité ve zdraví. Až při kontrole na náhledu jsem si uvědomila, že nemám nadpis k dnešnímu článku, zvolila jsem po krátkém, velmi krátkém zamyšlení "SLÍBIT SE MŮŽE", proč právě to ? Žijeme přece v období slibů a slíbit není hřích, nebo taky objecať, co už. ☺

"VÝSTAVA, KTEROU JSEM PROPÁSLA"

 Občas odložím z časových, či zdravotních důvodů návštěvu nejen v oblasti kulturní, většinou nelituji. Dnes jsem zalitovala, chtěla jsem navštívit výstavu paní Marty Hrnkové, rodačky z Havířova. Výstava byla z rodiných důvodů autorky odinstalováná předčasně. Naše babi by byla hned hotová, řekla by: "Tak to mělo být, nebo uvidíš jindy" Naše babi neměla co si pamatuji nikdy problém, vždy si to uměla nějak zdůvodnit. Tak i já, zvolila jiný program, ale o tom o kousek níže, nyní něco málo o výstavě ze zdroje : Ze starého nové, obrazem a plastikou. To je název unikátní výstavy Marty Hrnkové, která je k vidění v Havířově. Autorka ve svých dílech promítá osobní představy, které ztvární pomocí odložených nepotřebných předmětů a materiálů.

Na Polaru jsem viděla ukázky a nebylo by k zahození výstavu zhlédnout, no co už,slibuji, že se  polepším  paní Hrnková☺Dnešním náhradním programem byla příroda, mraky se sice honily se sluníčkem, nicméně zvolili jsme procházku kolem Žermanické přehrady. Jezdíme tam rádi v kterémkoliv ročním období a kocháme se pohledem na blízké Beskydy.

Něco málo ze zdroje:https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDermanick%C3%A1_p%C5%99ehrada 

Uprostřed majestátní Lysá hora, která se při procházce kolem přehrady a nejen tam, ale i přímo cestou do oblasti Pobeskydí schovává a následně opět vyčnívá. Na fotografii v levo jsem našla ne moc dobře ukrytého skřítka "Stromáka", jo jak si tak vybírám objekt na focení, hledám v něm něco víc. Velká škoda, že sluníčko prohrálo boj s mraky, vodní plocha byla místy zamrzlá, byl poměrně silný vítr, ale nám to vůbec nevadilo.

V místě kam naše kroky vždy zamíří je kemp, přívěsy jsou k pronajmutí a nyní již zazimovány, možná tam má i někdo svůj vlastní, na každý pád od jara do podzimu se tam zdržují rybáři i se svými rodinami.

Na každou stranu od kempu je v létě , občas i dříve možnost občerstvení, dnes jsme rozvinuli debatu, jak se asi v takovém kempu žije a co se zrovna zde na Žermanické přehradě nabízí. U mě to vyhrály blízké Beskydy, u manžela vodní sporty a společně jsme se shodli na památkách v okolí a také na atrakcích jako je bobová dráha u Jablunkova, trojmezí Hrčava, vlastně je blízko jak na Slovensko, tak do Polska, kde se najde také spousta zajímavostí, Svět techniky v oblasti Dolních Vítkovic, návštěva muzeí ať už u nás v Havířově- Kotulova dřevěnka, nebo v Ostravě, či Těšíně, nesmím zapomenout na blízký Sochařský park. Určitě i návštěvu koncertu, či jiné kulturní akce, málem bych zapomněla na Hornické muzeum Landek. Na každý pád nejsou Žermanice a přilehlá obec Lučina jedinou možností ubytování, ale dnes jsme tam byli a tak je zde u fotografií zmiňuji. Co mě však vždy fascinuje jsou malé pidi chatičky v Zátoce. Říkám si, jak tam se může někdo ubytovat, ale asi ano. Zvenku nic moc a uvnitř nevím, na druhou stranu poetická chaloupka, střecha  obrostlá mechem, na jaře kolem spousty fialek. Jak by naše babi řekla: " Proti gustu žádný dišputát" a já říkám, vše je možné i nemožné. Na každý pád jsme se dnes pořádně vyvětrali.

Venku nám pěkně nasněžilo, mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví.