"U RYBNÍKA"

 

Naše výlety jsou nyní limitovány, nemůžeme k přehradám, které máme v blízkosti, ani do naší oblíbené Komorní Lhotky, Řeky, či do jiných krásných míst v Pobeskydí. Vracíme se však o to více rádi do míst, kam jsme se již delší dobu nepodívali. Není to však jednoduché,ač je to blízko, přece jen vše nespadá do území našeho města a porušit nařízení nechceme. Už tak si říkáme, že to ty kontroly na silnicích nemají jednoduché, nač se řadit k těm, kdo mají jako koníčka provokovat a nedodržovat nařízení. Myslím si, že většinou si chtějí dokázat, že nejsou "ovce". Já bych je tam postavila a udělala bych z kozla zahradníka. To by otočili, ale dost polemikám, všichni toho všeho máme dost, ale na druhou stranu situace je vážná a na někoho platí to, až když vše sám pocítí na sobě, či rodině.

Dnes jsme se vypravili k rybníku, kousek za městem, vybaveni balkonovými židlemi, neboť u rybníku nejsou lavičky a my se chtěli nejen procházet, ale i chytat "D". Byl nádherný slunný den, kolem projelo několi aut a prošel ornitolog, který si fotil ptactvo a nevím co ještě. Měl pořádné foto - dělo jak jsem sdělila manželovi při našem hodinovém posezení. Jo, a když už píši o tom posezení, tak já seděla na území města, manžel již na území spadající do vedlejšího okresu, což byl paradox.

Zahrádkáři, kteří mají zahrádky ve svahu mají štěstí, neboť je to tak mimo, že se tam dostanou bez problému. Vzala jsem sebou suchý chléb, ale kačeny se držely na druhé straně a ne a ne připlout.

Při procházce jsme zahlédli bažanty, ale než jsem vytáhla mobil, byli pryč, srnky se pásly opodál, nikdo nikde a tak i my jsme se stáhli na naše stanoviště a užívali si klidu a sluníčka.

Cestou k rybníku jsme si udělali krátkou zajížďku a vyzvedli v knihovně u okénka objednané knihy. Nedávno byl v televizi rozhovor s panem Radimem Uzlem, mimo jiné tam vzpomínal na své osobní setkání s covidem a pak na své mládí prožité v našem kraji, vlastně kousek za městem ve kterém žiji. Vzpomněl svou nedávno vydanou knihu "Životopis bez cenzury". Tu jsem si druhý den zarezervovala přes email, byla ihned k vyzvednutí. Hned mě ve vyhledávači vyskočila další kniha pana Uzla " Můj dědeček MuDr. Karel Uzel" a tak jsem neváhala a rezervaci dala i na tuto knihu. Jaké bylo mé překvapení, když mě z knihovny přišel e-mail, že mám připravenou knihu k vyzvednutí, ovšem pouze jednu, manžel jich měl najednou pět. Zřejmě byl o tu první po televizní relaci větší zájem, nevadí, prozatím co číst mám a určitě nebudu zklamaná.

To už jsem moc odbočila, vrátím se zpět k poslední fotografii od rybníku, kterou jsem pořídila v době, kdy manžel dával židle do kufru auta a my se chystali na návrat domů.

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.

"FOTO - POZDRAVY OD RODINY Z CEST"

 

Příroda, hory, to je cíl výletů rodiny naší dcery a nejen jí, ale i neteře. Dost často nám pošlou foto pozdravy z míst, kde právě jsou. Nedávno se dcera vypravila na Javořinku ( 832m) Beskydy - Staré Hamry. 

Pokud si dáte do vyhledávače Javořinku, najdete tam bližší informace, já něco málo jsem zde ze zdroje umístila, ale kdo má zdravé nohy, tak určitě stojí za to si na Javořinku vyšlápnout.

Troch ze zdroje : Obrázkovou cestičku vytvořila v 50. letech 20. století Josefa Tomášková. Obrázky pověšené na stromech doplněné veršovánkami měly dětem z Javořinky udělat veselejší cestu do školy do Starých Hamer. Během let původní obrázky zchátraly, zachoval se jeden a cestička žila už jen ve vzpomínkách. Ale v roce 2007 byla díky místním lidem opět obnovena, obrázky nakreslil Tomáš Večeřa a jejich rámy se stříškami vytvořil Miroslav Kubačák. A tak si i dnešní děti můžou projít tříkilometrovou cestu a hledat na ní dvanáct malebných obrázků.

