"FOTOGRAFICKÁ VÝZVA - DO MRAKŮ PODRUHÉ

Ještě je čas přidat fotografie na svůj blog, pokud se chcete připojit k  fotografické výzvě na blogu u Stáňi. Podmínkou jsou fotografie z letošního léta. Více se však dozvíte na odkazu níže. https://veverkoviny.blogspot.com/2023/08/do-mraku-vyzva.html  Minulý týden nám pršelo a pokud ne, bylo nebe bez mráčku, nepříjemně šedivé. Konečně ve čtvrtek 31. 8. se obloha umoudřila a tak jsem v podvečer na balkóně pořídila pro jistotu tuto fotografii ...

Píši minulý týden, článek si připravuji už dnes v sobotu 2. září, to pro jistotu, neb člověk jednou neví, jak říkávala naše babi co se vyvrbí. No co by, mám zaječí úmysly ☺v první polovině nastávajícího týdne by mělo být bez deště a tak chystám malý holčičí výlet a to pak sednout k noťasu nebudu dávat, to už jen nakouknu na vaše příspěvky přes mobil. Dnes v úterý 5. 9. doplňuji, že žádný výlet, natož holčičí se nekonal, není na výletování kapacita. Naše babi by se vyjádřila jednoduše, je to na prd velebnosti, kolem a kolem okolnosti, snad příště. Včera přišla dcera, večer volal vnuk a tak aspoň něco málo nás rozptýlilo. Nestěžuji si, pouze konstatuji momentální stav. Nenechte se rušit, je tu druhá dávka foto výzvy do mraků. Zjistila jsem, že na bolavou duši působí pohled do mraků jako balzám . A je zde první, jak už jsem zmínila fotografie z balkónu - mraky nad městem v pozadí část Beskyd. Na první pohled na dlouho očekávané mraky mě napadlo - přirovnání "Mrakové obří letadlo"... dnes to bylo jiné kafíčko, jela jsem lovit a fotit mraky k přehradě.

Kousek od rybářů, nerušeně avšak za přísného pohledu dědka z Beskyd, chtěla jsem napsat rybrcoula, ale ten prý patří do Krkonoš. Tak máme dědka, který na mě vzhlížel z toho hrozivě tmavého mraku jakoby oknem dolů. Koukej, zalést a trochu popostrč sluníčko a příznivé mráčky, mám ty fotografie do výzvy, myslela jsem si.Ve skutečnosti jsem doufala, že nebude z těch mraků pršet a o kousek dál otevřou bar, kde si dám langoš, mají je dobré a zdravé ☺ ...

Zahrával si se mnou ten černý mrak pořádně, leč zablýskalo se na lepší časy a přesvěčte se sami pohledem do mraků, vidíte to, co jsem viděla já? Švarný mládenec pofukuje do světlých mraků a odděluje  od toho černého, že by vyslyšel mé přání?

Bude to tak ...

Blížím se k "R" zátoce do cíle své cesty za mráčky a zdravými langošáky, měla jsem pouze "1" ... ☺

Než jej připravili, mraky temné připluly, jednu dračí hlavu na mě vystrčily...

Nakonec vše dobře dopadlo dědek z hor zahrál na obloze pěkné divadlo ...

Je tu konec výpravy za obláčky, vám všem přeji "jen" ty mráčky na obloze a přiměřené zdraví k tomu.

" FOTOGRAFICKÁ VÝZVA - DO MRAKŮ POPRVÉ"

 

Nedávno mě zaujala výzva na blogu u Stáni s názvem "Do mraků" a tak jsem se přihlásila. Ráda pozoruji mraky na obloze, přiznám se však, nelehla bych si do trávy ani nesedla, to není pro mě.  U přehrady  nebo na horách lavička, vždy se nějaká najde a pak posezení na balkóně, to je to pravé ořechové stanoviště na pozorování mraků na obloze. Více o výzvě se dočtete u Stáni, pokud rádi pozorujete mraky a fotíte, byť třeba jen mobilem jako já neváhejte... https://veverkoviny.blogspot.com/2023/08/do-mraku-vyzva.html   Momentálně je u nás taková nijaká obloha, po dešti a bouřkách, viditelnost mraků pražádná - šedavost, nevýraznost, něco málo fotografií mám v archívu. Jsou z letošního léta ...

