" KNIHY ČISTÍ NAŠI DUŠI "

 

V první knize ze série Sedmi sester se ocitneme na soukromém poloostrově v luxusním sídle ženevského jezera, kde se sjíždí z různých koutů světa šest mladých žen. Přivolá je sem zpráva o úmrtí jejich otce, který si je jako malé adoptoval. Začtením do děje se rázem ocitnete v různých útržcích a skládankách, které vás postupně vtáhnou do děje. Ocitnete se najednou v hluboké historii a hned v současnosti, kde se u jednotlivých žen skláda jako mozaika jejich původ a součastnost, ale to bych předbíhala a moc prozradila, byť bych jen v náznacích, co se bude odehrávat dál...
Ne nadarmo se říká: "Čtení čistí naši duši.." můžeme také říct, že čtení je potrava pro naši duši. V mém případě tomu tak opravdu je. Ke knize občas doslova utíkám, nebylo tomu jinak v posledních dnech. Pokud je pěkné počasí,výlet do přírody a následně kniha, to je ideál a pokud ještě přijde k tomu postupem času na návštěvu blízká rodina s dobrými zprávami, duše se tetelí. Co čtu a kde jsem byla, kdo přišel, nebo poslal fotografii ze slavnostního vyřazení? Novinek plusových pro mě spousty a pokud ještě dcera nastoupí do nového zaměstnání, věřte, budu se ještě více tetelit blahem než nyní. Dnes zůstanu věrná knihám, v současné době mám přečtené první tři díly Sedmi sester od Lucindy Riley. Nevzpomínám si, že bych od této autorky už nějakou knihu četla. Tip jsem dostala na blogu, ani nevím kde, snad u Evičky, nebo u Helenky ?Každopádně skvělý tip - první díl s názvem Sedm sester, druhý Sestra bouře, třetí Sestra ve stínu jsem doslova zhltla v době, kdy byl na mě vyvíjen silný tlak od člověka pro mě hodně moc vzdáleného. Telefonicky byl velmi intenzivní ještě v době mého pobytu v lázních po operaci a když se nedostavila ozva, pak byl použit silnější kalibr ve formě SMS. Napíši - li "Stalking" nebudu lhát, ale o tom jsem tu psát nechtěla. Vzpomněla jsem si opět na naši babi, která by řekla cos o kopající kobyle, která kolem sebe v úzkých kope a v závěru její konečný verdikt by zněl, však to znáš, komu není rady, tomu není pomoci. Odpuštěno, ale zapomenout se nedá. Kniha opět pomohla zmírnit tlak z venčí, současně pár stránek a dočten čtvrtý díl. Pátý už mám na nočním stolku - Sestra luny, šestý na mě čeká v knihovně, je to Setra slunce a zrovna tak sedmý Ztracená sestra a osmý Atlas - otcův příběh. Nyní navrch něco z přírody a otužování ...

Foto bylo pořízeno na naší procházce u Žermanické přehrady v neděli 21. 1., vystřídali se tam po sobě dvě skupiny otužilců. Někteří se doslova ráchali v té ledové vodě. Nám bylo dobře kousek dál v areálu zazimovaných karavanů, postupně vylézaly v dálce vrcholky Beskyd, ale to už jsme se vydali na cestu k domovu. Já očistěná a smířená, že jsem opět našla duševní rovnováhu a zralý úsudek o všem co se během mé pooperační hospitalizaci v nemocnici a následném doléčení v lázních odehrálo dost vzdáleně od naší rodiny, už se nechci opakovat, ale slova naši babi, že občas po přízni řízni je pravdivé. Co tak ještě malá připomínka z přírody?

Já vím, budeme čekat ještě dlouho než nám včelky budou bzučet na keři za zády, vybrala jsem jednu hodně letitou, která vyhrála na celorepublikové výstavě seniórů druhé místo ☺Tak jsem za chlubilku☺Zpět do reality, tento snímek jsem po návratu z výletu vyhodnotila k názvu - "Nechoď pryč, vrať se," hádejte, jak to dopadlo? Vrátila se, nevrátila? Vrátila, ale to už jsem si neodvážila vyfotit, už se o nás vědělo, ale to objetí a políbení na usmířenou jsem viděla☺

Dva a jejich stíny ...