Dobré boty mám, ale na Javořinku bych již nedošla, proto se aspoň kochám Foto - pozdravy od rodiny.

Určitě malý i velcí si výšlapu užijí do sytosti a jak jsem četla jsou tam krásné výhledy do okolí. Nesmí být však mlhavo jako dnes.

Z parkoviště v obci Samčanka dát se dle značení a pak od Kamči, tak zněl popis od dcery, když jsem projevila zájem, že se tam taky zajdeme podívat na tu krásnou naučnou stezku. Chvilku bylo ticho a pak zaznělo, mami, ale tam je dost stoupání a vrchol kopce  832m, tož to jsem honem vycouvala a řekla si, že mě úplně stačí ty krásné fotografie. Kde jsou ty doby, kdy i my zdolávali kopce a trasy kolem 20 km s přespáním na turistické chatě a druhý den pokračovali dál. Všechno jednou končí a nyní už jen vzpomínáme.

Tam by bylo co fotit a obdivovat, ten klid v tom tichém lese bez lidí a bez roušek. Aspoň dcera říkala, že tam byli sami.

Nám se podařilo být sami včera u Žermanické přehrady, kde jsme se nejdříve procházeli a vychutnávali bezrouškové procházení a pak při chytání vitamínu "D" posezení na terase.

Měli jsme přehradu sami pro sebe, sem tam se objevil projíždějící cyklista, jinak ticho, jen zpěv ptáků...

Dnes už tak krásně nebylo, mlha ne a ne pustit sluníčko na oblohu, tak snad zítra. Všem vám přeji pohodové dny.

" KOLÁČ Z ČERVENÉ ŘEPY"

 

Pár měsíců jsem si pohrávala s myšlenkou vyzkoušet pečení s červené řepy a to rovnou syrové.

Dnes nadešel ten správný čas a z červené řepy upekla jsem vynikající koláč.

Měla jsem určitou představu, koláč bude ze syrové řepy a použiji jemné struhadlo, těsto na bublaninu od babičky Aničky osvědčené, ktré nikdy nezklame. Jen se mě nechtělo vytahovat šlehač a tak jsem vše zamíchala halabala, žádné velké šlehání, jen krátkodobé s metličkou: 4 celá vejce, 1 hrnek cukru krupice, 1 1/2 dcl oleje. Mouka polohrubá 2 hrnky, 1 prášek do pečiva, špetka soli, půl sáčků čokoládového pudinku (to aby hned manžel nepřišel na to, že tam něco jiného, neobvyklého - řepa). Mléka má být 1dcl, ale vzhledem k tomu, že jsem přidala do těsta 1dcl rumu, kde byly naložené rozinky a řepu i se šťávou, kterou pustla, byla jsem s mlékem opatrná. Nakonec to na to 1dcl mléka vyšlo. Vzpomněla jsem si, že mám ještě od vánoc ze dvě lžíce kokosu, tak jsem je přidala do těsta. Vůbec to na chuti neubralo, ba naopak.

Řepu střední velikosti strouhanou na jemno jsem přidala až v závěru spolu  s namočenými rozinkami v rumu. Pekla jsem na 190 °C 25 minut. A jak to dopadlo při ochutnávce?

Manžel byl překvapený, že je koláč s červenou řepou, nepoznal sám, cítil tam jen rozinky. Nic nenamítal a jen kroutil hlavou, že taková dobrota. Na některém vašem blogu jsem četla, že do těsta přidáte kypřící prášek do perníku a chuť je perníková. Já vsadila na ten čokoládový pudink, kakao jak už jsem psala nekupuji, pak taky na ty rozinky v rumu. Přiznám se, podařil se mě husarský kousek, vždy si odeberu trochu mouky a promíchám ji před vložením do těsta s kypřícím práškem. Dnes nevím jak se to mohlo stát, zřejmě snahou vše rychle namíchat, namísto kypřícího prášku jsem hmátla po sušeném droždí, až barva na mouce mě zarazila. To bych si dala a možná nedala, kdopak ví, co by se stalo, kdybych vše zamíchala a dala péct. Co myslíte, byl by koláč jedlý, co by tam to sypké droždí vykonalo dobro, či zlo? Každopádně vám přeji pohodový víkend prožitý ve zdraví

 

"NOSTALGIE"

 

Nebudete věřit, co mě přivedlo k nostalgickým vzpomínkám.