Foto z 15. července v zámeckém parku v Šenově - vidím v mráčku část obličeje rozlítané copaté holky ☺, kouká jedním okem a dokonce mává, zřejmě letí na obláčku.

Červen 26. 6. park Boženy Němcové Karviná - zaujaly mě mraky na vodní hladině, vidíte líbající se pejsky? Vím, stůl tam neměl být ☻ oříznout, znamenalo by ztratit pointu fotografie ...

Poslední fotografie pořízená 31.7. cestou na dovolenou za jízdy přes okno. Zpětně, když se nyní dívám na fotografii, napadá mě otázka, kterou jsem často kladla jako dítě v duchu sama sobě - stačilo by vylézt na ten kopec a dotknout se obláčků ☺ Nestačilo, dnes to vím a zdravím všechny, kdo jste doputovali až sem. Doufám, že se obloha v příštích dnech pochlapí a mraky pro naše oči budou ty nej ...

 

"VAŘENÍ A PEČENÍ OBČAS NENÍ TRÁPENÍ"

 Jablko - švestková bublanina ...

Je to tak, pokud nejsou vedra, postavím se ráda do kuchyně, občas není zbytí a to bylo hned v pondělí. Obě dcery se nahlásily, že se během týdne staví na krátkou návštěvu. Jak jedna tak druhá neurčila kdy a já měla v plánu zajít s kamarádkou na kafíčko. Jedna dcera "skoro" nic nejí, nikdy však nepohrdne kouskem koláče ke kafíčku, druhá by klidně snědla vše, ale je vždy po obědě z práce a dopředu si jej nikdy neodhlásí, bo mají třeba nečekanou poradu. Jó je to těžké, nejlepší návštěvníci jsou vnuci, ti se ohlásí předem a vezmou to z gruntu obědem a svačinou v závěru ☺ Těší nás jak jim chutná ... ☺

Pro tentokrát vše jistila bublanina, vzpoměla jsem si na naši babi při pohledu do ledničky, kde se krčila 4 menší jablíčka a 8 švestek, která nikdo nechtěl. Proč na babi, k těm 8 kusům švestek by řekla "osm, polib prdel kosům", jo naše babi byla taková lidová, ale moc hodná. K tomu všemu po revizi špajzu a lednici by dodala, "kdo je ze zbytků živ, to je velký div a pak ještě s chutí do toho a půl je hotovo"  Pustila jsem se do pečení bublaniny po svém. Základ je recept naší babi: 4 celá vejce, 3/4 hrnku cukru krupice a 1 1/2 dcl oleje - vše ušleháme. Jablíčka jsem si nastrouhala předem a promíchala se skořicí.V záloze byl 1dcl mléka se štamprličkou rumu, nedovedla jsem odhadnout co udělají s těstem - tuhost - řídkost, strouhaná jablíčka , nakonec jsem vlila vše jak rum, tak  mléko. Polohrubou mouku a hladkou dohromady 2 hrnky přesila do vznikajícího těsta, promíchala a přidala citrónovou kúru a prášek do pečiva rozmíchaný v troše předem odebrané mouky. Lehce zamíchala  a vlila na plech vyložený pečícím papírem. Nyní přišly na řadu rozčtvrcené švestky a pak už jen šup do vyhřáté trouby na 190° celsia.

Když jsme u toho dobrého a chutného jídla, taková grilovaná zelenina, k tomu pečivo a sklenka vína je také vynikající řešení pro letní pozdní oběd...

Začínám cuketou a lilkem - nakrájím na 1/2 cm plátky, rozložím a z obou stran osolím, opepřím a posypu tymiánem, než si připravím ostatní zeleninu - česnek, cibuli, papriky červenou a zelenou, rajčata obvykle soudková, nebo cherry, žampiony a můžeme začít s grilováním ...