Otužilci v R- zátoce , tam chodíváme posedět a kochat se pohledem na hladinu a vrcholky hor v povzdálí. Všem vám přeji pohodové dny v přiměřeném zdraví ať už se otužujete u knihy, v přírodě pohledem na krásu kolem, či šupnete do tej fajné vody třeba na Žermanické přehradě.

" JAK A PROČ ..."

Nevím jak jste na tom vy, ale mě se "občas" stane, kdy danou realitu ne a ne přijmout. Myslím tím realitu, kdy si říkám, proč je to tak postavené, proč zrovna v této situaci se ode mě očekává, že mám být ta silná a hodit za hlavu vše, podřídit se a být zodpovědná za druhé. Už naše babi říkávala, že význam přání zdraví pochopí člověk až mu jde do úzkých, někdy bývá pozdě. O zdraví se má pečovat a měla pravdu.            
Občas čekáme zázraky v podobě nových léků a na poslední chvíli se dušujeme, že kdyby, ale to jsou ty chyby. Těžké jsou pak konce pro obě strany, těm co zůstanou, nezbývá než se smířit a vyrovnat. Dnes u přehrady pohledem na stopy ve sněhu a zamrzlou hladinu  jsem si říkala, že to jsou vlastně obrazy života  mého bratra, kterému už je dobře tam nahoře na obláčku ...

Měli jsme sebou batůžek a v něm naše podsedáky, lavička byla bez sněhu, sluníčko docela hřálo. Kousek od nás se cachtali ve vysekaném otvoru otužilci a já si řekla, že budu už taky "konečně" otužilá vůči svému okolí. Naše babi by řekla to své "vocať potaď"a bylo by vymalováno. No, vymalováno nemám, ale už je po dnešku lépe. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví aspoň přiměřeném

  

                                  

" ŠLAPACÍ KOLO "

Nechce se mě psát jak je dobré cvičit, ani jak mě štve neustálé nejisté období kolem nás. Dnešní příspěvek by měl být pozitivní , tak se o to pokusím. Ještě se vrátím k příspěvku v pořadí stý, kde jsem hlásila návrat z lázní. Vím, že nezáleží na počtu, ale bloguji od roku 2009, nyní rok 2024, tož to by byla bída. Tak jen tak zmíním, že stý je od července 2020, články ze starého blogu jsem nepřeváděla ☻, neb jsem, jak by naše babi řekla "technické kopyto".

Písničku "Šlapací kolo " si broukám chodbou cestou jak já skromně říkám do posilovny. Šlapací kolo na půdě leží, nevím kdo by ho chtěl ... Však posuďte sami, v posilovně mám historický exemplář ...

Vykračuji si hrdě ke svému "oři Carnellu "a jsem ráda, že jej mám k dispozici, neboť můj "mercedes" je už více jak šest let zaparkovaný u přátel, kde se na něj, jak jinak než práší. Z velkého bytu do mini bytečku se přestěhovat nedá vše a nápad umístit "Carnella "v chodbě měla až naše paní sousedka. Než budou "lidi" a převezou mého "oře"jsem ráda za "Carnella"...

Šlapací kolo je ještě svěží ... poslouží všem ... vyhlídku já mám do přírody, kdo by ji nechtěl ...

šlapací kolo, z minulého stoletííí ...já , já , já, já se mám, když na "Carnela " usedám já se mám ... do šlapání se dááám ...

šlapu si takhle při slunci či v dešti ... já se mám ...

Takto si notuji a kolénka po TEP, (Totální Endoprotéza) procvičuji. Občas mívám návštěvy vracejících se sousedů z nákupu či procházky, kteří si rádi povídají. Na povídání je posilovna rovněž zařízena, jak si můžete všimnout historické stoličky, která je nenápadně umístěna v levém rohu. Vnitřní parapet využila paní sousedka k přezimování květin. Takže zimní zahrada ...