Je to tak, škvarky! Pěkně vypečené, mňam, mírně osolené, ano ty pravé, škvařící se pomaloučku, polehoučku jak je připravovala naše babi.To byla pochoutka ...

Na škvarky jsem narazila u Hanky v jejím kaleidoskopu, kde byl recept na škvarkové tyčinky. Což o to, dala bych si, ale škvarky nebyly k mání a tak jsem je nahradila nivou a upekla namísto škvarkových tyčinek, nivové crecry.

Recept jsem trochu pozměnila, ale na chuti to neubralo. Jedná se o těsto kynuté, ovšem bez kynutí a mohu doporučit, jde to rychle, je to dobrota a druhý den jsou ještě lepší. My dokonce pár kousků přikusovali k dýňové polévce. Dám zde recept, sice nejsme v rubrice o vaření, ale pro jednou nevadí.

Vezmete mouku, já dala polohrubou 25 dkg, přidala jsem sůl, balíček sušeného droždí - to vše pokojové teploty - promíchejte. Přidáte1dcl mírně vlažného mléka a v něm rozmíchaný 1 žloutek, 10 dkg strouhané nivy - vše opět promíchejte a nakonec vpracujte 1 dcl vlahého tuku - může být, sádlo, olej, nebo máslo. Já dala napůl sádlo s olejem, aspoň nebyl problém s teplotou, to ohledně droždí! Vypracujte těsto, já rúčo, fúčo a hned vyválet, k tomu potřebujete hladkou mouku na podsypání. Dále buď rádýlkem pruhy a máte tyčinky a nebo jako já, v dnešní době času dost, použila jsem vykrajovátka na vánoční cukroví. Trochu jsem si pohrála, ale kdo si hraje nezlobí a na chvilku zapomene, že je zde mrcha covidová. Vykrájené tvary jsme dala na plech z pečícím papírem, potřela bílkem a pekla ve vyhřáté troubě na 190 °C. Po upečení jsem potřela crecry rozehřátým máslem s trochou rumu, ale to už ani nemusí být. Jsou dobré i taka určitě si na nich pochutnáte. Upřímně, minulé tyčinky zakoupené v obchodě k vínu byly příšerné, pchá, raději upéct si  své.                                                                                  

 Jak jsem tak nezlobila při tom mém tvoření, stále více jsem měla před očima ty růžovoučké škvarky

Venku zima a mráz, zrovna chumelilo a já se přenesla o pár roků zpět, přesně o padesát šest, kdy mě bylo dvanáct. Věřte nebo ne, my měli na zahradě kluziště. Ta osoba v popředí, tak to jsem já, za mnou dva moji bratři a jejich kamarádi.

Všiměte si, že kolem byly mantinely, světla, neboť se u nás bruslilo i večer a dokonce jeden rok mě táta pouštěl k tomu bruslení i hudbu. Nevím, z kterého roku tato fotografie je, ale vím, že jsme tuto ledovou plochu měli určitě po čtyři zimy. Byla to sice dřina vše udržet v provozu, musela jsem se střídat s bratry  s kropením plochy i v nočních hodinách, kdy nás táta budil, abychom čerpadlo uvedli do provozu a pak na pokyn opět odstavili. Vím, obsluhovat tlačítko zapni a vypni není náročné, ale to vstávání co dvě hodiny od desáté večer až do rána, jak jsem zde napsala, služby byli rozdělené a představa toho bruslení, kluci hokejových zápasů, nás poháněla to vše vydržet.Kdykoliv nebylo dost hráčů, měla jsem tu čest být v brance. Moc se mě nelíbilo to otloukání hokejkou, když jsem nepustila branku, ale co se dalo dělat, tak to v hokeji chodilo a u nás na zahradě byly utkání na úrovni, takže i to povzbuzení hokejkou jsem vydržela.