Gril jsem v tom vedru nezapínala, dost dobře posloužila grilovací pánev mírně potřená olejem. Nebylo potřeba nic jiného kořenit,když se vše zlehka promíchalo chutě se prolnuly. Pokud jsem někoho z vás naladila na bublaninu, či grilovanou zeleninu, tak vám přeji spokojené strávníky a nám všem pohodové dny prožité ve zdraví. Dodám jen, že nám grilovaná zelenina zůstala i na večeři a s kouskem pro změnu chleba byla tečkou na závěr dne.

" DOUBRAVA - OBECNÍ SLAVNOSTI"

                              

O existenci obce Doubrava jsem věděla jen tolik, že je tam černouhelný důl a od roku 1882 se tam začalo těžit uhlí a těžilo se až do zániku dolu, který probíhal od roku 2004 - 2021. S dolem Doubrava dá se říci byl spjat i můj osobní život, vysvětlím v krátkosti, ovšem, bylo by to na pár povídek. Psal se rok 1971 a jedno vyděšené děvče  se přestěhovalo z poklidné jižní Moravy sem na sever za svým prvním mužem, který na dolu Doubrava pracoval. Bydleli jsme v Havířově, městě mladých a zeleně. Pro mě,byl styl života kolem až příliš drsný, pohled na blízké Beskydy (mimochodema i ta fotografie Doubravy  napovídá o zeleni a blízkých Beskydech -ze zdroje obce) a zeleň města tu drsnost trochu vyrovnávalo. Postupně jsem si na styl života  tak nějak zvykla, ale nepřijala zcela, pár známých, zařazení do pracovního procesu, učila jsem v MŠ zmírnil pro mě zdejší negativa. Jistě to znáte i vy návštěvníci mého blogu, přijdou děti, rodina se rozrůstá a čas plyne dál. Několik  změn bylo i u mě, ale důl Doubrava i obec Doubrava byly stále v pozadí. Velké neštěstí v roce 1985 při kterém zahynulo 25 zaměstnanců a 6 báňských záchranářů, můj  první muž tehdy "naštěstí"už nevím proč si vyměnil směnu. Kamarádky manžel, báňský záchranář zahynul a můj druhý manžel, tehdy jsme se ještě neznali, se svoji četou báňských záchranářů se podílel na vyprošťování zasypaných, ne vždy živých horníků.  V sobotu po dlouhých letech jsem se do obce Doubrava dostala za svého života na severní Moravě po třetí, dříve jsme projížděli kolem. Mimochodem v Doubravě žil i pan doktor Uzel a moc jsem se pobavila při čtení jeho knihy vzpomínek a tehdy si slibovala, že se do Doubravy musíme podívat, projít si tu malou obec dnes s počtem obyvatel čítající 1180. Právě v sobotu nadešel čas, náš vnuk s kapelou Světlo v obci vystupoval na obecní slavnosti.

To byl hlavní důvod se do Doubravy vydat a proč se nesetkat i s Pavlínkou. S tou se známe z virtuálního blogového světa.