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví a nezapomeňte, má mrznout, tak neolizovat zábradlí ☺

" A JE TU POŠTÁÁ ... "

 

Přišlo mě poštou ranní pár pozdravení z výletů od rodiny a přátel ...

Zářivý svět pohádek si přála navštívit přítelkyně vnuka ...

Mě by se tam také líbilo, ale vystačila jsem si včerejší procházkou osvětleným náměstím při návratu z klubového posezení. Bohužel nemám ani jednu fotografii, tak se vrátím do Zářivého světa pohádek ...

U mě vede Pinokio ...

Třebíč a pozdrav od neteře a praprasynovce ...

                                            

Třebíč do třetice - přání od blogerky Hanky ...

Co nadělil vnuk přítelkyni, jsem se dozvěděla jednoho dne po ránu - " NÁŠ PEPÉ... "

Při dnešním nahrávání fotografií do noťasu na mě vykouknul loňský, vtipně dcerou zvolený zdravý dortík pro vnuka ...

Nepojedu, nikam nepojedu, já už nikam nepůjdu ... notovala jsem si poslední dny v lázních vždy večer svou oblíbenou píseň s Olgou Lounovou a těšila se po pěti týdnech domůůůů. Při jedné procedúře jsem se dopočítala, že jsem byla letos 30 dnů v nemocnici a 72 dnů v lázních. V lázních bylo blaze, ale doma je doma. Vnuk mě poslal tohle foto, že nemusím jezdit, ale mohu s ním letět ☺

Na motorce jsme to zvládli, autem také, tak nyní babí letadlem ... červená stolička posloužila velmi dobře. Ten čas letí 30. 8. 2014, ale letadlem néééé!!! Čas letí i dnes, půlnoc se blíží a tak se s vámi, kdo dočetl až sem, rozloučím s přáním zdraví po celý rok 2024 a těch "ZDRAVÝCH KROKŮ NE MILIÓN, ALE MILIÓNY"

Dnes tu ještě vkládám skutečnou poštu, vhozenou DO POŠTOVNÍ SCHRÁNKY skutečným jak nejmladší vnuk kdysi říkával "Poštovním panáčkem". Vánoční pozdrav nám poslala neteř z Třebíče, je moc hezký. A co vy, dostali jste klasické přání, které vám doručil "Poštovní panáček", nebo jako my zbytek v emailu, SMS ... ?

" HLÁSÍM NÁVRAT - V DNEŠNÍM V POŘADÍ STÝM PŘÍSPĚVKEM "

 

Vážení návštěvníci mého blogu, po 36 dnech úžasného láznění,hlásím návrat do reality všedních dnů. Jak jsem avizovala v nadpisu, dnešní příspěvek je v pořadí stý. Mám v plánu, více se o lázeňském pobytu rozepsat v následujících příspěvcích.

S tímto přáním se s námi po dobu pěti týdnů loučila paní, která pořádala čtvrteční posezení u klavíru. Hodinka zpěvu a poslechu při dobrém kafíčku a sklence vína. 😐To už jsme zpívali všichni ... Přidám sem přání naše rodinné  spolu s mým Fukčarinkem - mějte pohodové, ve zdraví prožité dny všední i sváteční.

" MÝCH DVANÁCT PODZIMNÍCH DNŮ POBYTU V KONTEJNERU "

 Nelekejte se, nebyla jsem unesena, můj pobyt v délce dvanácti dnů v kontejneru byl dobrovolný a hned dodám až na to, že jsem byla po výměně kolenního kloubu TEP i pohodový. Nyní něco málo ze zdroje : 

V lednu 2021 byl zahájen provoz v nové modulární a klimatizované budově. V přízemí se nacházejí ambulance chirurgie páteře a ortopedie, včetně protetiky, v prvním podlaží oddělení následné péče a v druhém podlaží ortopedické oddělení, včetně jednotky intenzivní péče a dospávacích lůžek.