To hlavní jsem tu skoro nenapsala, víte jak při návratu domů do teplé kuchyně mě chutnaly dušené škvarky. Tak na ty jsem si taky vzpomněla při tom mém pečení. To se vzal kastrůlek se dvěma hrstmi škvarků, podlilo se vodou, okmínovalo a přikrylo pokličkou. Mírně podusilo, škvarky se nahřály, chleba k tomu a mňamka byla na světě. Tak to vydíte, co nezdravého nám chutnalo. A pak zase na kluziště, nastoupila údržba - odhrnout a vymést sníh z plochy zhruba 15x 25 metrů a dál kropit vodou z naší studně, kde byla pouze voda užitková. Měli jsme tenkrát pohybu až nad hlavu, v zimě bruslení a sáňkování, od jara do podzimu pin-ponk, stůl, který byl zhotoven po domácku z fošen, stál na místě ledové plochy, fotbal a vybíjená ta se hrála na blízkém hřišti a rybník na koupání byl uprostřed nedalekého lesa. Plavba po hladině rybníka na voru, skoky do vody, závody a potápění a pak zase podzim a příprava zahrady na naše kluziště. Taková stavba mantinelů, aby vydržely celou zimu, to nebylo jen tak. 

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, nic se nedá dělat, máme prodloužení. Tak buďte opatrní, ať se neocitnete na trestné lavici při nedodržení pravidel. Zapomněla jsem napsat, že i na našem kluzišti byl rozhodčí a daná pravidla jsme museli dodržovat, abychom nepřišli k úrazu.

"VAŘENÍ A PEČENÍ, NEMUSÍ BÝT TRÁPENÍ"

 

O tom, že vaření a pečení je pro někoho trápení jsem se přesvědčila ve svém okolí nejednou. Neříkám, že tuto činnost sama provádím pravidelně každý den s chutí, ale jsou dny,kdy vařím a peču ráda. Není to tak dávno, kdy jsem upekla vdolky, maminka a babička je smažila ve velké vrstvě tuku, já se rozhodla upéct vdolky na plechu. 

Recept na těsto jsem použila univerzální od Jitky:https://blogyorga.blogspot.com/ najdete je ve sloupečku v levo - MOUČNÍKY. Toto těsto mě nikdy nezklame. Sama jsem si udělala menší vylepšení, dávám do těsta štamprličku rumu. Z půl kila mouky jsem vytvořila po vykynutí 26 kuliček, které jsem povytáhla do stran a nechala ještě 15 minut kynout na plechu. Po upečení jsem vdolky potřela máslem  smíchaným s trochou rumu, navrch pak povidla a tvaroh. Nemusím dodávat, že to byla nezkonalá dobrota a výborný oběd.

Po dlouhé době jsem dnes vařila dýňovou polévku. Vyzkoušela jsem dýni Hokaido a Máslovou, vyhrála na plné čáře máslová, jinou již nekupuji.

Tato dýně jde krásně oloupat škrabkou na brambory, není tak tuhá, nemá tolik semínek, zkrátka a dobře mě vyhovuje po všech stránkách. Jak takovou polévku uvařit, byla pro mě záhada, samozřejmě měla jsem možnost nahlédnout na spousty receptů, slyšet spousty rad jak dýňovou polévku připravit, ale stále jsem se tomu vyhýbala. Můj muž se netvářil, že by si tuto polévku přál a nakonec jsem mu připomněla naši první polévku z červené řepy, kdy prohlásil, že on ji jíst nebude. Tehdy jsem polévku uvařila, s tím, že pro něj vytáhnu z mrazáku drůbkovou a já si na polévce z řepy pochutnám sama. Nakonec ochutnal a od té doby polévku z řepy na způsob bramborové gulášové s kouskem uzeniny vařím dost často. S pečivem může se podávat i jako samostatné jídlo.