Nesetkaly jsme se na srazu v Zábřehu, kde se sešli blogeři s Ruženkou z Moravy, já tam tehdy nejela, Pavlínka ano. Bylo to milé setkání v Doubravě, sice v parném létě, ale v krásném místě. Doubrava mě překvapila svým krásným náměstím, obecní úřad spolu za účasti sponzorů připravili bohatý program, tak stánky plných kvalitního občerstvení. Příště přijedeme hladový, těch dobrot co tam bylo - výborné nezdravé langoše - mňam, a další zdravé ☺ pochutiny, plno interaktivních nabídek pro děti i dospělé. Jen to úmorné vedro a ten úsměvný deštík, který nás naladil na tak očekávanou spršku, která se nekonala ☺ ach jó, prý loni lilo a letos ani ten osvěžující deštík. To si dělám legraci, bylo fajn i se sluncem nad hlavou  - https://www.youtube.com/watch?v=EdOoA4rfOf8                                                                                Nyní něco o Doubravě ze zdroje: Obec Doubrava se nachází v severovýchodní části České republiky v Moravskoslezském kraji mezi městy Orlová a Karviná. První písemná zpráva pochází z roku 1229. Z turistických lákadel je asi nejznámější zábavní DinoPark, Římskokatolický kostel sv. Hedviky a Husův sbor. Obcí prochází cyklistická trasa, které je napojená na Cyklostezku Olše vedoucí z Bohumína do Českého Těšína. V letních měsících je hojně navštěvováno místní koupaliště a po celý rok poutá pozornost návštěvníků Doubravský kopec, odkud se při dobré viditelnosti otevírá nádherný pohled na celé Beskydy. Kdy  Doubrava vznikla je jen těžko historicky zjistitelný. Existují však domněnky, které přičítají vznik kolem roku 1150. Prvním, i když sporným důkazem o existenci Doubravy je zpráva z 26. května 1229. Papež Řehoř IX oznamuje týneckému opatovi Luitfridovi a všem bratřím klášterním, že potvrzuje klášter týnecký s veškerým příslušenstvím, dědinami, kostely, desátky, myslivostí, rybolovem nejen v Polsku, ale i ve Slezsku. Ve zprávě byla zmínka mimo jiné i o Dúbrově. Vznik samotné Doubravy musí však být o mnoho starší, než je zmínka v papežské listině. Začátek vývoje vesnice se může posunout do první poloviny 12. století. To je však jen úvaha, která není podložena žádným písemným dokladem. Místo pro osídlování bylo v oblasti Doubravy velice příhodné. Bylo vzdáleno na půl dne cesty od hradiště v Těšíně. Úval, otevřený směrem na jihovýchod byl chráněn ze severu a západu mohutným dubovým lesem, který chránil území před prudkými větry a sněhovými bouřemi. Řeka Olše zajišťovala obživu rybolovem, okolní lesy pak lovem zvěře a sběrem ovoce. Les byl rovněž zdrojem palivového dříví. Domky osadníků se stavěly podél malého potůčku. Tudy rovněž vedla první cesta přes vesnici, která pokračovala ke kapli do Orlové - tolik zdroj - vebové stránky obce ...https://www.doubrava.cz/cs , kde se dozvíte vše o obci včetně pověstí, cyklostezek a vůbec o  zajímavostech obce a blízkého okolí.

 

Nejen současností, ale i historií žije obec - foto ze zdroje - kostel sv. Hedviky patronky Slezska... na výše uvedených webových stránkách obce Doubrava je nabídka pro turisty, většinou  navštíví známý DinoPark a vůbec neví co je ještě kousek dál v obci k vidění. Naučná stezka složena ze dvou okruhů - červený a modrý, kam vás zavede? Zjistěte si sami na již zmíněných webových stránkách obce, mimochodem velmi pěkné a přehledné je jejich zpracování.Kdo z vás vážení dočetl až sem a rozhodne se navštívit Doubravu pošeptám mu do ouška - mají tam i koupaliště! Přidám ještě psané slova v mé emailové poště včera doručené od paní starostky obce Doubrava  - Pro zajímavost na území obce Doubrava se přestalo dobývat černé uhlí na jaře 2021. Po dlouhých cca 200 letech se naše Doubrava nachází opět na startu a je připravena na její další rozvoj. Děláme vše pro další rozvoj obce, příprava výstavby na bydlení, nové vycházkové stezky pro pěší v Kotlinách a na Kozinci, rekonstrukce zámku, rozšíření kapacity MŠ, atd. je toho hodně. Tolik od paní starostky Jiřiny Ferenčíkové k mému článku o návštěvě obce Doubrava. Kdo nevěří, že že byly Obecní slavnosti opravdu na úrovni a pro každou věkovou skupinu , může se přesvědčit zde ze zdroje. https://www.youtube.com/watch?v=UDmCD3YakBw                                                                                    

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.