Nová budova, kde jsem byla hospitalizována po dobu dvanácti dnů byla postavena z kontejnerů, jak už jsem psala, byly to dny pohodové. Jedničku s pěti hvězdičkami si zaslouží veškerý personál 1***** ☺

Od spodku až na vrch, od vrchu až dolů - veškerá péče neměla chybu, úsměv, ochota, profesní přístup, úklid a nakonec servis z kuchyně, bóže to vynikající a pestré jídlo. Ovoce, zelenina a ty hornické porce, no mana nebeská - za mě vždy pochvala, snězeno dočista, dočista. Ne tak u ostatních pacientů a víte proč? Buď to byli šťourové - to nejím, brrrr a nebo jim rodina stále "chudáčkům" nosila jídlo z domu. To byl kámen úrazu, několikadenní skladování v nočním stolku a posléze nabízení nám ostatním spolupacientům. Brrr, říkám nyní, ne, ne, neměla jsem chuť na oslizlé kuličky hroznového vína, a už vůbec ne na starý zákusek, o chlebíčku nemluvě☻ Rodině jsem dala stop nošení dobrot, leda tak kávu z automatu, ráda všechny postupně uvidím, či uslyším, ale nic nechci, vše mám. Pouze toaletní papír, ten měl každý svůj, nechtějte vědět moji spotřebu ☺, nevěřili by jste, v tom jsem borec .

Mám těch zážitků spousty, setkala jsem se tam s různorodými lidmi, měla jsem štěstí a potkala tam i kolegyni z práce, řadu let jsme se neviděli. Dokonce jsme ležely na stejném pokoji. Přeskočím pár dnů v počtu 22 mého pobytu v nemocnici a dám sem pár fotografií podzimu jak jsem jej viděla při cestě domů z okna sanitky. U Jarušky byla výzva - Podzimní fotografie, myslela jsem, že pořídím něco z okna pokoje, chyba, výhled na špičku jehličnanu ☺.

Rozmáznutý podzimní den z okna sanitky, ve skutečnosti slunný, postupně mraky ovládly oblohu a zbytek dne propršelo. Silnici lemoval z obou stran les s podzimní paletou barev, bohužel fotografie tomu neodpovídá ☺

O chloupek úspěšnější je další fotografie zorané pole...

A opět podzimní příroda pořízená za jízdy z okna sanitky - "Rozmáznutý podzim"

Doma, konečně už už jsem si dělala pohodlí a přijel manžel z plánované kontroly u lékaře, proto cesta domů sanitkou. Měla jsem domluvené očkování proti chřipce, tak znovu ven do blízkého zdravotního střediska. Tam rychlá akce, sestřička je velmi operativní, stačilo zaklepat, vejít do zástěny a hned očkování provedeno s úsměvem a přáním pohodových dní. Předání propouštěcí zprávy, zbytku injekcí na ředění krve a odjezd domů.

Už konečně doma a stále milé vzpomínky na pobyt v nemocnici, kochala jsem se pohledem na rozkvetlé chryzantémy. Manžel dal truhlík už ke mě do pokoje ...

Až po 22 hodině mě napadlo, vždyť chryzantémy patří také k podzimu ...

A vybarvená kopřiva spolu s chryzantémou zrovna tak, snímky pořízené 3. 11. po 22hodině, tak se vejdu i k podzimní fotografické výzvě k Jarušce ☺ https://duchjara1.blogspot.com/ tam najdete všechny zúčastněné blogy a opravdu krásné fotografie podzimu

Neváhejte a pokochejte se v povečer krásami fotografiií zúčastněných blogerek https://duchjara1.blogspot.com/ 

Ještě dám tip na skvělou knihu od Evičky, která se čte sama, tedy pokud máte rádi detektivky -krimi z doby Václava II. - MARTINA NOVOTNÁ - ZÁHADA ZMIZELÉHO ŠLECHTICE ☺ . Přeji všem pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví, jdu polohovat a zároveň chladit kolénko.Vaše blogy sleduji, ale málo komentuji, ono to jde z mobili špatně . Písmenka si dělají co chtějí a v nemocnici nebyl stále přípoj na internet ☺