 Ne jinak to bylo s tou dýňovou a jak ji připravuji? Na kousku másla a trošce oleje zpěním cibuli, přidám tři stroužky pokrájeného česneku, tymián a postupně přidávám dýni a zeleninu nakrájenou na menší kostky - dýni, mrkev a petržel po jednom kusu, celer - půlku menšího, brambor tak 3- 4 střední, přidám půl čajové lžičky kari koření, mletý pepř, sůl, podleji vodou- ne však moc. Později přijdete na to, proč ne moc vody. Přidám dvě kuličky nového koření a dva bobkové listy - koření a bobkové listy po uvaření vyberu, zrovna tak plátek zázvoru (pokud nemáte z tohoto něco v oblibě, nedávejte). Polévka se začne vařit, přidám kostku bujónu - hovězí, vývar většinou nemám, a zakápnu sojovou omáčkou a přidám trochu chilli. To se nyní divíte, ale záleží na vás, co kdo a jak má rád. Vaříme přece s láskou a známe své chutě a možnosti. Po asi tak 25 - 30 minutách vaření nastává mixování, nezapomeňte vytáhnout kuličky nového koření, bobkový list a hlavně zázvor - nejdříve hustá část, kterou dám do hrnce zvlášť, pak mixuji dvě naběračky i s vývarem. Určitě si řeknete proč dává hustou část zvlášť, přišla jsem totiž na to, že mohu ze dvě až tři naběračky oželet a získám tak chutné pyré jako přílohu k masu - dnes k nadívaným kotletám - plněné uzeným masem a kouskem papriky.To vše přelít cibulkou z pod pečínky,  nezkonalá pochoutka.

Ovšem musím přiznat, že kotlety měl na starosti manžel, takže dělba práce. Já tu polévku a pyré.

 Zpět k té polévce, ještě nejsme u konce. Po odebrání pyré k masu, smícháme zbylé s řídčím mixovaným, doplníme převařenou vodou dle své představě o hustotě polévky, necháme přejít varem a po odstavení přidáme oříšek másla. Máslo dodá na jemnosti, to samé u pyré.

Přímo na talíři si polévku ozdobíme lžičkou bílého jogurtu, já si přidám pár kapek balzamikového octu - ten má na lahvičce obrázek jahody a šlehačky, jiný nepoužívám. Všem vám přeji pohodové dny ve zdraví prožité s doporučením, nebojte se při vaření popustit svou fantazii a nechte si chutnat.

" KŘIŠŤÁLOVÝ KLÍČ"

 

Nedávno mě potěšila Helenka, upozornila na novou historickou ságu od mého oblíbeného spisovatele Vlastimila Vondrušky - ".Křišťálový klíč." Už hodně dlouho patří blog Helenky mezi mé oblíbené. Mám takový dojem, že jsme obě začínaly  blogovat ve stejném roce 2009, že by to letos už bylo 13 let?                     

Čas opravdu letí, dříve na blogu. cz, nyní na - https://hela-b.blogspot.com/

Historická sága Vlastimila Vondrušky se odehrává v době od třicetileté války až do revolučního roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství jako poslední bašta feudalismu. Rozsáhlá šestidílná kronika vypráví o osudech sklářského rodu Heřmanů na pozadí života v severních Čechách, které prošly na konci feudalismu nebývalým hospodářským vzestupem a později stejně rychlým úpadkem.          

Kytička pro Helenku, aspoň takto virtuálně.

Podařil se mě nyní husarský kousek, vymazala jsem si již dopsaný dnešní příspěvek a tak jen ve zkratce. První díl jsem Křišťálového klíče jsem přečetla za tři dny a tím potěšila dalšího čtenáře. Na druhý díl jsem ve frontě v pořadí pátá, třetí díl prozatím neobjednávám a doufám, že další díly v brzké době knihovna dokoupí. Nyní mám objednaný druhý díl knihy od Karin Lednické "Šikmý kostel". Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví 

" PEČENÍ"

 

Vařím, smažím a peču stále, leč toto na blog uvedu minimálně. Taková dobrá polévka Dýňová ta v zimě při příchodu domů z procházky zahřeje ať je poledne, či podvečer.

Vyzkoušela jsem dýni Hokaido i Máslovou, ale zvítězila Máslová. S přídavkem kousku zázvoru a špetky kari nemá chybu. Nevím jak kdo, ale já když mám doma kořenovou zeleninu, nebojím se ji tam přidat a brambor je samozřejmostí, pak jen rozmixuji, ale bez zázvoru, ten odstraním. Stačí jej pouze v polévce povařit, pak dochutím trochou octu Balsamica, ale to již na talíři, manžel si namísto Balzamica kápne pár kapek citrónu.                                                                            

Tvarohové knedlíky s borůvkami, také neměly chybu, není to tak dlouho, co jsem se pustila do kynutých.

Trocha nervozity jak vše vyjde a zdařilo se, zkoušela jsem jednu dávku vařit na páře jako vařívala babička, druhou ve vodě s trochou omastku - másla a byly nadýchanější než v té páře. Dříve bez přidání omastku byly oslizlé, tak nyní už pouze ve vodě s trochou másla, nebo bude stačit olej?

Nejíme jen sladké, jak by zde mohlo plynouti, máme rádi především maso a snažíme se také o pravidelnou konzumaci zeleniny v kombinaci třeba s rýží.

Naše oblíbená červená řepa a z ní připravený salát s přídavkem křenu a jablíčka - vše bez vaření, nebo spařování. Namísto křenu se dá použít i mrkev, nebo jen  česnek a pár kapek olivového oleje s kapkou citrónu, hlavní je řepa syrová, nevařená, nepečená.  Červenou řepu mám ráda také dušenou s jablkem na způsob červeného zelí s kouskem hřebíčku a skořice,v kombinaci s pečenou kachnou nemá chybu. Může být i pečené kuře, brambor, či knedlík.  

Co mám moc ráda tak to jsou míchané saláty v krabičce z obchodu - polníček, rukola, výhonky červené řepy a malé lístečky různých salátů. Dochutím již jen pár kapkami olivového oleje, zakápnu citrónem, nebo jen Balzamikem a příloha je hotová. Ještě se zmíním o avokádu, to jsem snad jediná v rodině co si na něm pochutnám buď formou pomazánky, nebo jen tak osolené, musí však být dokonale uzrálé.

Pomazánka z něj je hotová raz dva - k rozmačkanému přidáme prolisovaný čenek, trochu pepře a soli

Sytá snídaně je připravena, tak už jen kafíčko ...

Co však dle mého muže jsem přivedla k dokonalosti je jeho oblíbený "Pudinkáč"

Zkoušela jsem několik verzí těst, ale ta nejlepší je z těsta na bublaninu. Co budete potřebovat: 4 celá vejce, 1 hrnek cukru krupice - dávám 3/4, 1 1/2 dcl oleje  a špetky soli - šlehám, a přidám trochu rumu. 

K vyšlehanému přidám 1dcl mléka, 2 hrnky polohrubé mouky, 1/2 čokoládového pudinku dr. Otker- 35 %,1 prášek do pečiva. Pokud se bude těsto zdát moc husté, kápněte trochu mléka, nebo uberte lžíci mouky.                                                  

Než to vše smícháte dohromady uvařte si pudink vanilkový klasicky z 1/2 litrů mléka a 1 - 2 lžič cukru se špetkou soli, odstavte ze sporáku, přidejte lžíci másla a můžete zakápnout rumem, ten není podmínkou. Mezitím doděláme těsto, já si předem rozšlehám vejce, cukr a olej, nyní pokračuji a mezitím promíchávám pudink. Těsto vleju na plech vyložený pečícím papírem a nyní prolívám uvařeným pudinkem, můžete použít i lžíci. Naposledy  jsem přidala do těsta na menší kousky nakrájené zavařené broskve, manžel chtěl "Pudinkáč" ja zase bublaninu, nakonec dobrota nezkonalá. Peče se při 190 °C přibližně půl hodiny, to vyzkoušíte špejlí. Původní recept se ještě potírá po upečení zakysanou smetanou a zlehka posype mletou skořicí, nám to chutné tak.

Pokud jsem vám nadělala chutě, vrhněte se do díla, samozřejmě namísto čokoládového pudinku můžete přidat kakao. U nás se kakao nenachází, manžel čokoládu nesmí a kakao také ne, tak jej nekupujeme, ovšem čokoládu a pudink čokoládový manžel koupit nezapomene. Já kakao neééé a čokoládu tak kousek jednou za rok, spíš celou a pak zas mám na rok pokoj, ale tento moučník ano oba dva. Ovoce se může dát i do pudinku, udělala jsem to jednou s mandarinkami a šťávu jsem dala do těsta namísto mléka, nemělo to chybu, rumem nešetřím. Přeji vám pohodové dny prožité ve zdraví