 

 

" BABIČKA BUDE VĚDĚT "

 

Občas si prázdninové večery zpestříme posezením na balkóně a pozorujeme oblohu, hledáme v mracích obrazce zvířat, obličejů. Nedávné hledání přerušil blížící se létající balon, pravda, snímek trochu nakřivo, že by to způsobila sklenička šampíčka? Ne, kdepak, to jsem jen chtěla mít ten "nej" snímek ... ☺

Za chvilku mě přistál na mobilu pozdrav z cest od nejmladšího vnuka a snachy, neřekla kam jedou a k fotografii byla přiložena věta - "babička bude vědět"

Manžel tipoval Znojmo, možná ze šampíčka viděl dvojmo, ale já na první dobrou poznala Třebíč a "bingo", je to Třebíč.

Kolikrát jsem ty místa prošla za dob mého dospívání na prázdninách u nejstarší sestry, později se svou rodinou. Třebíč stojí za to navštívit ... Nesedíme doma byly jsme navštívit své přátele v Komorní Lhotce na chatě a obdivovali jejich upravenou kvetoucí zahradu ...

Jejich bio květiny - hnojivo - výluh z kopřiv je zázračné ...

To nemluvím o koutku se zeleninou, tu jsem nefotila.

Na horách bylo příjemně, nebylo tam takové úmorné vedro jako ve městě.

Seděli jsme ve stínu a kolem nás  tato nádhera ...

Když je venku abnormální hic jezdíme do lesa, kde je příjemný chládek, občas se rozdělíme na samostatné jednotky, ponorka hrozí občas i u nás ☺Manžel jede na kole a objede si své lesní trasy a já vezmu v potaz MHD a kamarádku a jedeme do "našeho lesa", kde se občas potkáváme se známými, kteří také zvolili odpočinek v lese, houbaře, pejskaře...

V lesoparku cestu lemují lavičky a ty to jistí, takže výlet na celý půl den a pak zastávka na pozdní oběd - přesun opět MHD. Nedá mě to, abych se zde nezmínila o dobrý a vstřícný počin města k dořešení výstupního ostrůvku v místě našeho bydliště. Nyní už tuto akci dokončují a nejen nám seniorům spadne velký balvan ze srdíčka. Ono skákat jak kaskadér rovnou na silnici u některých spojů, které končily na takzvané točně byl i pro mladší problém. Na posledním setkání předsedů klubů seniorů s primátorem, kde jsme řešili různé připomínky, má poslední se týkala právě toho  výstupního ostrůvku. Pamatuji na svá slova přímo k primátorovi, pochvala za dosavadní přestavby a stavby, město vzkvétá, budu upřímná pamatujete také na vybudování potřebného ostrůvku? Věřím, že pokud budete i dále ve funkci, bylo před volbami, že na nás nezapomenete, slovo chlapa - budu hledat finance a bum, je to!!! Tak vážení, kdo jste se na tom podíleli, smekám zde pomyslnně klobouk a velké díky, nejen panu primátorovi, který v naší čtvrti a ulici bydlel . Beru to jako poděkování za těch více jak 13 let předsedování v klubu seniorů, která není a nemůže být ani doceněna. Vymýšlení aktivit, zpestřování jejich volných chvil, kdy nejen já, ale celý tým jel na 100% a stejně se našli jedinci, kteří by to vše udělali jinak a lépe ☺ No, mají nyní příležitost a já jim budu držet palečky v pozadí a slibuji, nebudu brblat , na mou duši, na psí uši ☺

Na závěr trochu vtipu, naše lesní putování mělo ukončení jak už jsem zde podotkla pozdním obědem s pořádným půllitrem piva - nealko a přišla mě tato SMS

Řídit se pokyny nedoporučuji, ale nasmály jsme se, raději volte jako my procházku lesem a pak nealko pivo. Všem vám přeji pohodový víkend prožitý ve zdraví

" PRÁZDNINOVÁ POŠTA "

 

Nemám ráda naše děti na cestách, myšleno dovolenkových, ale jeden si nevybere ,dnes je to jak se říká o hubu cestovat jak MHD, vlakem, letadlem, na kole i pěšky. Vzpomněla jsem si na jeden telefonát od nejmladšího vnuka z jednoho zimního výletu na Pustevny. Byla šílená zima, mráz jako hrom, ale Ledové sochy musí vidět. Většinou, když děti, či vnuci dorazí do cíle cesty posílají SMS - "JSME NA MÍSTĚ" tenkrát si vnuk vyžádal, že bude babičku informovat telefonicky a první věta byla: "JE TU TAKOVÝ MRÁZ, ŽE I PTÁCI CHODÍ PĚŠKY ☺" To už jsem ale odbočila, prázdninová foto - pošta následuje ...

Jeskyně Teplice nad Bečvou, kterou navštívila rodina dcery a Hranická propast, jsou to místa,která jsem bohužel nenavštívila. co není, může být, až budu fit ☺

Na dosah ruky máme Levandulové pole a to kousek od Žermanické přehrady ...

Také ze Španělska přišel foto - pozdrav od vnuka a nejen to, ale díky technice jsme se viděli a slyšeli, to by se naše babi a prababi podivovala ☺

Nejstarší vnuk byl v Egyptě a jen napsal odlétáme - jsme na místě ☺ a pak opět odlétáme a jsme doma, nic se na nás nezměnilo a brzo se uvidíme ☺ Dodržel to, včera jsme se setkali ♥

Na zdraví, dojeli jsme na místo a budeme odpočívat, byl další pozdrav od členů rodiny ... ☺

Dobrou knihu doma nezapomněli a tak odpočívali, počasí moc nepřálo ani nám zůstávajícím doma. Přečetla jsem knihu Kam  ukrýt štěstí od Catherine Ryan Hyde - tip od Evky, mimochodem, má docela prima tipy na čtivé knihy -  https://duchodkaevka.blogspot.com/ 

Začetla jsem se a zhltla na dovolené, kdy nám dva dny propršelo. Příběh Abby, třináctiletého děvčete, které to nemá v rodině ani v okolí lehké, kniha vede k zamyšlení do hloubky. Nechybí napětí a rovněž i přes vážnost situace úsměv. Během čtení jsem si kladla otázku, kolik je kolem nás nedospělých a nezkušených rodičů. Také my z naší dovolené posílali foto - pozdravy rodině ...

Samozřejmě jme se hlásili, když jsme zdárně dorazili tam i zpět, popravdě u toho zpět jsem mírně dětem zalhala. Cestou zpět lilo jako z konve a tak se stala menší kolize, můžete být sebeopatrnější, dodržovat vzdálenost i rychlost a stačí dva tři divočáci za volantem a jde vše do kopru. Psát se mě o tom zde nechce, jsme živí a zdraví všichni, auta jezdí, brzdy brzdí a světla svítí. Tak jen dodám, že kaskadéry je možno dál potkávat na silnicích...

Sluníčko nemělo vždy dovolenou a tak jsme se kochali v parku ...

Kafíčkovali na terase, luštili křížovky, v podvečer popíjeli vínečko a pivečko, léčivé prameny až moc léčivé a unavující, kde jsou ty časy co jsme sedli na kola a Gaderská dolina  byla okouzlující ...

Letos jsem těch lázní měla dost a jak by řekla naše babi, všeho s mírou.Od února do půlky března a nyní znovu ...

Občas byla lavička hodně vysoko, prý pro "zlobivce" ☺

Nyní si užíváme klidu a zdravotních kontrol, následných vyšetření, rodiny a těšíme se ze sluníčka a tepla. Dcera nám pro jistotu po našem příjezdu domů přinesla sluníčko náhradní, Abby rozptýlila chmury, které v nás zanechaly kaskadéři silnic ...

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví...